# Tělo Kristovo - jak se má chovat

> Kázání ze dne 3. 8. 2025, 1 Korintským 12:14-27, Pavel Chmelař. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 3. 8. 2025
- **Kazatel:** Pavel Chmelař
- **Biblický text:** 1 Korintským 12:14-27
- **Délka:** 20:48
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2025-08-03-Telo-Kristovo-jak-se-ma-chovat-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2025-08-03-Telo-Kristovo-jak-se-ma-chovat-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:00] Tak já vás tady ještě jednou vítám i za sebe a na začátek chci říct takový malý vtip, který možná pochopí jenom Brňáci, ale je úplně poznat na Olomouci, hnedka jak jste tady přijeli, že Olomouc se trochu obrnila a to jsem poznal, když jsme ráno jeli autem po Brněnské ulici a dvakrát jsme málem zajeli holuba, takže je vidět, že už jste je z toho Brna přivezli a každopádně mám radost, že dnes můžu mluvit nejen k nám, naší Olomoucké církvi, ale i k Brněnské církvi a se ke všem mládežníkům z kempu. Je skvělé, že my všichni dohromady jsme jedna církev, jedna Ježíšova církev, my jsme božím lidem. A v pátek večer jsem měl na kempu večerní zamišlení, ve kterém jsem mládežníkům říkal, nejsi sám, Bůh tě stvořil, abys byl součástí božího lidu, součástí církve. Říkal jsem jim, že církev je jako jedno tělo a každý z nás jednotlivě jsme jeho části, důležitou součástí.

[1:09] Takyže jednotlivé části se potřebují navzájem, jinak by nebyly zdravým a schopným tělem. Zval jsem je do církve. Říkal jsem jim, že naše církev je samozřejmě to zdravé tělo, které neodsuzuje nikdy žádné části těla, ale s láskou je přijímá takové, jaké jsou, a nachází pro ně místo. Dnes bych ale rád otočil uhel pohledu a zeptal se nás jako církve, jaké je opravdu to tělo, do kterého lidi zveme. Jak na ně reagujeme, když přijdou. Cítí se přijatí nebo zažívají odsouzení. Zakusí v naší církvi tu skutečnou lásku. Narážíme zde na naši lidskou nedokonalost. My bychom samozřejmě chtěli, ale děláme v tom chyby. Naše nedokonalost způsobuje určitou nemoc Ježíšova těla, neboli církve. Abych vysvětlil, co mám na mysli, použiju takovou ilustraci konkrétní tělesné nemoci, se kterou má většina znát zkušeností.

[2:18] Vzhledem dnešní návštěvě by bylo příhodné, abych mluvil o obrně, ale vybral jsem si jinou nemoc. Právě teď v srpnu totiž začíná kvést peliněk. A tím začíná moje alergická sezóna. Takže chci mluvit o alergii. Já mám tři různé alergie. Na peliněk, který začíná kvést teď a vyskytuje se na loukách. Na roztoče, kteří jsou pořád všude kolem mě. Hlavně doma, v peřinách, v koberci a v podstatě všude ve vzduchu. A pak mám taky alergii na vosí bodnutí. U toho asi ale můžeme představovat, co by mi způsobilo, protože od té doby, co mi to doktoři zjistili, tak mě vosa nebodla. A tak se vás chci zeptat, jestli jste někdy přemýšleli nad tím, co vlastně alergie je. Věřím a doufám, že minimálně naše alergoložka Eva Koukalová ano. Ano, ano. Takže pokud bych to vysvětlil špatně, ona vám to určitě vysvětlí podrobněji.

[3:20] Ale zjednodušeně je alergie přehnaná reakce těla na nějakou látku, která sama o sobě není škodlivá. Nebo ne vždy. Peliněk je jenom rostlina, která má dokonce pozitivní účinky v lékařství. Rostuči jsou živočichové, kteří přispívají přírodní rovnováze a vytváří dobré prostředí a hnojivo. Sami nejsou špatní. A i když mě bodne vosa, samozřejmě má nějaký jed, ale ta alergická reakce mého těla je silnější a nebezpečnější než ten jed. Vosi. A já jsem si uvědomil, že podobně někdy reaguje i naše tělo, i církev. A tu nemoc jsem nazval tak zajímavě, že církevní alergie. Zamyslete se teď každý sám nad sebou a položte si tyto otázky. Je někdo, koho v církvi nebo ve svém okolí těžko snáším?

[4:21] Vypadá tak. Konec. Konec. Vyhýbám se některým lidem jen proto, že mi nejsou sympatičtí nebo jsou prostě v něčem jiní. Reagují někdy přehnaně na někoho, kdo se prostě jenom chová a vypadá jinak. Jsem na někoho alergický. Pojďme teď otevřít Biblii a přečíst si, co říká Apoštol Pavel o tom, jak má tělo, tedy církev, jak se má chovat ke svým jednotlivým částem. Budu číst z Pavlova prvního listu korinským, takže si to můžete najít, kdo máte Biblii. Z 12. kapitoli 14. až 27. verž. Budu to číst pro celý kontext, ale věnovat se budu až té druhé části, protože o té první už jsem mluvil v pátek. Takže kdo chce, najděte si v Biblii 1. korinským 12. 14. až 27. Tělo se přece neskládá z jedné části, ale z noha.

[5:22] Kdyby noha řekla, když nejsem ruka, nepatřím do těla, nepatří snad kvůli tomu do těla. A kdyby ucho řeklo, když nejsem oko, nepatřím do těla, nepatří snad kvůli tomu do těla. Kdyby bylo celé tělo okem, kam by se poděl sluch? Kdyby bylo celé sluchem, kam by se poděl čich? Bůh ale dal tělu různé části, každou jednotlivou tak, jak chtěl. Kdyby všichni byli jednou částí, kam by se podělo tělo? A tak je sice mnoho částí, tvoří však jedno tělo. Oko nemůže říct si ruce, nepotřebují tě. Stejně jako hlava nemůže říct si nohám, nepotřebují vás. Naopak, mnohem spíše jsou potřebné ty části těla, které vypadají slabší. Těch částí těla, které považujeme za méně ctihodné, si o to více všímáme. Částem našeho těla považovaným za neslušné věnujeme o to větší pozornost, kterou ovšem ty slušné části nepotřebují.

[6:30] Bůh ale složil tělo tak, že dal větší pozornost těm podřadnějším, aby v těle nevládlo rozdělení, ale aby si jeho jednotlivé části navzájem prokazovaly stejnou péči. Vždyť trpí-li jedna část, všechny části trpí s ní. A je-li jedna část podstěna, všechny části se s ní radují. Vy jste tedy tělo Kristovo a jednotlivé jeho části. Tohle je moje oblíbená ilustracie, církve. A Pavel jí popisuje jako živé tělo, kde každý má nějakou svoji roli. Každý je určitou částí toho těla. Nohou, rukou, okem, uchem. My jsme Ježíšovo tělo a on je hlavou. Ve verši 21 je jasně napsáno, že žádná část těla nemá právo odmítnout jinou. Protože se navzájem potřebují.

[7:32] Dokonce dál ve verši 22 vidíme, že boží pohled je naprosto opačný než pohled společnosti. Ti lidé, kteří jsou společností opovrhovaní, podceňovaní nebo jsou nějakým způsobem odlišní, jsou v Ježíšově církvi mnohem více užitečnější. A kdyby nějaká část odmítala nebo ignorovala jinou část, ubližovala by jen sama sobě. Protože podle verše 26, když trpí jedna část, tak trpí celé tělo. Ale naopak, pokud to tělo funguje zdravě, tak se celé raduje, když se raduje jedna část. Proč? Protože všichni žijí ve vzájemném souladu, lásce a přijetí. Není mezi nimi to rozdělení, o kterém Pavel mluví. Ani žádná nadřazenost. O tom zase čteme v těch verších 24 a 25, kde Pavel zdůraznuje rovnocenost mezi lidmi, aby všichni dostávali stejnou péči.

[8:41] A tenhle celý příklad... se může týkat, se týká konkrétních lidí, co jsou vedle nás. Když se podíváte okolo sebe, tak jsou tady ostatní části toho stejného těla. Týká se to i těch, kteří právě třeba hledají místo mezi námi v našem těle. Jinže někdy tělo reaguje jinak, než by mělo. Spustí obranou reakci. Zavře se. Spanikaří. A v tu chvíli přichází to, co jsem nazval církevní alergii. Já bych vám teď chtěl ukázat takové tři podoby této mnou vymyšlené nemoci, jak taková alergie může vypadat v církvi. Ale i v každém z nás. Pamatujete si ty tři věci, na které jsem alergický? Roztočí, peliněk a vosí bodnutí.

[9:41] Tak to jsou takové tři typy církevní alergie. Začneme těma roztočema. Roztočí jsou všude. Doma, v polštáři, v oblečení. Zkrátka nedá se jim vyhnout. Jen si na ně zvyknout. Ale tělo je přesto odmítá. Mám ucpaný krk, teče mi voda z nosu, číkám, těžko se mi dýchá, reaguju přehnaně. V církvi máme taky lidi, kteří jsou pořád všude kolem nás a nedá se jim vyhnout. Něco nám třeba na nich nesedí. Možná jsou příliš hluční. Nebo příliš pasivní. Mají nějaké jiné názory, jiný styl, jiný smysl pro humor. Jo, ti z vás třeba co se teď nezasmáli. Příliš vysoký tón hlasu. Nebo pijou kafé. Nebo nepijou kafé. Nebo mají rádi ananas na pice, nemají rádi ananas na pice.

[10:44] Prostě jsou v něčem jiní a v něčem nás štvou. Zamyslete se. Je někdo v církvi, na koho jste alergičtí? A pokud ano, tak si uvědomte, že to nejsou oni, kteří dělají něco špatně. Jsme to my, kdo má problém s přijetím a láskou. Ta přehnaná reakce je naše nemoc, naše alergie. Přejdeme k tomu pelinku. Ten kvete jenom srpnu. Takže celý rok jsem v pohodě. A najednou přichází srpen, jdu si polouce a další dva dny prostě umírám a kíchám. Něco ve vzduchu mě začne dráždit. Z ničeho nic, když ten pil se dostane prostě do vzduchu. Moje tělo neví, jak na to rychle reagovat. Někdy do církve přichází někdo nový. Ideálně často teda. Třeba z English campu, z youth campu, nebo normálně z ulice.

[11:47] Z nějaké jiné tradice, z jiné rodiny, společnosti. Z jiné země. A my nevíme, co s tím člověkem dělat. Protože je jiný. Nezná naše písničky. Neví, co dělat během bohoslužby. Kdy si má stoupnout, kdy si má sednout. Nezná naše tradice a zvyky. A místo přijetí někdy reagujeme uzavřením, strachem. Chováme se k ním příliš opatrně. Nebo někdy dokonce nepřijetím a odsouzením. Ale i to je ta naše alergie a naše nemoc. Zamyslete se nad tím, jak reagujete, když do církve přijdou noví lidé, kteří jsou jiní. Vzpomeňte si, když jste dneska vstoupili tady do této budovy, jaké myšlenky vám proběhly hlavou, když jste viděli ty mladé studenty z kempu. Možná jste ani nevěděli, že budou tady. Možná vás to vyděsilo, to já nevím. A nebo jste měli radost.

[12:49] Mladí lidé používají jiný jazyk než vy. Oblékají se jinak. Mají odlišný humor. Ale jde o to, že Ježíš miloval všechny lidi takové, jaké je poznal. Ježíš miloval všechny lidé. Byli v tehdejší společnosti na dně, podvodní výběrčí daní, prostitutky, chudí lidé, nemocní lidé, všechny je miloval stejně. Já to můžu jen důrazně doporučit, ale Ježíš nám to dokonce přikazuje, abychom milovali a přijímali každého stejně, bez ohledu na to, že má jiný styl oblékání, jiný jazyk, jinou rodinu, jinou kulturu, jinou národnost, jinou rasu, jinou sexuální orientaci, nebo třeba jinou víru. Takže se vás opět ptám, je někdo nový v církvi, nebo v prostředí i mimo círke, ve kterém se pohybujete, na koho jste alergičtí?

[13:53] Být odlišný není hřích, ale nepřijetí a nemilování druhých ano. A dostáváme se k třetí podobě alergie, vosí bodnutí. To už je situace, kdy nejde jen o odlišnost. Někdo nás opravdu bodnul, řekl něco zlého, nepřijal nás, zradil nás. Třeba opravdu někdo v církvi nebo mimo církev udělá něco, co mě doslova bodne do srdce. Už to je hřích. A je těžké přijmout takového člověka, který nám ublížil, nebo nám stále ublížuje. Ale právě tady bychom my, křesťani, měli udělat ten krok navíc. Měli bychom se odlišit od běžné společnosti. Nabídnout lásku a přijetí i lidem, kteří nám ublížují. Chovají se k nám zle, odmítají nás, pohrdají námi.

[14:56] A nezaslouží si naši lásku. Ale v tomhle musíme napodobovat Ježíše. On šel ještě dál, miloval i ty, kteří ho zradili. Odpustil těm, kteří ho zabili, oplivali. A obětoval se za každého z nich svůj vlastní život. Možná teď víš přesně, koho se to týká. Možná ti naskočil konkrétní obličej nějakého člověka. Někdo, s kým to není jednoduché, na koho jsi alergický. Nebo někdo, komu se zatím radši vyhýbal. Nebo to není nikdo konkrétní, ale uvědomil jsi, že neprojevuješ lidem tolik lásky, kolik bys měl. Nebo ji projevuješ jenom těm, s kterým je ti dobře. A pokud jsi uvědomil, že trpíš touto církevní alergii, mám pro tebe dobrou zprávu.

[15:59] Alergie se dá léčit. Doufám, že to řeknu teď správně, protože bude to trochu lékařský termín. Jeden typ léčby alergie se jmenuje specifická alerginová immunoterapie. Evička přikivuje, tak asi je to dobře. A je to proces, který se snaží eliminovat alergickou reakci organismu dlouhodobě na určitý alergen tím, že ho pravidelně vystavuje dávkám tohoto alergenu. Trénuje imunitní systém, aby ten alergen toleroval, dobře, ne úplně miloval, ale je to nedostatečná ilustrace, místo, aby na něj přehnaně reagoval. A já znám ty situace, když někdo vytáčí nebo se necítím konfortně ve společnosti odlišných lidí. Ale právě v těch situacích přichází možnost. Ne změnit toho druhého člověka, aby se neodlišoval, udělat z něho dalšího stejného církevníka, jako jsme my, ale nechat Boha proměnit mě.

[17:12] Může to začít jen tím, že zvednu oči a všímám si lidem lidí okolo. Nebo že přestanu čekat na ten správný moment a prostě za někým přijdu a řeknu něco obyčejného. Třeba, ahoj, jak se máš. Zůstaneš se mnou na oběd. Někdy to znamená, když jde o toho svý bodnutí, že pustím z ruky staré zranění. Odpustím člověku, který mi ublížil a začnu se za něho modlit. Ne proto, že si to zaslouží. Nezaslouží si to nikdo z nás. Ale proto, že já sám jsem byl přijat, když jsem si to nezasloužil. A proto tě dnes zvu. Dostal si přijetí a lásku. Taky předávej dál. Zkus dnes udělat jeden krok. Jeden malý krok k lidem, se kterými se běžně nebavíš.

[18:15] Ježíš nás přijal, když jsme byli hříšní, ztracení, nedokonalí. Nečekal, až se změníme. On měl všechno právo být na nás alergicky. A odmítnout nás. Přesto nás ale přijal a obětoval se za nás. A miluje nás doteď. A právě Ježíš je tím měřítkem, jak má vypadat církev. Není to komunita bezchybně stejných, ale společenství rozdílných lidí, kteří přijímají druhé z milostí, jakou sami byli přijati. A tak já si moc přeju, aby naše církev byla tím místem, kde člověk nemusí zapadnout do nějaké stejné šablony, aby byl milován, ale kde je místo pro toho, kdo je jiný, hledající, neskušený, nepochopený. Chci, abychom byli církev, kde se léčí tato alergie a vzniká prostor pro přijetí nových lidí.

[19:22] A nad tím vším zní tato věta, kterou napsal a poštol Pavel Římanům. Proto se navzájem přijímejte tak, jako i Kristus přijal vás k boží slávě. A pojďme teď na to, co jsme slyšeli, reagovat v modlitbách. Nechci, abychom jenom poslouchali to kázání, ale abychom opravdu reagovali v našich srdcích i našim hlasem. Chci, abychom prosili jako tělo o uzdravení, ne těch druhých, ale nás, samotných. Tak chci vás pozvat ke dvěma konkrétním oblastem, za které se teď budeme modlit. Za prvé, za mladé lidi z kempu. Ať najdou v naší církvi bezpečí, vztahy a duchovní domov. A taky za náš i brněnský zbor.

[20:25] Ať Bůh uzdravuje naši uzavřenost, naše předsudky, bolest a proměňuje nás v to zdravé tělo, které se nebojí milovat odlišné lidi. Ještě jen to zopakuju za mladé lidi z kempu, aby našli bezpečí a duchovní domov. A za náš a brněnský zbor, abychom byli zdravým zborem, který miluje lidi.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20250803/telo-kristovo-jak-se-ma-chovat · Aktualizováno: 2026-10-15