# Co si vybereš - pýcha a pokora

> Kázání ze dne 12. 10. 2025, Lukáš 18:9-14, Pavel Mečkovský. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 12. 10. 2025
- **Kazatel:** Pavel Mečkovský
- **Biblický text:** Lukáš 18:9-14
- **Délka:** 26:44
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2025-10-12-Co-si-vyberes-pycha-a-pokora-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2025-10-12-Co-si-vyberes-pycha-a-pokora-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:00] Tak děkuji za modlitbu, nebo za, ano, a jak bylo řečeno, bratrkazatel, tady není, takže jsem si říkal, uděláme jakou změnu, nebudou korinčtí. Dáme dvě P dneska. To je název, není to název kázání, ale je to něco, o čem chci dneska mluvit a o čem přemýšlím další dobu a myslím si, že to potřebujeme slyšet. Dvě P, dva protipóly. Je to na jedné straně jedno P, na druhé straně druhé P. Tak, napadá vás něco? A když vás ji nenapadne, vůbec to nevadí. Se dozvíte. Dobrý, nevadí. Nechte si nějaké typy pro sebe, co tam bude. A v podstatě budeme dneska mluvit o dvou mužích, o dvou různých postojích, o dvou různých výsledcích.

[1:09] A hlavní myšlenka jsou dvě P. Takže pojďme se podívat do Lukáše. Do Lukáše do 18. kapitoli. Je to podobenství. Lukáš 18. kapitola 9 až 14. A můžeme postat, prosím. O těch, kteří si na sobě zakládali, že jsou spravedliví a ostatními pohrdali, řekl toto podobenství. Dva muži vstupovali do chrámu, aby se modlili. Jeden byl farizeus, druhý celník. Farizeus se postavil a takto se sám u sebe modlil. Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vyděrači, nepoctivci, cizoložníci, nebo jako tento celník. Postím se dvakrát za týden a dávám desátky ze všeho, co získám. Avšak celník stál zcela vzadu a neodvážil se ani očí k nebi pozdvihnout.

[2:11] Byl se v prstu a říkal, Bože, slituj se nade mnou říšným. Pravím vám, že ten celník se vrátil ospravidelně do svého domu a ne farizeus. Nebo každý, kdo se povyšuje, bude ponížen a každý, kdo se ponížuje, bude povýšen. Tolik. Prosím, posaďte se. Už to tam máte? Dvě péčka. Píchá pádělné. Píchá pokora. Víte, o co jde? Jde o náš postoj k věcem. O té vnitřní motivace. Do toho dnešní podobenství mluví o tom, že můžou věci vypadat krásně, fantasticky, dobře, dokonce duchovně. Ale všechno může být jinak. A já chci, aby jsme se zamysleli dneska nad těmi dvěma póly.

[3:16] Protože každý z nás tam oscilujeme. Máme tendence na jednu nebo na druhou stranu. A možná si říkáme, no tak to pro mě už moc není, já už jsem takový zkušený, já už to znám všechno. Opak je pravdou. Takže dva různí muži jdou se modlit. Oba jsou duchovní, nepoznáte to. Jsou zbožní. Možná to jsou baptisté. Přichází do sboru. Jsou prostě tady. Jeden je farizeus, druhý je celník. Rozdíl je, že mají jinou pověst. Farizeové jsou známí tím, že dodržují zákon. Tradice. Jsou elita národa. Neho izraelského. V podstatě židé si říkali, kdo jiný by se měl dostat do nebe, než farizeové. Proč? Oni dodržovali zákon.

[4:16] A nejenom, co museli, oni to dodržovali věci navíc. O tom budeme mluvit. Zakládali si na tom, oni věděli, že jsou dobří. My takový malinkou šrám na té pověsti ostatními pohrdali. Ale tak, to je taková jako lehká věc, že jo. Pak jsou ty celníci. Celníci byli považováni za zloděje. Vybírali víc, než museli a taky byli zráci. Protože spolupracovali s Římem. Jsou kupanty. Takže máme tady oba dva zbožné muže. Oba dva jsou chrámo, oba dva vypadají dobře na první pohled. Možná jsou členy nějaké duchovní organizace. Jsou tady dva protipóly, dva kontrasty. Jeden je dokonalý na venek. Jeden je ten nejhorší, co byste si mohli představit. A teďka jsou ty dva různé postoje.

[5:16] A začíná farizeus, který se modlí. Bože, děkuji ti, že nejsem jak ti druzí. A vypočítává své dobré skutky. Postím se dvakrát týdně. Víte, kolikrát se měl člověk postit jednou za rok. Na den smíření. Levítikus 16. kapitola. A podle komentářů většinou se měli půst v ponděli a ve čtvrtek. Víte proč? Protože byly trhy. A oni chodili mezi něma, mezi těma lidma a ukazovali, že se postím. Aby byli vidět. Postím se dvakrát týdně. Pak říká, dávám desátky ze všeho, co získám. Nová Biblia kralická říká, dávám desátky ze všeho, co vlastním.

[6:18] Víte, co říkal zákon? Už je dala desátek pouze z určitých věcí. A tento muž dává desátek ze všeho, co vlastní. Si koupí deset rohlíků, jeden rohlík odezdá. Co je na tom špatného? Si řekneme, jo? To je fantasticky. Stačí se postít jednou za rok, on to dělá dvakrát týdně. Dává desátky z něčeho, on dá ze všeho, co vlastní. V čem je ten problém? Proč prostě tento člověk je daleko od Božího království? A možná řekneme... Co? O co se tam jedná? V tom devátém verši, to máte napsáno, na sobě si zakládali, že jsou spravedliví a ostatními pohrdali. A to je ten celý klíč. Zákonnictví v podstatě znamená to, že kolem toho božího zákona já přidám různé pravidla, principy a další zákony, které tam původně vůbec nejsou.

[7:32] To znamená, já to přidám proto, abych ten zákon chránil. Ta motivace zpočátku je dobrá. Problém je potom, že když Ježíš řeší to, jak se má dodržovat sobota, tak zákonníci říkají, my jsme si řekli, že můžeš to ujít maximálně 300 kroků. V životě to tam nenajdete nikde. Že k tomu původnímu zákonu se přidá pravidla, principy a další podzákony, aby se to jako dodržovalo. Celý ten problém je, že to pán Bůh po nás vůbec nechce. Že to je pouze lidský výmysl. A celý ten problém je v tom, že v tom případě si člověk hraje na pána Boha. Protože říká, když to nedodržuje ještě k 300 kroků, tak si hříšný.

[8:38] My každý z nás máme tendenci k zákonnictví. Si přidáváme věci, které pán Bůh vůbec nechce a není to podle toho jeho záměru. Říkáme, je důležité, aby člověk, já nevím, když káže, měl kravatu. Jinak to slovo nestojí za nic. Nebo aby, když četl, musí mít knihu, ne mobil. Může to mít další a další věci. A to je to, a pak to ten člověk dodržuje. Pak má tu kravatu, má tu knihu a říká si, já jsem ten borec. Kdyby všichni tady v tom sboru byli takoví borci, to by bylo, to by byl dokonalý sbor. To dělají farizové. To je to zákonnictví. Protože já vlastně určuju, co je dobré a co je špatné. Ta snaha zpočátku je dobrá.

[9:40] Ale oni byli samospravedliví. Proč to zákonnictví je nebezpečné? Proč Ježíš byl proti tomu? On nebyl proti zákonu, byl proti zákonnictví. A to je to, co prostě my děláme, my lidé, přidáváme těm božím pravidlům svoje prostě vymysly. Proč je to nebezpečné? První věc je, má to 23.13, tam máte napsáno. Běda vám, zákonnici farizové, pokryt si, zavíráte lidem království nebeské, sami nevcházíte a zabraňujete těm, kdo chtějí vejít. Proč je to nebezpečné? Protože zabraňuje lidem vejít do božího království. Víte proč? Protože člověk je přesvědčen, že když bude mít kravatu, číst Bible, z té knihy, ne z mobilu, tak se dostane do mébe. To znamená, on uvěří tomu systému. Ale Ježíš říká, tam se nedostanete, tady jde o vztah.

[10:45] To je svobodné rozhodnutí. On říká, sami nevcházíte a ještě zabraňujete druhým vejít, protože máte nesmyslené nároky, které jsem nikdy nedalo. Ten druhý problém se zákonnictvím je, že má pozitivní znaky, ale ty pozitiva jsou přetavené do toho negativa. Jenom poslouchajte, Lukáš 11. Vědá vám farizeum, odezdáváte desátky z máty, routy a ze všech zahradních rostlin, ale nedbáte na spravedlnost, lásku, kterou žádá půh. To bylo třeba činit a to ostatní neopomíjet. Říká, vy se zaměřujete úplně na nepodstatné věci. Vy dáváte desátky z máty, routy, ze všech zahradních rostlin. Vělky pěstujeme teďka různé byliny, máme tam asi pět, šest různých druhů bylin. Si představte, že by z každého člověk tam šel a dával prostě ty desátky.

[11:46] Z rajčat. Máš to počítat, všechno. A uděláš to, protože jsi přesvědčený, že to je to ono. Ale uniká ti to, že zapomínáš na spravedlnost, lásku, kterou žádá Bůh. To bylo třeba činit, ostatní neopomíjet. Jak malé věci se stanou důležitějšími než ty velké. Jak se zaměřujeme na nepodstatné věci a zapomínáme na ty podstatné. Jako v momentě, kdy se zaměříme jako na to, co je vidět. To dělali farizeové. To je to zákonnictví. Třetí věc je, že zákonnictví jodek píše. Jo, dneska by ten člověk mohl říct, jsem rád, že nejsem jako. Jako si tady můžu vybrat, jo.

[12:46] Nekouřím, nepiju, nosím výplatu domů, chodím do zboru, platím desátky, jsem věrný. Moc prostě nemluvím, občas mi to ujede, ale dobrý. Nedělám velké hříchy. Nejde to paráda. A kdyby všichni žili jako já, to byl krásný zbor. To byl krásná církev. A víte, co je problém? Že pícha zabíjí růst. Jako v momentě, když si myslíte, jak si jste borci. A jste borci, protože to máte jako tady seřazené, napsané. Tak se stáváte sami sobě měřítkem. Tím pádem nemusíte růst. Proč byste rostli? Proč? Já už jsem vyrostl, já už jsem borec. Kdyby všichni byli jako vy, jako já. Neměli by se radši podle mě všichni druzí řídit? To je to zákonnictví. Já to všechno dělám. Ještě navíc dělám věci. Někdo řekl, že je průměrný křesťán.

[13:46] Roste tak dva, tři roky. Poznává pána Boha, má takový, tu hyperbolu jde nahoru. A pak má pocit, že všechno zná. To utvoří ten svůj systém, může se zakonzervovat a přestává růst. Někdo říkal, zemřel ve třiceti, ale byl pořben v osmdesáti. Už to všechno vím, už to znám. Bože, děkuji ti, že nejsem jak ty ostatní lidé. Všechno dělám dobře. Ještě navíc dělám věci. Pokud se porovnáváme s ostatními, tak my vytváříme ty pravidla, které v Biblii vůbec nejsou. A co dělají ty farizové? A vkládáme břemena na druhé lidi. A to je ten celý problém. My vkládáme břemena na druhé lidi, které ničí jejich vztah s Pánem Bohem. Protože oni návěří. Někteří návěří.

[14:50] Když jsi starší ve víře, tak ty věří, že to máš dělat. Ale to tě neposouvá, to tě brzdí. Pane Bože, děkuji ti, že nejsem jak ti ostatní. Zakládali si na tom, že jsou spravedliví a ostatními pohrdali. Pak je tady ten celník, který stojí vzadu. Verž 13 říká, A však celník stál zcela vzadu. Neodvážil se ani očí k nebi pozdvehnout. Byl se do prso a říkal, Bože, slituji se nade mnou hříšným. Stoj v pozdáli. On nazývá sebe hříšníkem. Prosí ho milost.

[15:50] Protože si uvědomuje svoji závislost na Pánu Bohu. Pokora je postoj závislosti. Pícha je postoj nezávislosti na Pánu Bohu. Pán Boh je dobrý, ale já ho moc nepotřebuju. Já se vystačím sám, říká pícha. Pokora říká, já ti potřebuju, Bože. Čím více si to uvědomu, kdo jsi ty, tak si uvědomu, kdo jsem já. Dva různé postoje. Pícha, pokora. Pak máme taky tři různé výsledky. Nemůže to všechno do Pánu stejně. Ve čtrnáctém verši je napsáno toto. Pravím vám, že ten celník se vrátil ospravedlněn do svého domu. Ne Farizeus. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen. A kdo se ponížuje, bude povýšen.

[16:54] Kde co je zajímavé, že mu ten Farizeus si to ani neuvědomil. Že vůbec něco potřebuje. On tam nepřišel pro odpuštění, ospravedlnění, pro milost. On tam přišel proto, aby ho lidé viděli. Aby získal uznání o druhých. Takže on vůbec tam nepřišel. On nepřišel kvůli Pánu Bohu. Nicméně celník se vrací domů, ospravedlněn, odchází bez viny s odpuštěním. Farizeus odchází s prázdnou. A Biblia říká, že už má svoji odměnu. Víte od koho? Od lidí. Matouš je napsáno 6.5. Když se modlíte, nebuďte jako pokrytci. Když jsi s oblibou modlí v synagogách, na nárožích, aby byli lidem na očích. Amen pravým vám. Už mají svoji odměnu. Od koho mají odměnu? Aby byli lidem na očích. Od těch lidí.

[17:58] A když říká, kořen všeho zlého je prostě pícha. Každý, kdo se povyšuje, bude ponížen. Kdo se ponížuje, bude povýšen. A Jakub ještě jde dál. Říká, Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost. Nejenom, že povyšuje, ponížuje. A on se staví proti pyšným. Proto se Ježíš staví proti farizejství, proti zákonnictví. Asi je zlujs ve své knižce, jak já do křesťanství, říká, pícha je podle křesťanských učitelů esenci neřešti. Svrchorovaným zlem. Ve srovnání s tím, co ostatní necudno, jako je necudnost, hněv, hrabivost, opilství, všechno ostatní maličkosti. Skrze píchu se ďábel stal ďáblem. Pícha je průvodcem všech ostatních neřeští. Je to stav mysli, který je v dokonalém protikladu vůči pánu Bohu. Víte, co je zajímavé, že čím více jí máme, těch píchy, tak tím méněj snášíme ostatních.

[19:06] Často říkáme, to je pyšnej. To je opět a na něm to září občas. Já jsem taky pyšnej. Jsme pyšní. Budeme s tím bojovat celý život. Bůh se staví proti pyšným a pokorým dává milost. Že několik projevů té píchy, té charakého, pícha je soutěživá, pícha se srovnává. Jako, proč jde chtějí více peněz, bohatství? Oni je netěší, protože něco mají, ale protože mám víc než ty ostatní. Že se musí porovnávat. Chci být lepší než. Pícha taky touží potom ovládat druhé. Po té moci. Jsou různé říchy, jako opilství a nevázanost. Lidi spojují, oni jsou spolu, ale pícha lidi rozděluje.

[20:09] Chce mít víc, aby ovládat druhé. Pícha taky vede k nábožemství zaměřené na já. Pán Bůh je tady pro mě. On nám odpovědí, si přejeme. Pyšní lidé se dívají na druhé zvýšky na Pána Boha. Říkají, že věří v něho, ale ve skutečnosti si vytvořili Pána Boha jako modlu ve své mysli. To je Bůh, který slouží mě, ne já jemu. A zase C.S. Lewis, ještě jeden citát, krásně vystěvuje, říká, kdykoliv máme ve svém duchovním životě poci, že jsme dobří. A zejména, že jsme lepší než někdo jiný. Můžeme si být jistí, že nesmýšlíme, jak se být. Ale já chce ďábel. Že jste v přítomnosti Boží poznáte podle toho, že na sebe buď zapomenete zcela, nebo že vidíte, že se vidíte jako něco malého a nečistého.

[21:13] Možná lepšie zapomenout úplně na sebe, říká si Jezluis. To právé uctívání se ptá potom, co chce po mě Bůh. Když to umodlí, se ptáme, říkáme, co ta modla má dělat. A to poslední charakteristik píchy je, že dává to já nade všechno. Pícha je sobecká, která usiluje o dobro na okoro ostatních. Sobestvě je řích. Jinými slovy, jako pícha je nezávislost na pánu Bohu. Ten farizeus jako nepotřeboval pána Boha. On si tam nepřišel pro odpuštění. On si tam nepřišel pro ní, on si tam přišel pro to, aby byl vidět. Když to ta pokora je citlivá na svůj řích. Pokora si uvědomuje svoji závislost, že bez pána Boha to prostě nejde.

[22:21] Dva různé postoje. Dva různí muži, dva různé postoje, dva různé výsledky. Co si vybereme? A to není otázka, jestli to vybereš jednou. To je otázka života. Každého dne. A vždycky budeme mít tendenci si myslet, jak víc jsme borci. Kolik toho už známe. A jak musíme ochránit věci. Pak nakládáme různé břemena na druhé lidi. Bůh se staví proti pyšným. Ale pokorným dává milost. Já jsem četl takové porovnání postoje pyšných a pokorných lidí. Tam zkusíme to tam dát. Zkusme jenom o tom chvilku jako přemýšlet. Pokorní lidé, nebo pyšní lidé, co postoje, se zaměřují na chyby ostatních.

[23:30] Jsou kritičtí, hledající chyby. Na chyby ostatních se dívají s mikroskopem. Ale na ty svoje s teleskopem. Když to pokorní lidé si plně uvědomují svoji duchovní potřebu. Slitovávají se. Dokáží hodně odpustit druhým. Protože vědí, jak moc jim bylo odpuštěno. Ten další. Pyšní lidé se cítí sebevědomí tím, kolik toho vědí. Možná zakusili, znají. Myslí jenom na sebe a druhé si drží od těla. Nevahají s obvinováním druhých lidí. Když jsou kritizováni, brání se a vůbec se k ním nelze přiblížit. Když to pokorní lidé jsou ochotní podstoupit risk tím, že se přiblíží k ostatním a tím, že milují vroucně.

[24:30] Kritiku přijímají otevřeně a pokorně. A poslední, to jenom takový výběr. Pyšní lidé si musí být jistí tím, že když řeší, nikdo na to nepřijde. Jej instinktem je to zamaskovat. Protože to by se narušila ta integrita jejich. Těžko se jim říká, milil jsem se. Odpustíš mi, prosím? Pyšní lidé, když vyznávají hřích, tak většinou se ušilují takovým těm všeobecnostem. Pokorní lidé, jsou-li zkroušení, nezajímá je to, kdo ví, kdo to ví. Nebo kdo se to dozví. Němají co ztratit. Nevájí přiznat chybu a hledat odpuštění. Měli to nezbytné. Jsou schopní vzít na vědomí konkrétní věci, když vyznávají svůj hřích. Pokora versus pícha.

[25:32] Pořád s tím budeme bojovat. Všichni. Já s tím bojuji. Nejde to tak, že si myslím, že už jsem pokorný. Kdykoliv se třeba myslet, že jste pokorní, tak máte ještě dlouhou cestu. Přeji nám všem, aby jsme souvědomili, že Pána Boha potřebujeme, že jsme na něm závislí. Taky se můžeme modlit, aby vám Pán Boh ukázal, kterých oblastech života se nás ta pícha drží. Kde Pán Boh jako kdyby nemůže pracovat skrze nás. právě proto, že my ho tam nepotřebujeme. To je ta nezávislost. A věřím, že Pán Boh tak, jak pracuje se mnou, tak bude pracovat s každým z nás. Pane nás proměňovat. Proměňovat naše srdce, naši mysl, naše postoje.

[26:34] Aby na našich životech právě bylo vidět ten boží obraz. Amen.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20251012/co-si-vyberes-pycha-a-pokora · Aktualizováno: 2026-10-15