# Ohleduplná svoboda

> Kázání ze dne 28. 9. 2025, 1 Korintským 10:23-11:1, David Sláma. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 28. 9. 2025
- **Kazatel:** David Sláma
- **Biblický text:** 1 Korintským 10:23-11:1
- **Délka:** 34:22
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2025-09-28-Ohleduplna-svoboda-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2025-09-28-Ohleduplna-svoboda-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:00] V pokoji vám, bratři a sestry, a jsem rád, že můžeme být spolu zase tohodle dnešního rána. A máme dneska před sebou poslední oddíl, který se zabývá tím problémem toho masa obětovaného modlám. A jestli se může nebo nemůže jíst, tak to je nějaká náročné téma, ale hodně se dotýká křesťanské svobody. V tom, co můžu a co nemůžu dělat, co je dovoleno a co není dovoleno dělat. Pavel říká, že v Ježíši máme svobodu a přesto každý z nás víme, že svoboda má svoje určité hranice, aby to nebyla anarchie, aby ta svoboda nám nekonec neublížila. A to jsme viděli v těch příkladech toho národa izraelského, jak oni to předtím varuje, apostol Pavel, že když je to taká ta bezbřehá svoboda, tak nakonec nás to vede do otrodství.

[1:12] A ocitneme se někde, kde jsme být nechtěli. A my máme mít určitou disciplínu v té svobodě a tu svobodu použít k tomu, aby jsme dobře žili, aby náš život byl nejenom pro nás dobrý, ale pro lidi okolo nás. A o tom je i to dnešní téma, kterým to se uzavírá. Takže, kdo máte svoje Bible, tak si můžete otevřít nebo můžeme sledovat na projekci první list korinským a budeme číst z desáté kapitoly od třiadvacátého verše po jedenáctou kapitolu první verš. První korinským 10, 23 až 11, 1. A kdo chcete a můžete, povstaňme ke čtení z Božího slova. Všecko je dovoleno, ano, ale ne všecko prospívá. Všecko je dovoleno, ano, ale ne všecko přispívá ke společnému růstu.

[2:17] Nikdo, ať nemyslí sám na sebe, nejbrž ať má ohled na druhého. Jeste všechno, co se prodává v masných krámech a pro své svědomí se nemusíte na nic ptát. Hospodinová je země i její plnost. Pozveli vás někdo z nevěřících a chcete tam jít? Jeste všechno, co vám předloží. A pro své svědomí se na nic neptejte. Kdyby vám však někdo řekl, toto bylo obětované božstvům, nejeste kvůli tomu, kdo vás na to upozornil a pro svědomí. Nemyslím vaše svědomí, nejbrž svědomí toho druhého. Proč by moje svoboda měla být souzena cizím svědomím? Jestliže něco přijímám z vděčností, proč mám být odsuzován za to, zač vzdávám díky? Ať tedy jíte, či pijete, či cokoliv jiného děláte, všetkočíte k boží slávě. Nebuďte kamenem úrazu ani židům, ani řekům, ani církvy boží.

[3:18] Já se také snažím všem výjít vstříc. Nehledám svůj vlastní prospěch, nejbrž prospěch mnohých, aby byli spasení. Jednejte podle mého příkladu, jako já jednám podle příkladu Kristova. Tak tolik zbožího sláva můžeme se posadit. Naše svoboda častokrát v církvi se houpe mezi takovými dvěma extrémy. Mezi takovou až nezdravou svobodou, takovým světáctvím skoro, těch silných, kteří si myslí, že všechno je dovoleno. Všechno se může. Nic si nemusím odepřít, protože přece už nejsem pod zákonem, jsem pod milostí a prostě v Ježíši mám svobodu. A to je takový jeden úplně extrém. A potom je druhý extrém, a to je taková úzkoprsá zákonickost druhých lidí, kteří jsou až úplně vnitřně takový napjatí, aby náhodou se nedopustili něčeho, co pán Bůh nechce.

[4:31] To znamená vůbec nejít masoobětované modlám, vůbec se nespolčovat s nevěřícími lidmi, vůbec nikam nechodit, prostě jenom, abych náhodou něco neudělal. A běda, jak to udělá ještě někdo druhý, tak to už je tam nějaká kámravnostní policie, křesťanská u toho. Takže to jsou také dva extrémy, do kterých se dostáváme. Ve svém životě někdy to s námi houpe, a někdy to s námi může houpat ve zboru nebo v církvi. A orientovat se v tom, aby nestratil svoji svobodu a na druhé straně nezabředl do něčeho, co už je škodlivé. Chce tu disciplínu, o které mluvil apostol Pavel, ukázněnost, zaměřenost na Ježíše, nechat se vést jeho duchem a být ochotný někdy vybočovat z toho, co zrovna jede jako ve světě nebo jako v církvi a stát si zatím být schopný to nějakým způsobem obhájit, třeba diskutovat o tom, proč ty věci vnímám tak, jak je vnímám.

[5:52] A nenechat se lapit ani do jednoho toho extrému. A to není jednoduché, protože křesťanský život není jednoduchý. A apostol Pavel tady v tomhle oddíle mluví o té svobodě. A to první, co o čem mluví, je, že ta svoboda je a my máme o ní vědět. Všechno je dovoleno. To je zásadní věc, a Pavel s tím souhlasí a potvrzuje to. Protože já si nemůžu zasloužit spasení za to, co dělám nebo nedělám. Protože spasení je z milostí. Ale ta pravda vždycky se musí povědět dvěma slovy, jak to říkají někteří. To je ta jedna věc a ta druhá věc je ale ne všechno prospívá, ne všechno buduje. Všecko můžu.

[6:52] Mám svobodu, mám svoje práva. Ale potřebuji vidět důsledky svojeho jednání. Jaké to, jak já žiju, jak se rozhoduju, co dělám, co říkám, jak mluvím, někdy jak se oblíkám, nebo prostě jak mluvím, bude mít svoje důsledky pro druhé lidi. A už tady vidíme, že sice je určitá svoboda, ale je tam něco, čím to otřebuje korigovat. Ale teď mluvíme o té svobodě hlavně. A o té korekci, že si musíme uvědomit, že nežijeme sami jako individualisti. My vyznáváme to, že jsme součástí těla, součástí sboru, součástí církve a proto nemůžu žít, jako kdyby nebylo těch ostatních. Moje právo a svoboda tu musím uplatňovat s ohledem na druhé lidi.

[7:58] Takže ne všechno, co bych chtěl a mohl udělat, bude prospěšné. A někdy i pro mě samotného. Druhý člověk to může dělat, ale mně by to zrovna tu věc, která je dobrá, která není hříchem, ale mně by mohla ublížit. A je potřeba to vnímat a vidět to. Třeba nezávidět těm, kteří můžou a já, že zrovna mně by taková věc uškodila. Dát těm druhým tu svobodu a třeba hledat tu svobodu pro sebe. Proč ji nemám ve věcech, které jsou dovolené? Takže ne všechno prospívá ani mně samotnému. Protože některé věci by mě mohly dostat do nějaké pasti, závislosti a mohly by třeba ublížit potom právě nejenom mně, ale i těm druhým.

[8:58] Bezohlednost nebuduje. Ta svoboda, o které se tady hodně mluví, je ta svoboda ohledně jídla. A že nejsou nějaká kulticky zakázaná jídla nebo masa. A to se potom bychom mohli rozšiřit nějaká místa a další věci. A hlavně teď ještě řeč o tom mase a jídle. Někteří křesťané věří tomu, že ani dnes nemůžeme jíst všechno. Určité druhy masa by se neměly jíst. A teď nemluvíme o zdravotních důvodech. Ale protože někdo tomu věří, že to písmo zakazuje. A ono to vychází ze starého zákona, z těch předpisů o čistých a nečistých zvířatech a o tom čistém a nečistém mase, na které židé velmi dbali.

[10:02] A oni nemohli jíst jenom tak něco. A velice dobře museli mít proskoumáno to, jestli třeba konkrétně to maso bylo zabité správným způsobem, jestli vytekla všechna krev z toho zvířete, jestli to bylo košer a potom to mohli jíst. A co o tom říká nový zákon? Zajímavý oddíl je skutky 15. kapitola, 28. a 29. verž. Tam píšou v církvi dopis apoštolové z Jeruzaléma pro všechny církve, a zvlášť z Pohanu, protože tam došlo k takovému sporu o tom, že teda Pohané se dostávali do církve a to spolužití mezi židy a Pohany bylo v takém napětí, protože to, co dělali Pohané, nemohli dělat židé, to, co někdy dělali židé, bylo kamenem úrazu těm Pohanům a nebylo to jednoduché v té první církvi.

[11:07] Víc spolu, když v tom jednom zboru byly tyhle skupiny. Tak apoštolové napsali dopis a píšou církvím toto. Toto je rozhodnutí ducha svatého i naše. Nikdo, ať nezatěžuje jinými povinnostmi, než těmi, které jsou naprosto nutné. Zdržujte se všeho, co bylo obětované modlám, také krve, pak masa zvířat, která nebyla zbavená krve a konečně smilstva. Jestliže se toho všeho vyvarujete, budete jednat správně, buďte zdrávi. To píšou apostole. A teď je tady tenhle první list korinským, kde říká Pavel, můžete jíst všechno. První Timoteova, čtvrtá kapitola, třetí a pátý verž. Zakazují lidem ženit se jíst pokrmy, které Bůh stvořil, aby je s děkováním používali ti, kdo věří a kdo poznali pravdu.

[12:08] Takže tam takový zákaz kritizuje. Jak spojit tyhle dvě věci? Je to závazné to, co píšou apostolové, nebo to, co říká apostol Pavel. Protiřečí si to, jak to máme uchopit. Asi nejdůležitější je to, co o tom říká pán Ježíš. A to je Marek, sedmá kapitola, patnáctý až devatenáctý verž. Nic, co zvenčí vchází do člověka, ho nemůže znesvětit. Ale co z člověka vychází, toho znesvěcuje. Když opustil zástup a vešel do domu, ptali se jeho učednici na to podobenství. Řekli jim, tak i vy jste nechápaví? Nerozumíte tomu, že nic, co zvenčí vchází do člověka, nemůže ho znesvětit? Poněvadž mu nevchází do srdce, ale do břicha a pak jde do hnoje.

[13:11] Tak prohlásil všechny pokrmy za čisté. Všechno je čisté, to říká pán Ježíš. To, že to židé ještě neuměli přijmout, je druhá věc. Ale to je to zásadní slovo. A pak píšou apoštelé ten dopis církvy. A proto, aby bylo možné vůbec to spolužití v té církvi, tak je tam právě ten ohled. Když tam jsou židé, kteří neustále mají svůj předpis o tom, co je čisté a co není čisté. Abyste vůbec mohli být spolu, tak jim jděte naproti. Tady v tomu. Let s tom jim jděte naproti. A nejeste to, když tam jsou oni. Když jste sami, tak to jeste. Ale jestli je tam někdo, kdo se nad tím bude pohoršovat, a kde by to skřípalo, kde byste nemohli být bratři a sestry a mít se rádi, tak to nejeste.

[14:22] A to je to asi takové řešení, tady toho zdánlivého napětí těhle oddílů. Takže zásadně platí to, co řekl pán Ježíš. Ale omezení je v tom, že se toho zdržím, kdyby to někoho pohoršovalo. Pro svědomí toho druhého, který by si vlastně myslel, a to ať žid nebo ten pohan, který by si myslel, že tím, že jí to obětované modlám, tak vlastně uznává tu modlu. A nebo kdyby moje svědomí bylo takové rozvyklané, jestli to můžu nebo to nemůžu jíst, jestli to je správné, není to správné, nebo jestli tím potvrzuju nějakou modlu nebo ne, tak poštel říká, tak to radši nejes. Protože cokoliv není zvíry, je hřích. Pokud nás v tomto pán Ježíš dovoluje, a nikoho to nepohoršuje, s kým to masojím, tak je tady tahle svoboda.

[15:35] Takže pokud třeba někdo měl tuhle otázku, jestli vepřové můžu jíst nebo nemůžu, tak samozřejmě ze zdravotních důvodů, to je úplně jiná kapitola, co můžu jíst a nemůžu jíst ze zdravotních důvodů. Ale z těch kultických a to, jestli nehřeším, nebo jestli se nedostanu do nebe kvůli tomu, že něco jím nebo nejím, tak je tady tahle obrovská svoboda, kterou nám pán Ježíš dává. Prohlásil všechny pokrmy za čisté. A ten důvod, který k tomu apostol Pavel přikládá tady ještě, je vždyť pánova je země i všechna její plnost. Bůh všechno stvořil. A všechno můžu přijímat z jeho ruky jako dar. Na to naráželi v tom Timoteovi, že s vděčností Bohu můžeme přijímat a nemá nás nikdo odsuzovat za to, co s vděčností přijímáme. A to platí nejenom o mase, ale můžeme to rozšířit i na další věci.

[16:38] Cokoliv můžu s vděčností Bohu přijímat z jeho ruky, můžu mu za to poděkovat s čistým svědomím, které mě neusvědčuje. A s tím, že vím, že to, co dělám nebo to, co přijímám, není hříchem, tak jak to říká Páne Ježíš nebo listy v Bibli, ty dopisy apostolů, že prostě to není nějaký jasný hřích. Tak všechno, za co můžu poděkovat a s dobrým svědomím být vděčný Pánu Bohu, přijímou to jako z jeho ruky, pak to můžu dělat a můžu to přijímat. Takže to je tahle svoboda v tom jídla a ještě v dalších věcech, ke které někdy musíme dorůst. Já jsem když si před prázdný nám říkal ten příklad s tím, že jsem nedokázal číst letopisy Narnie, protože mně to přišlo také jako okultistické trochu, tam jsou zmíněny čarodejnice a tak, prostě jsem to nemohl číst, protože jsem v tom měl nepokoj.

[17:48] A musel jsem k tomu dorůst, získat o tom tu svobodu a teď to je jedna z nejlepších knih, si myslím, která vůbec je. Takže někdy musím dorůst do té svobody. Takže to je jenom takový příklad jeden. A o té svobodě tam apostol Pavel dále mluví o návštěvách u nevěřících lidí. Tak nevím, jestli to je někdy problém u nás. To možná v minulosti to byl větší problém než dneska. Tenkrát to byl problém. Právě proto, že když a zvlášť třeba v tom Korintu, kde byly všechny ty chrámy, kde se obětovalo to maso těm modlám, ale možná asi i na jiných místech, bylo to v tom, že to byla hostina většinou, když ti nevěřící pozvali někoho věřícího. A tam se jedlo tohle maso. A teď oni v tom měli tenhle problém. Tak můžu tam jít? Neuznám tím to pohanství těch lidí, jak to na ně budu působit, co si o tom řeknou lidi ve sboru.

[18:52] A zase někteří měli tu obrovskou svobodu, někteří v tom tápali. a tady k tomu vám zase apostol Pavel mluví, jestli chcete jít a pozvou vás, jděte. Tahle svoboda tam je. Na nic se neptejte. Všechno, co vám dají, jeste. Všechno můžete přijímat, protože pánova je země i všechna je její plnost. Je tam tahle ta obrovská svoboda. A potom tam ale, zase vždycky k té svobodě tam dodá to ale. To druhé slovo. To byl ten první o té svobodě a teď můžeme víc mluvit o té ohleduplnosti. Že ta naše svoboda je ohleduplná. Její hranice jsou v tom, že se někdy vzdám toho, co můžu kvůli svědomí druhého člověka. A na té hostině to mohlo být buď svědomí toho, kdo pozval toho pohana, který pozval věřící lidi a když jim řekl, že to bylo obětované modlám, tak ten křesťan, Pavel říká, tak v tenhle moment, když vám to výslovně někdo řekne, tak to odmítněte.

[20:10] Třeba kvůli tomu jeho svědomí. Protože on by si třeba mohl myslet, když mu to nevysvětlíte, že vlastně jste s ním na jedné lodi. On to bere jako, že tím uctívá ty modly, když to jí. A když vy to budete jíst, tak on si to spojí v hlavě, že vy taky uctíváte ty modly. Že to je božstvo i pro vás. A už se dostáváte úplně někam mimo. Už nejste svědectvím pro ty lidi, když to budete dělat. Tak radši to nejeste. A teď je tam příležitost k tomu jim to vysvětlit. Proč? Komu já věřím? Čemu věřím? Čemu věříš ty? A proč to nebudu dělat? A nebo proč to můžu dělat, ale teď to nechci dělat? A můžu dělat. Mohlo tam dojít ke svědectví, protože asi se mohli, lidi se ptali, tak proč to nejíš? Nechutná ti to, nebo pohrdáš mnou k hostitelem?

[21:12] A nebo to bylo pro svědomí křesťana, který tam taky mohl být, ale toho jeho svědomí bylo to slabé. A teď vás pozoruje ten druhý křesťan, že vy to jíte. A může si jít, tak on to taky uznává, ty modly, tak to možná nebude až tak špatná věc, si to dovolit, tak já si to taky dovolím. Ale už ho to zavede někam na scestí. A nebo se pohorší nad tím. A vznikne neláska mezi bratry a napětí. Takže pro to svědomí třeba i toho druhého člověka a se toho můžu vzdát. Říkám, dneska asi nemáme nějaký problém, tak jako třeba to bylo v minulosti, kde jde víc a byla taková, že se dbalo, no nechoďte nikam, kde jsou nevěřící lidi, na žádné zábavy nebo nikam do žádného prostředí, kde jsou jenom nevěřící lidi, tak asi v tom dneska nemáme takový problém, jako třeba v minulosti.

[22:29] Ale možná, že někdo má i dneska. Tak znovu je tady to, co říká Pavel. Pokud tě někdo pozve a chceš tam jít, jdi tam. Samozřejmě, že my tam nemáme jít z toho důvodu, že už nám nestačí naše společenství s Bohem, už nám nestačí církev, už je to tady trošku něco, kde se potřebujeme trošku víc bavit, kde potřebujeme něco, co nás naplní a kde konečně se můžu nějak realizovat, tak to by byl špatný důvod tam jít. Zase neznamená, že z toho nemůžu mít radost tam, kde jsem, ale chápete tu motivaci. Toho, proč tam jdu. Ale když tam jdu, tak tam můžu být svědectvím lidem. Může to být příležitost si s nimi popovídat jako nikde jinde.

[23:30] Můžu tam být světlem. Pamatuju si opravdu, že můj manželka měla několik takových svědectví toho, že když šla se svými spolužáky někam, kde něco oslavovali, tak pak se jí mohli ptát. Ty se dokážeš bavit a nepotřebuješ k tomu být opilá. Jak to? Na tobě vidíme něco, co máš a co my nemáme. Vždycky je to příležitost tam být a být světlem. Samozřejmě pro někoho budeme trnem v oku, protože nedržíme tu basu s těmi lidmi. Jak to říká Petr, nevrháme se s nimi do toho jednoho proudu prostopášnosti. Takže musíme být připraveni i na to, že se nám někdo tam bude posmívat, že nám prostě si z nás bude lagraci, jako z pátečníkům, nebo pambičkářům, nebo já nevím, co všechno se dneska říká. A na to musíme být připraveni, protože tam mám být vidět, že jsme jiní.

[24:32] Ale můžeme tam být svědectví. A může to být i svědectví o tom, že nepohrdáme těmi druhými lidmi, že nám na nich záleží, že jsme se k ním přiblížili. A možná, že o to víc budou schopni potom říct, tak když ty si šel se mnou, tak já s tobou půjdu na tu skupinku. Já s tobou půjdu do toho kostela, kam chodíš. Ale musí to být upřímné, protože lidi vycítí ten zájem. Jenom jdu tam proto, aby ty si šel se mnou, a nebo jdu tam proto, že mi na tobě záleží. Tak to je taky rozdíl. Ale nevěřící lidi to asi vycítí velice brzo. Jestli nám jde o ně samotné, anebo jenom o to, že je chci někam dostat. Takže to je tahle svoboda, kterou můžeme mít. Možná, že dneska je na místě právě to varování, aby bylo skutečně poznat, že jsme jiní. A že když nás lidé vidí i na těchto místech, kteří v Boha neznají, že se budou ptát, proč jsme jiní.

[25:39] Aby jsme nesplynuli. A ještě třetí věc, která je dobrá k tomu dodat. A to je zase pro toho, kdo si není jistý. Protože pro někoho tyhle věci nejsou dobré z toho důvodu, že to je pro něj pokušení. Ať už proto, že vyšel z takového prostředí a ještě není pevný a jistý a strhlo by ho to zpátky. Nebo, že prostě někdo má, já nevím, pokušení s alkoholem, nebo pokušení s nečistým pohledem, nebo prostě s nějakou žádostí. A ví, že by ho to tam pokoušelo. Ať tam radši nejde. Protože je lepší získat svobodu a být si jistý, než prostě zahynout. Nebo se dostat někam, kam člověk nechce. Tak to asi je také dobré zdůraznit. Takže máme svobodu, ale tu svobodu musíme omezovat v případě, a to taky, jak to tady apostol Pavel říká, v tom případě, když to někdo řekne.

[26:44] A to jeden kazatel k tomu velmi pouzbuzuje, aby když nás něco trápí na druhém člověku, aby jsme mu to řekli. Protože nás někdy něco štve a trápí, a čekáme, že tomu druhému to dojde. Ale prostě většinou nevidíme do hlavy nikomu, a tak nám to prostě nedojde. A ten druhý se trápí, nebo nás soudí, a je tam nějaké napětí a nesoulat, a my třeba ani nevíme proč. Dokud nám nikdo nic neřekne, a my v tom máme svobodu, mějme tu svobodu. Až když to řekne, tak to můžeme začít řešit. A něčeho se vzdát, nebo něco omezit, nebo něco nedělat před někým, koho to má v nějakou věcí problém. Kvůli tomu jeho svědomí. My ty věci nepřestáváme dělat, protože by byly hříšné, ale protože nechceme, aby ten druhý hřešil.

[27:48] Protože, a poštol Pavel to tady říká, proč má být moje svoboda souzená svědomím jiného člověka? A tam je věcí problém. Je důležité to slovo souzena, protože většinou ten druhý člověk soudí. Pokud vidím, že se tím trápí a že mu to není jedno, a že si myslí, že chce mi pomoct, tak to je ještě jiná kapitula. Tam se dá mluvit a dá se to vysvětlovat a pomoci si vzájemně. Žel, že se děje to, že někdy soudíme. Ten byl tam a jsem ho tam viděl. Nebo ten si tohle dovolil. A tam ten přišel takhle oblečený. Nebo ten udělal tohle. A tak je to dobré, když nás to trápí, když to tomu druhému řekneme, ale aby jsme nesoudili. A té svojí svobody se můžeme vzdá právě, aby ten druhý přes nehřešil.

[28:50] Protože ten, kdo soudí, tak hřeší. A samozřejmě i potom, když to řekne, tak se dá mluvit, dá se modlit, dá se vysvětlovat a pochopit třeba jeden druhého a někdy si dát tu svobodu jeden druhému v tom, že já něco můžu a ten druhý to nemusí. Že ta svoboda je ohleduplná. A jaký je motiv a cíl toho našeho jednání? Ten cíl je, který říká Pavel, ať tedy jíte, či pijete, či cokoliv jiného děláte, všecko čínte k boží slávě. To má být naše touha a cíl, způsob života. Abychom to, jak běžně žijeme, jak se oblekáme, jak mluvíme, kam chodíme, co děláme, aby tím vším jsme mohli vzdávat Pánu Bohu chválu. Aby jsme tím vším, co děláme a tím jsme, aby druzí z toho mohli poznat, jaký je Bůh, jak dobrý je, jak veliký je, jak svatý je, aby jsme mu tím, jak žijeme, nedělali ostudu.

[30:03] A to je to potom ten motiv, o kterém mluví, nebýt nikomu kamenem úrazu. A ten způsob lásky k Bohu je láska k lidem, jak jsme o tom mluvili o prázdninách. Takže mít ten správný postoj k lidem je i způsobem toho, jak žít k boží slávě. Že nechci být překážkou na cestě k Bohu, ale pomocí. A když začneme přemýšlet takovým způsobem, tak najednou se to promění i ty naše konverzace, i náš život. Že nechceme být si překážkou, ale pomocí. A potom už nepřemýšlím o tom, co si můžu dovolit, kam až můžu zajít, ale přemýšlím o tom, co pomůže tomu druhému člověku. A to neznamená zase, že se budeme snažit všem zavděčit a dělat nějaké kompromisy, protože nikdy se nezavděčíme všem a konflikty tu vždycky budou.

[31:03] Ale kež se lidi, kteří se třeba pohoršují, se pohoršují na těch věcech, které jsou zásadní, jako je kříž Pána Ježíše, ale ne třeba na tom, jak mluvím nebo co dělám, co si oblíkám. Když by to bylo bezohledné. A on tam říká, nebuďte kamenem úrazu ani židům, ani řekům, ani církvy boží. To máte tři úplně odlišné skupiny lidí. Náboženstí lidé, úplně pohaňstí lidé, bez všeho, a potom ještě církev. A nikomu nebýt kamenem úrazu. Tak tam zase cítíme tu náročnost toho. A hlase v tom, aby nás to nějak nesvázalo, ale dalo nám tuto svobodu šít svobodně. Ale když někdo nám řekne, tak aby ta naše svoboda byla ohleduplná.

[32:05] A když každý z nás budeme mít tenhle postoj ohleduplnosti, tak to neznamená, že nebudou konflikty, ale že je budeme umět daleko líb řešit. A ta svoboda, kterou máme, ten ultimátní cíl a motiv té naší svobody je, aby druzí lidé uvěřili. To je cíl. Víte, říká Pavel, já nehledám svůj prospěch, ale prospěch mnohých, aby byli zachráněni, aby byli spaseni. Abych jim nebyl překážkou na té cestě za Bohem, ale já bych jim pomohl. To každý z nás musí prostě se modlit za to a promýšlet to a žít ten svůj konkrétní život tak, jak ho Bůh vede. A Pavel potom vybízí korinské, aby ho napodobovali, to neznamená, aby se opičili po něm, ale v tom, co je podstatné, protože říká, já napodobuji Krista.

[33:07] A v čem Pavel napodoboval Krista? Protože Kristu nikdy nešlo o něj. Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé. Ježíš se vzdal svojí slávy, přišel k nám na zem, nehledal svých věcí, ponížil se, dělal službu otroka proto, aby nám pomohl, aby nám ukázal, že nás Bůh má rád a že Ježíš nás miluje jako Bůh a přitáhl nás k sobě. V tom Pavel napodoboval Krista, v tom máme napodobovat jeho. Takže Ježíš nám dal svobodu, úžasnou svobodu. Děkujme za ní a užívejme si ji. Uživejme ji s ohledem na druhé. Tak, aby cokoliv děláme oslavovalo Boha a aby pomohlo těm druhým, aby na nás tu svobodu nádhernou, kterou v Pánu Ježíši Kristu můžeme mít, aby viděli a aby po ní zatoužili taky.

[34:18] Ať nám v tom Pán Bůh dá moudrost. Amen.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20250928/ohleduplna-svoboda · Aktualizováno: 2026-10-15