# Odvaha jít do nových věcí

> Kázání ze dne 29. 12. 2024, Matouš 4:22, Pavel Mečkovský. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 29. 12. 2024
- **Kazatel:** Pavel Mečkovský
- **Biblický text:** Matouš 4:22
- **Délka:** 24:30
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2024-12-29-Odvaha-jit-do-novych-veci-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2024-12-29-Odvaha-jit-do-novych-veci-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:00] Tak vám ještě jednou všem přeji dobré ráno a já jsem hodně, nebo dlouho jsem nepřemýšlel, ale přemýšlel jsem, to musím, neříkám dlouho, ale přemýšlel jsem, o čem budu kázat a říkal jsem si, je poslední neděle v roce, tak to jsou dvě možnosti. Bude se podíváte zpátky, budete nějak bilancovat, anebo se podíváte dopředu. A já jsem se přiklonil k té druhé variantě. Takže to dnešní kázání se bude spíš zabývat tím, co nás čeká. A to ne, že to bude nějaké proroctví, ale spíš nás čekají stoprocentně nové věci. A to dnešní kázání má název odvaha jít do nových věcí.

[1:00] Víte, jako někdy nevíme, co nás čeká, je to dobře. Když jsme to věděli, tak bychom se hroutili už rok dopředu. Ale určitě každého z nás čeká nějaká výzva, možná větší, možná menší. A často půjde o něco jako nového. A pokud nějakou výzvu nevidíte, tak ono to přijde. A se to prostě nemusíte se bát, ono to přijde. A já bych chtěl dneska přemýšlet společně s vámi nad tím tématem odvahy. Odvaha. Když se podíváme do Biblie, tak je plno příběhů a příkladů lidí, kteří byli povoláni, aby udělali něco nového, aby vstoupili do nových věcí. A ta odvaha není výsledkem nějaké jich vlastní síly, ale důvěry v Pána Boha. A chtěl bych, aby to ten dnešní ráno bylo takové pro nás pozbuzení.

[2:01] Že je tady někdo, kdo je s námi, kdo zůstává s námi dokonce, ale taky ten, kdo nás chce vést do nových věcí. Takže pojďme se podívat na několik teďka příkladů z Biblie, kde je potřeba odvahy. Takže budou to takové čtyři příklady a pak jeden pátý, na které se chci podívat jako více. Tak když se podíváme na ten první. Abraham. Abraham. Znáte Abraham a nebudu nějak to víc rozebírat, ty věci, ale jen dnesky přečtu verš a jenom krátké takové jako zamišlení té odvahy. Řekl hospodin, je to z Genezí 12, řekl hospodin Abramovi, odejdi ze své země, ze svého příbuzenstva, z domu svého otce do země, kterou ti ukážu. Odvaha opustit jistoty.

[3:03] Od kučela na Abraham. Šel z vyspělové civilizace, kde skončil ve stanu. Kdyby jste si z mrakodrapu do stanu. On opustil všechno, co znal. Kde se cítil dobře. Kde to měl zmáklé, kde to měl zaběhlé. A nevěděl, kam jde. On neměl žádnou záruku, ani mapu. Pouze boží zaslíbení. A jeho příběh nás učí, že jako víra je, klíčem právě k té odvaze. Důvěra v Pána Boha, že má ten plán. I když my nevědíme všechny ty věci. A i když Pámuch ho k tomu povolal, a on to udělal, šlo to lehce. Neměl nějaké překážky. Říkal, tak Pámuch mě vede, tak to všechno musí být takhle nalajnovaný. Houby. Nebylo to tak. Chtěli ho zabít. Čelil v hrozbě. Dokonce od svoje rodiny. Nebyl dokonalý.

[4:05] Sklamal, selhal. Ale měl odvahu. Byl poslušný. Kolik měl té odvahy? Právě tolik, aby vykročil. Aby udělal ten krok. Aby šel za Pánem Bohem. Takže možná jedna ta výzva je, že Pán... Mohu vás povedet k tomu, abyste opustili svoje jistoty. Ten druhý příklad, jo, ta aplikace je, jsme připraveni následovat boží vedení, i když nevidíme celý obraz, a Bram to neviděl. Jsme ochotní následovat boží vedení, i když nevidíme celý obraz. Možná jako sbor nás čekají nové věci. My nikdy nevíme, co se z toho vyvrbí. Jsme ochotní následovat, anebo začít úplně něco nového? Druhý příklad, Mojžíš. Bám mu říká, nože, jdi, já budu s tvými ústy a naučím tě, co máš říkat.

[5:13] Mojžíš se měl postavit velké výzvě. Ta velká výzva nebyla nic méně než samotný faraon. Byl povolán takovému menšímu úkolu, že jo. Postavit se faraonovi, celému egyptskému vojsku a vyvést vlastně Izraels, Egypta. Taková maličkost. Pám mu ho povolává, dává mu znamení. Hořící keř a tak dále. A s čím bojuje Mojžíš? Má pochybnosti. Má pochybnosti o sobě, o svých schopnostech. Říká, já na to nejsou. Na to nemám. Já neumím ani mluvit. Na to už vést někoho. Konec pán Bůh trpělivě odpovídá na všechny jeho námitky. Pak mu dá bratra, aby byly jeho ústy. Postavil se před toho faraona. Možná měl takhle malinkou odvahu.

[6:14] Ale spíš ten rozhovor, vzpomínáte si, ten rozhovor vlastně končí tak, s pánem Bohem, když se dohaduje, říká, tak si pošli, koho chceš. Ale hlavně to nejsem já. Pán Bůh si posílá jeho plus to, Árona. Zase, měl malinkou odvahu, ale šel. Důvěřoval pánu Bohu. Víte, ta aplikace pro nás může být, jako někdy máme poci, že nejsme dost dobří. Že nemáme ty schopnosti. Ale právě v tom se může projevit jako boží síla. Apoštel Pavel říká, že právě ve slabosti se projevuje moje síla. Nemáme schopnosti. Nejsme dokonalí. Nemáme ani tolik odvahy. Ale možná nás pán Bohu volá k něčemu, abychom se postavili výzvě, abychom do něčeho vstoupili.

[7:20] Třetí příklad je Jozue. Ten měl převzít z odpovědnost. Pán Bohu říká, buď rozhodný a udatný, neboj se, neděs se, neboť hospodin tvůj Bůh bude s tebou všude, kam půjdeš. Jozue má převzít zase takový menší úkol, véz Izrael po Mojžišovi. Převzít to vedení. a pán Boh mu opakovaně, opakovaně ho pozbuzuje, aby se nebál. Proč asi? No, protože se bál strašně. Měl velký strach. Jak já to zvládnu? Se bojím toho. A víšte, co mu pán mu říká? On říká, bude to dobré, to zvládneš, to zmákneš, všichni tě budou poslouchat. Ne, on mu říká, já budu s tebou. Jestli ty vykročíš, jestli půjdeš, uděláš ten krok dopředu, tu odvahu, já půjdu s tebou.

[8:28] Neděj se, neboj, hospodin tvůj Bůh, budeš všude, kam půjdeš. On mu říká, všechno půjde hladce. Já půjdu s tebou. Já budu vedle tebe, budu s tebou. Možná taky čelíme situacím, kdy musíme převzít odpovědnost. Možná něco vést, možná se nám nechce do toho. Možná říká, to je moc velký na mě, máme strach. Strach je dobrá věc, nebojte se. Strach je základní emoce. Nás chrání před svýma, před mnoháma věcma. Ale strach nás taky může paralyzovat. A to už je něco, co pán Můh po nás nechce. Joze se bál a ve strachu vyšel. Udělal ten krok odvahy. Proč? Protože pán Můh byl s ním. Ta boží přítomnost mu dodala odvahu.

[9:28] Ten čtvrtý příklad je Petr. Poštol Petr. Odvaha opustit staré pro nové. On, Petr, i hned opustil loď i svého otce a šel za ním, za Ježíšem. Petr zanechává své rybářské sítě, aby následoval Ježíš. On nevěděl, co ho čeká, ale důvěřoval mistrovi. Víte, co je zajímavé, vše, co uměl, čemu se naučil, to byl rybolov. On to moc neuměl jiného. Mě to měl zmáklé. Věděl, kdy, jak, ale jít do něčeho odlišného. To je výzva. To je výzva odvahy. Jít do něčeho nového. Něco starého zanechat a vstoupit do něčeho nového. Víte, možná nás pán Bůh volá do něčeho nového. Možná je to změna práce, možná to je přestěhování, možná má nějaký vztah, máte zanechat do nějakého nového vstoupit.

[10:34] Něco, co není možná vidět na první pohled. Třeba opustit nějaké staré způsoby života. Nějaké ty zvyky, co máme. A začíná sledovat něco nového. Novou cestu. Odvah opustit staré, proto nové. Co mám zanechat? Co mám zmáklé? Vstoupit do něčeho nového. Čeho se vzdát možná. Někdy je dobré některé věci opustit. Někdy zase dobré něco si přibrat. Nevíme, co nás čeká. Všechny tady ty čtyři příklady má jedno společné. A to je, že ti lidé udělali první krok. Že ti lidé vykročili. Víte, pán Bůh je povolal. Pán Bůh je řekl. Řekl, pojď za mnou. Ale pán Bůh ty kroky za nás dělat nebude.

[11:37] A nikdy to nedělalo. To je, jak to máte s dětma. Vy se můžete modlit za děti, aby uvěřili. Já jsem vždycky říkal kluku, mož, my se modlíme za vás. Ale ten krok toho rozhodnutí za vás nikdo neudělá. To musíte sami. Ten krok pán Bůh za nás dělat nebude. On nás povolává k novým věcem, dá nám odvahu, bude s námi, povede nás a říká, ale musíte udělat ten krok. A krásný příklad je právě v Jozuem v té třetí kapitole. Vlastně Izraelci putují do zaslíbené země. A protože už tam, už jednou byli na té hranici, řekli, ale nevstoupili tam, protože se báli, byli tam obři, nechtěli tam vejít, tak mají druhou příležitost.

[12:40] A podvedení Jozué právě přichází do zaslíbené země a je poslední překážka tam. A ta překážka se jmenuje Jordán. A kdybyste dnes jeli do Izraele, tak byste si řekli, takový potůček. To je jako tomu, co to prostě bylo. Ale tenkrát, to byla pro ně... Ta obrovská řeka, zvlášť když prostě bylo jaro, když se vlastně moutná řeka na jaře, když je plná vody po těch vydatných deštích a oni to měli přejít. Ale uvědomte, že oni putují 40 let po poušti, oni těch řek moc neviděli a oni měli strach, oni do toho nechtěli jít. Minuchem představte si, že to nebyla skupina tady, jak nás tady je 50, ale to bylo milion, možná dva miliony. Když vyšli z Egypta, bylo jich miliona půl, takže to byla obrovská masa. Staří lidi, dobytek, děcka.

[13:51] A pán Much jim dává instrukce, a to je v tom Joze, to je třetí kapitole, jedenácti až třinácti verš. Hle, a říká jim toto, hle, před vámi přejde Jordán z chrána smlouvy, pána celá země. Nyní si vberte z izraelského kmene dvanáct mužů, po jedno muži z každého kmene. Jakmile nohy kněží nesoucí z chránu hospodina, pána celé země spočinou ve vodách Jordánu, Jordánské vody se rozestoupí a voda řitice se z hora zůstane stát jako jednolitá hráz. Oni mají jasný pokyn. Boží truhla smlouvy jde před národem, nesená kněžími, dvanáct potom z každého pokolení, dvanáct chlapíků. A jakýmile vstoupí do vody, řeka se rozdělí. A vy přejedete po suchu. Paralela. Vidíte to tam, Rudé moře, Mojžíš, rozestoupení.

[14:52] Tak jak jsem byl s Mojžíšem, budu jste bojozové. Mají přesně krok za krokem, co mají udělat. Ví, jak to bude. Když tam vstoupíte, ono se to rozdělí. Je tam taková jenom maličkost. Tam musíte vstoupit. A jedna píseň od jiné skupiny, skupina Petra se jmenuje, a ta zpívají, vody se nerozdělí, dokud se noha nenamočí. Voda se nerozdělí, dokud se noha nenamočí. My chceme, aby se to rozdělilo už dopředu. My chceme, aby jsme to viděli. Ta voda se pořád, představte si, že jste u té řeky. Ta voda se pořád valí. Představte si u těch povodní, jak to bylo. A pán mu říká, vejděte tam, až tam vejdete, tak se to rozdělí, tak se to zastaví a přejdete posluché mní na druhou stranu.

[15:58] Panebože, ale jde mi nějaké znamení ještě další. Aspoň dva metry, ať se to rozdělí. Potřebujeme jako něco. To je prostě moc na mě. Až tam vstoupíš, tak se to rozdělí. Panebože, ne. To jsou ty pochybnosti, to je to vyjednávání. Řekl přesně, co se stane. A když budete pokračovat, ještě přeštu 14. verš. A tak se stalo. Lidvitál ze svých stanů, aby přešel Jordán. A kněží nesoucí schránu smlouvisli před lidem. A když ti kněží, kteří nešli schránu, přišli k Jordánu, a nohy kněží nesoucí schránu se smočili na pokraji vod. Teďka doplnění. Jordán je vždycky v čase žně rozvodněn daleko z břehu. Tu se vody řítící ze zhora zůstaly stát. A postavili se jako jednolitá hráz velmi daleko odtud u města Adamu, které leží při Seretánu.

[17:02] A taky řeky dolů, k pustému moři, k moři Solnému, se vytratili. Tak přešel lid naproti Jerichu. Kněží nesoucí schránu smlouvy stály nepohnutě na suché zemi uprostřed Jordánu. A celý Izrael přešel po suchu. Dokud celý ten pronárod do jednoho nepřešel Jordánu. Řeka se nerozděl. dokud se noha nenamočí. To je zajímavé. Se úplně zastavili jako hráz a veškerá ta řeka, co byla dole, otekla až k solnému moři. Ale až tam vstoupili. A to je ta odvaha. To je ta odvaha tam vstoupit, udělat ten krok. Udělat něco, co je na nás. Jako pán Bůh to všechno nemůže za nás udělat.

[18:02] Nám se nechce do těch věcí. Bojíme se, máme strach, nevěříme si, jak to dopadne, co bude, ale řeka se nerozdělí, dokud se noha nenamočí. A ještě jedna taková zajímavá věc. Když to udělali, když přešli na druhou stranu, no, milochodem chudáci ti kněži, že jo, když představte, milion lidí procházelo kolem nich, to museli být jako statní chlapíci, tak udělali ještě jednu věc. Ve čtvrté kapitole. Když ten celý národ do jednoho přešel Jordán, řekl hospodí Jozeemu, vyber z lidu dvanáct mužů po jednom z každého kmene a přikažte jim, vyneste z prostřed Jordánu odtud, kde nepohodně stáhly nohy kněží, dvanáct kamenů. Vezměte je sebou a složte je na místě, kde té noci přenocujete. Jozef povolal dvanáct mužů, které Izraelců určil po jednom z každého kmene a řekl jim, jděte před schránu hospodina svého boha do prostřed Jordánu.

[19:08] Každý vyzvene na rameno jeden kámen podle počtu kmenu Izraelců. A to bude mezi vámi na znamení. Až v budoucnu vaši synové se začnou vyptávat, čím jsou pro vás tyto kameny. Vy jim řeknete, vody Jordánu se rozestoupili před schránou hospodinový smlouvy. Když procházeli Jordánem, vody Jordánu se rozestoupili. A tyto kameny budou Izraelcům pamětním znamením na věky. Oni vybudovali pomník z kamenů, aby jim něco připomínali. Připomínali, co pán Můh udělal. A ten pomník neměl sloužit jenom jim, ale i budoucím generacím. Jako připomínka boží moci a věrnosti. Máme takové pomníky v našem životě. Takové připomínky toho, co pán Můh udělalo. Víte, my někdy prožijeme s pánem Bohem právě to, že pán Můh se oslaví, že je mocný.

[20:13] A někdy na to rychle zapomeneme. A necháme se pohodit další věci, dalším problémem, překážkou, další řekou, která je před náma. A někdy je dobré se podívat zpátky. Představte si, když jedete po silnici a co tam takové ty staré patníky ještě. A když se podíváte zpátky, tak právě ta cesta je lemována těmi patníky. A člověk ví, kudy mašel. a tady pán Můh udělal to, tady to, tady to, tady to. Někdo si píše deník. Někdo si, to má v hlavě, ale přiznajme si, člověk to moc neudrží, těch věcí hodně. Jak je důležité si to připomínat. Nezapomínáme na to, co pán Můh udělal v našem životě, když jsme ho poslechli, vykročili. Je dobré se ohlédnout a vidět, ano, tady pán Můh byl věrný, tady mě provedl, tady mě dal sílu, tady mě pozvedl, tady jsem ho neslyšel, tady jsem se odpověděl.

[21:30] Tři bory toho příběhu, nové neznámé, Izraelci stáli před něčím novým, co je naplnělo obavami, ale i nadějí. To je i pro nás, pro ten příští rok. Budou tam nové věci, které nás naplňují nadějí i bojíme se jich. Abychom mohli vstoupit do té zaslíbené země, musíme překonat strach, udělat koví výry. Nikdo to za nás neudělá. A ta poslední věc, nezapomínajme na boží skutky. Připomínajme si to. Mluvme o tom s lidmi okolo, aj v rodině. Ten rok 2005, my nevíme, co přijde. Těšíme se, máme nejistotu, stejně jak ty Izraelci. A možná nás pán Bůh právě vede k něčemu novému.

[22:30] Něčemu, do čeho potřebujeme vstoupit. Nebo něco opustit. Nevím, co to bude. Pán Bůh ví. Ale chce, abychom se nebáli. Chce, abychom byli lidmi, kteří s odvahou vstoupí do té řeky. Závěr. Můžeme se podívat na poslední. Když budeme čelit výzvě, přemýšlejme na třemi věcmi. Jaká je boží vůle v té situaci? Víte, ne vždycky musíme reagovat. Někdy je potřeba počkat. Přemýšlet, je to skutečně od pána Boha? Mám skutečně to udělat? Někteří lidé si pletou odvahu a zbrklost. Hned tam vstoupí. A pak říká, je to boží vůle. Jaká je boží vůle? Druhá věc je, kde musím důvěřovat pánu Bohu více než sobě?

[23:36] V které té oblasti? No tam, kde to nemám zmáklé. A tehdy pán Boh jako vstupuje do toho. A jak mohu ve své odvazerus skrze modlitbu, boží slova, společenství se řícími? To je, to je ta výzva. A ta poslední věc, co bych chtěl říct, odvahu nečerpáme z vlastní síly, ale z toho vědomí, že Bůh je s námi. Řekl, já jsem s vámi až do skonání světa. Mě pořád s námi. Jestli příští rok bude konec, tak bude s námi až do toho konce. A já nám přeju, nám všem, a jichom jako hledali boží vedení pro ten příští rok. A věřili, že s Pánem Bohem je všechno možné. Amen.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20241229/odvaha-j-t-do-nov-ch-v-c · Aktualizováno: 2026-10-15