# Jak vnímat boží služebníky v církvi

> Kázání ze dne 19. 1. 2025, 1 Korintským 3:5-9, David Sláma. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 19. 1. 2025
- **Kazatel:** David Sláma
- **Biblický text:** 1 Korintským 3:5-9
- **Délka:** 34:43
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2025-01-19-Jak-vnimat-bozi-sluzebniky-v-cirkvi-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2025-01-19-Jak-vnimat-bozi-sluzebniky-v-cirkvi-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:00] Pokoj vám, radši a sestry, všechny vás taky ještě já jednou srdečně zdravím a vítám. A když se dneska budeme zamýšlet, budeme pokračovat v uvažování na tou první korinským. A to, co apostol Pavel napsal do Korintu, tak ten zbor byl úžasný. Měl úžasný bohatství v tom, co mu pán Bůh dal, v tom poznání, v duchovních obdarováních prostě obrovské bohatství. Takže ten zbor byl úžasný. A ten zbor měl taky úžasné problémy. A to byla druhá strana toho zboru, takže se tam dotýká apostol Pavel i všech těch věcí, které úplně nebyly v pořádku, které potřebovaly napravit a pomoct. Tak jako prostě to je asi s každým zborem. A tak jsme si řekli, že sebe můžeme vnímat jako obdarované tím, co pán Bůh dělá.

[1:02] Ale zároveň problémy, kterým se nevyhneme. Určitě máme svoje problémy a my se je můžeme učit řešit. A tím prvním problémem tohohle zboru byla nejednotnost. Nejednotáka roztříštěnost toho. Toho, hlavně se to odvíjelo od toho, že byly tam různé skupiny těch lidí, kteří se zaměřili na nějakého svého člověka. Prostě připnuli se k někomu, o kom si mysleli, že to je on, to je ten, který má tu boží pravdu nejlépe, nejlépe ji dokáže vyjádřit. To je ten služebník, který je lepší než ti ostatní, kteří tam sloužili. Tak tam byli Pavlovci za Apolem a za Petrem a dokonce za Krystem. Tak nevím, jestli Pánežíš se někdy spokojí s tím, že bude jako jeden z.

[2:04] To je těžké. Ale takže ty skupiny tam byly a apostol jim říká, to absolutně není moudré tohle, co děláte. A potom jim tam píše o té boží moudrosti a o tom, co to je moudrost. Oni si mysleli, že jsou moudří, ale tím, jak jednali a přemýšleli, tím dokazovali, že moudří nejsou. A tam říká Pavel, že hlavně ta moudrost je v kříži. V tom, že se dokážeme, nebo že na kříži tam umíráme sami sobě, každý, bez rozdílů. A jsme jedno v kříži. Tak kříž prostě tu naši velikost pomyslnou přeškrtává. A tam zjištíme, kdo jsme a že každý potřebujeme Ježíše. Že potřebujeme i to myšlení kříže. V tom začíná moudrost. Potom začínáme jednat moudře. A pak se vrací ještě k tomu problému toho, že jeden říkal, že patří tomu, druhý tomu.

[3:16] A hovoří tam o služebnících. Jak vidět boží služebníky v církvi. Jak je vnímat? A to je docela něco, co si potřebujeme možná připomínat. Protože tak, jak jsme lidi, tak máme prostě tyhle tendence. A připoutat se k nějakému jednomu člověku, nebo jednomu proudu, nebo jedné knize, nebo k něčemu, co se nám stane velmi vzácným a začne to upřednostňovat před ty ostatní věci. A nevidíme, že i skrze druhé Pán Bůh mluví a jak skrze něm mluví. A tak jak vidět boží služebníky v církvi, jak o nich přemýšlet zdravě, rozumně, moudře, tak, aby z toho nebyly problémy. A nebo když nás Bůh obviní, tak, aby jsme viděli, jak z toho činit pokání.

[4:19] So, jak říkali, My lidi jsme nějaký extrémisti, máme tendenci od jednoho extrému se vyhoupnout někam úplně k druhému extrému. A tak buď lidi přeceňujeme, vkládáme do nich obrovské naděje nebo je vzveličujeme, anebo je podceňujeme. To je ani takový ten zdravý pohled a vyvážený pohled na někoho je někdy těžký. A přitom o tenhle právě ten vyvážený pohled tam jde. Aby jsme ani nepřeceňovali někoho, ale aby jsme nikoho ani nepodceňovali. Aby jsme dokázali v těch služebnicích vidět to, co je tam boží.

[5:19] Ale můžeme to i obrátit, tak i úvod, ještě než to začneme číst ten text. Můžeme to obrátit i vůči sobě, protože my jsme taky služebníci. A každý z nás někde sloužíme, aby jsme měli. Máme různá obdarování, jak to říkal i Lenden tady minule. Můh nás volá, aby jsme byli součástí toho týmu božího. Tak každý, když v něčem sloužíme, tak jak mám ale vnímat sám sebe? Jako služebníka. A to je taky strašně důležitá věc, aby jsme to uměli dobře. Protože i tady máme tendenci se přeceňovat a být důležití. Takový ty, který to všechno už umí, všechno to znají, všichni jsme dobří. A nebo máme tendenci se podceňovat, že to neumíme, že nestojíme za nic, že si nás pán Bůh nemůže použít ani. A v těchto extrémech se někdy můžeme pohybovat.

[6:23] Takže jak vidět nejenom ty druhé, ale jak vnímat sami sebe správně, jako služebníky. Takže o tom můžeme číst. A kdo můžete, tak povstaneme ke slyšení tohodle slova, které je zapsáno v 1. korinským 3. kapitole od 5. do 9. verše. 1. korinským 3. 5. až 9. Kdo je vlastně Apolos? A kdo je Pavel? Služebníci, kteří vás přivedli k víře. Každý tak, jak mu dal pán. Já jsem zasadil, Apolos zaléval, ale Bůh dal vzrůst. A tak nic neznamená ten, kdo sází. Ani ten, kdo zaléva. Nejbrž Bůh, který dává vzrůst. Kdo sází a kdo zalévá, patří k sobě. Ale každý podle své vlastní práce obdrží svou odměnu. Jsme spolupracovníci na Božím díle.

[7:23] A vy jste Boží pole, Boží stavba. Tak tolik z Božího slova. Můžeme se posadit. Vždycky to slovo je úžasně bohaté. A z nejrůznějších úhlů bychom se na něho mohli podívat. A jaký vztah mají ti služebníci jeden ke druhému. Jaký mají vztah k Bohu, k těm, kterým slouží. A můžeme mluvit o jejich obdarování, o tom zaměření té služby. Takže takhle bychom mohli udělat několik kázání na tom. Já si vypůjčím jednu osnovu, kterou jsem slyšel, která se mi líbí. Která to nějak schrnuje. A která postupuje podle právě toho vnímání toho, jak je vidět ty služebníky i sami sebe, když sloužíme. A můžeme začít úplně ode dna.

[8:25] Ode dna a to je to, co tam píše Apoštol Pavel. A tak nic neznamená ten, kdo sází, ani ten, kdo zalévá. Tam je doslova napsané, jsou ničím. A taky je ničím ten, kdo sází a ten, kdo zalévá. To je dno. A to je jeden důležitý a nesnadný postoj, který potřebujeme k tomu boží milost a boží moudrost, aby jsme ho měli. To vůbec není nic lichotivého. A apostol Pavel to říká o sobě. On dobře znal svoji hodnotu, on ví, že je apostol, ví, co všechno pán Bůh skrze něho udělal, co udělal skrze Apola. A přesto říká, a ti, kdo slouží, jsou nic.

[9:33] Nevím, jestli by se nám to líbilo, kdyby za námi někdo přišel a takhle by nám to řekl. Bratře, víš co, ty žijí nic, sestro. Tak, když by se nám nějaká ta kudlička možná trošku otvírala v kapse, tak nemáme to rádi, ale je to pravda. Není to lichotivé, ale je to tak. Proč? Protože to je to, co potřebujeme vidět a nějak s boží pomocí vidět. Aby jsme to nedělali nějak uměle, ale já jsem nic. To je taková ta převlečená pícha potom. Já jsem nic, já nikdo nejsem. A přitom by jsme strašně chtěli být něčím. Tak, aby nám to Bůh dal vidět, jeho očima správně to vidět, přijmout. Proč jsou ničím? Protože sami ze sebe. A poštol Pavel si to uvědomil, že sám ze sebe nemá co dát lidem.

[10:39] Máš něco, co bys nebyl dostal? Říká Pavel. Tak proč se chlubíš? Máš něco, co bys nebyl dostal? My chceme sloužit, chceme pracovat, svědčit. Toužíme potom, aby druzí lidé uvěřili. Ale jsme schopni někomu dát život? Jsme schopni způsobit to, aby se někdo netrápil, když má problémy? Jsme schopni někoho potěšit takovým způsobem, že mu dáme radost? Když potřebuje radost od Boha. No a pokud sloužíme a jsme upřímní a uvědomíme si tyhle věci, tak musíme říct, no ne, nemáme. Protože toho nejsme schopni sami ze sebe. Ten život, který, když někdo uvěří skrze svědectví, je z Boha a my ho nemáme sami v sobě, nemůžeme ho dát, nemáme nad tím moc.

[11:42] A tak pokud jsme schopni něco udělat sami o sobě, tak je to něco, co před Pánem Bohem nemá žádnou hodnotu. Protože co jsme schopni udělat sami ze sebe? Jenom Bůh to může dát. A velice brzy to taky zjistíme, když začneme sloužit z vlastní síly, nebo když neposloucháme Pána Boha, nebo když On nás chce nějak vést a my si myslíme, že něco bude, to víme líp a začneme to dělat, tak Ono se to projeví. Možná ne hned, ale Ono to někdy vybouchne. Protože to je jako když se uměle nafoukují ty akcie, nebo prostě něco. Potom jednou začas to prostě splaskne. Je to něco, co je umělého. A potom je tam třeba hlad ve schromáždění, vyprahlost lidí, protože nepřijímají to, co Pán Bůh chce dát, nebo to, co dává.

[12:53] Někde se to možná začne úplně rozpadat. a roztřišťovat. Takže to je to, čím musíme začít. Jsme a vidět. I ty druhý, ano, ty sám o sobě jsi nic. A to ne pohodlivě, nějakým pohodlivým způsobem, jako že bychom někoho chtěli ponížit, protože to by nebylo boží. A ani apostol Pavel to tady tak neříká, ale ten střízlivý pohled, aby jsme se neupínali na lidi, aby jsme byli, to tam možná zopakujeme, aby jsme byli vděční za lidi, nebo aby jsme byli vděční za to, co Pán Bůh v krzeně koná, ale aby jsme se neupínali na člověka. V Žalmu je jeden verš, naše doufání není v sílu konňů a vozů, ale v hospodina. A to neznamená, že oni, ta izraelská armáda a David, neměl koně a neměl vozy, že je nepoužíval, ale věděl, že to není to, co ho zachrání.

[14:00] Takže to je ten první postoj, první pohled, že začínáme úplně ve sklepě, úplně nejniž, jak se dá, nic. V tom protikladu apostol Pavel říká, ale Bůh je všechno. My nejsme nic, ale Bůh je všechno. Jemu patří čest, jemu patří uznání, jemu patří chvála za všechno dobrého, co se může stát v životě jednotlivců, v našich životech, v životě zborů, církve. On je všechno. A druhá věc, druhý postoj, jak je vnímat, je, že jsou to služebníci. To už je něco trošku takového příjemnějšího, než nic. Služebník. A apostol Pavel vidí sebe a Apola takhle. Mají pána, kterému slouží, který je povolal, pověřil a chce, aby mu sloužili.

[15:05] Chce je mít ve službě. To samotné slovo služebník je tady použité to slovo diakon, diakonos, což mám dojem, že se odvozuje od slova dia, to je předložka skrze, a konos je prach. Takže je to taková nízká služba. A používala se taky potom o pojmenování těch, kteří obsluhovali při stolech. To byly diakoni. Takže když potom čteme třeba ve Skutcích, když tam docházelo k tomu problému v církvi, tak apostolé říká, jak zvolíme ty diakoni, který budou obsluhovat při stolech, budou rozdělovat tu potravu těm vdovám. Takže jsou to ti, kteří rozdávají. A to je, to slovo, to má úžasný náboj. A je ohromně bohaté. Jednak je tam to slovo, že to je služba, která je nízká, ale jenom odbočka. Zároveň, když si přečtete právě v té kapitole ve Skutcích o tom, jaký ti diakoni byli, plní ducha svatého, že to byli i evangelisti, že udělali zázraky, takže ta kvalifikace na tuhle nízkou službu byla obrovsky vysoká.

[16:20] A plní moudrosti. Ale asi to vnímání toho, že oni jsou ty, kteří slouží. Nejsou ti, kteří panují nad někým, kteří rozkazují někomu, ale jsou to ti, kteří slouží. A právě v té duchovní službě je to stejné. My sloužíme. Ty služebníci rozdávali to, co dostali od toho pána, jenom to rozdělovali u těch stolů. Takže, jak můžeme vnímat ty druhé a vnímat sebe? A to je, já se vrátím k tomu verši, máš něco, co bys nebyl dostal. A my potřebujeme nejdřív přijmout od pána, protože můžeme mít to vědomí, že on nás chce ve službě a že on nám chce dát to, co máme dát dál. Tak potřebujeme být s ním, s pánem Ježíšem, aby jsme mohli dostávat. A aby to, co dostaneme, jsme mohli rozdělovat.

[17:23] Tak jako učetníci při tom nasycení pěti tisíců. To je tak nádherný příklad. Ježíš je ten, který dělá zázrak. Má těch pět chlebů a dvě ryby. Láme, zdal díky, lámal a dával. Učedníkům a ti učedníci to pak dávali těm druhým. Přijmuli to z jeho ruky a rozdávali. Takže potřebujeme být s ním, potřebujeme přijmout a potom to, co přijmeme, můžeme dát. Nemůžeme dát to, co nemáme. To, co jsme nepřijali, potřebujeme mít, přijmout, čerpat. A dát pamatuju si na jedno svědectví, když jsme dělali v Praze ještě alfakurzy, tak tam jeden ten bratr z Anglie, se to promítalo, tak říkal právě, že když začal tam sloužit, tak lidi za ním přicházeli s otázkami. A on říkal, a najednou jsem potřeboval říct, já nevím, a musel studovat.

[18:29] Prostě musel se připravovat, musel hledat odpovědi na ty otázky. A možná, že i potom řekl na něco, nevím, ale potřeboval čerpat, potřeboval přijmout, aby mohl dát. Takže my potřebujeme čerpat. A potom je tam právě ta předložka to skrze. A to je zase z jiného úhlu to samé, že Páne Ježíš chce skrze nás působit. My jsme ničím bez něj, ale on nás chce. A když bychom to tak řekli, on nás potřebuje v té službě. Ne, že by se neobešel bez nás, ale prostě nás chce mít v té službě. Zase jeden příklad. Když ve skutcích apostol Petr je na té střeše a vidí tam to vidění o těch nečistých zvířatech, které potom Pán Bůh říká zabíjej a jes. A vysvětluje mu, že už ta nečistota je teď v něčem jiném, než jenom v tom pokrmu.

[19:33] Se nemusí štítit jít k tomu pohanovi Kornéliovi. Tak zároveň v té době se anděl zjevil Kornéliovi. Ale co mu řekl ten anděl? Řekl mu evangelium o Pánu Ježíši. Co mu řekl ten anděl? Vešly služebníky do Jope, k Petrovi a on ti řekne všechno, co potřebuješ. Takže anděl nezvěstoval evangelium, ale byl tam ten člověk, ten Petr. Skrze nás. Bůh nás chce. A pokud se má evangelium nebo jakákoliv služba dostat ke druhým lidem, protože Bůh chce sloužit, tak ale k tomu potřebuje mě a tebe. Pavel píše, že skrze ně mohli korinčtí uvěřit. Skrze Pavla a Apola. A pokud se má opravdu v církvi něco udít, něco se má stát, tak u toho musíme být.

[20:36] A tak, když se modlíme, pane, dej, aby ten a ten mohl uvěřit. Dej, aby to a to se stalo. Zkusme taky naslouchat, jestli Bůh nám neříká a tohle pro to můžeš udělat ty. Pro tu službu je strašně důležité, aby to bylo z lásky, dobrovolné. Takže taková služba má smysl. Každá ta služba, nebo každý sloužíme jinak, tak jako to tam potom říká, a já jsem sadil a polo zaléval. Uvěřili jste každému tak, jak dal pán. Nebo skrze nás tak, jak nám každému pán dával. A to je zase důležité si uvědomit u služebníků i u sebe, že máme ty nejrůznější obdarování a i různé způsoby toho, jak sloužíme. Někdo je hr, někdo je takový rezervovanější, někdo rád objímá, a někdo nemá rád objímání, někdo rád mluví, někdo nerad mluví, radši prostě něco udělá, než by něco řekl.

[21:43] A teď si tam můžete dosadit tisíc věcí, a je to nádherné, jak nás pán Bůh každého s vláštním smlíčem. působem obdaroval a že každého z nás chce použít a tak, aby jsme si neřekli, no tak to je, to je ten služebník, protože ten takhle slouží a tím druhým pohodli, protože ten tak neslouží nebo tak není vidět. Aby jsme to vnímali, to je nádhera. Aby jsme za to byli vděční. Každému tak, jak dal pán, i sami pro sebe, aby jsme se necítili nějak, že jsme méněcení nebo že prostě, nebo naopak, aby jsme nebyli za spišní. Jednoho Bůh obdaroval tak a druhého jinak. Takže by jsme to, jak nás Bůh obdaroval, využívali. A to přirovnání k tomu zahradníkovi tam. Jeden sází a druhý zalevá. Jeden začíná, druhý pokračuje. A každá ta služba je důležitá ve svůj čas.

[22:43] Nemůžete zalívat něco, co jste nezasadili. Ale když zasadíte, pokud to nevyplejete a nezalejete, tak smůla. Prostě to nevzejde. Uschne to. A není z toho nic. Takže každá ta služba je důležitá taky ve svůj čas. A někdy i vnímat ten svůj čas. Tak teď už je můj čas se stáhnout. Třeba. A nebo naopak je můj čas vstoupit do toho a pokračovat. Být vděčný za ty, co dělali přede mnou. A být vděčný za jejich službu. A to je třeba pro mladou generaci, která někdy nerozumí tomu, jak to dělali ty starší. Si uvědomit, že my můžeme vstupovat do toho, co tady už před námi někdo dělal. A že oni se namáhali. A že je to něco stálo. A být vděčný to, že my v tom můžeme pokračovat. A nebo do toho něco přidat, zase něco nového. A prostě ten mladý život, tu šťávu ještě jinou, kterou máte jako mladí.

[23:49] Staří někde nebo starší. Umět třeba dát prostor těm mladším. Nechtít si to za každou cenu držet, to, co jsem dělal. Nebo zase dělat něco jiného. Pozývat do té služby. Ukazovat, co a jak se dá dělat. A být vděční jeden za druhého. A ten jeden kazatel tam říkal takovou věc, že přece ten, kdo zalévá, nepřijde a nepovytrhává ty rostlinky tomu, kdo to zasadil. To mi nemělo smysl. Prostě, my jste to dělali špatně, teď to budeme dělat jinak, my, nově. Ale zalévá. Takže spolupracovat. Ale mluví tam o tom, a to je ten kontrast k tomu, že my jsme nic, nemůžeme to dát sami ze sebe, ale on tam mluví o tom, že se každý se namáhá nebo podle té své námahy obdrží od mě.

[24:53] Je tam slovo o námaze. A to je znova, že pokud se má něco udít, musíme tam být u toho a musíme se i namáhat. Něco to stojí. Stojí to někdy to úsilí té přípravy, stojí to úsilí modliteb. Apostol Pavel, když píše o tom, co on dělal, tak pfu, kde jsme? Kde jsem? Bezesné noci, půsty. A denně na něho leží starosto všechny církve. Na mě leží někdy malá starosta. Mě to vyřadí úplně někdy. A prostě je tam potřeba se namáhat cesty, nebezpečí, strozkotání, pronásledování, to, co on popisuje o tom, jak on se namáhl. A ta námaha naše může vypadat zase jinak. A každý se namáhá tak, jak může. A takže aby jsme se zase neulítli do toho extrému a nepoměřovali s jednou námahou, že ty se vůbec nenamáháš, podívej se, já se tady snažím, dělám a ty neděláš nic, ty se jenom vezeš.

[26:03] Tak aby zase jsme třeba nespadli do toho. Ale máme se jako služebníci se namáhat a za tu námahu, ne za tu. Že Bůh vidí to, co děláme a On nás odmění. Je tam naděje i té odměny a to je zase nádherná věc. Takže služebníci, skrze to, co dávám, to, co dostáváme, můžeme dávat. Krásně, kdybychom to chtěli ještě schrnout, tak potom v 15. kapitole Korinským o tom Apoštol Pavel píše 10. verši. Milosti Boží jsem to, co jsem. A milost, kterou mi prokázal, nebyla nadarmo. Víc než o ní všichni jsem se napracoval. Nikoli já, nebož Boží milost, která byla se mnou. A v Koloským ještě, to říká 1. kapitola 29. verš, o to se snažím a zápasím tak, jak On ve mně působí svojí silou.

[27:16] Že tak, jak Bůh v něm působil, tak, jak v něm pracoval, tak On prostě ale k tomu přidal, že to začal dělat. O to se snažím a zápasím tak, jak On ve mně působí svou silou. To je také podle mě krásné schrnutí tady toho bodu. To, co zase je nádherné, je, že Bůh je ten, který dává vzrůst. My nemůžeme ten život prostě vyprodukovat, ale když uděláme to, co máme, tak Bůh dá. A to je zázrak a to je nádhera, protože Bůh chce dávat život. Vzřívíte si, že Bůh je takový, že nám řekne, aby jsme něco dělali, a On řekne, a nedám, nedám. Takový Bůh není. On chce. On chce působit, chce dávat. Chce, aby byl život, aby bylo požehnání. Samozřejmě to může být tak, že my ho někdy nevidíme, anebo v našem životě ho třeba nevidíme úplně, ale Bůh dá a Bůh chce dát.

[28:26] Ale když to nevidíme, tak potom nám to Bůh třeba ukáže, proč to tak není a že ta chyba není třeba v nás, ale prostě je v něčem jiném. A to třetí je boží spolupracovník. A to už je z toho sklepa úplně do nejvyššího poschodí. Nejenom, že jsme boží spolupracovníci, tam je doslova, že my jsme spolupracovníci, ale že jsme boží spolupracovníci. To je obrovská čest. A to je zase kus toho, jak vnímat ty druhé, jak vnímat potom i sám sebe. To je privilegium toho, že Bůh mě pozval k tomu, aby na tom, na čem on pracuje, jsem mohl pracovat spolu s ním. Ani to nedokážu, nebo nedokážeme asi docenit, co to je, že Bůh, stvořitel vesmíru, nás si vybral za svoje spolupracovníky.

[29:40] A tak pokud sloužíte v besíce, v dorostu, v mládeži, nebo v rodině, nebo kdekoliv, když si můžeme uvědomovat, ano, já jsem nic sám ze sebe, ale Bůh je ten, který je něco. Jemu patří chvála, mě ne. Potřebuji od něho přijímat, ale právě v té chvíli, kdy je to těžké a kdy to možná druzí nevidí a kdy možná hází klacky pod nohy, si uvědomit, ale pán Bůh mě tady chtěl mít a on o mě říká, že jsem jeho spolupracovník. To je privilegium, které můžeme mít. Nejvyšší hodnocení a čest. Celé to dílo, a to je zase něco k tomu našemu neustálemu si uvědomování, není to, co vlastníme my, ale že to dílo je jeho. Vy jste boží pole. Vy jste boží. A tak to je na jednu stranu obrovská bázeň zase z toho, protože to už nejsou jenom nějaké pokusy s tím, jak co dělat.

[30:47] Ale to má váhu, protože jak na tom pracuju, na tom svoje boží, to je boží pole, to je boží stavba. A on to bude hodnotit, jemu se budu zodpovídat. A zároveň to privilegium, to je boží pole, boží stavba. Já na tom můžu pracovat. Není většího privilegia na světě, než toto. Jestli máme privilegium toho, že můžeme pracovat v nějaké úžasné firmě, nebo být na nějaké prestižní škole, nebo cokoliv, mít nějakou pozici a službu, to je neskutečně víc. A jsou tam tyhle dva obrazy, které zase popisují to, co Bůh chce. Bůh chce život, pole, tam, kde to roste, tam, kde se přináší úroda, tam, kde se rozmnožuje život, protože ta úroda přináší výsledek, to se zaseje a zase z toho víc a víc.

[31:54] Takže Bůh chce, aby se rozmnožoval život. A Bůh chce, aby Bůh chce přebývat mezi námi. A to je ten obraz chrámu. Když stavíme to, když budujeme zbor a budujeme církev, tak se rozmnožuje život a zároveň je to stavba, je to chrám, kde Bůh chce bydlet, chce být svojí přítomností, chce, aby jsme, tak jak to říká, a budu přebývat mezi nimi, budu se mezi nimi procházet. To je nádhera. Až do té doby, dokud ho neuvidíme tváři v tvář. Takže, boží služebníci, mám tam několik otázek ještě. Tak jestli je tam, můžeme vidět. Jak se dívat na ty, kdo slouží, jak se dívat na sebe. Správně oceňovat službu člověka. Můžeme vidět, že ta služba je potřebná, ale díky a uznání patří jenom Bohu.

[32:58] Mám problém s píchou, když sloužím, jak se tomu bránit. Co si o sobě myslím? Mám tendenci se spíš podceňovat anebo přeceňovat. Kde jsou ty moje slabá místa? A za to se můžeme modlit, aby nám v tom Pán Bůh pomáhal. Jak čerpám od Boha proto, abych mohl dávat? Čerpám? A kde a jak? Co můžu udělat pro to, abych čerpal? Vidím v těch druhých spíš konkurenty, anebo spoluslužebníky. Že patříme k sobě. Jsme jedno. A jak tam říká ještě Pavel, my jsme jedno. Jak se mi daří spolupracovat s druhými? A teď si můžete představit někoho konkrétního, s kým spolupracujete.

[34:01] A možná si položit tuhle otázku. Tak v čem je to dobré, v čem jsem rád? A v čem je to těžké spolupracovat s tím člověkem? A zkuste o tom třeba mluvit. Nebo modlit se za to a mluvit o tom, co by se dalo zlepšit. Keď se nikdy nedělíme tím, aby jsme se upnuli k nějakému člověku a jim se vydělovali proti těm druhým. Děkujeme Bohu za to, že si nás chce používat. Dávejme se mu k dispozici a služme spolu. Modleme se za to, aby jsme správně viděli sebe i ty druhé a uměli je správně ocenit. Amen.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20250119/jak-vn-mat-bo-slu-ebn-ky-v-c-rkvi · Aktualizováno: 2026-10-15