# Výlevej své srdce před Bohem

> Kázání ze dne 20. 7. 2025, 1 Samuelova 1:1-28, Miroslav Čížek. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 20. 7. 2025
- **Kazatel:** Miroslav Čížek
- **Biblický text:** 1 Samuelova 1:1-28
- **Délka:** 35:54
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2025-07-20-Vylevej-sve-srdce-pred-Bohem-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2025-07-20-Vylevej-sve-srdce-pred-Bohem-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:00] Já vás všechny zdravím, sestry vratři, ve jménu pána Ježíše. A je to pro mě velká čest, že tady můžu být, že jsem byl Davidem pozván, abych tady zastoupil, takže rád zastupuji. Jinak z hlediska toho, že jsem tady pachatel, tak jsem rád, že ještě mě nikdo nezavřel. A doufám, že po dnešní bohoslužbě mě tady nezavřete. Jdu nějakého kubálku. Ve starých časech i tohle církev uměla, takže doufám, že tady od té doby nemáte nějaký kumbálek zamřížovaný. Já se teda pokusím, aby to tak nedopadlo, i když jsem trošku, jako mám trochu bázeň v tuhle chvíli. Už při první věci, tak mám trochu obavy. Totiž o prázdninách tady bývá takový ten volný režim, co se týká témat a textů a kázání.

[1:01] A já jsem vybral starozákonní text a on má 28 veršů. A vzhledem k tomu, že jsem občas kouknul na bohoslužbu Volomouci, tak mám trochu obavy vás nechat postavit těch 28 veršů. A tak to prostě neujelám. A vyřeším to tak trošku jako švejkovsky. Já teda číst nebudu. Takže v klidu seďte. A už se bojím, že se nějaká komůrka otevírá. Ale přesto, pokud někdo chcete, tak je to první Samuelová první kapitola od prvního do 28. verše. Číst to nebudu. Můžete si to přečíst doma. A klidně si můžete i stouplnout doma. Takže těch prvních 28 veršů, prosím.

[2:02] Tak kdo jste si otevřel, tak už jste pochopili. Jo, první Samuelová první kapitola prvních 28 veršů. Tak jste pochopili, že se jedná, nebo že budu mluvit o jedné velmi zvláštní ženě, která se jmenuje, nebo jmenovala Chana v kralickém Ana. A je to jako mimořádný příběh. Když řeknu Chana, tak asi na první dobrou, když bych řekl, kdo to byl, tak si myslím, že písmáci, nechci vás tady úplně zkoušet, veznojíme si to, můžu dovolit. Nás je tam hrstka, ale tady úplně nemůžu. Ale tak myslím si, že většina z vás, nebo alespoň někteří z vás by věděli, že to je maminka od Samuela. A vlastně ten její příběh je velmi zajímavý. Tak ještě než se dotkneme jejího mikrosvěta, tak se trochu podívejme na ten makrosvět.

[3:08] Když řekneme první Samuelova úplně na začátku, tak jsme ještě v době soucovské. Jeho první Samuelova to je vlastně v zápětí ustanovení království v Izraeli, ale na počátku téhle biblické knihy se ještě nacházíme v době soucovské. Vždyť nakonec právě ten Samuel, jehož maminka je Chana, tak byl přece poslední soudce v Izraeli. A po něm už žádný soudce nebyl, protože on uvedl do úřadu královského Saula a v zápětí poté Davida. Takže vlastně jsme na jakémsi rozhraní věků nebo určitých epoch, řekneme. Vlastně končí soucovské období Izraele a v zápětí začíná království, období království.

[4:13] Když si to dáme nějak chronologicky, si to zařadíme, tak se pohybujeme, řekněme, v první polovině. 11. století před Kristem, zhruba tam se jako nacházíme. Samozřejmě podle konzervativního evangelikálního chápání jako věcí, někteří by vůbec pochybňovali, že jsme v historii, ten příběh, který čteme, takové ti liberální teologové, ale to nejsem já, to nejsme ani my, takže zhruba někde v té první polovně 11. století se nacházíme. Je dobré si charakterizovat i tu dobu jako takovou, tak když se podíváte na celé soucovské období, tak z určitého pohledu je to vlastně duchovně doba úpadková. Doba úpadková. Vlastně po Jozuovi přichází ještě ta následující generace, která zažila Mojžíše, Jozué, nebo spíš řekněme Jozué a starší, tak ta ještě tak nějak držela věrnost hospodinovi, ale pak ta další a následující generace se začaly odvracet od hospodina a začaly se vlastně v tom území, země zaslíbené, tak nějak přiklánět k pohanským božstvům, k těm kénánským a jiným pohanským kultům.

[5:49] A vlastně v důsledku toho přichází následně boží trest nebo nepožehnání, chcete-li, a to vedlo k tomu, že izraelský národ je poroben okolněmi národy, pronárody, dostává se pod tlak, přichází soužení, nadvláda okolních pronárodů. To je vede k tomu, že se rozpomenou, činí pokání, volají k Bohu, volají, aby přišla milost, aby přišlo vysvobození. Hospodin se smilovává, posílá vysvoboditele, a to jsou ti právě soudcové, oni ve skutečnosti to byli spíš vysvoboditele, než že by to byly soudcové, a přichází slavná vítězství, a jenom co přijde vysvobození, jenom co přijde svoboda a boží požehnání, tak v zápětí se zase odvracejí od hospodina, zase se přiklánějí k pohanství a k modloslužbě, a zase přichází na scénu úpadek, a zase nepožehnání, a zase trest, a vlastně neustále je to pořád stejný koloběh.

[7:13] Vlastně celá kniha soudců, i začátek té první Samuelovi, tak je neustále tento kolotoč, který jsem právě teď popsal. A z tohoto hlediska je to vlastně doba úpadková. A dala by se charakterizovat ta doba vlastně textem, který je v třetí kapitole té první Samuelovi, hned v druhém verši, kde je psáno v onom čase se stalo, a pardon, tak to ne, chlapec Samuel sloužil hospodinu v přítomnosti Elího, v oněch dnech bylo hospodinovo slovo vzácné, a vidění nebylo obvyklé. Když boží lid tak nějak nejde celým srdcem za hospodinem a není upřímný a odklání se od božích řádů a přikázání a chcete-li od Možišova zákona.

[8:24] A já mám pocit, když čtu knihu soudců, že někdy je to tak, jako kdyby ani nevěděli, že existuje nějaký Možišov zákon. Všimli jste si to, když čtete knihu soudců? Tam je taková tupost duchovní, že jako kdyby vůbec nevěděli, že něco takového existuje, jako Možišov zákon. No a když je neznalost, když je nevědomost, temnota, no tak potom je úplně přirozené, že v takových dnech bylo hospoděnovo slovo vzácné a vidění nebylo obvyklé. To jde ruku v ruce. Když není touha po Bohu, když není známost Božího slova v jakýkoliv podobě, tehdy Mojžíšova zákona, dneska celé Bible, když není úpřívnost, tak čemu se divit, že Boží království neroste nebo roste velmi pomalu a když použiju tedy ty slova Samuelovy knihy, že hospoděnovo slovo bylo vzácné a vidění nebylo obvyklé. Připomíná vám to něco?

[9:42] Nevím, jestli jsem duchovní pesimista, ale mám takový malý pocit, že v České republice by se ta duchovní atmosféra nebo stav našeho národa dal podobným způsobem charakterizovat. Ale sponě to můj náhled jako na nás ve srovnání s tím, když se člověk zabývá církevními dějinami a dívá se na hrůzná období našeho národa, tak bych řekl, že od toho nejsme daleko. Ale je možný, že jsem duchovní pesimista. Tak zpátky k tomu mikrosvětu Chany. Tak to, co bychom četli v té první kapitole, tak pochopitelně je potřeba zarámovat do tohoto makrosvěta, ale Chana si žije nebo řeší svůj mikrosvět. A ten je také velmi smutný, neradostný, bolavý.

[10:45] Spočívá to v tom, že vlastně Chana byla bez dětí, neplodná. A žila ve vztahu s manželem, který se jmenoval Elkána, ale ještě tam byla další žena. Jsme v době starozákoní, kde existovalo mnohoženství, poligamie. Mimochodem, když si přečtete tu první kapitolu, tak z toho bude naprosto zřejmý, proč mnohoženství není úplně dobrý jako nápad. A dneska se tomu říká poliamorie a my jsme to povýšili ještě teda do geniálnějších pater. Tak tady každý, kdo takhle uvažuje, tak si to přečtěte tu první kapitolu jako terapii, jako léčbu. Že to není úplně moudrý nápad, že to je vlastně výplot lidského hříchu a že to není původní boží záměr a že to je taky znak určitýho úpadku. Protože tam byla ještě na scéně jedna žena, ta se jmenovala Penina a ta naopak děti měla.

[11:56] A jsme ve starozákonní době, kde neplodnost je určitým jako výrazem nepožehnání. Nebo až kledby. Najdete ve starém zákoně takové texty. Když se podíváte do Mojžišova zákona, kde máte požehnání a kledby, tak z toho vám to bude jako zřejmé, že pro starozákonní ženu být neplodná, tak to je konec světa. Úplně jinak ještě vnímáno než dnes, přičemž i dnes je to prostě velmi těžká záležitost. Ale tehdy to byla diskvalifikace i duchovní, kultická. Ta žena si připadala i duchovně méně cená nebo nepožehnaná. No a ta penina, tato ho pěkně využívala a zneužívala.

[12:56] A normálně tam praktikovala šikanu nebo domácí násilí, psychické. a vlastně Život té chany je provázený utrpením, bolestí, pláčem, slzy, pokoření a to je něco, v čem žila. Elkána, její manžel, tak miloval ale chanu. Zase další důkaz toho, že to mnohoženství jako není úplně šťastný vynález. Miloval chanu, o té penině tam není řeč v tomhle smyslu. Takže byť prostě přivedla potomky na svět, tak jí to bylo směrem k manželovi docela jakoby houbyplatný. Takže připomíná vám to nějaký biblický příběh. Možná Jákob, Lea, Ráchel, kde probíhá v Bledě Modrým podobný příběh.

[14:07] Takže ten Elkána tady tuhle chanu miloval a snažil se jí to vynahradit, seč byl schopen. Ale přesto, že se snažil, tak to úplně vynahradit nemohl. On říkal, že což pro tebe nejsem jako víc než deset synů, je to výraz toho, že skutečně jí ze srdce miloval a že se snažil svou lásku k ní jako projevovat. Projevovali, že když přidělovali jakoby ty dary obětní, tak jí dával dovinásobný díl, takže i tímto způsobem jako jí projevoval svoji náklonost. Chaně to nějak nestačilo. Já teď udělám takovou malou odbočku, protože to je poměrně jako čerstová věc, co jsem se ani nedočetl, spíš doposlouchal.

[15:10] A říkal jsem si, že to stojí za to, tady tu malou odbočku udělat. Poslouchal jsem podcast Dana Tržila proti proudu a tam byl rozhovor s významnou ženou, investorkou, podněkatelkou jménem Simona Kionková, možná vám to něco říká tahle žena, zakladatelka firmy Zásilkovna, jestli vám to něco říká. Zásilkovna. Velmi úspěšná firma, všude možná na ulici můžete vidět nápis téhle firmy, žena, která vlastně z nuly vybudovala tuhle firmu a dneska to je mega milionářka, spíš by se řeklo miliardářka, firmu úspěšně prodala a posunula se z oblasti podnikatelství do oblasti investic. A byl rozhovor s tohoto ženou a já jsem tam zalapal podechu, to, co tam potom řekla, velmi inspirující rozhovor. Já mám jako rád rozhovory s těmito úspěšnými lidmi, takže mě velmi jako inspiroval ten rozhovor, ale v jednom momentě jsem zalapal podechu, tak jsem si pak opakovaně jsem si to vracel a doslova jsem si ten její citát napsal.

[16:25] A ona mluvila o rodině. A ten citát zní, jestli na světě něco miluji, tak jsou to moje tři děti. Pak dlouho nic, pak manžel, a pak dlouho nic, a pak všechno ostatní. Pro mě jsou děti všechno moje a doufám, že budou mít šťastné životy a vlastně si už nic jiného nepřeji. Tak asi jste pochopili, že narážím hlavně na to, na první místě moje tři děti, pak dlouho nic, a pak manžel. Tak nevím, jestli to manžel kýonek tedy poslouchal, ale já kdybych slyšel tento výrok, tak bych možná spadl ze stolu, nebo ze židla. Asi vás to úplně teda tak jako nešokuje jako mě, tak budu muset teda naznačit, o co se mi jedná. No já si myslím, že na první místě by měl být manžel. Na první místě hospodin a na druhý místě manžel.

[17:29] A Komenský, když psal dopisy své ženě, tak byla na druhém místě po hospodinu. Takže ne děti, moje děti, neřekla naše děti, řekla moje děti. Já když někdy řeknu moji synové, tak moje žena vždycky na to reaguje. To jsou naši synové. Pak dlouho nic a pak manžel. Tak takhle určitě jako ne. Takže vrátím se zpátky jako do textu. Takže vidíte, že bytí Elkána utěšoval, že on je přece víc než deset synů, tak byla to chabá náplast. A ze všech těch důvodů, o kterých jsem tady předtím mluvil, nejde jen o nějaké biologické důvody, ale i o ty duchovně kultické důvody. Opravdu jsme v době starozákoní, v době jako Izraela. A tady ta Chana s Elkánou putovali pravidelně na duchovní pouť do Šíla.

[18:37] Je potřeba si uvědomit, že vlastně v této době ještě neexistoval Jeruzalém. To byl starý Jebus, ještě to nebylo vůbec v rukách Izraelců. Když neexistoval Jeruzalém, tak neexistoval chrám v Jeruzalémě. Neexistoval centralizovaný vlastně jako kult izraelský. Takže v té době bylo vícero svatyní a jedna z těch nejvýznamnějších byla v Šílu. A tam byla i schrana smlouvy. A tam byl kněz, který se o to staral, jmenoval se Elí. A oni přichází do toho Šíla na tu náboženskou duchovní pouť. No a při té příležitosti Chana v slzách zarmoucená, porobená žena, hluboce ponížená. A modlí se tam, modlí se tam tak zvláštním způsobem, že vlastně ani nevyslovuje, neartikuluje slova.

[19:39] Že se modlí tak nějak jako v srdci, jenom její ústa se jako nějakým způsobem hýbou. To není úplně typická izraelská modlitba. A vylévá tam svoje srdce před hospodinem. A v takovém zármodku a s takovým nasazením, že ten Elí, který na to koukal, tak měl pocit, že ta žena je opila. Tak nějak trochu podle sebe soudím tebe. On sám měl problém se svými syny a vůbec jako bohoslužba v té době byla úpadková. A on sám nedokázal zamezit neřádům, které tam zaváděli synové a kteří prostě hodovali jístě i v alkoholu a s nevěstkama a skutečně jako zaváděli izraelskou bohoslužbu na totální úplné dno. Takže první, co napadlo Elího, že ta žena je opila. Nenapadlo ho, že je to upřímná modlitba z hloumy srdce.

[20:42] Napomenul ji a Chana se brání a říká, že ne tak, pane, ale vlastně mu popsala tu svoji situaci. Proč se tam modlí a o co tam jde? A ona v té chvíli tam vyslovila před hospodinem slib, že jestli jí pán Bůh Izraele, stvořitel, panovník, jestli jí dá potomka vlastně mužského pohlavy, tak že ho dá hospodinu. Učinila tam tento slib a Elí, když potom slyšel vlastně obsah té modlitby, tak nakonec jí ujistil, že se tak stane. Přece jenom tam potom přišlo, řekněme, takové to prorocko-kněžské potvrzení, požehnání. No a byť tedy Elkána, tak nějak jako manžel je spíš v pasivnější roli.

[21:44] Tenhle příběh je na prvním místě o aktivitě Chany. Tak měli V tomto případě musel projevit jako aktivitu, protože v zápěti poté otěhotněla. A on teda tu aktivitu potom projevoval ještě častěji, protože do budoucna bude ještě další potomci. Takže jestli ho podezříváte z pasivity, tak minimálně v biologickém hledisku byl aktivní, ale já si myslím, že nejen. A ona skutečně otěhotněla a přivedla na svět chlapce, který dostal jméno Samuel a toho chlapce poté, co ho odstavila, myslete na to, že to bylo zřejmě po několika letech. Nejdříve tak po třech letech, možná i později. Jezuska, když kojila roka půl, nebo kolik to bylo, tak já už jsem říkal už dost.

[22:47] V té době to bylo trochu jako jinak. Takže minimálně tři roky. A potom skutečně naplnila ten svůj slib. Je potřeba myslet na to, že jsme ve starozákonní době a jsme v patriarchální společnosti a slib ženy sám o sobě nemusel vůbec nic znamenat. Kdyby Elkána, byť by to byl slib před hospodinem, kdyby Elkána se proti tomu slibu postavil, tak by ho jako hlava rodiny zneplatnil a ona by byla svobodná z toho slibu. Protože kdyby muž se proti tomu postavil, tak by nebyl ten slib platný. Takže myslete na to, že jsme opravdu v patriarchální společnosti. Ale Elkána se za tu její vizi postavil, to znamená, že i v tomhle smyslu s ní byl duchovně v harmonii a vlastně umožnil, aby se ten slib naplnil a Chana chlapce přivedla do Šíla a svěřila ho vlastně do, řekněme, kněžské školy, kde jako chlapec začal posluhovat knězi a ona ho vlastně vydala ze své blízkosti a ze své péče a ženy, sestry, dovedete si to představit, jako mimořádná poslušnost a vydanost a obětavost, že byla schopná ten slib naplnit a skutečně syna vydat páno.

[24:34] A když byste četli a doma si to... Když vydržíte stát, ještě můžete druhou kapitolu si potom přečíst. Tak zjistíte, že vlastně to, co tam v té druhé kapitole Chana vyznává, tak je na úrovni žalmu. Úplně v klidu ten text by se mohlo zahrnout do knihy žalmů, ale ona tam vyjadřuje radost, ona tam vyjadřuje vnitřní uspokojení. To znamená, ona tu oběť neudělala z nějaké vnitřní bolesti a zklamání a že by se cítila jako žena, která utrpí nějakou újmu. Pro ní to byla radost, pro ní to bylo vnitřní uspokojení a ta radost jí provázela i dál. Potom, když byste koukli dál do té druhé kapitoly, tak já už nebudu napínat naši pozornost, hospodin i na základě tedy potom požehnání Eliho, tak ji obdařil ještě dalšími potomky a ona měla další tři syny a dvě dcery.

[25:54] Takže ona potom skutečně byla i dál zbohacená. Takže měla potom i tu, řekněme, mateřskou jako radost, že se potomci pohybovali v její blízkosti a byla světky jako jejich vyrůstání. To je to. To, že začali chodit a to, že začali mluvit, tak tohle všechno potom od hospodina dostala. Ale já si to doufám tvrdit, že i kdyby se to nestalo, i kdyby měla jenom toho syna Samuele, kterého předala do hospodinovy blízkosti, tudíž se ho vzdala z toho svého nejbližšího jako okolí a okruhu, takže by platila ta druhá kapitola ten žálm. Že by skutečně prožívala radost, uspokojení v pánu. Tak a teď bych se chtěl dostat z toho mikrosvěta Chany do, řekněme, mikrosvěta každého z nás.

[26:57] Co si z toho příběhu nebo z té situace můžeme vzít? A já mám teď na mysli hlavně to, pokud někdo prožíváte těžké časy, bolest, utrpení, pokoření, jakéhokoliv druhu. Časy smutné, možná provázené pláčem, slzami. A nikomu z nás se to nevyhýbá, sám o tom něco vím. Myslím si, že každý tu zkušenost máte. A nevím, teď do vašich životů nevidím, do jakého mikrosvěta jsem teď vpadl každému z vás. A jestli máte někdo těžká období, plné nedostatku, frustracie, trápení, tak chci říct tolik, že z takových stavů se může narodit něco velmi požehnaného, slavného, doslova epochálního.

[28:09] Protože přesně to se stalo v situaci Chany. Nejenom, že byl vyřešen a naplněn a požehnaný ten její mikrosvět, ale z toho se narodil jakoby přerod pro celý Izrael, kde Samuel byl skutečně doslova tím, který převedl Izrael z té úpadkové soucovské doby do té slavnější, lepší královské doby. A vlastně byl nakonec u pomazání Davida, který je zakladatel Davidovského království. A z rodu Davidova nakonec máme pána Ježíše Krista. A u toho to byl Samuel. Z tohoto pláče, z tohoto nedostatku, z této frustrace, z této ženy se narodila taková mimořádnost.

[29:09] Když se podíváte do toho jejího žalmu, úplně nakonec, to je ten desátý verš, kde je řečeno, ti, kdo vedou při s hospodinem, budou otřesení, zahřmí proti ním z nebes, hospodin bude soudit končiny země, dá sílu svému králi, vyvíjší roh svého pomazaného. To vyslovuje, to se modlí, to prorokuje Chana. Ten její žalm má prorocký rozměr. Když se podíváte do studijního překladu, tak vlastně tam najdete poznámku 33, V3, V3, dole pod čarou, a tam máte v hranaté závorce první zmínka v písmu o hospodinově pomazaném.

[30:10] Tam je řeč, vyvíjší roh svého pomazaného. Pomazaný v hebrejštině je mašiach a odtud máte to pořečtěné mesiáž. To není Kristus příjmení, ale to je titul a to je z řečtiny doslova pomazaný. A tady máte první místo, alespoň tedy podle překladatelů. českého studijního překladu, kde je v písmu zmínka o pomazané. A je to prosím chana. Z toho jejího pláče, z té bolesti, je epochální změna, která je provázená jejím žalmem, který je inspirovaný Duchem Svatým a má tu až prorocký rozměr. A o chaně tedy v tomhle smyslu můžeme mluvit i jako o prorokyni. A když si doma přečtete ten její žalm, tak vám možná připomene, kromě biblických žalmů v knize žalmu, tak vám možná připomene ještě jedno vyznání.

[31:18] Znalci písma, pomůžete mi? Marie. Marijn Chvalospěv. Schválně se doma na to podívejte. Přečtěte si to, co vyznává chana a pak se podívejte do Lukášova evangelia, co vyznává Marie. A zjistíte, že tam jsou určitý jako společný jmenovatele. Takže z bolesti, z pláče, z upřímných modliteb, kde člověk leží na zemi před hospodinem a volá, někdy doslova křičí nebo řve, tak se může narodit něco významného v tvém životě. Hospodin je mocen zasáhnout do naší životu tak, že naše životy promění úplně v novou epochu, v něco úžasného a slavného. A to může mít dalekosáhlý rozměr, který přesáhne naše mikrosvěty.

[32:20] A to proto, že jsme boží děti. To proto, že máme přístup k nebeskému Otci skrze prolitou krev božího bránka Pána Ježíše Krista. Protože máme otevřený přístup k Pánu. Už ani nemusíme vstupovat do žádné svatyně a podstupovat posuzování potroublého kněze, který se může mílit, který vůbec tu situaci nemusí odhadnout, vůbec to nemusí nahlídnot. Máme přístup skrze velkněze, skrze Pána Ježíše Krista, který zná naše srdce do hloubky, dokonale, do všech jeho záhybu. Zná naši situaci, otevřel nám přístup do nebe tak, že můžeme napřímo, nepotřebujeme žádného lidského kněze, můžeme tady a teď, tady v Lípě, doma, na kopečku v lese, kdekoliv se můžeme obracet k Pánu, v komůrce, třeba v té, kterou máte pro mě nachystanou, kdekoliv, pod polštářem, na kolenou, kdekoliv, v autě když jedete, tak můžete přistupovat ke stvořiteli, k Pánu skrze jméno Ježíše Krista, protože jsme boží děti.

[33:48] A můžeme mu vylívat své srdce. A protože jsme jeho děti, tak si buďme jistí, že má pro nás své požehnání. Že má pro nás, když to tak řeknu po lidsku, otevřené ucho, otevřené srdce. Je připraven vyslyšet naše modlitby, je připraven zasáhnout do našich životů a je připraven měnit i epochy v našich životech. Tak tím jsem vás dneska chtěl povzbudit, že i ta nejprostší a nejudupanější žena, která se obrátila k Pánu, která se obrátila k Bohu Izraele, k hospodinu, tak vlastně otevřela úplně novou epochu. Něco, co jí úplně přesahovalo. A v tomhle smyslu je pro nás příkladem, že i my takhle můžeme vylevat své srdce před Bohem a můžeme si být jistí, že Pán nás slyší, že je připraven.

[34:57] Připraven si naše životy použít, že má s každým z nás, všichni, kdo jsme boží děti, tak má s námi své plány a záměry, ani dnešního dne s námi neskončil, dveře jsou otevřené do kořán, sloužíme v lepší smlouvě než je ta stará, sloužíme v lepším kněžství než je to staré, máme skutečně dálnici otevřenou k našemu pánu a využijme ji, využijme ji i v tuto chvíli, když budeme mít modlitevní chvíli. Nevím, jak to Ivan povede, v každém případě využijme i tohoto dopoledne, abychom se setkali s pánem, ať už při modlitbě, ať už při večeři páně. Amen.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20250720/vylevej-sve-srdce-pred-bohem · Aktualizováno: 2026-10-15