# Letnice

> Kázání ze dne 8. 6. 2025, Skutky 2:1-13, David Sláma. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 8. 6. 2025
- **Kazatel:** David Sláma
- **Biblický text:** Skutky 2:1-13
- **Délka:** 39:00
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2025-06-08-Letnice-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2025-06-08-Letnice-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:00] Pokoj vám. Já jsem taky rád, že to takhle dneska, jak to říkal Pavel, vyšlo s tou mezinárodní skupinou, protože můžeme zažívat něco z toho požehnání těch letnic i my tady. A můžeme se připravovat na to, jaké to bude jednou nádherné v nebi. A ten mix těch jazyků a taky těch melodií, když zazní unisono a pak když zazní ty hlasy různé, které doplní ten první hlas, tak je to nádherná melodie. A to všechno působí Boží duch. To, když je něco hlavního, pak to ty ostatní doplňují tím svým, co mají, a je z toho nádherná hudba. Něco, co je požehnáním, co je radostí pro Boží srdce a co je požehnáním pro všechny ostatní lidi.

[1:02] Takže my teď budeme číst slovo o těch narozeninách církve. A ze druhé kapitoly skutků od prvního do třináctého verše. Učedníci byli v Jeruzalémě po nanebevzetí Pána Ježíši a čekali na to, že splní svůj slib, že pošle Ducha Svatého, že budou naplněni mocí ke svědectví o Pánu Ježíši. Takže skutky, druhá kapitola, prvních třináct veršů, a kdo můžete, tak povstaneme ke slyšení Božího slova. Když nastal den letnic, byli všichni schromážděni na jednom místě. Náhle se strhl hůkot z nebe, jako když se žene prudký vychr, a naplnil celý dům, kde byli.

[2:04] A ukázali se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělili se a na každém z nich spočinul jeden. Všichni byli naplněni Duchem Svatým a začali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jakým Duch dával promlouvat. V Jeruzalémě byli zbožní židé ze všech národů na světě. A když se ozval ten zvuk, sešlo se jich mnoho a užasli, protože každý z nich je slyšel mluvit svou vlastní řečí. Byli ohromeni a divili se, což nejsou všichni ti, kteří tu mluví z Galiléje? Jak to, že je slyšíme každý ve své rodné řeči? Partové, médové, elamité, obyvatele Mezopotámie, Judeje a Kapadokie, Pontu a Ázie, Frigie a Pamfílie, Egypta a krajů Líbě ukýrený, přistěhovali římané, židé i obrácení pohané, krétěné i arabové. Všichni je slyšíme mluvit v našich jazycích o velikých skutcích božích.

[3:09] Žasli a byli v rozpadcích. Říkali jeden druhému, co to má znamenat. Ale jiní říkali s posměškem, jsou opilí. Tak tolik z božího slova. Můžeme se posadit? Nastal den letnic. Všichni, a ještě přijdeme k tomu, co to znamenají ty letnice, ale jenom na začátek bych chtěl ještě říct, že je to, jakým způsobem pán Bůh seslal svého ducha, tak je tam spoustu důležitých věcí. A my se dotkneme některých. A jedna z nich je právě ten den, ve který byl seslán boží duch, ale také kam a jakým způsobem.

[4:09] Byli všichni schromážděni na jednom místě. Ještě předtím čteme, že byli jednomyslní. Očekávali a modlili se, že Ježíš naplní. To, co zaslíbil. A tady to je potom zase zopakované, že byli na jednom místě. Je tam církev, která očekává jako, nechci říct jako jeden muž, ale jako jednotělo. To je nesmírně důležitá věc. Kdy církev na to, aby mohla přijmout moc Ducha Svatého, si potřebuje uvědomovat, že jeho potřebuje. A že v té potřebi a v té touze po Bohu, po tom, že my nemáme dost síly ani na život, ani na svědectví, ale že tu sílu čekáme od hospodina.

[5:11] To uvědomění si, ta pokora, touha je tam. Byli všichni jednomyslně schromážděni, muži i ženy, učedníci, asi 120 lidí, které se tam scházelo a modlili se a čekali. A to je strašně důležitá věc. Aby v tom vědomí, to je nouze po Bohu. To je nouze toho, že potřebujeme hospodina, že potřebujeme božího ducha, že potřebujeme zmocnění, milost Ježíše, aby jsme v tom byli jedno. A aby jsme jako jedno tělo očekávali na hospodina. Že on bude, že on přijde, že on bude jednat. To jsou učedníci na začátku. Takže to, do jaké té situace Pán Bůh posílá svého ducha, je důležité.

[6:13] Oni očekávali tam. Někdy Pán Bůh pošle svého ducha i neočekáváně. Ale většinou je to tam a v ty probuření, která se dělí i po světě, byly z velké většiny tam, kde ty lidé prostě se modlili, kde byli spolu a modlili se. A teď ten den nebo ten čas, kdy Pán Bůh poslal svého ducha, taky není úplně, nebo není vůbec bez rozmyslu. Pán Bůh nic nedělá bez rozmyslu, vždycky to dělá. Takže to má velký význam a to, že to bylo na letnice, má velký význam. Bylo to 50 dnů po hodu Beránka, po Velikonocích. Letnice byly židovským regulérním svátkem, jedním z těch tří velikých svátků, o kterých Bůh řekl židům, že je musí slavit nebo budou je slavit a každý z toho mužského pohlavy se ukáže před hospodinem v Jeruzalémě aspoň v tento den.

[7:19] Takže zase tam bylo hodně lidí z celého světa. Jinak se tomu svátku také říkalo svátek týdnů, protože to bylo sedm týdnů po Velikonocích a nebo taky svátek žině. Takže slavil se začátek žiní a Izraelci měli obětovat oběť s prvotin. a toho prvního, co se urodilo na poli, tak to měli přinést hospodinu jako oběť výraz vděčnosti, že hospodin dá i to ostatní, i to další úrodu. O to první, o to nejdůležitější, o to nejvzácnější, to měli dát hospodinu. A později se na tenhle svátek slavilo také výročí vydání zákona na Sinai. Kdy hospodin vydal Mojžíšovi a Izraeli na Sinai zákon, tak to si připomínali taky v ten den letnic potom.

[8:22] A je tu mimo jiné právě nádherná symbolika těhle dvou věcí. A po Petrově kázání, tak jak už jsme slyšeli na začátku, se obrátilo tři tisíce lidí a připojilo se k církvi. A to byla prvotina žně. Prvotina sklizně. Toho, co tam slavili, fyzicky se stalo duchovně. A ta žeň potom pokračovala. Každý den Bůh přidával k jejich společenství ty, které povolával k víře. A tahle žeň nikdy neskončila. A dokud Pán Ježíš nepřijde, tak nikdy neskončí. Tenkrát to byla ta prvotina toho, co Bůh zaslíbil dát. A toho, o čem potom čteme ve zjevení. Ty nesčíslné zástupy ze všech lidí, jazyků, národu a ras, které jsou v nebi před trůnem.

[9:25] Takže ta sklyzeň trvá až dodnes. Duch svatý schromažďuje, povolává k Pánu Ježíši Kristu. A obrazně řečeno, do té sípky schromažďuje ty, kteří se nechají schromaždit, aby byli zachráněni. A pak to spojení ducha božího se zákonem je velice zajímavá věc. Když čteme starý zákon, tak vidíme, že Izrael nebyl schopný dodržovat zákon. Byly výjimky, ale v celku tam vidíme neustále se opakující to, jak bylo to nadšení pro hospodina, ochladnutí, odpadnutí. A prostě to, že nebyli schopní a to viděli, viděli zázraky, viděli třesoucí se horu a oheň z nebe, tak když byl vydávaný zákon.

[10:27] A vidíme, že během chvíle byli úplně od hospodina pryč. A pán Bůh to viděl, věděl, ale chystal něco lepšího, jako předobraz toho všeho, to připravoval, až seslal ducha svatého a už ve starém zákoně o něm prorokoval. Ezechiel 36, 27. Bůh vám vezme srdce kamené a dá vám srdce z masa. Donitra vám vložím nového ducha a všichni mě budete poslouchat. A Jeremiáš 31, 33. říká, že Bůh vepíše svůj zákon do našich srdcí. A potom říká, a už nebude učit, brater, bratra, poznávejte hospodina, protože všichni mě budou znát. To, co ve starém zákoně nebylo možné pro tu slabost, Bůh nám dal ve svém duchu.

[11:32] Kdy svým duchem dal zákon, svůj zákon, protože ten nepřestal platit, my akorát musíme vědět, jakým způsobem platí v novém a co z něho je překonané, co je zrušené, co je naplněné. Takže mu třeba můj rozumět, ale i to porozumění dává Boží duch. Ale to, aby jsme Boha poslouchali, to je možné skrze ducha svatého. A tak duch svatý je daný v tenhle den, kdy si židé připomínali, že Bůh dal zákon, který nemohli poslouchat, protože my nemůžeme ze své síly. Ale Bůh se sklonil, Bůh přišel na zem, aby nám to umožnil, aby jsme ho chtěli poslouchat a mohli poslouchat. Už není jenom na člověku, jako ve starém zákoně, ale v člověku, v našem srdci. Můžeme být jeho chrámem. A tenhle příchod ducha, jak už jsme z těchto proroctví slyšeli, Bůh zaslíbil už ve starém zákoně.

[12:38] Stejně jako příchod Mesiáše. A Izrael to čekal. A teď se to stalo. A je to událost. Nejenom pro tu, tak jako narození Pána Ježíše se událo někde jenom tak místně, v takové malé vesničce Betlem. A mělo to význam pro celý svět, tak seslání ducha svatého, sice v Jeruzalémě, ale nemá význam jenom pro židy. Nebo pro ty, který tam byla. Pro celý svět. Protože ta zaslíbení spojená se sesláním ducha svatého jsou nádherná. Izaiáš 32. kapitola, 15. a 16. verž. Až bude na vás vylit zvýše duch, poušť se stane sadem. A sad bude mít cenu lesa. I na poušti bude přebývat právo. V sadu se usídlí spravedlnost. Že Bůh dává svého ducha do pustiny.

[13:42] Každé vypráhlé a prázdné srdce. Vypráhlá a prázdná církev. Vypráhlé prázdné společenství, hrodina, které se otevře Pánu Bohu. A On tam pošle svého ducha. A je to jako vláha. Je to jako vláha, jako déšť, po kterém se to vzpamatuje. Po kterém je tam život, je tam radost, je tam krása. A to činí Boží duch. Izaiáš 44, třetí a pátý verš. Já vylej v vody v místa sprahlá žízní, bystřiny v suchou zemi. Já vylej svého ducha na tvé potomstvo a své požehnání na ty, kteří s tebe vzejdou prostou jako mezi trávou. Budou jako topoly při tekoucích vodách. On jen řekne, já jsem hospodinův a jiný se nazve Jákobovým jménem. Další si napíše na ruku, já jsem hospodinův a dá si čest na jméno Izrael.

[14:47] Zase tam vidíme tu nádheru toho, když přijde Boží duch. A ještě z proroka Ezechiele si můžeme přečíst z 11. kapitoli, verš 19. A dám jim jedno srdce a vložím do jejich nitra nového ducha a odstraním z jejich těla srdce kamene a dám jim srdce z masa. Takže jednota a vnímavost vůči Bohu, vnímavost i vůči druhým lidem, vůči věřícím i vůči nevěřícím, soucit, láska. To je to, co v nám způsobí Boží duch. Takže on do té beznaděje, do té pustiny dává vláhu, růst, spravedlnost. A ještě z Ezechiele 37, poslední verš 37, 11.

[15:48] A potom mi řekl lidský synu tyto kosti, to je všechen dům izraelský. Říkají, naše kosti uschly, zanikla naše naděje, jsme ztraceni. Proto proroků, já řekním, toto pravý panovník hospodin. Hle, já otevřu vaše hroby a vyvedu vás z vašich hrobů, můj lidé. A přivedu vás do izraelské země. A poznáte, že já jsem hospodin. Až otevřu vaše hroby a vyvedu vás z hrobů, můj lidé. Vložím do vás svého ducha a oživnete. Dám vám odpočinutí v naší zemi. I poznáte, že já jsem hospodin, že jsem to vyhlásil i vykonal, je výrok hospodinův. Že zase ta obnova života, nový život. A to je, že duch přináší slávu pánu Ježíši, hospodinu. Každý pozná, že tohle nebylo vykonané někým z lidí, ale že to sám Bůh vykonal a vzdá jimu chválu.

[16:54] Takže naplnění duchem přišlo to na letnice, na tenhle svátek. Schválně to Bůh takhle udělal. A je to něco, co bylo zaslíbené a co pán Bůh splnil jako svoje slovo. A teď ta důležitost toho, proč se to stalo. Lukáš, který napsal skutky, napsal i evangelium. A když začíná evangelium a službu pána Ježíše, tak si. dává velmi záležet na tom, aby tam bylo vidět a vyniklo, že Ježíš začíná svou službu po naplnění duchem svatým. Po Janově Krstu, kdy duch svatý se stoupil v té tělesné poluby jako holubice, a potom se tam píše, že on plný ducha odešel od Jordánu, duch ho vodil pouští a potom v moci ducha se vrátil a začal sloužit.

[17:55] A když začíná to kázání v Nazaretu potom, tak začíná slovy Duch, panovník a hospodina je nade mnou. Proto mě pomazal, abych obvázal rány zkroušených srdcem, vyhlásil zajacům svobodu. Takže Ježíš začíná svou službu duchem. On byl v těle a potřeboval ducha. O co víc ho potřebujeme my. A Lukáš, když má mluvit a má se udít vůbec ty události z knihy skutků, tak se musí zase začínat Božím duchem. Naplněním ještě dřív než je služba, ještě dřív než je ovoce, než je to požehnání, tak je tady tohle naplnění. To je ten důvod, proč to bylo potřeba a proč je to potřeba stále. A teď to naplnění, jak se tam událo.

[18:57] Ozval se z nebe hluk, jakoby mocného větru a naplnil dům. Učetníci uviděli něco jako ohnivé jazyky, ale ty se rozdělili a na každém z nich spočinul jeden. A byli naplnění duchem svatým a začali mluvit jinými jazyky. A zase ty věci, které jsou tady, aspoň některé z nich, jak jsou důležité. Byl tam jeden duch, ale ty jazyky se ukázaly, na každém z nich byl jeden. Nikdo nemohl říct, já mám ducha a vy ho nemáte. Já jsem něco víc a vy jste někdo míň. Všichni dostali z jednoho ducha. To neznamená, že by se duch svatý rozdělil, ale každý ho dostal. Každý, který uvěřil v Pána Ježíše Krista a patří mu, dostává božího ducha. Tam je samozřejmě otázka potom ještě toho, to je naší celé vydanosti božímu duchu, anebo toho krtu a naplnění.

[20:02] Ale každý, kdo uvěřil, má ducha svatého. Je to něco, co nás sjednocuje, co nás nestaví jedny výš, jedny míň, ale zároveň je to něco, co nám ukazuje, že každý, každého si Pán Bůh chce použít a každému se dává. A každý potřebuje, nebo se může vydat do služby Pánu Bohu a že se potřebujeme. Je to o těch jazycích, o tom jednom a množství. A je tam ten vítr. Strhl se mohutný vychr. A to nám vypovídá o božím duchu. Něco, co symbolizuje jeho moc. Mohutný vítr. Víte, jaké to je, když slyšíte vychr. Když něco, prostě když se opře do něčeho nebo když ohýbá stromy.

[21:07] To je síla. A člověk má na jednu bázeň. A boží duch je moc. A je to ta moc, kterou měli dostat učetníci pro svědectví. Obrovská moc. Vítr není vidět. Ta moc je neviditelná. My ji nedokážeme vidět svým zrakem, ale dokážeme ji vnímat, tak jako účinky toho větru. A zároveň potom ten vítr nemůžete To je to i naše české přísloví, zchuste chytit vítr, nebo vítr do kapsy, nebo já nevím, jak se to ještě... Prostě vítr neskrotíte, můžete mu nastavit ty různé lopatky těch větrných mlínů, tak aby ta energie z něho se využila, ale nedokážete ho zotročit.

[22:14] A my nedokážeme ovládnout Božího ducha, on vane kam chce. A to je něco, co si potřebujeme uvědomit, je pokud se otevřeme duchu svatému, tak ho potřebujeme pošlouchat, jako pána. Protože on bude dělat to, co on chce. Ale on je tak jemný, že když my nechceme, tak on se s námi nebude hádat, on odejde. Když ho budeme zarmucovat, když ho budeme uhašovat. A to je pak tragédie našich životů a nebo zborů. Ale my můžeme nastavit ty naše lopatky a potom ta obrovská moc, ta energie může být užitečná pro nás a pro lidi okolo nás. Duch jako vítr. Duch jako oheň. Oheň jako symbol čistoty a soudu.

[23:15] Protože oheň propaluje. Je to, Bůh je spalující oheň. On když přichází do našich životů a my když se modlíme za ducha svatého, tak možná někdy nevíme, co děláme. Protože když on přijde, anebo já, a možná proto se nikdy nemodlím. Protože když by on přišel, tak to bude pálit. Ono to spálí to, co tam nepatří. Pročistí nás. A je to něco z toho, zase z té charakteristiky toho, že on je Bohem. Jeho nemůžeme zotročit, jeho nemůžeme nějak si ochočit. Je to oheň. Spalující, zžírající oheň. Ale zároveň on je ten oheň, který taky symbolizuje tu čistotu, kterou chce dát do našeho života. Symbolizuje taky tu moc a symbolizuje taky to, že oheň hřeje.

[24:21] Oheň dává společenství, že se schromažďují lidé kolem ohně odedávna. Je to, dává světlo. A teď bychom mohli o tom třeba ještě mluvit, o tom, jak Ježíš je světlo a Duch Svatý je světlo. A takže něco, co když máme, tak může to sloužit. A je to tady proto, aby to sloužilo. A je to taky ten symbol té moci, kterou Duch Svatý chce dávat do našich životů. A pak jsou tam ty jazyky. A nejenom ty ohnivé jazyky nad nimi, ale potom to, když oni začnou mluvit různými jazyky. Byl tam jeden zdroj a paleta, taková pestrá paleta těch jazyků. Duch je jeden a projevuje se v rozmanitosti. Proč? Aby mohlo být poslouženo každému nebo co nejvíce lidem.

[25:22] A to jsme tady, jak jsme říkali, zažili. Někdo, kdo mluví anglicky, někdo, kdo mluví česky, někdo, kdo potřebuje slyšet slovo o soudu, protože to potřebuje. Někdo, kdo potřebuje slyšet slovo o jemnosti a něžnosti a pouzbuzení, protože to potřebuje. A my někdy ani nevíme, když něco řekneme nebo začneme něco dělat, jak si to Bůh použije nejrůznějším způsobem, protože On to naše vezme. O to jeho, co nám dá, to, co my mu zase dáme, On vezme. A ke každému tomu srdci, které tam je, to dá tak, jak to ten člověk potřebuje. Srozumitelně. Takže to je to. To, co provázelo to naplnění duchem svatým, jak se projevoval boží duch a jak se potom začali projevovat učetníci plní ducha.

[26:22] Ta jejich služba potom je srozumitelná. A to je to poslední, to je to, že to bylo svědectví celému světu. Tahle událost přivolal dav lidí. Dělo se něco neobvyklého, něco zvláštního. A tam, kde působí pán Bůh, tam se děje něco zvláštního. A nemusí to být vždycky takové veliké a také do očí býjící. Pravdu, já nevím, jestli jsem to už tady říkal, ale už ten nejuniverzálnější jazyk, kterým duch svatý mluví, je který? Kromě hudby. Nejuniverzálnější jazyk, kterému rozumí každý člověk. Láska. A to je jazyk ducha svatého. A pokud nemáš dar jazyků, tak můžeš mít tenhle dar. Můžeš mluvit tímhle s tím jazykem k lidem.

[27:23] Srozumitelně. Protože tomu všichni rozumí. A pokud se neděje nic takového, tak tenhle jazyk dokáže přivábit tolik lidí. Protože to je to, o čem se píše na jiném místě v Biblii. Když se podívali na ty účetníky, tak řekli jednu větu. Hle, jak se milují. A tomu rozumí každý člověk. To je to, co přitahuje. To je to, co potom taky drží lidi ve společenství. Tak pán Bůh je drží samozřejmě. Ale on je láska. Takže to přitahuje. Tam, kde působí Boží duch, tak tam se děje něco zvláštního. Protože to, aby se tak různí lidé, jako jsme i my, dokázali mít rádi, dokázali si pohádat a odpustit si, dokázali se nahněvat a usmířit.

[28:28] To se neděje všude. Tady to byl tohleto zvláštní věc. A tak se tam schromáždil dav lidí, byli tam zbožní muži z celého řecko-řimského světa. A neuměli si to vysvětlit. To, co viděli a slyšeli. Protože slyšeli muže z Galiléje. Úplně nevím, jak je poznali. Možná ne všichni, ale někteří, kteří tam byli třeba už na Velikonoce, si myslím. Tak viděli ty učedníky a poznali je. Nebo to prostě na nich nějak bylo vidět, že jsou z Galiléje. A musím vás z Galiléje, anebo z Nazareta. Co od tamtut může být dobrého, jak říká Nathanael. Galilejci měli pověst nevzdělanců. Některá slova nevyslovovali správně, nebo písmena. Polikali slabiky, říkají. Obyvatele Jeruzaléma těmihle lidé pohrdali jako venkovany. A teď jsou tady. A oni to říkají. Vidí, tíhle Galilejci. A my je každý z nás slyšíme mluvit v našem rodném jazyce.

[29:30] A to nám ukazuje na to, že Bůh si používá jakýkoliv nástroj. I slabý. A ten, kterým ostatní lidé pohrdají. Protože je to duch, kdo působí a kdo zmocňuje. Jeho dílo je nadpřirozené. A chce a může si použít tebe a mě. Tady to byly jazyky, které jsou známé. A ne úplně asi ty jazyky, o kterých se pak mluví první korinským, dvanáctá, čtrnáctá kapitola. A je tady výjmenováno několik míst a národů. Vlastně celý tehdejší svět. Ty, který se v tom vyznají, tak říkají, že tam jsou popsány národy okolo Kaspického moře. Asi potomci židů, kteří tam byli přesídleni. Potom je tam několik oblastí v Malé Ázii, což je dnešní Turecko. Oblast severní Afriky. A Říma. Říma ne.

[30:32] Ať už to byly židé nebo prozelité. A představujeme. A představujeme. potom kréťané a arabové. A je to mezinárodní zástup. A to, že jsou tam i arabové jmenovaní, to je něco úžasného. Ani ne všichni muslimové jsou arabové, mezi tím je myslím ještě rozdíl, ale to už jenom to nám tady dává takovou naději toho, že až Páne Ježíš přijde, tak ta nenávist, která tam je teď na Blízkém východě, že to pomine. A že jsou křesťané i v těchto národech i dnes. Říkají, že se tenhle seznam podobá seznamu z Genesis 10, kde jsou uvedení potomci Noého, jeho synové Sem, Cháma, Jafet a většina národů zde pojmenovaných jsou ze Sema a ten je i v té Genesis na prvním místě jmenovaný.

[31:40] a třeba Elam, stejně tak, jakou se začíná ten seznam tady. Potom je tam Egypt, Libie, to jsou potomci Cháma, obyvatelé Říma, kteří jsou z Jefeta. Takže je tu zastoupen celý svět a to je důležité, protože Páne Žižce, aby každý člověk slyšel Evangelium o záchraně, protože on zemřel za každého člověka. A jak už jsem to říkal, v církvi tam se boří ty národnostní, rasové bariéry, protože jsme bratři a sestry. Máme jednoho pána. Můžeme se učit jeden druhého přijímat, jeden druhému sloužit. A ta jednota, která je v církvi, je možná jenom díky duchu svatému. Je tady zlomená i ta jazyková bariéra, kdy při stavbě té babylonské věže se lidé v píše chtěli pozvednout do nebe, aby byli jako Bůh. A Pán Bůh zmátl jejich jazyky a rozehnal je po celém světě.

[32:43] Na letnice jsou všichni schromážděni na jedno místo. A ne lidé vystupují do neba, ale Bůh z nebe se vstupuje na zem. Zase. Opět. Tak jako o Vánocích. Bůh, který se vstupuje na zem, aby zlomil prokletí. Aby nás vysvobodil z naší bídy. A je to ochutnávka toho, co jednou budeme zažívat, když Páne Ježíš přijde a budeme ho chválit ten mohutný zástup ze všech kmenů, jazyků a ras. Byl to velmi praktický zázrak, který umožnil svědčit spoustě lidí ve jich srozumitelné řeči o velkých božích skutcích. A to je zase jedna velmi důležitá věc, že Duch Svatý nás chce naplnit na prvním místě pro to, aby oslavil Pána Ježíše Krista. Ať je to tím, že změní náš život, a je na nás vidět i posvěcení, ale taky našim svědectvím, i tím životem, i slovy.

[33:51] Svědectvím o boží moci, o boží milosti. Tak, aby si lidé museli klást otázku. Co se to děje? Co se to stalo? Ty jsi předtím byl takový a teď jsi jiný. Ty jsi... a můžeš říct, já jsem mu věřil. A to je změna. Ty lidé úžasly, když viděli tahle a slyšeli ty účetníky, ptali se, co to má znamenat. To je něco, co vzbudilo ten zájem. A pak tam byli... a pak ale k tomu muselo přijít to slovo svědectví. A to jde ruku v ruce. A o tom už jsme nečetli, o tom četl Pavel. Že Pavel, to je Petr, začal kázat, protože nestačil sám o sobě ten zázrak. Zase lidé jsou přitaženi tím, že to je jiné, že je mezi námi láska, ale pak tam musí být i to svědectví, že se to vysvětlí. Proč?

[34:54] Tak jako to vysvětlil Petr. Že to působí Bůh a co Pán Ježíš Kristus udělal, že zemřel, že vstal z mrtvých a pak se lidé obrátili, těch tři tisíce lidí. Takže to, že Duch Svatý působí v nás, to přitahuje a pak k tomu přichází to svědectví zase v jeho moci. To byla jedna reakce, ten údiv, ale ta druhá reakce byl posměch. Jsou opilí, opily se mladým vínem. Jinak taková perlička v ekumenickém slovenském překladu je ne mladé víno, ale to, co je mladé víno, opily se burčákem. Takže kdybychom to chtěli srozumitelně, tak bychom si to mohli takhle přeložit. A prostě evidentně i tíhle lidé tím byli nějak zasaženi, ale zavřeli svoje srdce. A místo toho, aby to na sebe nechali působit, se vzepřeli.

[35:58] Radši to zesměšnili, jenom aby to k ním nepromluvilo. A to se děje dodnes, to můžete vidět mezi lidmi, ty reakce. A prostě buží důl začne působit, ale najednou člověk dostane strach, že by se musel změnit třeba, nebo že by se něco stalo a tak radši se tomu vysměje. A i to je součástí našeho křesťanského svědectví, na které musíme být připraveni, že lidé takhle můžou jednat a můžou se posmívat církvy. I takové jsou, že když nerozumí, a zvlášť když nerozumí tomu, co se v církvi děje. A někdy, když se třeba i dějí, i dnes nějaké velké věci, nebo zázraky, nebo něco, tak se najdou lidé, kteří to se směšní, skritizují. Ale je to něco, i co ten příchod Božího ducha sebou přináší.

[37:05] Takže když to schrneme na závěr. Páne Žiž plní svůj slib a chce i nás naplnit svým duchem. Duch Svatý je moc, pročišťuje nás a dává nám svoje dary, proto, aby jsme mohli svědčit o Pánu Ježiši. Buďme otevření a nechejme se jim naplnit a plnit neustále. Potřebujeme jeho. Duch Svatý je ten, který sjednocuje a překonává nejrůznější bariéry. Nechejme ho působit. A můžeme se ptát sami sebe. Jsem ten, který napomáhá tomu jeho působení? To znamená, že jsem ten, který dokáže odpouštět, být trpělivý, schovývavý, přijímat ptáce, anebo ten, který tomu stojí v cestě. Že ty do toho nemluv, ty nemáš co říct, protože ty jsi takový, ty jsi takový a ty ještě nemůžeš.

[38:15] Kde jsme, jestli pomáháme v té službě Božího ducha, anebo jestli mu stojíme v cestě. A používá si slabé a pohrdané nástroje, aby bylo vidět, že ta moc není z nás, ale z ní, a že jemu patří chvála. Dejme se mu do služby. A buďme připraveni dát lidem odpověď na to, když se budou ptát, když se začnou divit. Ale buďme připraveni taky i na posměch a možná i na pronásledování, když nám Pán Bůh v tom požihna a dá tu radost a plnost Ducha Svatého. Amen.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20250608/letnice · Aktualizováno: 2026-10-15