# Svoboda a ohleduplnost na druhé

> Kázání ze dne 5. 10. 2025, 1 Korintským 11:2-16, David Sláma. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 5. 10. 2025
- **Kazatel:** David Sláma
- **Biblický text:** 1 Korintským 11:2-16
- **Délka:** 38:01
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2025-10-05-Svoboda-a-ohleduplnost-na-druhe-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2025-10-05-Svoboda-a-ohleduplnost-na-druhe-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:00] Pokojí vám radši a sestry, budete všichni, ještě ode mě srdečně vítaní. A jsem rád za to, že se můžeme modlit jedni za druhé, protože ani to dnešní téma není úplně jednoduché, takže jsem vděčný za modlitby. A to, o čem se dneska chystáme mluvit, není vůbec lehký výklad. A až ho přečteme, tak sami uvidíte. Takže 1. Korinským, 11. kapitola, od 2. do 16. verše. 1. Korinským, 11. 2 až 16. A kdo chcete a můžete, prosím, povstaňme ke slyšení Božího slova. Chválím vás, že si mne stále připomínáte, jim píše Pavel, a držíte se tradice, kterou jste ode mne přijali.

[1:02] Rád bych, abyste si uvědomili, že hlavou každého muže je Kristus, hlavou ženy muž a hlavou Krista je Bůh. Každý muž, který se modlí nebo prorocky mluví s pokrytou hlavou, zneuctívá toho, kdo je mu hlavou. A každá žena, která se modlí nebo prorocky mluví s nezahalenou hlavou, zneuctívá toho, kdo je jí hlavou. Je to jedno a to tež, jako by byla ostříhaná. Jestliže si žena nezahaluje hlavu, ať už se také ostříhá. Je-li však pro ženu potupné dát se ostříhat nebo oholit, ať se zahaluje. Muž si nemá zahalovat hlavu, protože je obrazem a odleskem boží slávy, kdežto žena je odleskem slávy mužovi. Vždyť muž není z ženy, nejbrž žena z muže. Muž přece nebyl stvořen pro ženu, ale žena pro muže. Proto má mít žena na hlavě znamení moci kvůli andělům. V Kristu ovšem není žena bez muže, ani muž bez ženy.

[2:04] Vždyť jako je žena z muže, tak i muž skrze ženu. A všechno pak je z Boha. Posuďte to sami. Sluší se, aby se žena modlila k Bohu s nezahalenou hlavou, což pak vás sama příroda neučí, že pro muže jsou dlouhé vlasy hambou, kdežto pro ženu ctí. Vlasy jsou jí totiž dány jako závoj. Chce-li někdo umíněně trvat na tom, tomu říkám, není to obyčejem ani u nás, ani v ostatních církvích božích. Tak, tolik z božího slova, můžeme se posadit. A co s tím? Tak na začátek bych chtěl tomu říct několik takových věcí, úplně jako úvod. Co se týče zařazení toho vůbec tohohle oddílu do toho dopisu.

[3:08] Protože jsme skončili o tom mase obytované modlám, teď je tady tenhle oddíl a potom následuje oddíl o večeři páně. Takže kam s tím, jak se to, je to úplně odlišné téma, nebo pokračuje v něčem Pavel, jak se to do toho, co o čem píše, hodí. A asi je dobré vnímat tenhle oddíl v tom kontextu, jako pokračování toho tématu svobody v pánu Ježíši a zároveň ohledu plnosti na druhé. To bylo to téma těch předchozích kapitol. Svoboda, kterou máme v pánu Ježíši Kristu, ale svoboda někdy, kterou si můžeme různě v ní být. A už to není ta svoboda, kterou dává Bůh, ale jenom kterou bychom chtěli mít my. A nebo taková svoboda, která se projeví trošku jiným způsobem, než by se měla projevovat.

[4:12] A tak tady mohly být také nějaké emancipační snahy některých sestr v tom zboru. A protože to bylo vyjádření té obrovské svobody najednou, kterou v pánu Ježíši Kristu dostali. A zároveň to téma ohledu plnosti teď nejenom vůči spolubratrům, ale vlastně vůči lidem. Jak žít v kultuře, která nás obklopuje. A v té kultuře, která obklopovala ten zbor. Protože oni nežili na ostrově. Žili uprostřed toho města Korintu, kde byly určité zvyklosti, které, jak budeme vidět, něco znamenaly. A poštol Pavel, teď můžeme prostě takhle jenom to naznačit, že chce, aby měli nejenom ohled na ty spolubratry, ale tak, jak to píše předtím, že nechci urazit ani řeky. To znamená být ohleduplní k té kultuře, která tam byla.

[5:16] Proč? Zase to není jenom tak, aby se vyhovělo, aby to bylo také samoučelné, aby se někomu podlízalo. Ale proto, aby ten zbor mohl být svědectvím. Kvůli tomu to je. To je ten princip. O tom i v tom závěru je řeč. Takže to je jedna věc, ten kontext. Ta druhá věc, nebo další je, že to je obrovský a explozivní téma, to, o čem jsme teď četli. Protože o tom bylo spoustu hádek asi ve sborech. Možná jste i starší o tom nějaké ty spory a hádky zažili. Takže je to výbušné téma, které vyvolávalo tehdy emoce a které dodneska vyvolává emoce. To je tady vidět v tom šestnáctém verši. Chceli si někdo umíněně trvat na tom, prostě, že tam o tom někdo byl skálopevně přesvědčen o jedné pravdě, o druhé pravdě a ty toho sebe naráželo v nějakých konfliktech v tom zboru.

[6:24] Takže je to téma, aby jsme ho vnímali, a přistupovali k němu, že to je konfliktní téma a tudíž je potřeba k němu přistupat opatrně. A teď k tomu začnu tím, co tam mám možná v tom sledu jako předposlední, to, že to není spasitelná věc. To znamená, že v téhle věci je možné mít naprostou svobodu. Není to věc, kvůli které někdo bude nebo nebude spasen. A proto to není ta zásadní věc, o které bychom se měli hádat. A to doufám, že to takhle nějak budeme vnímat. Je možné v tom mít svobodu, svědomí. Nemůžeme nutit jeden druhého přijímat určitý postoj, že ten druhý se podle toho musí zařídit, ale naopak každému dát tu svobodu vyjádřit to, co vnitřně nějak od Pána Ježíše Krista přijal a prožil ve svém srdci.

[7:25] A další věc, která je dobrá tady vidět, je, že je to v kontextu uctívání, to, o čem Apoštol píše. Jde o modlitbu a proroctví při bohoslužbě. Modlitby, to je naše řeč k Bohu a proroctví, to je zase boží řeč k nám skrze člověka. A tyhle věci mají mít určitá pravidla. A tak jedno z nich je třeba tady a potom ve čtrnácté kapitole jsou ještě další, které k tomu Apoštol Pavel v tom kontextu toho uctívání dává. A vysvětluje to, proč to tak píše. Udává určité argumenty z přírody, od něčeho, co nás jako přirozeně, tak co máme v sobě, z písma, ze zvyklostí jiných zborů. A doufá, že ten zbor se v tom dá poučit. A na začátku jim je chválí za to, že přijali od něj určité věci, tu tradici, kterou on předává od pána Ježíše.

[8:33] A tak doufá, že to, co jim teď řekne, že bude pro ně s nějakým způsobem směrodatné, že se v tom budou umět orientovat a žít podle toho. Pak ještě jedna věc, která je dobrá vidět, že když je tam řeč o sestrách, tak není řeč o všech sestrách ve zboru, ale o vdaných ženách. To je tam ta kulturní věc také. Takže paušálně nemluví o všech ženách, ale o sestrách, které měly svého manžela. Takže ani ne o svobodných, ani ne o vdovách, ale o manželkách. Potom jsem chtěl ještě jednu věc k tomu říct. Protože to je právě také kontroverzní téma. A pokud se mi nepodaří něco vyjádřit dobře, nějakou myšlenku, nebo budete s něčím nesouhlasit, nebo mít problém, nebo vás něco nadzvedne, nebo prostě cokoliv, tak přijďte potom po schromáždění za mnou.

[9:34] Ať to nezůstává třeba nedovysvětlené, nebo nevyřčené, nebo prostě nemá to nějaký ten potenciál ty hořkosti, která v tom sama o sobě může mít. A to, proč je to ještě takové těžké, je, že tam budeme vidět, že tam je řeč o podřízenosti. To je jedna taková těžká téma. Druhá téma je tam ta délka těch vlasů u žen a u mužů. To je taky těžká věc, jak tomu vůbec rozumět v tom kontextu a v té kultuře. A potom je, že se to týká taky role muže a ženy a toho, jak to v té době nějakým způsobem bylo poznat. Nevím, já když jsem o tom přemýšlel, tak v určitém smyslu se to dotýká i jedné věci, o které apostol Pavel nepíše a která je ale těžká.

[10:37] A to je otázka toho, že někdo se narodí jako žena a cítí se jako muž. A to je tak náročné téma, tak bolestivé téma, že bych byl rád, pokud někdo to bude sledovat nebo někdo prostě vynímá něco v sobě z tohoto, tak, aby ho to nezranilo. Protože to bych nechtěl. Protože jsou skutečně si myslím případy, kdy lidé si to nevymýšlí nebo nejsou z toho, jenom to není jenom nějaká, jestli na to spomenu, ale že to je něco, co někoho může skutečně reálně trápit v životě, co může takhle prožívat bytostně a je nutné s tím velice opatrně a s tím jednat citlivě a toho člověka prostě spíš obejmout, než prostě mu něčím mlátit po hlavě. Takže to jsem chtěl ještě k tomu říct, protože aspoň mně se to téma objevovalo.

[11:43] Situace v tom zboru v Korintu. Některé ženy v Tané ve zboru při společných setkáních se začaly modlit a prorokovat s nezahalenou hlavou. A poštol Pavel to považuje za nenáležité v slušné řecké společnosti. To je důležité vědět. A nechce do toho zboru protlačit jiné kulturní zvyky, to znamená nežidovské. Protože pokud jste jenom někdo viděli nějakou fotku ze zdinářku, jak se tam modlí muži, tak jak vypadají ti muži? Kteří se tam modlí. Mají něco na hlavě, že jo? Mají ty modlitevní šály, které mají. Takže už jenom to nemůže být protlačení těch židovských zvyků. Protože sice žena se zahalovala, ale při modlitby se u židů zahaloval i muž. A to apostol Pavel říká, že to nemá, protože hanobí ten muž svoji hlavu.

[12:49] Takže co se židi, kteří se modli si zahalenou hlavou? Takže to jenom, že to není, aby jsme to nevnímali, že on se tady snaží jako žid na ty pohany, prostě napasovat to svoje židovství. Není to tak. Takže on řeší tu kulturu tam, v tom městě, v tom řeckém prostředí. A tam v dané ženy nosili závoj. A to prostě měli nějakým způsobem, už jsem to nestačil nějak dohledat, jakým způsobem tu židů hlavu měli zahalenou. Jestli to byl prostě jenom, je řeč o závoji. Nejenom o šátku nějakém, ale o závoji, který splývá nějak z té hlavy dolů. A ještě jsem slyšel, že jenom na okraj, že když tam potom přirovnává ten závoj k vlasům, těm dlouhým, tak spíš než o délku vlasů, tam jde o ozdobu.

[13:53] Že ty vlasy byly takou ozdobou té ženy. Takže to zase, aby jsme to... třeba vnímali. Ale v dané ženy něco takového nosili na hlavě a teď co to znamenalo, že to měli? Byl to výraz toho, že jsou v dané a že se podřizují svému manželovi. Když některá žena závoj nenosila nebo odložila, tak tím komunikovala, říkají to, že nechce být vázaná ke svému muži. Prostě tenhle svazek toho manželství, tu smlouvu, prostě nějakým způsobem proti ní rebeluje. A nebo podle římského zákona, který platil i v tom okolí tohodle světa, žena, která zneuctila svého mužeci zološtvím, si měla svoji hlavu oholit. A tak vlastně to na veřejnosti bylo všem známé a všichni to viděli, že tahle žena byla nevěrná.

[14:58] Takže Pavel píše těm ženám, které ten závoj odložili, že když už tím chtějí něco vyjádřit, tak ať to vyjádří teda do krajnosti. Ať už se rovnou ostříhají nebo ohlí. S tím, že někteří ještě říkají, že v těch tisíc chrámových prostitutek Afroditina kultu, který tam byl obrovský chrám, nosilo ostříhané vlasy. Prostě emancipované ženy, které nikomu nepatřili, potřili všem. Tak říká Pavel, tak když už to chcete takhle dotáhnout, tak to dotáhněte úplně. A to by byla ale potupa pro ty ženy, protože to něco znamenalo a ty vlasy jim byly ozdobou. A zdá se, že některé právě ty sestry v tom sboru si vyložili tu svoji svobodu v Kristu, že už není v Kristu, jak to píše Apoštol Pavel, ani muž, ani žena, ani otrok, ani svobodný, protože všichni jsme jedno v Pánu. A že se zruší, že už teď jsou zrušené všechny ty dosávadní zvyklosti, jakým způsobem se to vyjadřovalo. A tak chtěli vyjádřit tu rovnost, tu svoji svobodu v Kristu možná tím, že odložili ten svůj závoj.

[16:14] A teď, co jim na to píše, teda ještě dál Pavel. Říká, ano, zásadně je to pravda. Máte pravdu. Protože v Pánu Ježíši Kristu přestali platit ty rozdíly, které v té společnosti byly životně důležité. Ať už to byly sociální rozdíly, společenské, náboženské, kulturní, mezi pohlavými ty rozdíly, které byly, tak v Pánu Ježíši Kristu jsou zásadně zrušené. A protože nikdo před Bohem není větší nebo menší. Nikdo nemá větší nebo menší hodnotu. Pán Bůh miluje stejně všechny, protože jsme všichni stejní hříšníci, kteří potřebují stejnou milost. A Pán Bůh se o něm říká, že nepřijímá osoby a že přijímá každého stejně. Neupřednostňuje nikoho, ale na základě oběti Pána Ježíše Krista na kříži nás přijímá všechny. Všichni jsme jeho děti.

[17:18] Všichni máme stejné postavení před ním. A to je něco, co vyjadřuje v tom verši 11. V Kristu ovšem není žena bez muže, ani muž bez ženy. A dvanáct, když žena jako je žena z muže, tak muž skrze ženu. A všechno pak je z Boha. Bůh jako původce, jako stvořitel zdroj všeho a všichni mu patříme. A navzájem se potřebujeme v církvi takhle vidět a takhle přijímat. Že mezi námi není rozdíl. Že jeden má takové vzdělání a ten má takové vzdělání. Ten se narodil tam v té čtvrti, kdyby jsme tady bydleli v nějakých čtvrtích. A ten v takové. Ten měl takovou rodinu a ten má takovou rodinu. Pán Bůh na to nehledí. Před ním máme všichni stejnou hodnotu muži a ženy. A přijímá nás. Tahle pravda je ale potřeba říct dvěma slovy.

[18:19] A to je to, že naše spasení zároveň neruší rozdíly, které vyplývají z našeho stvoření. Protože ještě pořád na téhle zemi jsme muži a ženy. Až půjdeme v nebi, tak budeme jako andělé. To znamená, že nebudeme ani muži, ani ženy. Ale dokud jsme tady na zemi, tak tyhle rozdíly toho stvoření ještě platí. Se všemi těmi úlohami a specifiky a omezeními a věcmi, které ke každému tomu pohlaví patří. A apostol Pavel říká, že tady na zemi to ještě má zůstat vidět. A tady je ta věc, že podle něj to bylo vidět, nebo tenkrát to muselo být vidět i na pohled, podle těch vlasů. A v tehdejší společnosti se to tak rozeznávalo, že žena měla nějaké ty vlasy delší. A znovu, že tam nešlo jenom o tu délku těch vlasů, ale o ozdobu. Prostě měly nějaké účesy a zdobily se.

[19:22] A to ženy nebo vlasy pro ženu jsou vždycky, spončně myslím, jsou nějakým působem ozdobou. To je něco, co i když o ně přijde, tak je to pro ně něco těžkého, když přijde o vlasy. Takže a muž naopak, mu to je asi většinou celkem jedno, jaké má vlasy. Někdo už nemá skoro žádné vlasy třeba. Někdo o ně pečuje, tak proč by o ně nemohl pečovat, že jo? Protože se dobře stará o svoje tělo. Ale tenkrát ten rozdíl byl taky vidět. A teď je zase vidět, on to vyjadřuje tou přirozeností, prostě nějak je vidět ten rozdíl mezi mužem a ženou na pohled. A teď je to dobré vidět i v tom smyslu, že zase v téhle kultuře, to byly ty délky možná nějaké, ale třeba v jiné kultuře, třeba si říká u těch německých kmenů, nebo třeba, já nevím, u indiánů, naopak dlouhé vlasy to je znak mužství, protože máte ten vrkoč jako ten bojovník, který je prostě.

[20:34] To je něco. Takže aby jsme tyhle věci nedotáhli do nějakých takových extrémů a nestáli příští neděli s nůžkama v chodu do schromáždění, nebo s metrem, že jak to vypadáš. Takže ten závoj... Byl vyjádřením podřízenosti té manželky svojemu manželovi. A teď to téma té podřízenosti, to je zase obrovské téma. A jenom z tohohle oddílu je vidět, že tady existuje, ještě pořád tady existuje jakási hierarchie. Slovo, které nemáme rádi. A i to slovo podřízenost možná je nebezpečné, když ho špatně chápeme, protože v nás může zbuzovat spoustu negativních emocí. Právě kvůli tomu, jak se v historii někdy muži chovali k ženám. Ale je to tady a je tam vyjádřená určitá autorita nebo duchovní autorita vyplývající z toho božího stvoření a z pořádku stvoření, ke kterému se tady apostol Pavel odvolává.

[21:43] A to už není jenom kultura, to už není jenom zvyklost, to už není jenom to, co se děje tam nebo tam onde, to je něco, co máme v písmu. A teď je důležité aspoň několik věcí k té podřízenosti říct. Podřízenost neznamená tyranie, neznamená to zotročení. Není to absolutní poslušnost vždycky a ve všem. Protože ty jsi žena, tak ty mě musíš vždycky poslouchat, teď řeknu cokoliv, prostě nemáš právo na mě na něco říct. To takhle není. A protože manželé spolu komunikují, je tam ta vzájemná láska, úcta, jeden mezi druhým. A to, pokud je muž jenom trošku chytrý, tak naslouchá svoji ženě, protože dokáže vidět věci, které on nikdy nemůže vidět, anebo jenom těžko může vidět. A není to rozhodně, to nevyjadřuje méněcenost. Že by někdo byl víc a někdo méně.

[22:45] Vždycky, když se v Biblii mluví o podřízenosti, tak je to podřízenost mezi rovnými. Právě o čem jsme mluvili před třetím, že před Bohem jsme všichni jedni. Ale každý má svoji úlohu od Boha. Tak to vnímám z písma. Každý má tu svoji úlohu z písma. A to, že se nejedná o nějakou méněcenost, nebo cokoliv negativního v tomhle slovu, už můžeme vidět jenom v tom, že my každý z nás se podřizujeme Pánu Ježíši Kristu. A pokud s tím máme někdo problém, tak máme problém. Ale pokud nemám problém se podřídit Pánu Ježíši Kristu, protože On mě miluje, protože On se za mě obětoval, protože co je pro mě to nejlepší, tak pak bych neměl mít problém ani se podřídit tady manželka manželovi, nebo podřízenost, podřízení šéfovi v práci, v těch úlohách, do kterých nás Bůh postavil, ve kterých jsme buď v jedné nebo ve druhé úloze.

[23:52] A to, proč se nejedná o něco negativního, tady můžeme vidět ještě z jedné věci. A to je, že On tady říká, a Bůh je hlavou Krista. To znamená, že Kristus se podřídil Otci. Znamenalo to, že Ježíš je nějaký méněcený? Nebo že to bylo něco negativního? Ne, Ježíš se svobodně rád a z lásky podřídil svému Otci v celém tom plánu spasení. Říkal, ano, Otče, já jdu. Jdu dát svůj život, je to tvoje vůle. A v Getsemane to můžeme vidět úplně nejvíc. Otče, jestli můžeš ode mě odejmout tento kalich, ale ne jak já chci, ale jak ty chceš. A v tom byla naše spasení. Takže tady aspoň něco můžeme vidět z toho, že to není negativní věc. A teď bychom mohli o tom uvažovat dlouho, co to je. Možná jenom několik málo věcí. Je, že v prvé řadě nechci říct protiváh, ale ten protějšek toho, je i v efeským napsáno to, když tam mluví a poštol Pavel o podřízení, tak mluví o lásce.

[25:09] A muž má milovat svoji ženu, to znamená obětovat se. A to je těžší, než se podřídit někdy. Protože nikomu z nás se nechce obětovat. Svůj čas, svoje sny, svoji kariéru, nebo cokoliv, prostě obětovat se proto, aby ta moje manželka byla nádherná. Aby, tak jako se tam píši, že Kristus si připravil tu svoji nevěstu bez poskvrny a bez vrázky, aby ji očistil, aby byla nádherná. A o tom je řeč pro muže. Tak aby jsme to zase viděli i z té druhé stránky. A ta podřízenost je i v tom, že v těch úlohách možná vidět v tom, že ta tíha z odpovědnosti za rozhodnutí a následků za rozhodnutí by měla ležet na tom muži. Neměla by ležet na té ženě. A teď já neříkám, že já to dělám, že se mi to daří, ale takhle by to mělo být.

[26:12] Takže to je aspoň něco o té podřízenosti a můžete o tom ovažovat dál. A teď to vztahu je na to úctívání, na to, co se dělo při těch bohoslužbách. Muž vyjadřuje svoji bezprostřední podřízenost Kristu tím, že tenkrát neměl pokrytou hlavu, protože mělo být vidět, že prostě on je ten odlesk a má být vidět, že on je ten odlesk ten boží slávy. A tak to bylo vyjádřené. Nebo manželka vyjadřovala závojem svoji podřízenost manželovi, když mluvila s Bohem anebo když Bůh mluvil skrze nikostatním prorocky ve společenství. To znamená, že ona je vlastně, že se podřízuje tomu božímu řádu, který tam nějakým způsobem byl a to vyjadřovala tou pokryvkou té hlavy. Že je podřízená Bohu a tudíž i potom svému manželu. A tady je ale důležitá ta věc, ten princip. Pokud žena chtěla a chce mít autoritu v modlitbě a v proroctví, tak tady potřebuje nějakým způsobem být podřízená svému manželovi.

[27:22] A zase, ten protějšek, když bychom si našli 1. Petrova 3.7, tak tam Pavel mluví nejenom k ženě, ale k muži. Taky v souvislosti s modlitbami. Muži, milujte svoje ženy, jednejte s nimi ohledu plně a potom připojuje a tak vašim modlitbám nebude nic překážet. Takže oboje. Ale tady je řeč o tomto. V 1. Petrově potom o obojem. Ale pokud nechceme, aby našim modlitbám něco překážel, aby měli moc a aby měli autoritu před Bohem, tak potřebujeme být podřízení. bohu v tom, i v tom řádu, který on dal. Teď je tam zase jedno obrovské těžké téma a proto má mít žena na hlavě znamení moci kvůli andělům. Nejrůznějším způsobem se to vykládá. Já s vámi budu sdílet jeden výklad, který se mně osobně tak jako korespondoval s tím, o čem je tady řeč a zdá se mi dobrý.

[28:26] Vypadá to, že andělé hrají určitou úlohu při realizaci těch vyslyšených modlitev v našem životě. Nevíme jak a jakou, prostě to nemáme v Biblii úplně popsané, ale to, co třeba i ze starého z nového zákona vnímáme, tak vnímáme, že andělé slouží lidem. Třeba v novém zákoně ve Skucích je to několikrát. Přináší nějaké poselství od Boha. Anděl se zjevil při té bouři na lodi, když apostol Pavel jel do Říma, tak je tam samé, a zjevil se mu anděl od hospodina a řekl mu a vyřídil mu to, co mu Bůh říká. Přináší nějaké poselství od Boha. Zachraňují. Anděl byl poslaný od Boha, aby zachránil Petra, který byl ve vězeň. vyvedl ho ven. A zprostředkovávají boží vedení. Anděl byl poslaný za Kornéliem a řekl mu, co má dělat.

[29:28] Má poslat pro Petra, který mu bude, a se mé anděl mu bude zvěstovat Evangelium, ale už Petr. ale zprostředkoval nějaké to boží vedení. A v Židům 1. kapitola 14. verš je napsané, že andělé jsou duchy, služebnými duchy od Boha poslanými, sloužit těm, kteří mají zdědit spasení, to znamená, věřícím lidem. A teď v tom kontextu se zdá, že andělé vidí, a protože nevidí do srdce jako Bůh, tak viděli nějaký projev toho, jak se člověk staví k tomu, jestli se teda je ochotný potřizovat nebo není. A berou to buď jako to, že ten člověk uctívá dobře Boha, a z toho potom mají radost asi, a nebo se trápí, protože to uráží Boha, jak ten člověk uctívá. A potom by tam mohl být problém v té realizaci těch modlitev.

[30:33] Takže proto tam aspoň tak se to zdá, rozsuzujte, tohle není boží slovo, v tom smyslu, že to je jediný možný výklad. Tak se mi to vidí. Jak to aplikovat dneska? A ten apel k tomu, aby jsme i bratři a sestry jednali při uctívání správně, aby nic nepřekáželo našim modlitbám a svědectví. Proto, aby jsme nevybočovali, ani my, a oni tenkrát neměli vybočovat z toho, co v té tehdejší společnosti bylo slušné, aby mohli být důvěryhodnými svědky o pánu Ježíši Kristu, protože o to šlo taky. Protože ta ostříhaná žena, nebo vzdorovitá žena, nebo lehká žena, prostě by nebyla důvěryhodným svědkem o pánu Ježíši Kristu, samozřejmě znamená neobrácená.

[31:40] A muž s dlouhými vlasy taky se říká, že tehdy ty dlouhé, jako nějaké asi velmi dlouhé vlasy nosili prostitutí. Takže zase, aby se nemýchali ty role, takže aby tam nebylo prostě nějaká překážka, nějaký kamen úrazů v tom svědectví, který ten zbor přece měl být světlem. V tom. A teď my můžeme uvažovat o tom, jestli, a v naší kultuře je to neskutečně těžké, protože se posunují ty různé rozdíly toho, co je slušné, co není slušné. A někdy si už ani nemůžeme brát ty hranice z okolní společnosti toho, co je slušné a co není, protože to by vypadalo dost hrozně dneska. A co se přijímá a nepřijímá. Ale i v tom prostě prostě v tom prostředí, ve kterém žijeme, jak ne se přizpůsobit, ale jak neklást překážku lidem v té naší důvěry hodnosti svědectví.

[32:45] A dneska to pravděpodobně může být pro každého jinak. A v tom je ta svoboda. Když přijdete k nějakým podnikatelům jako otrhanec, tak vás nebudou moc poslouchat třeba hned na první dobrou. Ale když přijdete k někomu, kdo zoufale potřebuje evangelium na ulici a budete mít na sobě, já nevím co, anebo ten člověk přijde do schromáždění, tak hned napoprvé, jak vám bude naslouchat. A samozřejmě, že potom nejdůležitější, aby cítil lásku a přijetí od nás. Protože ať už vypadáme jakkoliv, tak oni to lidi nakonec poznají, jestli je máme rádi nebo ne. Ale asi tomu nějak rozumíme. Aby jsme prostě hned napoprvé nekladli takovou překážku, že ten člověk nic nebude chtít mít s křesťanstvím nebo se světstvím nebo že prostě vypne a nebude nám poslouchat, nebude nás poslouchat.

[33:56] A proto zase můžeme vzít ten princip židům jsem byl židem a pohanům jsem byl pohan a nebo bez zákona se zákonem, jak to mluvil apostol Pavel předtím. Prostě k motorkářskému gengu, když mu chcete svědčit, tak musíte přijít prostě jako motorkář. A prostě nějak tam být s nimi. A nebo mít to poslání tak jako David Wilkerson, který šel mezi ty nejhorší, taky v Saku někdy. Ale tím, že prokázal tak obrovskou lásku k těm lidem, tak oni ho pak začali přijímat. Ale to je něco, co musí každý asi si pod Božím vedením prostě řešit sám. A tak, jak jsme to zpívali o té lásce, aby i lidi, kteří přijdou k nám do společenství a vidí nás, a my jsme tady různí, aby prostě poznali, aby to vycítili, že tady je Bůh a že je má mám.

[35:00] A o té potřízenosti. Dneska asi nikdo z nás nevyjadřuje potřízenost svému manželu nebo manželce šátkem nebo závojem. Prostě to se dneska nedělá. A ani by tomu nikdo nerozuměl, když by se někdo přišel a sestry by tady měly nějaké šátky, jak si řeknou, že to je spolek babiček nějakých tady, možná. A tím ale nechci, teď jsem to možná přehnal, nechci urazit žádné zbory, anebo společenství, anebo kultury, kde se to tak ještě děje. To bych nechtěl. A pokud jsem někoho urazil, tak se omluvám. Protože dodnes třeba v Rumunsku ty vdané ženy nosí šátek. Ale pro ně je to srozumitelné, protože to každý ví, že určitým způsobem ten šátek nosí vdana a určitým způsobem žena, která je svobodná. A nebo nemá. Ale u nás by tomu nikdo nerozuměl. Takže to, o co jde, je vnitřní postoj.

[36:01] A to se týkalo i té staré doby, i té dnešní doby. Protože člověk, pokud nemá ten vnitřní postoj té podřízenosti a lásky a úcty, tak nadarmo bude nosit šátek, nebo závoj, anebo dlouhé vlasy. Protože konec konců Bůh nehledí na to, co máme před očima, ale Bůh hledí k srdci. Takže můžeme mít to nejsprávnější oblečení, ty nejsprávnější šátky, ty nejsprávnější vlasy, ale pokud ve svém srdci budeme vzpůrní, budeme tam mít hřích nebo zlobu, nenávist nebo nějaké neodpuštění. Tak všechny tyhle věci jsou k ničemu. A my proto musíme hledat nějaký jiný vhodný způsob, jak vyjádřit svoji podřízenost Bohu, muži a ženy i Bohu i manželů. A to je, jak to vyjádříme třeba v řeči, nebo v té lásce, v službě, v zájmu jeden o druhého.

[37:07] A můžeme teď přemýšlet o tom, jakým způsobem můžeme vyjádřit to, že si toho druhého vážíme a že ho máme rádi. A to je něco, co Bůh vidí. A když to budeme dělat, tak aspoň podle tohoto a toho místa u prvního Petra, našim modlitbám nebude nic překážet. Aby jsme mohli úctívat Boha, aby jsme se mohli modlit a Bůh, aby skrze nás mohl mít i nějaké slovo k druhým lidem, nějaké prorocké slovo, jeho slovo do konkrétní situace, někoho druhého, tak jsou tyhle věci důležité. Tak přemýšlejme, rozsuzujme, nebo přijďte po schromáždění. A kež nám Pán Bůh v tom dá svoji moudrost a požehná i tohle slovo. Amen.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20251005/svoboda-a-ohleduplnost-na-druhe · Aktualizováno: 2026-10-15