# Podílet se na stavbě Božího díla

> Kázání ze dne 26. 1. 2025, 1Korintským 3:10-17 1Korintským 14:24-25 Efezským 3:10-11, David Sláma. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 26. 1. 2025
- **Kazatel:** David Sláma
- **Biblický text:** 1Korintským 3:10-17 1Korintským 14:24-25 Efezským 3:10-11
- **Délka:** 34:39
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2025-01-26-Podilet-se-na-stavbe-Boziho-dila-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2025-01-26-Podilet-se-na-stavbe-Boziho-dila-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:00] Poukuj vám, bratři a sestry, my spolu hovoříme o té první korinským, o moudrosti a o tom, minule jsme mluvili o tom, jak moudře vidět sami sebe, když pracujeme na tom, co pán Bůh dělá. A jak vidět ty, kteří slouží a jak vidět taky sami sebe, moudře, protože jsme mluvili o tom, že máme tendenci být v extrémech, buď se podceňovat úplně, že za nic moc nestojíme, ani ta naše služba. Na druhou stranu, že máme tendenci se i přeceňovat. Nikdo by to neudělal přece líp než my, nikdo to neumí líp než my a proto jsme všude potom. Děláme všechno možná a potom ani nepustíme ke službě ty, kteří by mohli sloužit a někdy by sloužili třeba i líp než my.

[1:00] Takže mít taky ten vyvážený pohled, správný na druhé i na sebe a být vděčný za to, co Bůh dělá skrze nás, aby jsme viděli, že to nakonec nejsme my, když se něco povede, když je něco dobře, že jsme to neudělali my, ale že to udělal Pán Bůh skrze nás a být vděční, být vděční Pánu Bohu za to, že jsme mohli být u toho. Jsou úžasné chvíle v životě, kdy vidíte, že Pán Bůh pracuje a vy můžete být u toho. To je nádherné, když se lidi modlí nebo když se obrátí a znovu se narodí člověk, který v životě o Pánu Bohu nic nevěděl a začne se modlit. A ty modlitby, to je něco nádherného, prostě nejsou, jak už máme někdy naučené ty věci, tak jak je říkáme, ale tohle je najednou úplně něco takového krásného, čerstvého a možná neohrabaného různě, jak my to slyšíme, ale je to nádhera být u toho a slyšet to.

[2:12] Člověk, který začne důvěřovat Pánu Bohu, znovu se narodí. Takže buďme vděční, když Pán Bůh něco dělá, chvalme ho za to a přiznejme jemu slávu. Ale buďme u toho, chtějme být u toho, když Pán Bůh pracuje. A to je to dnešní téma, že máme stavět Boží stavbu. Každý z nás tu Boží stavbu nějakým způsobem staví, nějak pracuje na tom Božím díle. A to je úplně nejrůznějším způsobem. Nejsou to jenom ti, kteří slouží vepředu, nějak ve schromáždění v církvi, ale to Boží království, to, že přinášíme Pána Ježíše Krista někam, tak ho vlastně přinášíme všude, kam jdeme. Ať už je to maminka, která se stará o svoje děti, o táta, nebo máte na starosti někoho ve třídě, že jste učitel, nebo někoho pečujete o starého, nebo pracujete, prostě kdekoliv, cokoliv máte, tak tam můžete přinášet Pána Ježíše.

[3:28] A pamatuju si, když jsme měli v Chebu Ekumenu, tak jeden bratr Husícký farář říkal jednu takovou pěknou věc, že pojmenoval svého syna Krištof. A proč? Protože je to Kristoforos, znamená vlastně ten, který nese Krista. A to je, že tak chtěl, aby se jeho syn jmenoval, ten, který nese Krista. Tak to mě to krásně, jako se mi to zarilo do paměti, tak když bychom chtěli být takový krištofové, takový ti, kteří nesou Krista, tam, kde jsou. Takže stavíme, něco budujeme a já k tomu přečtu zase ten se kus toho oddílu s 1. Korinským. Kdo máte, můžete si otevřít, kdo nemáte. Kdo máte, můžete si otevřít, kdo máte. Tak můžete sledovat v první korinským třetí kapitola a budeme číst od desátého verše do konce, ale zamýšlet se budeme jenom nad těmi deset až sedmnáct, ale pro kontext to přečteme až do konce, do kapitolu.

[4:40] Takže v první korinským tři, deset a dál. Kdo můžete, tak povstaneme ke slyšení Božího slova. Podle milosti Boží, která mi byla dána jako rozumný stavitel, jsem položil základ a druhý na něm staví. Každý, ať si dává pozor, jak na něm staví. Nikdo totiž nemůže položit jiný základ, než ten, který už je položen, a to je Ježíš Kristus. Zda někdo na tomto základu staví ze zlata, stříbra, dráhého kamení, či ze dřeva, trávy, slámy. Dílo každého výjde najevo, ukáže je onen den, neboť se zjeví v ohni. A oheň vyskouší, jaké je dílo každého člověka. Když jeho dílo vydrží, dostane odměnu. Když mu dílo schoří, utrpí škodu, sám bude sice zachráněn, ale projde ohněm.

[5:42] Nevíte, že jste Boží chrám a že duch Boží ve vás přebývá? Kdo ničí Boží chrám, toho zničí Bůh. Neboť Boží chrám je svatý a ten chrám jste vy. Tak tolik z Božího slova můžeme se posadit. Jinak to byla oblíbená hláška jednoho našeho učitele vždycky na semináři, když mě potkal, ale říkal, sláma, schoři. Tak jsem říkal, dobře, děkuju. Tak ať schoří. Co se staví? Co budujeme ve svém životě? Apostol Pavel říká, že to, co budujeme, není nic menšího než Boží chrám. Ten Boží chrám, který se staví, je zlídí. A proto ta stavba není vždycky jednoduchá, kdybychom stavili jenom z kamenu.

[6:45] A nebo prostě z někoho, kdo není z masa a kostí, kdo dýchá, kdo nemá svoje emoce, kdo nemá svoje nálady, kdo nemá prostě, kdo není člověk, tak by to bylo jednoduché. Ale právě proto, že se ten Boží chrám staví z lidí, tak to není vždycky jednoduché. Ale je to něco jedinečného. Z lidí, z těch, kdo uvěřili v Pána Ježíše Krista. A staví se chrám. To znamená místo, kde Pán Bůh bydlí, kde přebývá církev. Zvlášť je tady řeč o církvi, o zbor. Je místo, kde přebývá Bůh. A my to můžeme vztáhnout i na naši rodinu. Je to, co budujeme v naší rodině, může být místo, kde bydlí Bůh. A to je něco nádherného a vznešeného a slavného.

[7:49] Už to není jenom ten fyzický chrám ve starém zákoně, který byl v Jeruzalémě, který měl to jedno svoje místo a byl nádherný. Bylo to prostě něco oslnivého, když lidé viděli ten chrám z toho bílého kamene, tak jak to tam staví v Izraeli, ještě když na to zazářilo slunce, tak prostě ta budova, ta nádhera musela být dechberoucí. Ale chrám, který se staví teď, je jiný. Ale není o nic méně slavný, nejli slavnější, tak jak to říkal Ježíš. Hle, zde je víc než chrám, když mluvíš sám o sobě. Hle, zde je víc než chrám. A protože může v nás a mezi námi představit, Bývat Boží sláva, živý Bůh, my nepřicházíme do schromáždění jenom, aby jsme se potkali jeden s druhým, i když je to strašně důležité.

[8:55] Ale když se sejdeme, tak můžeme věřit tomu a za to se modlíme, to chceme, aby jsme nevyháněli Pána Boha, aby nestál za dveřma našich srdcí nebo těch našich budov, ale aby byl mezi námi. Tak jeden taky malý vtip, jsem si vzpomněl, jak jeden člověk, nebo to říkali v Americe, je před kostelem a dobývá se do toho kostela, chtěl by tam do té modlitebny jít, ale oni ho tam nějak nechtějí. Ať už kvůli tomu, jak je oblečený, nebo kvůli tomu, jak možná někteří voní, nebo prostě kvůli tomu, že tam to byl Černoch asi, a je před tím kostelem a teď si sedne tak smutně na ty schody před tím kostelem a si si všimne, že vedle něho je další. A říká, tebe tam taky nepustili. A ten druhý mu říká, a kdo seš, kdo ty seš?

[9:59] A říká, já jsem Ježíš, nic si z toho nedělej, mě tam taky nepustili. Takže to by byl smutný obraz církve, ale ta sláva toho je, že Ježíš chce být uprostřed nás. Ten, který stvořil vesmír, všemohoucí, slavný, kterého nemůžeme pojmout svým rozumem, svými představami, chce být. A tam, kde je Bůh, tak tam se dějí věci. Když Pána Boha pustíme ke slovu, jak jsme o tom mluvili včera na setkání staršostva, že církev, nejdůležitější na církvě je, aby jsme pustili Pána Boha ke slovu. Tak doufám, že dneska nebudu mluvit jenom já. Ale aby Bůh přišel ke slovu.

[11:02] Protože když On je Pánem, tak tam se něco děje. Lidi jsou nasycení. Je jim pomoženo. Přichází si odpočinout, přichází načerpat. Ti, kdo mají otázky, dostanou odpovědi. Ti, kteří mají odpovědi na všechno, možná dostanou spoustu otázek, na kterými najednou musí přemýšlet. Trošku se rozruší ta někdy... To, že si myslíme, že už všechno známe, všechno víme. A ti, kdo jsou nemocní, tak Pán Bůh může ustravovat. Ti, kdo mají problémy, tak jim může být pomoženo. A to nejenom tím, že Pán Bůh něco udělá přímo, ale tím, že když potom spolu mluvíme a spolu se za sebe můžeme modlit, tak v těch rozhovorech a skrze nás tam Pán Bůh je a může jednat. Stavíme chrám, místo, kde je Bůh.

[12:05] Pavel říká, že ten chrám je svatý. Bůh si nás oddělil od světa, od nečistoty, očistil nás. Takže ta svatost znamená oddělenost. A to nejenom je oddělenost od hříchů, ale i oddělenost pro Boha. Že jsme tu výručně pro něj. Církev je místo, které je pro něj. A my tu jsme pro něj. Jestli máme nějaký důvod existence, tak je to proto, že si nás Bůh oddělil pro sebe. Že nás chce. A že nás chce používat. Takže ten boží chrám je svatý, znamená čistý, ale taky oddělený od každého jiného účelu a každé jiné osoby pro Boha. A pro to, co on s ní chce dělat. Takže církev je něco, nebo zbor. A potažmo potom ty naše společenství menší, skupinky, rodiny.

[13:06] Můžeme... být místem, které je úžasné, vzácné a slavné, veliké. A protože jsme tu pro Boha, tak jsme tu svědectvím o něm. Když se lidi podívají na nás, na naše životy, na naše rodiny, na náš zbor, tak to je svědectví o tom, jaký je Bůh, o tom, kým je, co udělal, o jeho milosti, o jeho odpuštění, o jeho přijetí, o jeho svatosti, o jeho moci. A přečtu dva verše, první korinským 14.24, a tam Pavel říká o tom, když se scházíme, 14.24-25, budou-li všichni mluvit prorocky a přijde tam člověk nevěřící nebo nezasvěcený, bude vším, co slyší souzen a usvědčován.

[14:09] Výjdou na jeho věci skryté v jeho srdci, takže padne na kolena, pokoří se před Bohem a vyzná, v skutku je mezi vámi Bůh. A efeským třetí kapitola a desátý a jedenáctý verš. Bůh chce, aby nebeským vládám a mocnostem bylo nyní skrze církev, dáno poznat jeho mnohotvarou moudrost, podle odvěkého určení, které naplnil v Kristu Ježíši, našem pánu. Takže když se na nás lidé podívají, co vidí, co vidí, když se podívají na naši rodinu, na moji rodinu, na mě, když přijdou mezi nás. Díky Bohu za to, že On je tak obrovský milostivý. Každý zbor má svoje problémy a my bychom někdy řekli, že je to hodně špatné.

[15:13] Ale tam se dějí zázraky, právě protože tam je Bůh. A ve zboru, o kterém jsem si myslel, že tam jsou velké problémy, anebo si lidé někdy stěžují. Potom jedna sestra vydávala svědectví. A když jsem přišla mezi vás, tak to, co mě oslovilo, byly úplně jiné vztahy než ve světě. Tady to bylo jiné, než na co jsem byla zvyklá. Najednou jsem mohla vidět a prožít Boží lásku. Takže díky Bohu za to, že i tam, kde jsou problémy, Bůh dělá zázraky. Ale my mu v tom nemusíme bránit samozřejmě. Takže když lidé přijdou mezi nás, co vidí? Vidí ten chrám, ve kterém Bůh bydlí. To chceme budovat. Na tom se chceme podílet. Takže co stavíme? Stavíme místo, kde by Bůh mohl být. Ta stavba má samozřejmě svůj základ a potřebuje, tak jako každá stavba, potřebuje mít dobrý základ.

[16:14] Pokud má vydržet. A pro tu stavbu Božího chrámu je naprosto nezbytný dobrý základ. A jediný základ, na kterém se dá stavět Boží dům, je Ježíš Kristus. Nic jiného neobstojí. Pán Ježíš řekl Petrovi, tam je možná taková narážka zase ještě na tu stranu třetí. Když ho mluvil předtím o Apolovi a Pavlovi, když tam byly ty frakce různé, předtím tam byla ještě Petrova strana. Tak když mluví o tom základu, tak pravděpodobně naráží také na Petra. Jako skálu. A co řekl Ježíš Petrovi? Ty jsi skála a na té skále postavím svoji církev. Ale ta skála není ten Petr. Ale to, co vyznal. Tam jsou použité ještě dvě slova. Petr a Petros.

[17:16] Petros a Petra. Kamének a nějaká hora, skála. Takže to, co ty jsi o mě vyznal právě, to, co mu Bůh zjevěl, Ty jsi Kristus, syn Boha živého. Tak Ježíš říká, a to je ta skála, na které postavím svůj církev. Na tomhle poznání a vyznání, kým já jsem, že jsem boží syn, že jsem spasitel světa, že jsem Bůh. A pak mu taky říká, a brány pekel ji nepřemůžou. Tématou 16. kapitola 15-19. Brány pekla ji nepřemůžou. Když je církev postavená na tomhle základu, na Pánu Ježíši Kristu, tak vydrží. Vydrží ve zkouškách, vydrží nápor nepřítele, a že se boží nepřítel snaží. Zvnějšku, zevnitř, prostě různým způsobem útočí na církev, na zbor, na naše životy, na naše rodiny.

[18:20] Ale když jsme postaveni na základu Pána Ježíše Krista, tak i když se to kýve, i když se to někdy hroutí všechno, tak to vydrží. Když obstojí to. Když stavíme na tom, kým Pán Ježíš Kristu si a co udělal na kříži. Pavel potom eště ve Feským říká, že církev stojí na základě apoštolů a proroků. Na tom, co Bůh těm prvním, těm jeho následovníkům zjevil, a zvlášť potom Pavlovi taky, kdy říkal, já jsem nešel o radu k nějakému člověku, ale přijal jsem od Pána Ježíše přímo evangelium. Že to byli ti, kteří tu pravdu, kterou přijali, potom předali dál. A na tom, to je pravdě o tom, kým je Pán Ježíš na jeho osobě a na tom, co je zjevená pravda o něm i skrze apoštoli a proroky nového zákona, tak na tom se staví. Pavel říká, že když přišel do Korintu, tak položil tenhle základ. A on jim tam právě to výslovně říká.

[19:22] Když jsem přišel mezi vás, nechtěl jsem znát nic jiného, než Krista Ježíše, a to Krista ukřižovaného. Korintiané si cenili tu moudrost a vždycky ji v Pavlovi neviděli. Ale on viděl, co je moudré, protože viděl, co obstojí. Lidská moudrost má svoje limity a neobstojí. Ale ta boží moudrost se to lidem zdá jako bláznoství, když se to lidem zdá jako slabost, i když by jsme ráči možná kázali o něčem jiném. Tak Pavel říká, ne, na tomhle je potřeba postavit svůj život a zbor. A je to, ta moudrost je v tom, nechtít položit nic jiného. A ten základ, který už je položený, jak říkal Pavel, Bůh už ho položil, a tak já jsem přišel a už jenom pokládám to, co Bůh položil. A pak nás vyzývá, pokud chceme být moudří stavitele, musíme stavit na tomhle základu. Nemůžeme stavit na něčem jiném.

[20:24] Nemůžeme svoje životy ani svoji službu postavit na svých dovednostech. I když nám je Bůh dává, máme se v nich zdokonalovat. Nemůžeme je postavit na svoji moudrosti, i když se máme prohlubovat v té boží moudrosti a máme být moudří. Prostě nemůžeme postavit na sobě. Nemůžeme tu stavbu postavit na svých zásluhách. Nemůžeme ji postavit taky na někom jiném, na druhém člověku. Na tom, že se upneme k někomu a budeme čekat, že on to udělá za nás, že ti druzí se postarají, ale my musíme stavit na tom, na Pánu Ježíši Kristu. A ani na žádné myšlence, ani na žádné filozofii, která nemá ve svém centru kříž. Ne každá filozofie nebo filozofické uvažování je špatné.

[21:28] Ale vždycky to musí vést k Pánu Ježíši Kristu, k jeho kříži. Jinak jenom odbočka k tomu filozofickému uvažování. Každý z nás je svým způsobem teolog a filozof. Protože každý si pokládá ty nejdůležitější otázky. Kdo jsem? Odkud jsem přišel? Kam jdu? Odkud se v to všem přišlo? To jsou otázky hluboké, ale světská filozofie na ně klade svoje odpovědi a ta boží na ně má svoje odpovědi. Záleží na tom, jaké ty odpovědi máme. Takže i to svoje přemýšlení, i tu svoji stavbu, myšlenkovou stavbu toho chrámu potřebujeme postavit na tom správném základu. Jinak se rozpadne, neobstojí a není to boží chrám, není to místo, kde pán Bůh přebývá. Takže na kom a na čem stavím svůj život, na čem stavím svůj rodinu, na čem stavíme zbor.

[22:35] Pavel si uvědomuje, že to, co mohl udělat, je jenom z boží milostí. Bůh mu to dal, on pracoval, Pavel pracoval, ale Bůh působil, tak jak jsme o tom mluvili minule, tak znovu toto opakuje. Takže to je základ, na kterém potřebujeme stavit. Neustále se vracet a mít centrem všeho Pána Ježíše Krista a jeho kříž. A potom tam Pavel pokračuje tím, že stavíme z něčeho, z různých materiálů. A že si máme dát na to pozor, z čeho a jak stavíme. Mluví tady o dvou druzích materiálů. Zda někdo na tomto základu staví ze zlata stříbra drahého kamení, či ze dřeva, trávy nebo slámy. A teď jsem se chtěl zeptat, když se někdo odvážíte odpovědět.

[23:37] Jaký je tam, v čem je ten kontrast tady v těchto dvou materiálech? Odolnost, tak to je jedna věc. To je ta odolnost, že to schoří. Hodnota a cena těch materiálů je tam, ano. Takže a když jsme si to takhle pěkně řekli, tak co jsou teda ty materiály, ze kterých máme budovat, které obstojí, vydrží a které neobstojí? Co byste navrhli? A co je v našem životě takového trvanlivého, co obstojí před Bohem? Z čeho máme budovat? Z čeho máme stavět? Tak to je Kristus samozřejmě. Děkuji. Víra, modlitba, láska. Co ještě obstojí před Bohem? Boží slovo, upřímnost, vděčnost.

[24:40] A co jsou naopak ty materiály, které neobstojí, které schoří před Bohem? Že když si představíte, že žijete svůj život, budujete nějak svoji rodinu, nebo chcete sloužit ve sboru, tak jak by to, nebo z čeho byste budovali? Jak byste budovali, co neobstojí před Bohem? Že bychom to postavili na nějakém člověku. Pícha. Hřích, nečistota, něco, co je zlé. Pokrytectví, děkuji. Neodpuštění, bohatství. Děkuji. To jsou věci, můžeme o tom přemýšlet. Já jsem o tom přemýšlel, ale zjistil jsem, že ještě asi tomu úplně nerozumím tak, jak bych chtěl tomu rozumět o těch materiálech. Možná právě proto jsem se vás ptal. My jste mi odpověděli. Ale něco z toho můžeme vědět. Takže jsou tam ty kontrasty toho, že to je trvalé, že to je vzácné, má to nějakou hodnotu, něco to stojí.

[25:40] A pak je ještě jeden důležitý kontrast. Jak se staví, jak rychle se staví ze zlata stříbra drahého kamení a jak rychle se staví ze slámy dřeva. Co je jednodušší. Ty druhé materiály jsou jednodušší a rychlejší. To je ještě jeden velice významný kontrast, který tam je. Protože my máme tendenci sáhnout k tomu, aby to bylo rychle. Aby to bylo něco, co je vidět. Ale ne vždycky. To je něco, co je hodnotného, trvalého a co obstojí. Aby jsme na sebe dali nějakou fasádu něčeho. Aby jsme možná někdy chtěli rychle vyrůst, chtěli mít rychle nějakou zodpovědnost. Aby jsme možná někde ukázali nějaká čísla toho a mohli prostě před druhými se pochlubit tím, kolik vzniklo nové práce nebo kolik máme nových lidí nebo kolik něčeho.

[26:47] A to je varování před tím, aby jsme chtěli stavět lacině. Tak, aby jsme prostě to lepili jenom tak a nešli do hloubky. A ty materiály nebo ty věci, které jsou vzácné, které nás něco stojí, aby to nebylo jenom něco povrchního, ale když máme stavět na božím slovi, tak potřebujeme ním protchnout svůj mysl a svoji srdce. Tak to nejde za chvíli. Nad tím potřebujeme si dát čas. Něco nás to bude stát. Přemýšlení, otázky, ptaní se, poslouchání, studium, modlitba. Ale potom to přinese svůj užitek. Ono to není vidět hned. Ty věci možná nebudou vidět tak rychle. Ale bude to mít nějaký svůj dobrý základ. Bude to něco, co obstojí, co přetrvá. Co se tak rychle potom nezakymácí.

[27:50] A potom jsou tam ty motivy také, se kterými to děláme. A jestli tu stavbu stavíme proto, aby jsme ji stavili, aby jsme se ukázali. A to je nejenom sebe, ale aby jsme se mohli pochlubit třeba i svým zborem. Proč děláme věci, ty motivy, ze kterých stavíme. To je taky něco, co buď je vzácné a obstojí před Bohem. Protože to děláme pro něj. A protože milujeme jeho a lidi. Protože on nám dává lásku k němu a k lidem, aby rostli. Aby jsme s nimi zápasili, aby jsme spolu s nimi se radovali a plakali. A nebo jenom proto, aby jsme se ukázali. A s tím já mám problém někdy.

[28:50] Takže naše motivy ke službě, to je zase něco, co obstojí a nebo neobstojí před Bohem. Tyhle motivy nemůžeme soudit. To zase posoudí jenom Pán Bůh. Ale my můžeme poprosit Pána Boha, aby nás zkoumal. A nebo jestli potom taky stavíme z toho, jak nás vede duch, že i máme plány, ale máme zároveň to, že nasloucháme Pánu Bohu a chceme, aby On působil skrze nás. A nebo jestli sáhneme právě potom, že my to víme líp, my to známe líp a stavíme z té lidské moudrosti, z té tělesné moudrosti, kterou máme, z toho neposvěceného zdravého rozumu, který máme. To není nič špatné na to mít zdravý rozum. Ale i ten zdravý rozum zase musí být poddaný Pánu Bohu. Takže z čeho stavíme? A Pavel říká, musíme si dát pozor na to, z čeho stavíme.

[29:52] Protože proč? Protože tak jako u každé stavby jednou bude kolaudace. A Pán Bůh přijde a tu stavbu prověří. Ona už teď je prověřovaná nejrůznějšími zkouškami, ale potom, až přijde On, až přijde Páne Ježíš po druhé, bude soudit. Vždyť se všichni musíme ukázat před soudným stolcem Kristovým. Aby jsme z jeho ruky přijali odměnu za to, co každý ve svém životě dělal, ať dobré, nebo zlé. A ten den soudů je popsaný jako oheň. A Malachyáš, třetí kapitola, druhý verž. Páne Ježíš. Děkuji. Kdo však snese den jeho příchodu, kdo obstojí, až se on ukáže, bude jako oheň taviče, jako louh těch, kteří bělí plátno. Tavič usedne a pročistí stříbro. Pročistí syny Lévyho a přetaví je jako zlato a stříbro.

[30:53] I budou patřit hospodinu a přinášet spravedlivé obětní dary. Takže ten den bude jako oheň. A prověřit dílo každého z nás. A tam se to ukáže. Tam už nic neschováme před pánem Bohem. A buď to dílo schoří, anebo vydrží. Díky Bohu za to, že to není otázka spásy. Že Pavel tam píše, že i ten, komu to dílo schoří, bude zachráněn. Ale jenom jako když ho vytrhnou z ohně. Takže není to otázka spasení. Ale je to otázka toho, že přijdeme o odměnu. Ten, kdo jeho dílo obstojí, dostane odměnu. A nevíme přesně, co to bude. Ale víme, že něco dostaneme. Možná tak, jako je to v tom podobenství o hřivnách, kdy říká ten pán, dobře služebníku, dobrý a věrný.

[31:55] Vejdě v radost svého pána. Byl jsi věrný nad malou věcí, ustanovím tě nad mnohým. V nebi nás nečeká žádná nuda. Nebo to, že tam budeme sedět se založenýma rukama. Tam dostaneme zodpovědnost nějakou. Jestli jsme tady byli věrní v malém, tak tam dostaneme velkou zodpovědnost nějakou. Nevíme přesně, co to bude. Ale víme, že tam něco budeme dělat v nebi. A někdo o tu odměnu přijde. Takže to je ta kolaudace a proto je ta výzva k tomu, aby jsme stavěli. Vlastně taky je důležité si uvědomit ta otázka, kterou si můžeme klást, jestli stavím hodně toho základu. Jestli to, jak žiju, je hodné Ježíše Krista. To, jak sloužím, jestli je hodné Ježíše Krista. Malachyáž zase je ten prorok, skrze kterého Bůh říká, přinášíte mi oběti, které jsou kulhavé, slepé.

[33:04] Jenom to zkuste donést místo držícímu, jestli vás přijme. A nemáte bázeň přede mnou? Tak to je otázka, kterou si můžu klást, můžeme klást. Stavíme hodně toho základu, kterým je Pán Ježíš Kristus. Takže nakonec, když budujeme svůj život, když budujeme svoji rodinu, budujeme zbor a služme hodně toho základu, budujme na něm, na Pánu Ježíši Kristu. Neustále se k němu vracejme a stavíme z těch dobrých materiálů, které by obstály. A můžeme se modlit za to, aby jsme stavili dobře. A ta otázka, která je ještě, jak můžu já budovat druhé? Jak můžu budovat můj zbor? A čím můžu přispět k tomu mojemu společenství, které tu je, anebo i k té mojí rodině, aby to bylo místo, kde bydlí Bůh?

[34:14] Když budeme mít tuhle otázku v mysli, tak nás to povede i možná k pokání, k tomu, aby jsme se spíš Bohu vydali, než mu překáželi. A k tomu, aby jsme měli ohled jeden na druhého. A aby jsme pomáhali jeden druhému k tomu, aby jsme se budovali. Tak ještě nám v tom Pán Bůh požehná. Amen.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20250126/pod-let-se-na-stavb-bo-ho-d-la · Aktualizováno: 2026-10-15