# Jaký je Bůh - Otec

> Kázání ze dne 1. 12. 2024, Jan 3:16, David Sláma. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 1. 12. 2024
- **Kazatel:** David Sláma
- **Biblický text:** Jan 3:16
- **Délka:** 22:17
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2024-12-01-Jaky-je-Buh-Otec-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2024-12-01-Jaky-je-Buh-Otec-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:00] Pokoj vám, radci a sestry, jsem rád za to, co už tady Petr říkal v tom úvodu o adventu a jenom k tomu připojím to, že to může být opravdu pro nás čas, kdy se můžeme neustále vracet ve svých myslích a ve svých srdcích k tomu, o čem jsou Vánoce a to je Páne Žíž. A to, že tak jako žijeme v tomhle světě, tak prostě na nás působí všechny chtěné chtět ten schon, který je, i obchody a dárky a spoustu z toho je krásného, ale tak, aby nás tenhle adventní čas neustále vracel tomu přemýšlení o té stáji a chudé stáji, možná bolesti a věcem, které nebyly plně jednoduché. Pro Jozefa Marii a ani pro Ježíše.

[1:06] Zároveň skutečně vždycky ten advent je připomínkou taky toho druhého příchodu Pána Ježíše, tak aby jsme se chystali i na něj. Před Vánocemi nebo o Vánocích většinou přemýšlíme o tom, co to znamenalo pro Pána Ježíše, že se narodil a tak dále Pán, tak o tom budeme mluvit některou další neděli. A dneska bych chtěl mluvit o otci, protože kdyby otec nechtěl, aby se jeho syn narodil, tak nemáme Vánoce. Otec je ten, který je důležitý o Vánocích taky. A tak bych chtěl, aby jsme přemýšleli o tom, a to nevystihne to dnešní kázání, ale můžeme o tom s Boží pomocí přemýšlet nějak každý o tom, co to znamenalo pro otce, že je poslal do tohohle světa svého jediného syna.

[2:16] A mě k tomu napadl jeden asi nejznámější verš, který může být, který znájí všichni nás paměť, kdo trošku vyrostli v církvi a možná i ti, kdo nevyrostli v církvi, tak ho někde slyšeli. Jan 3,16 To je úžasná zpráva Vánoc, že Bůh miluje, Bůh je láska.

[3:18] Jakou máme vůbec představu o Bohu? A nejenom tu správnou křesťanskou představu o tom, kdo by Bůh měl být, ale jak to prožíváme ve svém srdci. Je Bůh vzdálený? Nezajímá se o mně? Je Bůh slabý? Nebo je Bůh krutý? Můžeme to možná někdy různě prožívat, ale tenhle advent, keď by nám Pán Bůh dal prožít právě to, že Bůh je ten, který miluje. On je stvořitel, je nezměřitelný, veliký, svatý, neobsáhnutelný, spravedlivý, ale je láska.

[4:20] A ta jeho láska je například, Je to nepochopitelná. Bůh miluje svět a za to slovo svět si musíme dosadit všechny lidi, ten souhrn všech lidí a nejenom tu masu těch lidí, ale každého jednotlivce, protože Bůh je osobním Bohem. On s námi jedná jako s celkem, ale jedná s námi i jako s jednotlivcí. A tak když říkáme Bůh tak miloval svět, tak si tam potřebujeme dosadit svoje jméno. Protože Bůh tě zná. Nebuď tak, Bůh miluje Ondru, Pavla, Petra, Davida, Marušku. A ta jeho láska je nepochopitelná v tom, že on miluje člověka, kterého stvořil, se kterým měl ty nejlepší záměry, kterého zajistil, kterého opečovával.

[5:24] Člověk neměl sebe menší důvod být nespokojený. A přesto se člověk od Boha odvrátil. Bůh miluje lidi, kteří se obrátili proti němu. Bůh miluje lidi, kteří v něho nevěří. Bůh miluje lidi, kteří ho popírají. Bůh miluje lidi, kterým je naprosto lhostejný. Nepochopitelná láska, že Bůh přes to všechno, jakcí my jsme a co děláme, že nás miluje. A že miluje svět. A ta jeho láska, můžeme se ptát, kde je vidět ta jeho láska? Tak se podívej do světa, jak to tady vypadá.

[6:26] Nebo do rodin, nebo do těch problémů, do chudoby, která je ve světě, do válek, které jsou ve světě. Boží láska. Boží láska je vidět. Boží láska totiž není jenom cit, nějaký sentimentální pocit takový. Boží láska je i cit, ale není jenom cit. Protože Bůh tu svoji lásku projevil. Jeho láska nejsou jenom slova. Bůh něco udělal. A to vyjadřuje právě apostol Jan tady v tom verši, neboť Bůh tak miloval svět, že dal. On dal. Dal svého jediného syna. Dal to nejcennější, co měl. To nejcennější, co lze dát. Právě těm lidem, ale kteří Boha o něho nestojí, nebo ho nemilují, nebo jsou proti němu.

[7:33] Poslal ho na zem, aby se stal člověkem. Aby ukazoval lidem, jaký Bůh je, aby je zval zpátky do toho vztahu s Bohem, s Otcem. A hned od začátku to ta jeho láska neměla jednoduché. Neměl se kde narodit. Narodil se v tom nejposlednějším chlívě v Betlémě, protože to bylo to místo, kterému lidé vykázali. Nikde jinde, bože, tě nechceme. Tady máš chlív. A on to věděl. On to věděl, že se to tak stane. A přesto to udělal. Šel do toho. Mocní tohodle světa, co udělali Herodes. Chtěl ho zavraždit. Lásku. To nevinné miminko, které se nemůže bránit, které ještě nemůže nic. To jsme mi lidé. To je ten dar lásky, který Bůh dává.

[8:34] A přesto Bůh věděl, že to tak bude. A přesto to udělal. Ježíš se říká, že byl první běženec. A křesťanský. A křesťanský. Jakože bezdomovec, běženec, musel být na útěku hned, narodil se, byl tam možná do těch dvou let, možná v Betlémě, a pak museli prchnout do cizí země a tam vyrůstal. Ze starého zákona víme, že to bylo v té prostředí toho lidu temné řeči, jak se o Egyptu mluví. A pak se musel vrátit a vyrůstal v té nejzapadlejší asi dědince v Galiléji a Galiléa to byla ještě oblast, která byla pohrdaná těmi ostatními judejci, kteří byli někdo. Všechno to Bůh věděl, že to tak bude. A přesto dal svého jediného syna.

[9:36] Bůh něco udělal, on to prokázal a ještě dál budeme vidět, co to znamená to, že ho dal, že dal svého syna. To je vidět v tom, v čem pokračuje ten verš, ten účel té boží lásky, proč ho dal. A ten smysl je tam vyjádřen v tom souvětí negativně a pozitivně. To negativně je, aby nikdo nezahynul. Člověk, když odmítl Boha svého stvořitele, nezůstal s ním, tak se nestal sám Bohem, tak, jak mu to našeptával pokušitel. Ani se nestal sám svým pánem, který bude rozhodovat o tom, co bude a nebude dělat. To bylo to pokušení. Ty budeš Bůh. se nemusíš ohlížet na to, co musíš se nechat omezovat Bohem.

[10:36] Ty budeš svým pánem. Byla to obrovská lež, protože když člověk odešel od Boha, dostal se do područí božího nepřitele. A od té doby se každý člověk rodí do tohohle stavu bez Boha, bez vztahu s ním. A protože nemáme Boha, nemáme život. Protože Bůh je život. Protože nemáme Boha, tak nemáme skutečné dobro. A nemáme sílu ani nějaké skutečné dobro konat. To velice dobře zjistíte, když chcete něco dělat, co je dobré. Jak nám to chvíli jde a po chvíli zjišťujeme, že to nejde. A vidíme to právě v tom světě okolo sebe.

[11:36] To není boží vina, jak to tady vypadá. Protože to je ten svět, který Boha odmítl. Ten nepokoj, který je mezi lidmi pro naši touhu mít stále víc a víc a víc. Nepokoj v rodinách. Protože už nejsme spokojeni jenom s manželkou. Nebo nejsme spokojeni jenom s těmi věcmi, které máme. A já, nebo prostě známe to každý, jak jsme nespokojeni a chceme pořád víc. Že máme nepokoj sami v sobě. Něco nás pořád žene, aby jsme ještě něco nového. Ještě něco nového. Já se vám přiznám, že pokaždé, když vyjde nový iPhone, nebo člověk by to prostě chtěl. A najednou to zjištějete v sobě, tuhle touhu. Prostě to staré je dobré. To vydrží ještě možná 15 let.

[12:39] A to vydrží prostě. A učím se to. Nejde mi to. Nejde mi to. Ale učím se to. Nebo chci, aspoň doufám, že se to chci učit. A ten nepokoj, který máme v sobě. A bez Boha tyhle situace nezvládáme. Bez Boha jsme odsouzeni k smrti. Protože jsme bez zdroje života. Bez zdroje pokoje, bez zdroje dobra, bez zdroje síly. A to, v čem je ten hrozný soud toho, je, že jsme vydaní na pospas sami sobě. A víte, že i ve světě jednou ze cností je někdy sebeovládání. A ve scoutu se to učí určitě. Prostě, že umíme si dát hranice, umíme se omezit. Ale když jsme vydaní na pospas sami sobě a svým žádostem, svým touham, tak je to to nejhorší, co se nám může stát.

[13:45] Jeden z nejhorších božích soudu, které je, které může Bůh dopustit, je víš, dělej si, co chceš. To bylo jedno z nejhorších věcí, které jsem slyšel, když mi řekla moje máma. To bylo, mohla mi třeba nadávat, nebo mohla mě potrestat, nebo co, ale když rodiči řekli, víš co, dělej si, co chceš. Tak to bylo jedno z nejhorších věcí, co jsem od nich mohl slyšet. Fůj, že tam cítíte to opuštěnost na jednu. A to je vlastně peklo. Osamocenost, bolest, trápení a být sám. Ale Bůh nechce, to je ten verš, ta boží láska, aby nikdo nezahynul. Bůh nechce, aby jsme takhle žili, aby jsme žili bez něj. A nechce to opravdu pro nikoho.

[14:46] Miluje každého člověka a udělal proto všechno. Dal svého syna. My si sami nemůžeme pomoci, neumíme se polepšit. Nebo neumíme se polepšit tak, aby to bylo dost dobré pro Boha. A zároveň už nejsme tak dobří, že nemůžeme vymazat minulost. Už vždycky tady máme něco, co jsme pokazili. A co v boží přítomnosti neobstojí. Ale proto Bůh dal svého syna, aby se stal jedním z nás. Člověkem. A jako takový, zároveň jako Bůh a zároveň jako člověk. Čistý, bez hříchů. A zároveň jako člověk. Zdílel naši realitu. Naši bolest. Naše trápení. Naše nemoci. A aby na sebe vzal náš hřích.

[15:48] Aby mohl být tou obětí, která je přijatelná pro Boha. Nikdo z lidí nemůže se obětovat za druhého člověka, protože už sám je porušený. Musela to být oběť, která je dokonala. A to nemohl udělat nikdo jiný než Bůh sám. A tak ta nepochopitelná Boží láska je v tom, že On chce nás zachránit. Nechce, aby nikdo zahynul. Znáte možná tu bolest jako rodiče, nebo jako prarodiče, a nebo jako lidi ve schromáždění, když vidíte, když se někdo rozhodne, že odejde. A že si chce jít svou cestou. Má svoji hlavu, má svoje plány. A vy víte, že to bude blbě. A bolí to. A udělali byste cokoliv proto, aby se ten vztah obnovil.

[16:53] A tak něco z toho můžeme prožít. Z té Boží lásky. Bůh nechce pro nikoho nic zlého. A On jde k nám. Jako náš zástupce Ježíš na sebe vzal naši bídu, každý náš hřích. A místo toho, aby Bůh potrestal nás, tak potrestal Jeho. Potrestal svého jediného syna, aby nikdo nebyl. a pozitivně, abychom měli věční život. Abychom mohli být s Bohem, aby nám mohl odpustit, aby nás mohl smířit sám se sebou, aby jsme mohli mít znovu s ním vztah, aby jsme mohli mít život, radost, pokoj, aby jsme konečně mohli být vysvobozeni sami od sebe a neustále, aby nás mohl vysvobozovat sami od sebe, aby jsme mohli žít s ním, žít svobodně, mít svobodu a sílu odpouštět, obětovat se pro druhé, sílu mít opravdový pokoj a radost, mít skutečný život.

[18:17] Ten život, který Bůh dává, není lehký. Neobejde se bez bolesti, ale je to život. A tenhle život bude pokračovat i po smrti, kdy budeme moct být s Bohem stále tváři v tvář a kde už potom, při tom druhém adventu, pak už nebude pláč, nebude smrt, nebude hřích, nebude bolest. Přístup k téhle boží lásce je otevřený. Skutečně je to pro každého. Jedna jediná věc tam je pro každého, kdo věří. A to je zase úžasné na ty boží lásce. Nemusíš udělat nic proto, aby tě Bůh přijal. Nemusíš se snažit polepšit, vypulírovat se, aby si mohl jít před Boha.

[19:23] Zapálit cvíčku někde, nebo jít, udělat nějaký dobrý skutek, nebo prostě žít nějak, aby tě mohl Bůh přijmout. Můžeš a musíš takový, jaký jsi přijít k Bohu a říct odpušť. Položit se s důvěrou do toho, že Bůh i tebe má tak rád, že Ježíš umřel za všechny tvoje hříchy. Ten přístup k té boží lásce je přes ty rozjepjaté ruce Pána Ježíše Krista, přes ty probodené ruce. Otevřená náruč. Ale Bůh nikomu neodpustí víru. Je tu pro každého, nikdo není vyloučen, ať jsi mladý nebo starý, ať jsi chytrý nebo hloupý, ať jsi chudý nebo bohatý.

[20:28] Bůh nedělá rozdíl, ať už si myslíš, že z toho až tolik špatného neudělal. Jeden hřích tě odděluje od Boha. A nebo si naopaku vědomuješ, kolik si toho udělal, a že už možná ani není naděje. Tam se opakuje to slovo, aby nikdo nezahynul, ale každý, kdo v něho věří, měl život věčný. A to je boží láska. A Bůh poslal, Bůh dal svého jediného syna. A ta boží láska tu je. Ta boží láska je taková, i že je na sebe nechá plivat. A přesto bude do poslední chvíle každého z těchto lidí milovat. A kdyby někdo byl jako ten lotr na kříži, který v té poslední chvíli se mu otevřou oči a řekne, Bože, buď milostiv v něhříšnému, tak Bůh to udělá.

[21:40] Bůh dal. Co to znamenalo pro otce? Že chystal... ... www.hradeckralove.org Vánoce. Chvalme Ho. Chvalme Ho za to, jaký je. A že tak miloval svět, celý svět každého člověka, že tak miloval i mě a tebe, že poslal Pána Ježíše Krista, i když věděl, co všechno to bude jeho stát, aby nikdo nezahynul, ale měl věčný život. Amen.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20241201/jak-je-b-h-otec · Aktualizováno: 2026-10-15