# Immanuel - projevená Boží milost

> Kázání ze dne 14. 12. 2025, Izaiáš 7:10-14, David Sláma. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 14. 12. 2025
- **Kazatel:** David Sláma
- **Biblický text:** Izaiáš 7:10-14
- **Délka:** 31:32
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2025-12-14-Immanuel-projevena-Bozi-milost-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2025-12-14-Immanuel-projevena-Bozi-milost-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:00] Pokojí vám, bratři a sestry. Jsem rád, že můžeme být spolu, že můžeme otvírat Boží slovo a zamyslet se nad ním, tak, aby jsme se právě soustředili opravdu, jak říkal Pavel, na to, jaký Bůh je a tím míň na sebe, tím míň člověk myslí na sebe, tím líp, jako v tom pozitivním slova smyslu, když není taký sobě středný. Můžeme si spolu otevřít proroka Izajáše sedmou kapitolu a budeme číst od desátého do čtrnáctého verše. Izajáš, sedmá kapitola, deset a čtrnáct, a kdo chcete a můžete, tak povstaneme ke zčtení Božího slova. A tam se píše.

[1:04] Hospodin promluvil znovu k Achazovi. Vyžádej si znamení od hospodina, svého Boha, buď dole z hlubin, nebo nahoře z výšin. Achazovi odpověděl, nechci žádat a nebudu pokoušet hospodina. I řekl Izajáš, slyšte dome Davidův, což je vám málo zkoušet trpělivost lidí, že chcete zkoušet i trpělivost mého Boha? Proto vám dá znamení sám panovník. Hle, dívka počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel. To je s námi Bůh. Tak tolik z Božího slova můžeme se posadit. Je to proroctví o narození Mesiášem. Zachránce. Pořád jsme v tom období adventu, takže si chceme připomínat i ty předpovědi o jeho narození.

[2:08] O tom, jak Izrael na něho čekal. Někteří dychtivě a někteří potom, když už to přišlo, tak se spíš zarmucovali. Než aby byli rádi. Mesiáš, pomazaný král, spasitel nebo zachránce. Má přijít. A pro Izrael ta záchrana i v té době, ve které to Izajáš říká, znamenala záchranu z toho bezprostředního nebezpečí, o kterém ještě budeme mluvit, které na ně čekalo. Oni očekávali, že Bůh přijde a zastane se i proti jejich nepřátelům. A i to je to, proč poslal Bůh zachránce. A daleko hlubší význam té záchrany je v tom, že Bůh nás zachraňuje nejen od té vnější nadvlády zla, ale od té vnitřní nadvlády zla.

[3:17] A jedna možná z největších svázaností a otroctví, kterou můžeme prožívat, nebo kterou někteří lidé prožívají, je právě on sám, nebo my sami, sobě jsme. Tak jak říkal Pavel, neustále se soustředíme na sebe. My, my, já, to, co mě vyhovuje, to, co mě pomůže, to, co mě bude povznášet a když to není, tak jsme na dně, když to náhodou je, tak jsme šťastní z toho. A někdy jsme si největším vnitřním nepřítelem, my sami, protože na sebe taky klademe někdy nároky, které nedokážeme splnit a které na nás ani Pán Bůh neklade. A pak se pod tím hroutíme. A někdy jsme tak na sebe pišní, jak to všechno zvládáme a vůbec se to nezakládá na realitě. A potom jsou z toho problémy, protože se špatně chováme k ostatním, k sobě, k lidem, potom narazíme, protože pícha předchází pát.

[4:19] Takže vysvobození od toho vnitřního nepřítele, kterým jsme si my sami, a od hříchů a od satana, který nás vazuje, to je záchrana, která je obrovská. Ježíš přišel, aby nás zachránil. A když k němu přijdeme a můžeme se nadechnout, můžeme prožít jeho osvobození, tu milost toho, že nám rozláme okovy, tak je úžasná. Takže a to zaslibuje. Narodí se zachránce, narodí se Mesiáš. Bude se jmenovat Immanuel, s námi je Bůh. Matouš potom později cituje tohle místo proroka Izajáše, když popisuje okolnosti narození pána Ježíše. A když oznamuje anděl jeho narození Jozefovi, tak tam potom říká, a to se stalo, aby se splnilo slovo, které Bůh dal skrze Izajáše.

[5:22] Hle, pana počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel. A má nádherné jméno Immanuel, náš zachránce, co všechno je obsaženo v tom pojmenování Ježíše, tímhle jménem. Bůh je s námi. A to je nad téma obrovské nározímání. A dále, pán Bůh, tak si ho necháme na příští neděli. Teďka tuhle neděli bych se rád soustředil na to, o čem z toho významu a toho proroctví, nebo co Bůh říká skrze Izajáše v té době, do které píše. Že ono to má ten svůj kontext, historii, do které to proroctví zaznělo. Nezaznělo jenom tak do vzduchu, nebo jenom pro tu budoucnost, ale i pro tu přítomnost toho Izajáše a těch lidí, kteří tam žili.

[6:25] A co z toho nějakým způsobem může vyplývat i pro nás dnes, tak je předmětem toho dnešního zamišlení. A celé to můžeme nazvat jako Immanuel projevená boží milost. A ta milost té záchraně, kterou Bůh posílá. A ta velikost té boží milosti se nějak plasticky ještě vystoupí na... Pozadí právě těch lidí, kterých se to týkalo bezprostředně. A tím jedním z nich je král Achaz, který v Izraeli vládne, nebo v Jucku, my jsme to pojmenovali správně, protože už Izrael byl rozdělený na sever a jich, tak v tom Juckém království král Achaz asi okolo roku 743 př. Kristem, takže už jenom z toho můžeme vnímat tu obrovskou velikost toho proroctví, 700 let před narozením Krista, se tady o ně mluví.

[7:38] A tenhle král nebyl absolutně dobrým králem. Když bychom četli 2. královskou 16. kapitolu, 2. paralipomenon 28, tak bychom viděli, co to bylo za člověka. Odklonil se od hospodina, nechodil v těch skutcích a víře jeho předka Davida. A naopak vztřebal do sebe ty praktiky okolních pohanských národů, o kterých Bůh říkal, nebudete žít tak, jako oni, když je uvádí do Kenánu. Ale on přesně tohle dělá. Obětoval cizím božstvům, pálil kadidlo nebo pálil ohně v tom údolí syna Hynómova a tam těm modlám obětoval i svého syna. Takže byl ochoten prostě těm pohanským modlám obětovat i svoje děti.

[8:45] A Bůh je opustil. Bůh opustil krále, opustil Izraele. Když Bůh posle nějaký trest, tak je to vždycky v té snaze, aby se člověk zpamatoval, aby ho přitáhl zpátky. A tenhle trest přišel v podobě právě útoku z toho severního království a Aramejců. Ti judu porazili, zabili přes 100 tisíc bojovníků, udatných mužů. Dokonce potom velkou část obyvatelstva zajali, odvedli je do Samaří. A tam až na přimluvu jednoho proroka, obéda, myslím, že se jmenoval obéd, když ty zajadce tam přiváděli, tak on jim říká, pošlete je zpátky, protože na nás se taky Bůh hněvá a nechceme rozmnožovat jeho hněv. A tak ty zajadce nakrmily, prostě oblékly a poslali je zpátky. To byl takový zázrak, který se tam udal.

[9:51] Jenomže potom to severní království s Aramejcům znovu vytáhly do boje proti judovi. A když bychom četli ty verše předtím z Izajáše, tak je tam napsáno, že srdce krále a jeho lidů se začalo chvět jako listí na stromech ve větru. Dostali obrovský strach, protože už měli tu zkušenost té porážky, co se bude dít, jaká bude katastrofa, jaké bude vraždění a koho zase odvlečou. Dokonce měli, protože ještě ty ostatní království ohrožovala Asýrie, která se vzmáhala a oni chtěli právě udělat takovou koalici těch království proti Asýrii, aby se jí mohli bránit. Jenomže Juda nechtěl, nechtěl se do toho zapojit a tak sever, Izraelské království s tím Aramem vytáhli na Judu, aby ho porazili, sesadili a chaze strůnu, dosadili tam svojeho loajálního krále.

[10:57] Tady jenom vidíme, jak neustále ta historie je stejná. Tak asi nemusím napovídat příliš, čeho se to týká. a dosadit svojeho lojálního člověka, který by potom šel do té koalice proti Asýrii. Takže on má strach, Iachas, o svůj trůn. A do téhle situace posílá k ním Bůh proroka Izajáše, aby je povzbudil, aby posílili jich srdce, aby se nebáli nepřátel. Říká, nebojte se jich, protože ten jejich záměr, který mají, se nepodaří. Protože ten boží záměr byl, aby Mesiáš přišel skrze Davidovu linii. A Achas nemusí mít strach o svůj trůn. Bůh nedovolí, aby se něco stalo s tím, že by na izraelském trůnu neseděl král z Davidovy rodiny.

[12:01] Takže nepodaří se jim, nepodaří se jim jejich záměr, povzbuzuje jejich srdce, povzbuzuje jejich víru. Protože to, co v téhle situaci potřebují, je jenom věřit Bohu. On jim pomůže, on je jejich pomoc, on je jejich naděje. A tady můžeme vidět obrovskou sílu boží milosti. Těmhle lidem, tomuhle králi, říká Bůh, neboj se. Já pořád chci být tvým Bohem. Pořád ti chci pomoct. Stále jsem tady, aby si se o mě mohl opřít, aby si se ke mně mohl vrátit, aby si mi mohl začít důvěřovat, aby si se na mě spolehnul. I když jste se sprony věřili, i když jste mě urazili, vraťte se. Vraťte se ke mně. Jediné, co potřebujete dělat, je mi věřit. A to je to jedno slovo, které mu Bůh posílá skrze Izajáše.

[13:05] A potom to, co jsme četli, je druhé pouzbuzení, které znovu k němu Pán Bůh mluví, k tomu Achazovi. A to dokonce Pán Bůh jde tak daleko, tak vychází tomu Achazovi vstříc celé té jeho rodině. Říká ty verše, které byly předtím. Nebudete-li stálí ve víře, neobstojíte. To je výzva k víře a k činu. A teď, pravděpodobně, když se nemají k té víře, tak Pán Bůh ještě udělá další krok. Říká, tak já vám pomůžu věřit. Vyžádej si znamení. Potřebuješ něco vidět, potřebuješ, aby ta tvoje víra se mohla o něco opřít dobře. Tak tady to je. Požádej znamení, jaké chceš jenom. Ať to je zvýšin na nebi, nebo zhlubí. jen dole, cokoliv pro tebe jsem ochotný udělat, jenom, aby si mi věřil.

[14:10] A znovu je pozývá k sobě a dokonce, tady to je výslovně napsané, vyžádej si znamení od hospodina svého Boha. A zase, tam je tak vidět ta boží milost a schovývavost a dobrota tomuhle králi. Ještě hospodin říká od svého Boha, já pořád ještě jsem, chci být tvůj Bůh. Takže to je ta velikost té boží milosti, kterou dává. A jak na to reaguje Achaz? Odmítá. Odmítá tuhle milost, tohle ujištění a říká, nebudu žádat, nebudu pokoušet hospodina. Ještě to zní tak jako zbožně, tak, kdyby to bylo v dnešní době, jak jsme si řekli, tak křesťansky, tak židovsky, prostě tak, že nechce urazit pána Boha, ale v podstatě tím, že to odmítá, pánu Bohu plive do tváře.

[15:29] On, protože nežádal to znamení sám ze sebe, nespochybňoval by tím boží moc a boží dobrotu, nějakou nevírou, že by žádal svoje znamení, jako Izraelci na poušti, když to popisuje třeba Exodus 17. kapitola, když spochybňovali, to je Bůh s námi, není Bůh s námi, udělal už tyhle věci, ale může udělat ještě další, může nám dát maso, může nám dát vodu a pokoušeli hospodina neustále, ale tady Bůh sám přichází a říká, aby si vyžádal to znamení a tak Achaz pod takou rouškou zbožnosti odmítl věřit, odmítl se Bohu vydat a podřídit, nechtěl si nechat pomoct. Proč? Protože by musel Pána Boha poslouchat, musel by se mu vydat, musel by říct odpust a to nechce.

[16:38] Protože si chce vyřešit celou tu situaci sám. Měl plán, myslel si, že to byl geniální plán. Tak oni mě ohrožují, tak já udělám koalici s těmi jejich nepřáteli, s těmi jejich úhlavním nepřítelem Asýrií, uzavřu smlouvu, oni přijdou a pomůžou mi proti ním. Zavážu si jejich i svého nejlepšího, největšího nepřítele, s smlouvou a budu zachráněný. To je moje záchrana, to je moje spása, můj plán. A tak nechce a odmítá boží nabídku, boží záchranu. Jakou pomocí se ukázala Asýrie, to budeme vidět za chvíli. Ta boží reakce na to je soud. Izajáh říká král, celému tomu královskému domu, což je vám málo zkoušet lidskou trpělivost, budete i boží trpělivost zkoušet.

[17:46] A tady se to zlomilo. Tam už neříká Izajáš a chazy tvůj Bůh, ale říká, což pak budete zkoušet trpělivost mého Boha. Teď už to není váš Bůh, teď už je to jenom můj Bůh. To je jeden z nejhorších, nebo nejhorší soud, který Bůh může nad námi udělat, je, že nás nechá v tom, dělej si, co chceš. To je katastrofa. Potom, co odmítáme a odmítáme a odmítáme, co Bůh pro nás má, tak Bůh řekne dobře, chceš to tak, tak to tak měj. A tady můžeme zase vidět obrovskou velikost Boží. Že neříká jenom slovo soudu, ale říká znovu k tomu slovo milosti.

[18:51] A když nechcete to znamení vy, tak já vám ho dám sám. Když vy pohrdáte mnou a nechcete se zachránit, tak já zachráním vás. A říká tam to znamení, které jim dá sám Bůh. Ale ještě k té Asýrii a k tomu, jak to vyšpekuloval ten Achaz. Tohle byl zlomový bod, když odmítl Achaz Boha a Boží záchranu, tak ho čeká zkáza. A v těch dalších verších od 15. to tam Izajáš i ohlašuje. A ohlašuje soud i izraelskému severnímu královstv, i Hramovi, ale i Judovi. Co se stane? Podle toho, co Bůh říká, izraelský král, který Resin, nebo to byl ten Damaškův, a Syrský, syn Remaliášův, byl ze Samaří, tak do pár let přestane kralovat.

[20:07] To se taky stalo. Do dvou let na něj spáchal atentát, Hošeja, a vystřídal ho na trůnu. Takže tím bylo vypořádané to severní království. Aram bude poražen, taky, že byl poražen do několika let a ta hrozba Aram, kterou byl pro Judu, přestala. A Asýrie se ale stala nakonec velkým nepřítelem judského království. způsobila mu mnoho trápení. Aby měl Achaz na zaplacení vojenské pomoci, tak bral peníze, kde se dalo, až nakonec osekal zlato z chrámu, z chrámových dveří. A jenom to, aby prostě měl na to zaplatit tomu Asýrskému králi. A to, co udělal místo toho, aby když to vypadal, Uviděl, co ho to stojí, co pokoření ho to stojí, jak to k ničemu nevede. Z toho, aby se vrátil k Bohu, tak to s ním šlo ještě hůř a hůř.

[21:09] Odcestoval do Asýrie, tam uviděl oltář, který měl asýrský král a když se vrátil do Jucka, tak udělal to, že nařídil veleknězi, aby odstranil hospodinův oltář. Místo něho tam postavil oltář podle asýrského vzoru a obětoval na něm. A ten hospodinův oltář dal úplně bokem a obětoval pod každým zeleným stromem a na každém návrší modlám asýrským bohům, protože říkal, asýrští bohové pomáhají jejich králům, když jim budu obětovat, pomůžou i mě. A nakonec, když zemřel, tak ho nepochovali ani do královských hrobů. Prostě jeho konec byl hrozný. Odmítl hospodinovu pomoc a šlo to s ním z kopce až k úplnému zahynutí. Teď zpátky k té boží milosti na vzdory lidskému hříchu.

[22:11] Bůh sám dá znamení tomu královskému domu. Zaslibuje narození dítěte, které bude vládnout. A bude to zázrak, protože pana počne a porodí dítě. Bůh je věrný svému zaslíbení Davidovi, že právě z toho jeho rodu přijde Mesiáš. Neopustí svůj lid. I když bude muset podstoupit ten jeho lid trest, nezůstane to bez následku. Zůstane z něho jenom hrstka, ale ta hrstka přežije. Bůh je neopustí, Bůh je zachrání, Bůh je věrný. A nakonec se narodí tohle dítě, které zachrání nejenom Judu, nejenom Izrael, ale celý svět. A teď ta aplikace, jak bychom to mohli vztáhnout na nás? Tak možná, že už při tom, jak jsme o tom povídali, jste si něco mohli o tom sami přemýšlet, nebo už jste si to možná vztáhli nějak na sebe.

[23:20] A Achaz, když odmítl boží pomoc a chtěl se zachránit sám, odvrátil se od Boha, nevěřil mu, nechtěl se před ním sklonit, spolehal na armádu cizí země. Bůh zaslibuje záchranu, ne armádou, ale tím, že se narodí dítě. A můžeme to vztáhnout na tu nejzákladnější věc, a to je záchrana z hříchů, ze spasení, jak jsem o tom mluvil na začátku. Bůh posílá zachránce, Immanuel, Bůh, který je s námi. To je jeho způsob záchrany z hříchů a z otrodství a z těch okovů, které máš. Na co spoleháš, že tě před Bohem ospravedlní? Spoleháš na to, že když se jednou postavíš před Boha, tak ty tvoje dobré skutky vyváží, ty špatné skutky.

[24:21] Že jsi nebyl až tak špatný člověk, že přece jsi nikoho nevraždil, byl jsi hodný, byl jsi dobrý otec nebo dobrá matka. Nežil jsi špatně, žil jsi dobrý život. Spoleháš na to, že to tě zachrání před hospodinem? Pán Bůh říká, že i ty nejlepší skutky naše jsou před ním jako špinavé hadry, protože neobstojí na jeho spravedlnost. Nebo spoleháš na svůj rodinu, nebo na zbor, nebo na cokoliv, že to tě zachrání ve tvojím životě. Z tohohle příkladu můžeme vidět, že všechno ostatní, kromě Boha, sklame. A nakonec se ukáže jako past. To, na co spoleháš, to, co ti mělo pomoct, to, co ti mělo zachránit před Bohem, nakonec bude svědčit proti tobě. Jenom v Bohu je naše pomoc.

[25:22] Nespolehej na sebe, spolehej na to dítě, které se narodilo, které Bůh poslal. A je to úžasné, že Bůh poslal tu záchranu jako dítě. Můžeš ho vzít do svojí náruče. Můžeš mu otevřít svoje srdce. Můžeš ho přijmout. Ježíš se narodil a v něm je záchrana. Když vyrostl, nesl vinu a hřích každého z nás a svoji smrtí zaplatil náš trest. A to, co Bůh chce, je jenom tomu věřit. Říká, pojď, já tě zachráním, jenom mi věř. To je moje záchrana. Přijmí ji. Jeho oběd stačí. Když budeš věřit tomu, že Ježíš umřel i za tvoje, za moje hříchy, tak to je to, co stačí. Druhá věc je, když je v tísní náš svět, který je v tísní, nezachrání ho nic jiného, než dítě, které se narodilo s panny Immanuel.

[26:36] Protože tím základním problémem našeho světa není ekonomika. Nejsou žádné jiné problémy. Naším nejzákladnějším problémem je hřích. Protože z toho vychází všechno ostatní. Vychází zlé myšlenky, vraždy, cizoložství, války, pícha, chamtivost, touha po ovládání druhých. A my se potřebujeme bránit, potřebujeme třeba mít armádu. To jsou všechno třeba dobré věci. Ale co zachrání náš svět z jeho bídy? Je dítě, ne armáda. A proto, když vidíme náš svět, tak to, co potřebujeme dělat, je se modlit za svět okolo nás. Potřebujeme se modlit za v moci postavené.

[27:37] Potřebujeme se modlit za ty, kteří mají ve svých rukou moc rozhodovat. A některé věci samozřejmě musí přijít, protože víme, že před příchodem Pána Ježíše určité věci se budou muset dít. Ale stejně Bůh říká, aby jsme se modlili, aby jsme si vyprošovali milost. A milost pro lidi okolo nás. pro ty, kteří rozhodují. Můžeme se modlit za to, aby Bůh zachránil a můžeme jim říct svědectví o Pánu Ježíši Kristu, že tam, kde můžeme, kde je proto příležitost, kde se to naskytne, tak můžeme být svými slovy a svým životem svědectvím. Protože víme, že nakonec opravdu náš svět nezachrání nikdo jiný než Bůh. A to zase neznamená, že se nemáme snažit, že nemáme být vlastenci třeba, nebo že nemáme být dávat na charitu nebo se zajímat o věci a být angažovaní.

[28:41] To by bylo nepochopení toho. Ale v co vkládáme naši důvěru? Že zachrání náš svět. A úplně na té nejosobnější rovině, když ty jsi v tísni a v problémech, když tě nějaké to severní království nebo Aram, nebo Asýrie v uvozovkách obrazně řečeno na tebe tlačí. Na co se spoleháš? Na svoje prostředky, na svoje zkušenosti, na druhé lidi. A zase není na tom nic špatného. Bůh nám posílá pomoc krze druhé lidi. Zkušenosti jsou dobré. Ale spoleháš na to, že to tě zachrání. Je tak úžasné. Je to, co nám Bůh nabízí. Říká, pojď ke mně. Řekni mi o těch svých problémech. Protože já mám řešení. Protože já jsem přišel. Já jsem ten Immanuel, který se narodil.

[29:43] Bůh s tebou. A tak k němu přicházejme. Otevírejme mu svoje srdce. Prosme za moudrost. Prosme za pomoc. Za to, co máme dělat. Jak nám Bůh chce pomoct. Jak nám třeba On chce pomoct skrze na jejich zkušenosti lidi. Nebo prostředky. Ale jdeme s tím za ním. Otevírejme mu svoje srdce. Vylevejme před ním svoje srdce. A očekávejme na něj. A ještě jedna poslední věc, která mi z tohohle příběhu vysvítá. A nevím, jestli to není úplně napasované, ale tak mě to oslovilo, že skutečně, kdyby nebylo boží milosti a dobroty, kdyby nebylo toho, že Bůh se rozhodl nás zachránit, tak by nebyl zachráněný nikdo. Protože my jsme jako ten Achaz a jako ti Izraeli, ty judejci, kteří máme ty svoje záchrany, ty svoje plány, když nem vyjde plán A, vyjde plán B.

[30:47] A odmítáme ho neustále. Kdyby Bůh nebyl tak dobrý a nepřišel a neřekl, já tě zachráním, tak není zachráněný nikdo. A tak za to děkujeme a žasněme nad tou úžasnou boží dobrotou a boží milostí. Protože právě v tom, když jsme se od něho odvrátili, tak Bůh řekl, tak já jdu. Já jdu. Já jdu pro tebe. Ty nejdeš za mnou, já jdu pro tebe. a narodil se. A za to můžeme Pána Boha chválit, oslavovat ho a vyvišovat. A pamatujme na to, že to takhle Bůh udělal. Amen.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20251214/immanuel-projevena-bozi-milost · Aktualizováno: 2026-10-15