# Svoboda - zahrnuje oběť

> Kázání ze dne 1. 6. 2025, 1 Korintským 9:1-18, Pavel Mečkovský. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 1. 6. 2025
- **Kazatel:** Pavel Mečkovský
- **Biblický text:** 1 Korintským 9:1-18
- **Délka:** 25:08
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2025-06-01-Svoboda-zahrnuje-obet-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2025-06-01-Svoboda-zahrnuje-obet-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:00] Dobré ráno, dneska je ten deň dětí, tak jsem myslel, že tady zatře zůstanou, ale možná toto má jednodušší nahoře. Dneska budeme mluvit o svobodě a budeme mluvit s 1. korinským z 9. kapitoli a budeme mluvit o tom, že svoboda znamená vzdát se určitých nároků a práv. A to je to, co se nám nelíbí. A já bych chtěl dneska o tom právě přemýšlet, mluvit s vámi, diskutovat. Diskutovat ne, to máš potom, ale nechat Pána Boha vypůsobil v našich životech. Já bych na začátku zopakoval to, co bylo v té 8. kapitole zase, ten postoj té svobody. Já nevím, jestli jste si to někdy jako uvědomili, že každá ta svoboda zahrnuje určitý restrikce, určité omezení, zahrnuje určitou oběť.

[1:01] Ta pravá svoboda. Takže kdybych to jenom zopakoval, já teďka nevidím, co tam mám. To je, že bych chtěl nějaký zpětný zrcátko tady mít, že jo. Ale takové čtyři základní věci, co Apoštol Pavel učil a co chci, aby jsme si znova uvědomili a přemýšleli o tom. Pavel učil, že všechno je dovoleno. Apoštol Pavel, nejako. Apoštol Pavel učil, že všechno je dovoleno. A měl na mysli prostě to, že v rámci těch božích morálních hodnot máme svobodu. Máme svobodu a teďka se tam mluvilo se o těch masou obětovaných. Modlám, to nebudeme řešit, nebudeme řešit alkohol. Jo, minule bratr kazatel taky mluvil o tom alkoholu. Takže pít nebo nepít. Apoštol Pavel říká, když je všechno dovoleno, je to v rámci božích morálních hodnot. Můžeme pít, ale nesmíme se opít.

[2:05] A mělom, že vždycky jsou lidé, i v křesťanských kruzích, kteří říkají, no jo, ale nebylo by lepší to posunout trošku dál a přidat tam něco. Není lepší vůbec nepít? Takže oni to ty zákonníci a farizové, to je to stejné. Přidejme si tam něco svojího, co pámu nikdy neřekl. Takže nepít vůbec. A pak byli takový vychytrálci, jako v tom Korintu. Křesťané, samozřejmě jako jsme my, říkají dobře, tak posuníme to teda ještě dál. Dokud se neopijím, mohu pít kdykoliv a s kýmkoliv se mi zlíbí. To byla další jejich takový postoj. To znamená, dokud se neopijím, můžu pít prostě s kýmkoliv, kdekoliv. A to byla ta otázka, to jezení toho masažeho. A poštol Pavel, to bude v té desáté kapitole a připomíná dobře.

[3:05] Všechno je dovoleno, ale ne všechno prospívá. Všechno je dovoleno, ale ne všechno buduje. Ať nikdo nehledá vlastní zájmy, nebo zájmy toho druhého. Abych to dokončil, tak a poštol Pavel říká, mám právo to dělat, no můžu to dělat, ale prospívá to lidem, že já musím dobrovolně omezit tu svoji svobodu. Mám právo pít, ale vzdám se toho práva, když jsem se svým přítelem, který má problémy s alkoholem. V rámci té svobody já se něčeho vzdávám. V rámci té svobody já přináším nějakou oběť. Jinými slovy, ten zákon svobody nahrazím zákon lásky. A o tom mluvila 8. kapitola a celá ta 9. kapitola mluví úplně o tom stejném. O vzdání se některých věcí. Že ta svoboda, to, co po nás pán Bůh chce, zahraduje očitou oběť.

[4:08] Všechno je dovoleno, ne všechno prospívá. Ne všechno buduje. Ať nikdo nehledá své vlastní zájmy, největší zájmy toho druhého. Takže tady s tím pohledem, Pojďme se podívat do té, deváté kapitoli a dneska bude prvních osmnáct veršů a bude se to týkat peněz. Takže budu číst a mně se to líbí ten zvyk, jako pojďme postat. Takže první kapitola, první korinským, devátá kapitola, prvních osmnáct veršů. Nejsem snad svoboden, nejsem apoštol, neviděl jsem Ježíše našeho pána, nejste vy mým dílem v pánu, i kdybych pro jiné apoštol nebyl, tak pro vás jím jsem. Vždyť pečetí mého apoštolství jste vy sami, tím, že jste uvěřili v pána. Toto je má odpověď těm, kteří mě soudí. Což nemáme právo přijímat od vás jídlo a pití?

[5:08] Nemáme právo brát sebou věřící ženu, tak jak ostatní apoštolové i bratři páně i Petr? To snad jenom já a Barnabáž jsme povinni vydělávat si na živobytí? Který voják slouží za své vlastní peníze? Kdo vysadí v Vinici a nejí, co urodila? Kdo pase stádo a neživí se mlékem toho stáda? Jsou to snad jen mé lidské uvahy? Neříká to sám zákon? V Mojžišově zákoně přece psáno, nedáš náhubek do být četí, když mlátí obilí. Má tu Bůh na mysli dobytek? Nejí to řečeno spíše pro nás? Ano, pro nás to bylo napsáno. Neboj ten, kdo orá a mlátí, a kdo mlátí, má pracovat s nadějí, že dostane svůj podíl. Když jsme vám zasili duchovní sedmu, bylo by mnoho, kdybychom sklízeli vaši pozemskou úrodu? Majeli na nás právo jiní, proč ne tím spíše my? Přesto jsme toho práva nepoužili. Raději snášíme dostatek, jen abychom nekladli žádnou překážku do cesty Kristovu Evangeliu.

[6:13] Což nevíte, že ti, kteří slouží ve svatiny, dostávají ze svatyně jídlo a ti, kdo přisluhují při oltáři, mají podíl na obětech, tak i pán ustanovil, aby ti, kteří zvěstují Evangeliu, měli s Evangelium obživu. Já jsem však ničeho z toho nepoužil. Nepíšuji o tom proto, abych se to dožadoval. To bych raději umřel hladem, než aby mě někdo zbavil této chlouby. Nemohu se chlubit tím, že kážu Evangelium. Nemohu jinak, běda mě, kdybych nekázal. Kdybych to činil ze své vůle, mám nárok na odměnu. Jestliže jsem byl povolán, byl plním svěřený úkol. Začte jim mou čekat odměnu za to, že přináším Evangelium zadarmo? Že jsem se zdal práva, kterého mám jako kazatel Evangelia. Takže tolik. Dneska to slovo svoboda je strašně populární. Nemyslím brunou svobodu, ale obecně jako svoboda je hodně populární.

[7:17] On taky samozřejmě. A ta svoboda je prostě, o tom my chceme o všem rozhodovat. Volit, říkat si své. Prostě já mám svobodu a mám to nárok. A my jsme svobodní a písmo to ukazuje. Ale ta křesťanská svoboda není o tom, co všechno můžeme si dovolit. Ale co jsme ochotní obětovat. Co jsme ochotní zdát pro dobro, já říkám, vyšší cíl, pro vyšší dobro. A dneska o tom mluví právě poštol Pavel, který říká, který měl právo být podporován církví v Korintu. Ale dobrovilně se z toho zdál, protože s tím měli problémy. Oni nebo někdo okolo. A my to dneska budeme přemýšlet a budeme přemýšlet nad tím, jestli je něco i v našem životě, čeho bychom se měli zdát pro dobro.

[8:18] Tak, pojďme se podívat do textu. Prvních šest veršů. Měko fascinuje, jak moc a poštoluj Pavlovi, jako záleží na té svobodě. Jak ukazuje, že jestliže někomu chci sloužit, tak potřebuju mít vnitřní svobodu od něj, nebo od té skupiny. Pavel začíná tím tématem, na který jsou všichni citliví, kteří pracují takzvaně na plný úvazek, kteří jsou placení jako v církvi a kteří tam slouží. A my přesně nevíme, na co Pavel jako narážel, ale v té situaci došlo k tomu, že někteří nelíbě nešli, že by apoštol Pavel měl být placený z darů těch lidí, kterým sloužil. Že si nevydělával vlastníma rukama, jak bych řekl, nepracuje v civilním zaměstnání. A za to, že slouží Bohu, si bere peníze. A to bylo kamenném úrazu pro některé.

[9:25] A ta otázka je, měl na to právo, mají na to právo ti, kteří vyučují. A Pavel argumentuje, a já chci tím projít. Tímto začíná svým postavením. a pokládá jednoduchou otázku. Jsem apoštol? Ano. Viděl jsem zkříšeného Krista? Ano. Nejste vy důkazem, vy sami důkazem, že mé apoštolské práce, že pán můj si mě použil? Ano. Mám právo přijímat jídlo a pití od vás? Ano. Nebo živobytí? Ano. A říká, to je odpověď, začátek na ty, co mě soudí. Byli lidi, kteří se jim to nelíbilo. A možná to byli věřící, možná to byli nevěřící lidé. Kteří ho soudili za to, že bere peníze, nebo že by měli brát peníze na živobytí od církve.

[10:26] Někomu to bylo trném v oku. A proto ona to odpovídá. Proto o tom píše. A když se podíváme na to ještě tou optikou, to naší optikou, tak je jasné, že kazatel přece nepracuje. Ale slouží. Jo, nikdo neřekne, nechceš u nás vydělat božím slovem. Ale všichni řekne, nechceš posloužit božím slovem. Jo, jako by to bylo nemravné prostě, že pracuje. Když někdo slouží, pak je nemravné, aby za to bral peníze, že jo? A on slouží, chudák. A když někdo pracuje, pak je normální, že chce za svoji práci peníze. Taky chodíte do práce, že jo? Občas něco dostanete za to. A jak je to s lidma, kteří pracují na plný uvazek? Je to práce? Nebo je to služba? A poštapal o tom jasně mluví. Ti, co pracují pravidelně, no, vyučují, káží.

[11:28] Ti, co je pravidelně, tak mají nárok na svoji odměnu. Musí z něčeho žít. A to není jenom tady v této pasáži, ale to je na jiných místech, v Kalackým v šesté kapitule napsáno, kdo je vyučován ve slovu, nechce s vyučujícím dělí o všechno potřebné k životu. Jinými slovy, jak dobře se máš ty, jako posluchář, měl by se mít tak dobře i ten vyučující. Zadělí ho všechno. A to je zodpovědnost toho sboru církve, uživit ty, kteří pravidelně se podíli na vyučování. Kteří vyučují. A Pavel měl na to právo, aby ho podporovali. Měl právo vzít sebou anželku, tak jak se o tom píše, tak jako ostatní. Měl právo nemít jiné zaměstnání. I když na počátku, on vlastně měl řemeslo, šil stany. A on říká, jestli vám toto nestačí, že vy jste mým dílem, tak já vám chci říct další argumenty.

[12:33] A v těm 17. a 14. verši mluví o obraně těch služebníků Evangelia. A používá takové přirovnání. Který voják slouží za vlastní peníze? Kdo vysadí vinici a nejí z toho, co urodila? Kdo pase stádo a neživí se mlékem toho stáda? Ekologické přirovnání, že něco pěstujete na zahradě, tak proč byste na to jenom dívali? Vy jste dělali úsilí. Říká, dobře, tak to jsou takové normální ze společnosti. V osmém verši jsou to snad jen lidské úvahy, co říká na to zákon, co za to říká Biblia? A pak píše, Možišově zákon je přece napsáno, nedáš náhubek do být četi, když mláti obilí. Má tu Bůh na mysli dobytek, není přece to spíše pro nás, ne o nás, ale pro nás, že jo? Ano, pro nás je to napsáno, nebo ten, kdo orá, kdo mlátí, má pracovat s nadějí, že dostane svůj podíl.

[13:34] Pavel říká, že dělník je hodem své mzdy a když dobyče pracuje, nemá mít náhubek, aby se mohlo nažrat. A říká, ten příklad je pro nás, to neznamená, že kazatele nebo učitelé jsou dobytek, že jo? Ale, že to služebníci, kteří mají nárok na mzdu. Říká, když my jsme zasili duchovní službu, bylo by to tak hodně, kdybychom sklíželi vaši pozemskou rodu. Když my vám sloužíme, říká poštol Pavel, založili jsme ten sbor, bylo by tak hodně, aby jsme po vás něco chtěli prakticky. Říká, já na to mám právo. Je to podle společnosti, podle logiky, podle božího zákona. Pak mluví o těch kněží, kteří jedli ty chleby a tak dále. Říká, já už vám nic nemusím vysvětlovat. Mám na to právo. A pak to přijde. Pak přijde ten obrovský zlom, kteří říká, ale já toho nevyužiju.

[14:39] Mám sice na to nárok, ale já se toho zříkám. A dojde ještě dál. Říká, raději bych umřel hladem, než abych tuto svobodu přišel. Protože říká, já vlastně, vám se to nelíbí. Vy s tím máte obrovský problém. A já bych způsobil, možná bych způsobit problém Evangéliu. Říká, raději, ať dovolila by jiné církve ho podporovali, než ti korinčti. Zpočátku měl řeme, slošil stany. A kromě těch, možná korinťanů, tak možná i nevěřící. V tom městě nějaké nekřesťané možná vnímali podezření. Jeden komentár říká, pravděpodobně už viděli mnoho řečníků, kteří to dělali jenom pro ty peníze. A stejně by vnímali Pavla, kdyby se dozvěděl, že dostává peníze na to, jak ty lidé se obrací.

[15:40] Říká, a možná by to mohlo být překážkou Evangéliu. Možná by si mohli říct, tak spasení není zadarmo, musí se na to zaplatit. Ať je ten důvod jakýkoliv. On říká, já se toho vzdávám. Já se toho práva prostě vzdávám. A to je od 15. do 18. verše. Pavla říká, já tohle právo nechci používat. Já nechci být obviněn, že kážu pro peníze. Já raději zemřu, než abych se nechal připravit do tuto chloubu. Pokračuje, když totiž Evangélium zjistuji, nemám se čím chlubit. Je to služba, která mi byla svěřena. Já to budu dělat taky tak. Mě budete podporovat, nebo nebudete. Ale já se toho vzdávám. Já mám právo být od vás podporován. Bůh o tom mluví. Biblia o tom mluví. Je to černé na bílém.

[16:42] Ale já chci být svobodný od vás. Protože ta skutečná svoboda se projevuje službou, obětí, ne požadavky. A on se toho vzdálo. Já jsem o ně přemýšlel, co to může znamenat pro nás. My většinou nepracujeme v církvi na plný uvazek. Ale my všichni máme rádi naše práva. My to milujeme. Všichni jsme citliví na to, že to je moje, nebo to je naše, to je moje pravda. To je můj nárok. My si nárokujeme věci. Já jsem přesvědčený, že tak to má být. A víte? Problém je, když to tak není. Když někdo řekne, ale to tak není. K čemu to potom vede? Jasně, máš pravdu, jasně, odcházím stranou.

[17:43] Ne, takhle to je, takhle to bude, takhle to zůstane. My to milujeme. My nejsme jako poštol Pavel, když jsme se vzdali věci. K čemu to nárokování potom vede? K pokoji nebo ještě většímu rozkolu? Víte, my si vždycky musíme uvědomit tady v těchto situacích, co je cílem. Co je cílem? Je cílem, aby to bylo po mém, abych já zvítězil, abych já prosadil ten svůj nárok? Nebo je ten cíl ještě tady někde jinde? Nebo ten cíl, aby se ta věc vyřešila? Představte si, že by apoštol trval na tom. A na tom měl právo. K čemu by to vedlo? Možná mnoho lidí by neuvěřilo. Bylo by to překážkou pro ostatní. Možná byl by rozkol v té církvi. A on to vyučuje. Říká, všechno je dovoleno. Ne všechno prospívá. Všechno je dovoleno.

[18:43] Ale ne všechno buduje. Ať nikdo nehledá své vlastní zájmy, nebo zájmy toho druhého. Jiným slověť hledá vyšší cíl. Přemýšlejme o tom. Není nějaké právo, nebo nějaký nárok, na kterému píš, aby se zovzdál právě kvůli pokoji v rodině. Nebo v církvi. Jako není něco, čeho by se s tím měl zdát, aby to vedlo k pokoji v rodině nebo církvi. Víte, někdy tady ve sboru řešíme, já tomu říkám prostě zákonické prkotiny. By to přesně bylo tak a tak. Trváme na těch malých věcech a jakoby nám uniká ten vyšší cíl. Ta otázka je, co je cílem? Co je tou podstatou? Abych ji, aby se prosadil já?

[19:48] To nejí pravá moudrost. Máme usilovat tu pravou moudrost. A pošto Pavelu měl. On říká, hledejte, co buduje. Jakub ve třetí kapitole, v sedmnáctém verši, říká, jaká je ta pravá moudrost, jaká je boží moudrost. Ta moudrost hůry je především čistá, dále míru milovná, ohledu plná, ochotná dát se přesvědčit. Plná slitování dobrého ovoce bez předsudku a bez přetvářky. Ovoce spravedlností, sklidí u bohatí, kdo rozsěvají pokoj. To je úplně proti tomu, co vidíme kolem sebe. Moudrost hůry je míru milovná, ohledu plná, ochotná dát se přesvědčit. Plná slitování dobrého ovoce, bez předsudku a bez přetvářky.

[20:50] Toto je ta pravá moudrost, která vede k pokoji. To je to, co Apoštol Pavel tam viděl. To je moudrost, která zahrnuje tu pravou svobodu, ochotná zdát se věci, ochotná dát se přesvědčit. Používáš svou svobodu k vlastnímu prospěchu nebo ke službě druhým, k budování nebo prosazení svých zájmů. To je ta otázka. Co bys mohl odložit stranou, aby sbor, rodina, vztah lépe mohl fungovat? Jako někdy se lidi zaseknou právě na tom, že to musí být tak podle mě prostě. Co bys mohl odložit stranou, aby sbor, rodina, vztah mohl lépe fungovat?

[21:51] Ta skutečná svoboda znamená ochota zdát se jako věci, ochota přinést oběť, ochota zdát se určitého nároku. Souvisí k budování zdravých vztahů, církve, rodiny, ale taky ke zvěstování Evangelii a to je ten konec. Poštol Pavel říká, já přináším Evangelium zadarmo, já jsem se vzdal práva, které mám jako kazatel, říká. A říká, my jsme toho práva nevyužili, nejbrž všechno snášíme, abychom nekladli překážku Evangeliu Kristovu. Víte, někdy můžeme být my tou největší překážkou, aby Evangelium se mohlo šířit. Možná někdy my, naše přesvědčení, naše jednání, chování, nároky můžou způsobit, že to Evangelium v té čistotě nebude předáváno dál.

[22:53] Až je to odsunuto na tu vedlejší kolej. Kdyby Apoštol Pavel na tom všem, co si argumentoval, zdůvodnil, jako trval, možná by ten zbor byl úplně někde jinde. Říká, já se toho vzdávám, abych nekralil překážku Evangeliu. Nejsi ty někdy překážkou Evangelia, skrze chování, postoje, slova, skrze nárokování si věci. Můžeme být. Já můžu být. Já mám také svoje představy a nároky. A když jsem o tom přemýšlel, tak čím víc člověk to nárokuje, některé věci, tak tím to vede k rozkolu a ne k pokoji. A někdy toho nejlepší cestou je opravdu z těch věcí se vzdát.

[23:54] I když máte pravdu, i když jste o tom přesvědčení. Na závěr bych vám chtěl nám všem popřát. To je to nejlepřání, možná modlitba. Abychom měli svobodu od nás samotných. My to potřebujeme. Od toho našeho ega. Aby to naše ego nebylo překážkou pro zdravé vztahy v rodině. Ve zboru. A taky nebylo překážkou pro zvěstování Evangelia. Jestli pán Bůh vám ukazuje i tudešního rána, že je něco, co si držíte, nárokujete, co je potřeba opustit, tak vy ho síle to udělejte. Aby pán Bůh si mohlo vás použít. Aby se uzdravili věci v rodině. Ve stazích. To je to, co všechno je dovoleno, ale ne všechno prospívá.

[24:59] Všechno je dovoleno, ale ne všechno buduje. Ať každý má na mysli to, co buduje ostatní. Amen.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20250601/svoboda-zahrnuje-obet · Aktualizováno: 2026-10-15