# Boží láska - naše naděje

> Kázání ze dne 7. 9. 2025, 1 Jan 3:1-3, Pavel Mečkovský. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 7. 9. 2025
- **Kazatel:** Pavel Mečkovský
- **Biblický text:** 1 Jan 3:1-3
- **Délka:** 23:36
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2025-09-07-Bozi-laska-nase-nadeje-audio-1.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2025-09-07-Bozi-laska-nase-nadeje-audio-1.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:00] Takže dneska to téma je Boží láska a princip naší naděje. O tom dneska budeme společně mluvit a zamyslet se nad tím. A já bych přečetl z 1. Jana, z 3. kapitoli, první tři verše a poprosil bych rychom povstali ke čtení slova. Hleďte, jak velkou lásku nám Otec daroval. Byli jsme nazváni Božími dětmi a jsme jimi. Proto jsme světu cizí, že nepoznal Boha. Milovaní, nyní jsme děti Boží a ještě nevyšlo najevo, co budeme. Víme však, až se zjeví, že mu budeme podobní, protože ho spatříme takového, jaký je. Každý, kdo má tuto naději v něho, usiluje být čistý, tak jako on je čistý.

[1:01] Prosím, posaďte se. Jsou to tři hutné verše. A my dneska budeme mluvit o tom konceptu. To, co si z toho vlastně máme naučit. Porozumě tomu. Největší koncept, který mění vlastně, když se táhne Biblii a mění životy lidí, je právě Boží láska k lidem. Ten verš, který známe, nebo tak Bůh miloval svět, všichni to známe. Ale já si myslím, že někdy zapomínáme na to. Nebo si to snažíme nějak intelektuálně pochopit, co to ta láska je. Víme o tom, ale možná nejdeme do hloubky. Abychom si uvědomili, co to všechno znamená. A poštol Ján to chce změnit. A ty lidé, kterým to psal, vlastně měli tuto zkušenost, znali to, ale on chce jít jako hlouběji. Abychom verš po verši si uvědomili, o čem to tady je. Co to znamená, ta Boží láska, jak se to nás dotýká.

[2:04] Takže pojďme se podívat na ten první verš. To znovu přečtu. Hleďte, jak velkou lásku nám otec daroval. Byli jsme nazvání dětmi božími a smejmi. Proto jsme v světu cizí, že nepoznal Boha. Tam je strašně důležitý ten začátek. Tam je to hleďte. A možná pro nás je to takové slabé. Ale to znamená, podívej se, zastav se, věnuj tomu pozornost, naslouchej. To je něco důležitého, něco přijde. To je jako, když prostě máte nějakou srovou makulé. Podívej, tam něco je. Podívej se na tu květinu, podívej se tady na to. Jan v první kapitole, když Ježíš, když spatří vlastně Ježíše, tak jde k němu a říká, podívejte se, hle, beránek boží. Jo, tady vždycky to hle, hleďte. Je něco, zdůraznuje to. Dávejte pozor.

[3:04] Tak se pojďme se dneska podívat, na co ten Jan ukazuje, kam dává ten prst. A ukazuje na boží lásku a na to, co to pro nás znamená, že jsme božími dětmi. Tak první věc je, podívej se na to, jak velkou lásku nám od se zdaroval. Jak velkou. My jsme to schopni definovat možná z takého filozofického hlediska, a teologického hlediska nějak to obsát, citovat různé verše. Ale jak je to velká láska? Jak ju pán Bůh sám popisuje? Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme byli říšní. Bůh bohatý milosrdenství z velké lásky si nás zamiloval a probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtví. V milosti jsme spaseni.

[4:05] Prokazuje lásku, že Kristus za nás zemřel. Prokazuje lásku velkou, že nás probudil k životu. Co tam vidíme? To není nějaká teorie. Tam je skutek, tam je akce. Když zemřel Kristus za nás? Když jsme byli duchovní? Když jsme byli na tom dobře? Když jsme se mu líbili? Když jsme byli hříšní? Když nás probudil k životu? Když jsme se probírali? Když už jsme na tom byli lépe? Ne, když jsme byli mrtví. Když jsme nedostali to, to jsme si zasloužili. Tehdy se projevila boží láska. Dneska si to budeme připomínat. Když jsme byli mrtví, když jsme byli hříšní, Kristus za nás zemřel. A Biblia říká, nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátelé. A Ježíši za své nepřátelé.

[5:07] A říká, podívejte se, jakou velkou lásku nám daroval otec. A tím to začíná. A pak říká, byli jsme nazvaní božími dětmi a jsme jimi. Toto je jedna strašně důležitá pasáž, kterou chci, aby jsme si uvědomili. Byli jsme nazváni božími dětmi a jsme jimi. Všichni jsme boží stvoření. Všichni lidé jsou boží stvoření. Ale ne všichni jsou boží děti. To je strašně důležité si uvědomit. Všichni jsme byli stvoření Bohem, z velké lásky. Ale ne všichni patří Bohu. Ne všichni reagovali na tu lásku. To, že jsme boží děti, znamená, že jsi nás adoptoval do své rodiny. Máme novou rodinu, nové společenství, nový vztah, nové dědictví. Adopce je právní akt. Když vlastně člověk si bere dítě do své rodiny, aby mu byla všechny výsady a práva.

[6:12] Říká, to se vám stalo. A teďka je důležitá ta věc. Byli jsme nazváni božími dětmi a budeme. Ne, a jsme tady a teď. Tady jak teďka sedíš, nebo já stojím, někteří stojí, někteří možná budou polehávat. Tady a teď jsi boží dítě. Tady a teď. Ne, že budeš, ale že seš. A to je strašně důležité. Teď si jim, teď máš ta privilégia, teď máš ty práva, teď máš tu hodnotu. Ta pořádí je. Bůh nás miluje a svou obrovskou a nazval nás svými dětmi a jsme jimi. Máme v jeho očích nesmírnou hodnotu. Tady a teď.

[7:12] Pokud někdy půjdeme pochybovat o své hodnotě, uvědom si, že tu hodnotu nám dává Bůh. My jsme jeho dětmi. Tady a teď. Jsi milován takový, jaký jsi. Se podíváme na jeden slide, na ten další. Jsi milován takový, jaký jsi. Ta boží láska znamená, já si tě vážím. Boží láska znamená, já s tebou počítám. Boží láska znamená, já myslím na tebe. Já mluvím s tebou, já ti naslouchám. Jsem stále s tebou. Jsi milován takový, jaký jsi tady a teď. Toto je základ, na co ten Jan ukazuje. Řekla, podívejte za tu obrov svou lásku, kterou nám dal. Byli jsme nazváni božími dětmi a jsme jimi. A taky to byla reakce na lidi, na agnostiky, kteří to spochybňovali. Až jednou budeš. Ne, tady a teď. Je to pro každého.

[8:15] A pak, když je v tom verši, říká, ale je tady taková malá komplikace. Jsme nazváni božími dětmi, ale proto jsme světu cizí. Že nepoznal Boha. Co to znamená? Cítili jste se někdy jak cizinci? Jste naštíli nějakou cizí zemi? Nerozuměli jste těm věcem? Nechápali jste, proč ty lidi jednají tak, jak jednají? Proč ty siesty mají tak dlouho? Proč je všechno zavřené? Nerozuměli jste nějakým věcem? A on říká to stejné. Protože jste boží děti, proto jste světu cizí. Oni vám nebudou rozumět. Oni nechápou, proč budeme jednat tak, ve jak budeme jednat. Proč někdy jdeme proti proudu? Proč máme takové standardy? Proč máme jiná měřítka?

[9:16] Protože patříme do boží rodiny, tak svět nám nerozumí. Jan říká, je to normální. Protože jste boží děti, tak vás nepochopí. Nejhorší je, když ty boží děti se zdávají toho práva, začnou se přizpůsobovat okoli. Aby byli pochopení. A ono říká, ale to je špatně. Proto jste světu cizí, protože nepoznal Boha. Když lidé poznají Boha, tak vám budou rozumět. Tak, pojďme se pojít na ten druhý verš. Milovaní, nyní jsme děti boží. A ještě nevyšlo na jeho, co budeme. Víme však, až se zjeví, že mu budeme podobní, protože ho spatříme takového, jaký je. Všimejte si, co ten Jan znova říká.

[10:20] Znova říká, nyní jste boží děti. Nyní jste boží děti. Znova to opakuje, milovaní. My nevíme, co budeme. Já bych chtěl, aby jsme si teďka představili strom. My jsme včera byli v tom arboretu. Já jsme se ještě procházeli. A tam bylo stromů. Spousta stromů tam bylo. Nevím, jaký strom máte rádi. Představte si nějaký krásný strom. Mám rád ty vysoké duby a tak dále. Ti tam zrovna moc nebyly. Ale byla tam krásná magnolie. Celý byl lence, tak jsme se tam chutili. Představte si ten strom, který tam je. Představte si kořený, kmen a korunu. Tři věci. Máte to tam představené. Kořený ten základ, ten kmen, to jsme my. A ta koruna je to, kam rosteme.

[11:22] A ty kořeny vlastně drží pevně ten strom zemi. Ty moc nejsou vidět. A když jsou zdravé, tak vlastně ten kmen může růst. A potom vydrží různé bouře. A to je to, co není vidět. To jsou ty kořeny. To je ta naše identita. To je něco, co vlastně na první pohled vidět není. Jasná, pevná identita. On říká, a ten na poštolian říká, to je přítomnost tady a teď. Nyní jsme boží děti. Teď. Tady stojíte, dýcháte. Jste milovaní. To není podmíněné tím, co jste dokázali. Ale dává to identitu dřív, než cokoliv vykonáme. To je ten základ. Proto ten na poštolian to znova říká. Jste boží děti. Duch vás přijímá. Ze vším všudy. S výchovou, s vedením, s jedictvím. A pak je tady ten kmen a koruna.

[12:25] A to je to, co je vidět. Ten kmen je vidět. To jsme my. Jak fungujeme. Ale potom je to, kam rosteme. A to je to, co nevíme. My nevíme, jak ten strom bude vysoký. My nevíme, kolik větví tam bude. Jak to bude bohatá ta koruna. Jestli tam bude vůbec nějaké ovoce. Nevíme přesně, kým budeme. Je to nejisté. Kořeny to drží. Pak máte ten kmen. A pak je to ovoce. Nevíme, kam porosteme. Nevíme, co bude za deset let. Ještě se neukázalo, co budeme. Kým budete za pět let? Za deset let? Může to být krásné, šokující, děsivé. Můžete být osiřelí. Můžete být nezaměstnaný. Nebo můžete být milionáři.

[13:26] Můžete být povýšení, nemocní, zdraví. Silní, slabí. Můžete být mrtví už. My nevíme, co bude. On to říká, ale to nic nemění na vaši identitu. Normální stav je to, že nevíme. A to není důvod panice. Je to součást života, je to to dobrodružství, je to ten vztah s Bohem. My nevíme, kam porosteme. Nevíme, co bude. A to není důvod panice. Ale pak říká to, co víme. A to je ta naděje. Víme, že budeme prostě proměnění. Až se zjeví páno. A psáno, ještě nevyšlo na jeho, co budeme. Víme však, až se zjeví, budeme mu podobní, protože ho spatříme takový, jaký je. No jo, ale možná si říkáte, čak to nám nějak nepomůže.

[14:29] Že budeme jako on v této chvíli. Nevím, co mě čeká za pár let, jaké zaměstnání budu, co budu dělat, kde budu. Jo, je to pravda. A poštolán říká, to nevíme, neznáme ty detaily. Ale jedno víme, že přijde něco dobrého. Že mu budeme podobní. Jo, zkusme o tom přemýšlet. Jestliže tvoje identita, ty kořeny jsou upevněné v Bohu. Jestli jsi prostě boží dítě, tak máš sobě boží obraz. A my ho máme odrážet. On říká, se s ním setkáme, tak budeme proměněni. Jak? Okamžitě, postupně, rychleji, pomaly. Nevíme, to je tajemství. To je tam pořád, to je to tajemství. My nevíme, jak to bude. Ale jednou ta koruna, ten strom bude plný.

[15:31] Protože jsme stvoření k jeho obrazu. My budeme odrážet ten jeho obraz. A přesto je teďka několik veršů. Protože Biblia říká, je to tajemství, ale říká, jak to trošku bude. Trošku to poodhaluje ten závoj. V koloským je napsáno, až se ukáže Kristus, váš život, tehdy i vy se s ním ukážete v slávě. Na odhalené, korinským, na odhalené tváři nás všech, se zrcadlí slavná zář páně. Tak jsme proměňováni k jeho obrazu ve stále větší slávě. To vše mocí ducha. A poslední verš. My však máme občanství v nebesích, odkud očekáváme i spasitele Pána Ježíše Krista. On promění tělo naší poníženosti v podobu těla své slávy, silou, kterou je mocen všechno si podmanit. Co je tam společné? V těch verších.

[16:32] Tam je sláva. Až uvidíme Krista, budeme proměnění naše těla, budou odrážet plně jeho slávu. Všichni to uvidí. A to právě apoštol Jan právě to říkal kvůli tomu, že to jednou se stane, ta plnost. Protože byli lidé, kteří učili, ne, my už to máme. Teďka jsme slavní. My už máme ty nové těla. My jsme výjimeční. Říká, ne, až jednou. My nevíme, jak to bude, ale víme, že budeme proměnění v podobu těla své jeho slávy. A každý, kdo má tuto naději, to je ten třetí verš, každý, kdo má tuto naději, usiluje být čistý, jako on je čistý. Takže říká, my jsme milované děti, my ty kořeny máme zapuštěné, to není vidět. Pak jsem tady já, to, co je vidět, ten můj život. A pak je zase nejistá budoucnost, kam směřuju.

[17:34] Jednou, to bude, budeme proměnění. A co mezi tím? To bude jednou, co se stane, bude ta plnost, tady je ten základ, a pak říká, co mezi tím? Jestli, že máš tu naději, tak se to projeví na tvém životě. Každý, kdo má tu naději, očistuje se, usiluje být čistý, jako on je čistý. Očistuje se, jako on je čistý. Co to znamená? Jestli, že máme být jemu podobní. Co znamená, co ten Jan ukazuje? Říká, podívej se na Ježíše. Dívej se na Ježíše. Když ho pozoruješ, tak ho začínáš napodobovat. To je jak děti napodobují své rodiče. Někdy říkají věci, které si říkáme, kde to vzálo. Chování.

[18:35] Napodobuj Ježíše. Dívej se na něho. Můžeš tomu přidat i kousek své vůle. Ale především je to o milosti. I když tady se pomalu měníme, tak se měníme. Když o něm čteme, když se modlíme, když rozjímáme, když se učíme žalmy na spamě, když chválíme Boha, když sloužíme ve sboru, když se opakovaně necháváme vystavovat novým situacím, kterým vidíme Boží krásu. My se proměňujeme. A to je důležité, že právě v takových situacích, možná nevědomně, hluboko uvnitř, dochází nějaké proměně. My se pomalu proměňujeme do jeho podoby. A na úrovni našeho mozku se jí tváří určité spoje návyky, které možná nimi nepostřehneme. My jsme proměňováni každý den.

[19:35] Je to milost. A je to i naše zodpovědnost. Pokud máme tuto naději, tak usilujeme mu být podobní. Vzpomínáte si, jak se v tom příběhu ve Starém zákoně, jak se Mojžíš setkává Ježíšem s Bohem, přijímá to desatero a potom se vrátí a na jeho tváři se odráží boží sláva. A musel si se zahalit mi ten závoj přesto. Některé věci nejsou viditelné hned, ale každý, kdo má tuto naději, osiluje být jako on. Když to zhrnu, máme pevný kořen, jsme boží děti a máme na druhou stranu nejistou budoucnost. Nevíme, co přijde. Ale tu máme naději, že až jednou vidíme Pána, budeme mu podobní.

[20:37] A v tom mezičase je to opakované setkávání s Bohem. Hluboké setkání s Bohem, které nás proměňuje. Koliko přemýšlejte o tom, co v něm všechno máme. O té naší identitě. Přemýšlejte o hloubce jeho lásky. Krásy. To je to, na čem můžeme stavět. Pokud máte strach z budoucnosti, co všechno přijde, čekáte v pořádku. Nevíme, co přijde, ale máme naději, která nás proměňuje. Zakončím to takovým příběhem, který jsem četl o jednom muži, který se trápil tím, že právě nemiluje Krista tak moc, jak by měl. Věděl, že ho má milovat, ale nějak mu to nešlo.

[21:38] A řekl to svému příteli. A ten přítel se zamyslel a říká mu, víš co, já když se vrátím domů, tak si vezmu na kolena svoji roční dcerku. Podívám se do jejich krásných očí a jsem naplněn láskou k ní. Ona mě má ráda asi jen málo, možná ani neví, co to je láska. A kdybych já se trápil něčím, tak ona to vůbec nepozná. Kdyby mě něco bolelo, možná by se to vůbec nevšimla, dál by si hrála s račkama. A k tomu mi životě nedala žádný dárek. Nic pro mě, ani mě nic neuvařila. A říká, ale pro mě má moje dcera nevyčísletelnou hodnotu. Za nic na světě bych ji nikomu nedal. Víte proč? Víš proč tom tak je? Ne proto, že ona mě miluje, ale proto, že já ji miluji. Měl bych ji přestat milovat a počkat až do doby, než ona bude schopná reagovat na mou lásku?

[22:40] Nebo je něco, co ona musí udělat, abych ji začal milovat? Ne. Já ji miluji pro ní samotnou. Pak se ten muž podíval na svého přítela a říká, pokud chceš milovat Pána Boha a chceš, aby tvá láska rozklá, nezaměřuj se na to, jak moc jej miluješ. Ale na to, jak Bůh miluje tebe. Jako nezaměřuj se na to, jak ty miluješ moc Pána Boha, ale zaměř se na to, jak On miluje tebe. To tě promění. To hluboké poznání, to hleďte, jak velkou lásku nám otezdaroval. Byli jsme nazváni božími dětmi a jsme jími. Amen.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20250907/bozi-laska-nase-nadeje · Aktualizováno: 2026-10-15