# Působení Božího Ducha

> Kázání ze dne 18. 1. 2026, 1 Korintským 12:1-11, David Sláma. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 18. 1. 2026
- **Kazatel:** David Sláma
- **Biblický text:** 1 Korintským 12:1-11
- **Délka:** 36:17
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2026-01-18-Pusobeni-Boziho-Ducha-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2026-01-18-Pusobeni-Boziho-Ducha-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:00] Tak pokoj vám, bratři a sestry, jsem rád, že tady můžu být a chtěl bych taky ještě jednou přivítat vás všechny, kteří jste tady i na návštěvě z různých zborů, i po konferenci chlapské, tak vítáme vás, mezinárodní studenty a vás všechny ostatní a taky Landna z Dženy, který tady dneska jsou poprvé mezi námi po dlouhé době, tak vítejte všichni. Jsem rád, že můžeme být spolu a procházíme tu první epištolu Korinským a dneska máme před sebou zase další, ten oddíl po dalším čase, po také odmlce a je to dvanáctá kapitola, tak si ji můžete otevřít na jakémkoliv papírovém i nepapírovém zařízení a budeme spolu číst potom prvních jedenáct veršů.

[1:14] Takže, první korinským dvanáctá kapitola, jednáš jednácto, co tam můžete, tak povstaneme ke slyšení Božího slova. Pokud jde o duchovní dary, bratři, nechtěl bych vás nechat v nevědomosti. Pamatujete se, že když jste byli pohané, táhlo vás to neodvolatelně k němým modlám. Proto vám zdůraznuju, že žádný, kdo mluví z ducha Božího, neřekne Ježíš, buď proklet. A že nikdo nemůže říct, Ježíš je pán, leč v duchu svatém. Jsou rozdílná obdarování, ale tentyž duch. Rozdílné služby, ale tentyž pán. A rozdílná působení moci, ale tentyž Bůh, který působí všecko ve všech. Každému je dán zvláštní projev ducha ke společnému prospěchu. Jednomu je skrze ducha dáno slovo moudrosti.

[2:15] Druhému slovo poznání podle téhož ducha. Někomu zase víra v témž duchu, někomu dar uzdravování v jednom a témž duchu. Někomu působení mocných činů, dalšímu zase proroctví, jinému rozlišování duchu. Někomu dar mluvit ve vytržení, jinému dar vykládat, co to znamená. To všechno působí jeden a týž duch, který uděluje každému zvláštní dar, jak sám chce. Tak tolik z božího slova, můžeme se posadit. Pán Bůh je živý a svým duchem působí v církvi. Ve schromáždění, ve zborech. A poštol Pavel píše korinským, píše taky nám, aby jsme věděli o tom, jakým způsobem boží duch působí.

[3:19] Protože když on působí, tak někdy do toho my vkládáme dost ze sebe. A potom jsou z toho nejrůznější zmatky. A neumíme to nějak uchopit, tak jako to bylo hned v té prvotní církvi. A potřebovali nějaké usměrnění, vyučování a pomoc v tom, aby to bylo dobré. Aby to bylo k budování, aby to prospívalo. A ne, aby my to, co Pán Bůh dobrého dává, jsme vzali a nějakým způsobem to nepoužívali dobře. A takže píše o tom, jak boží duch působí, jaké jsou jeho dary, jak se mají používat. Jak se mají používat pro to, aby to zbudovalo zbor. Bratr Pavel Mečkovský už měl také pěkné shrnutí těch nejdůležitějších bodů z téhle kapitoly. Ale protože už to bylo v listopadu, před už docela dlouhou dobou, tak když se k tomu vracíme, tak jsem si říkal, že by bylo dobré možná některé věci zopakovat.

[4:23] A tak si je podtrhnout. A potom, dáli pán Bůh od příště, bych chtěl mluvit o těch jednotlivých darech, které tu Pavel výmenovává, jak jsme je četli. A s tím záměrem, abychom jim lépe porozuměli, abychom po nich toužili a abychom je uměli používat. Tak zároveň to člověk musí asi dělat s takou pokorou, protože některé věci jsou jenom ty, které známe teoreticky. A nebo aspoň já. Ale máme o tom něco napsané v božím slově a tím, že je nemáme nebo nemáme s tím zkušenost, tak by nebylo dobré se tomu vyhýbat, jakože to neexistuje. Takže je dobré o tom mluvit a nechat na Pánu Bohu, aby mluvil k nám to, co potřebujeme slyšet a aby s námi jednal tak, jak On to potřebuje.

[5:24] A jak ví, že to potřebujeme my. Takže teď některé ty věci k tomu zopakování. Když Bůh působí, tak to znamená, že On je opravdu živý. A díky mu za to, že nesloužíme Bohu, který je jenom Bohem nějaké knihy nebo Bohem někde vzdáleným, ten, který prostě s námi nekomunikuje, ale se kterým máme osobní a živý vztah a který chce zasahovat do našeho života a promlouvat, něco dělat. V tom je obrovská boží milost a dobrota. A když se scházíme, tak On je uprostřed nás, tam, kde jsou dva nebo tři v Jeho jménu, tam, kde jsou kvůli Němu a v Jeho jménu znamená i v tom Jeho charakteru, to znamená, že jsou Mu poddaní Pánu Ježíši Kristu, chtějí Ho, touží po Něm.

[6:29] A tak On je uprostřed nich. A jeho působení může být takové, že si spoustu věcí připravíme, někdo si připraví kázání, někdo vedení, někdo chváli a věříme, že v té přípravě se za to modlíme, aby Pán Bůh nás vedl, aby působil a aby skrze to, co si připravíme, působil. A... ... Jsme na tom závislí, protože kdyby nebylo jeho působení skrze to, co si připravíme, tak jednak jsme tady zbytečně a jenom bychom tady trávili čas, anebo bychom prostě měli něco, co by bylo úplně prázdné, na co bychom si prostě tady hráli na nějaké scházení se církve, když by prostě Bůh nebyl uprostřed nás, kdyby nepůsobil. Takže když nám Pán Bůh dá milost, aby skrze všechno to, co si i připravujeme, působil.

[7:32] A zase v tom je jeho dobrota, protože on je mocný, to slabé, to, co my bereme, to, co my mu můžeme dát, těch pět chlebů a dvě ryby, prostě tak on rozmnožuje neskonalým obrovským způsobem. Sítí, dává to, co každý potřebujeme, protože nás zná a dává. A to je jeden ten způsob, kterým Bůh působí, ale může taky působit takým přímým způsobem. Tak jako to byla hodně zkušenosti toho korinského zboru a těch zborů v té první církvi a tak, jak to třeba jsme i zažili, že se Bůh projeví na tom schromáždění přímo. Že dá nějaké svoje slovo a už to není jenom něco připraveného, ale je to něco, co on dává, on říká, on působí. A možná to je v té chvíli takové i naléhavé.

[8:38] Dává svoje dary a ty jeho dary jsou vyhadřením toho jeho přímého působení, že on je tam. A samozřejmě, že když Bůh působí, tak působí i nepřítel. To je vždycky. A ten nikdy nespí a přichází, protože tam, kde i prostě to žije, nebo tam, kde toužíme po Bohu, tak samozřejmě jsme nepříjemní, nepříteli. Snaží se to nejrůznějším způsobem narušit nebo zmást, tak aby to, co je dobré, to, co může vzklíčit, to, co může vydat ovoce, aby to nebylo. Aby Bůh nebyl oslaven, aby lidi nebyli osloveni, aby nám nebylo pomoženo, nebo lidem okolo nás. Takže přichází a nejrůzně i napodobuje ty dary Ducha Svatého, které jsou. A proto hned na začátku tam říká to důležité kritérium apostol Pavel, podle kterého můžeme poznat, že Bůh působí.

[9:47] A to i nepřímo, jak jsem říkal, ty dva způsoby, že můžeme zkoumat o ovoce toho, co se děje, jestli to vede k oslavě Pána Ježíše Krista, jestli je to něco, co buduje, jestli to podporuje, vyvyšuje Pána Ježíše Krista, jestli to vede k němu. A v tom přímém působení je to ještě o to důležitější, že když máme nějaký otazník, když někdo něco začne říkat, tak mluví Pán nebo prostě. Tak a nejsme si úplně jistí, jestli to je dobré nebo to není dobré, tak to můžeme konfrontovat. A v té přímé konfrontaci toho, když se nějaký duch projeví uprostřed toho schromáštění, tak ten nedokáže lhát. My jako lidi dokážeme lhát. Dokážeme se naučit a se přetvařovat nebo vyznávat, že Ježíš je Pán a přitom není Pánem našeho života.

[10:50] Ale když nějaký duch se projeví, tak to je černobílé. Buď tak nebo tak. A tam se můžeme zeptat nebo konfrontovat to, co se děje, o tom vztahu k Ježíši, jaký má. A duch, který je nečistý, ten se vždycky bude protivit Ježíši a ten, který je svatý, ho bude oslávat, protože miluje Ježíše. To je touhá ducha svatého, aby Ježíš byl před našima očima, aby byl v našem centru, aby byl první a poslední největší láska našeho života. A on ho oslaví. Takže to je tahle věc. Potom můžeme vidět, že to boží působení mezi námi je naprosto různorodé. Je bohaté, je košaté, květnaté. Dneska ráno jsme jeli do schromáždění a koukali jsme se na to, jak je to nádhera, jak to jízkří na těch polích.

[11:55] A vedle mě seděl Vojtík a říká, no a mně se už líbí potom, jak už se to všechno probouzí, jak už začnou zpívat ptáci a přiletí a začne to všechno kvíst a půčet. A tak to je něco takového, jakože v tom je ta krása. Jednak ta bohatost, i to je bílé, protože žádná ta vločka, žádná ta krystalka tam venku není stejná. Ty, co studují a mají pod mikroskopem, pod těmi zvětšovacími zařízeními ty vločky, tak ani jedna není stejná. Každá je jiná. A to teprve potom na jaře, když to všechno, a prostě, když se do toho ještě vleje, ten život, kolik krásy a nádhery a pestrosti je. A Bůh, který to všechno stvořil, tak On dává tuhle pestrost do toho duchovního života a do toho jeho působení.

[12:58] Prostě to jeho působení mezi námi je nádherné a bohaté, je krásné a zároveň, to je potom ještě ten další bod, je jednotné. Všechno to vychází z toho jednoho kmene, ze kterého rostou ty nejrůznější větve a všechny ty ovoce a plody, které tam jsou. Takže Bůh je bohatý a to jeho působení je tak rozmanité, protože my jsme rozmanití, my jsme každý jiný, každý z nás něco potřebuje jiného. Jsou nejrůznější situace, které prožíváme. Nikdo z nás, kdo jsem ráno přišel, neprožíváme to samé. Každý prožívá trochu něco jiného, je na jiném místě ve vztahu s Bohem, prožívá jiné problémy a na každou tu věc Bůh přichází, aby odpověděl, aby sloužil, aby pomohl. A tak to jeho působení je takhle rozmanité a je to potřeba. Není to nic, Uniformního, není to nic takového nudného nebo šedivého, to, co Bůh působí.

[14:07] A je bohatý. Duch svatý je duch života. A život je vždycky rozmanitý. Takže když přichází duch a působí život, tak zároveň působí život, který je naprosto rozmanitý a krásný. A v té rozmanitosti jsou i ty projevy rozmanité. Prostě někdo zůstane sedět, někdo si klekne, někdo zvedne ruce, a někdo prostě zavře oči. Každý prostě má to prožívání i jiné. A tam, kde je duch páně, tam je svoboda. A prostě se jeden na druhého nedíváme, že ne všichni jedním způsobem. Ne všichni prostě napovel. A u toho vstávání, učtení Božího slova je to to samé. Má tam být ta svoboda. A někdo chce vyjádřit to, že prostě to slovo chce slyšet. Někdo ho potřebuje slyšet, protože se potřebuje soustředit a potřebuje sedět u toho. A tam musí být ta svoboda. Protože každý to potřebuje jinak.

[15:09] Takže to působení Božího ducha je naprosto rozmanité. A my to tam máme popsané, že ta rozmanitost je ve třech slovech. Že Boží duch dává dary, Pán, Ježíš dává nejrůznější služby a Otec dává to působení. A u těch třech slov jenom několik poznámek k tomu. Dary jsou rozdílná obdarování. A potom, když píše o kousek dál, tak říká v sedmém verši, každému je dán zvláštní projev ducha. Takže ty dary jsou právě tím projevem Božího ducha. To, jak se duch svatý projevuje mezi námi. Že rozdává obdarování. A tady mě oslovala jedna taková myšlenka, taková důležitá.

[16:16] Že je právě nesmírně při tom důležité, že když se má projevit duch skrze dary, tak aby se opravdu projevil duch. Aby jsme mu na jedné straně nestáli v cestě tím, že odmítneme, že to prostě v sobě zatlačíme. Že Bůh chce něco dělat a my řekneme ne. A že někdy máme strach, někdy máme obavy z toho, co bude, nebo že se možná zesměšníme, nebo co může být. A tak potlačíme to jeho působení. To je jedna věc, která by byla špatná. Duch se chce projevit svými dary a tak my potřebujeme se mu otevřít. Musíme mu být k dispozici, aby on mohl. A ta druhá stránka toho je, že my někdy rádi projevujeme sami sebe.

[17:16] A k tomu máme všichni pokušení. Prostě strhnout pozornost na sebe. A někdy, když už víme o sobě, že máme nějaký dar, tak se možná neptáme, pane, je teď ten čas, kdy mám sloužit? Je teď ten čas, kdy ty se chceš projevit? A jdeme do toho. Prostě promluvíme něco, řekneme, nebo něco uděláme, nebo tam bychom na někoho vzkládali ruce, nebo co prostě vnímáme, že třeba to naše obdarování je. A přitom Bůh nechce, aby jsme to dělali. A nebo chce, aby to udělal někdo jiný. Teď není čas pro tebe, teď ty seď, ty se modli třeba. A tak při těch darech, když je to projev ducha, tak potřebujeme být poddani Božímu duchu, modlit se a nechat se jim vést, aby opravdu se mohl projevit on a ne my.

[18:21] Služby. A to slovo služba může mít dvojí význam. Jednak je to nádherné, že to je spojeno s... Každé to slovo je spojeno s jednou osobou trojice. Takže i v tom, je to Pavel tam minule na to upozorňoval krásně, je, že ta různost a jednota je tady v tom, že každá ta různost je přiřazená jedné osobě Boží trojice. Bůh je tři a jedno. Prostě ta jednota v té různosti je v něm. V něm samotném. A služba je spojená s Ježíšem. Je on, který je služebník, služebníků. Ten, který prostě neváhal umývat nohy svým učetníkům. Přišel ne proto, aby jemu sloužili, ale proto, aby on sloužil. Nezáložilo mu na sobě, ale na druhých. A tak, když my máme sloužit, tak potřebujeme mít to jeho srdce, aby jsme viděli ty potřeby těch druhých a uměli jim sloužit.

[19:32] To je jeden význam toho slova. Druhý význam, který asi sedí do tohohle kontextu, je, že i my mluvíme ve sborech o různých službách. Že ten je ve službě chval, ten je ve službě uvádění, ten je ve službě v besídce, ten má službu takovou a takovou a jsou to určité oblasti, nebo bychom mohli říct v úvozovkách funkce, nebo prostě nějaké poslání, které nám pán Bůh dává, nějaké to místo. A to je na několika oddílech, třeba to vidět, jak se používá tohle slovo, třeba Timoteovi říká poštol Pavel, konej, nebo zvěstuj evangelium, konej svoji službu. Timoteus byl prostě ten, který měl konat tu svoji službu, hlásáním evangelia. A tady je právě u toho zajímavé vidět, že určité dary, které duch boží dává, nebo soubor darů, vytváří nějakou službu.

[20:41] Nějaký ten v úvozovkách úřad, nebo nevím, jak bych to pojmenoval. Protože třeba, když byli apoštolové, tak ty měli velikou spoustu darů. Potřebovali umět hlásat boží slovo, potřebovali umět organizovat, potřebovali vhled, poznání. Častokrát měli ten dar třeba uzdravování nebo zázraků. V té službě se soustředilo víc těch obdarování. Stejně tak ten, kdo je pastýřem ve sboru, potřebuje zase určitý soubor těch obdarování. Nejenom jeden dar, ale taky soubor těch obdarování, jako je vyučování, praktická služba, pastorace, umět naslouchat lidem, umět jim pomoci. Takže jsou rozdílné dary a někdy ty dary vytváří rozdílné služby.

[21:48] A že potřebujete pro určitou službu určitý typ těch darů, nebo to, co vám pán Bůh dává, tak je potom dobré se to vidět, u sebe a nebo u druhých a povzbudit je, aby třeba vstoupili do určité služby. A to třetí slovo, jsou nejrůznější ty služby, které máme, protože ten život zboru a církve potřebuje nejrůznější služby. Navzájem. A to třetí je působení. A různá působení u všech nebo u nikoho se neprojevuje to obdarování stejným způsobem. Stejnou intenzitou. A to jsem zase moc, jak to Pavel na minule zdůrazňoval, aby jsme to viděli. Že pokud máš nějaký dar, a dva lidé mají stejný dar, tak to působení tam není nikdy stejné.

[22:56] A nemusíme se bát, že když se ten dar u mě neprojevuje prostě obrovským způsobem, nějakým mocným, tak že to nebudu dělat. Pán Bůh ví, co komu dává, jakým způsobem to dává. A tak je dobré být spokojený i s tím, že Bůh takovým způsobem působí skrze mě. Můžeme se možná modlit za rozhojnění, ale sloužit tím darem, který mám. I když ty působení jsou nejrůznější. A v tom je i dobré to potom vidět i prakticky třeba pro nás, kteří vidí, když různí lidé dělají různé věci, je neposuzovat. A nevyzdvihovat jednoho, skrze kterého Bůh hodně působí. A nesnižovat někoho, skrze kterého nám se zdá, že pán Bůh působí nějak jenom málo. Protože uděláme strašně zle ve sboru a v církvi.

[23:58] Že začneme jednoho upřednostňovat před druhým, obdivovat, vynášet. Potřebujeme vidět a děkovat za každé působení. Ale zároveň to slovo znamená tu moc, která je tam potřebná. Jsou dary, jsou služby, ale je potřeba, aby to bylo zmocněné. A je tam byla ta energie, to boží působení, ta síla, kterou dává Bůh, Otec. Takže ty tři oblasti a boží trojice, jak je s tím spojená. A je v tom ta rozmanitost. Rozmanitost darů, rozmanitost služeb, rozmanitost toho působení. Není to stejné. Není to nějaké uniformní. Ale za vším stojí jeden Bůh, jeden Pán a jeden duch. A to je ta důležitá věc, že je tam jednota. Všechno to působí jeden Bůh a to je nesmírně důležité to vidět.

[25:02] Radovat se z toho a, jak jsem říkal, třeba si nezávidět. Že ten umí, nebo skrze toho Pán Bůh působí tak a onak. Nehádat se spolu, protože to je taky prostě naše tendence třeba. To je moje služba a ty mi do toho nemáš co mluvit. Nebo to je tvoje služba, ty si tam působ. A potřebujeme, nebo žárlíme třeba na sebe. V těch různých službách můžeme. A to je potřeba vidět, že za tím vším působením je jeden Pán. On působí a potřebujeme se nechat i doplnit. Potřebujeme spolupracovat. Protože Ježíš chce působit skrze všechny bratry a sestry, aby to všechno dalo dohromady jednu nádhernou skladu. Nebo jeden výsledek, jedno ovoce, které to může vypůsobit.

[26:07] Takže být poddání Pánu Ježíši Kristu, spolupracovat spolu, mít a snažit se o tu jednotu vidět. To tam potom ještě v tom dalším textu dál, Pavel zdůraznuje, že potřebujeme to doplnění jeden druhého. Jsme vzájemně závislí jeden nad druhém. Kdo dává dary, to je duch svatý, ale to důležité u toho je, že on uděluje, jak sám chce. On vidí, kdo je na co připraven, co komu může svěřit, kdo co potřebuje a co potřebuje církev a Boží duch rozdává svoje dary. Kdo má dary? A tady je napsáno, každému je dán projev ducha. Nikdo není vynechaný, není to jenom pro některé, není to pro charizmatiky nebo pro letniční, není to jenom pro nějaké svaté ve sboru, není to jenom pro ty služebníky, který už dlouho slouží anebo kteří by chtěli sloužit.

[27:10] Každému v tom těle Kristově je dán nějaký projev ducha. A teď je otázka, jestli my jsme ochotní to přijmout a ochotní tím sloužit. Každý je součástí a potřebnou součástí sboru, aby ten sbor mohl fungovat. Protože když nejsme tam, kde máme, v tom těle, tak jako zase to, a poštol Pavel pokračuje v tom dalším oddíle o těle, tak to tělo nemůže dobře fungovat. Zase, samozřejmě, že jsou období v našem životě, kdy jsme zapáleni a naopak, kdy prožíváme nějakou třeba poušť, vypráhlost nebo problémy. Takže nemůžeme třeba tolik sloužit, to je v pořádku a potřebujeme si potom vzájemně pomoct. Takže zase, aby to někdo nevzal jako tlak na to, že musíš něco dělat, ty se musíš projevit, nebo měl bys, a teď, aby jsme nevyráběli nějaké černé svědomí v někom, že ty se prostě neprojevuješ, něco je s tebou špatně.

[28:26] Tak, aby jsme nezašli do nějakého špatného extrému. Ten účel těch darů je ke společnému prospěchu a tak, aby jsme mohli sloužit Ježíši a jeden druhému. Ty dary jsou pro službu druhým, ne pro naše potěšení, ne pro naše zviditelnění. Jsou určeny pro společenství. Ten kontext těch kapitol je už od 11. kapitolu a vidíme to pak i ve 14. že apoštel Pavel říká, když se scházíte, takže když se sejdete, tak Bůh je tam, působí a dává tyhle obdarování. Takže ta vzájemná služba tělu, ten kontext těch duchovních darů, podporují růst život i sboru jednotlivců, rozmnožují ten život, umožňují službu uvnitř církve a církve na venek a sloužíko slavě Pána Ježíše. A teď ještě několik věcí, jenom že ty dary ducha, jak se jim říká charizmata, jsou dary milosti.

[29:35] To znamená, že si nikdo nemůže zasloužit to, jaký dar dostává. Jestli ti Bůh dá nějaký dar, není to proto, že si dobrý. Jak říká jeden kazatel, to slovo, že to je dar milosti, nehovoří o naší hodnosti, ale spíš o naší nehodnosti. Protože milost dostává ten, kdo si ji nezaslouží. Takže to spíš hovoří o naší nehodnosti, než o tom, že bychom byli dobři a že bychom si něco zasloužili. Takže my jsme nádoby, které Bůh používá. A ani nevytváří ten dar nějakou tvojí kvalitu. Že proto, že ti Bůh dal takový dar, tak proto budeš nějaký kvalitní křesťan. A je to jeho milost, to, co nám dává. Na druhou stranu, aby jsme to nevzali, že prostě můžu si žít, jak chci, a stejně mi Pán Bůh nějaký dar dá.

[30:39] Když jsme nádobou, tak máme být čistou nádobou, aby ji Bůh mohl naplnit. A aby to, co potom z té nádoby jde ven, tak nebyla nějaká prostě něco, co je znečištěné. Něco, co tam nepatří. Ale aby se nás Bůh mohl použít. Takže na druhou stranu potřebujeme posvěcení. A aby jsme potom nebyli, jak to řekl jedna píseň, říká, že potom jsme jako děti, kteří mají prostě obrovské mocné nástroje v ruce a neumíme s nimi pracovat. Protože jsme neustále jako děti, kteří ublíží sobě a ještě ublíží druhým. Takže posvěcení. Když jsou projevem boží milosti, tak v tomhle smyslu je každý duchovní dar výsledkem toho, co Ježíš udělal na kříži.

[31:40] Protože na kříži nám Ježíš dal milost. Nemusíme zemřít za svoji vinu, ale byli jsme o milostnění. A v jednom oddíle říká Pavel, že vystoupil na nebe a dal dary lidem. Takže Ježíš rozdává svoje dary. Jsou to dary jeho milosti, takže jsou výsledkem kříže toho, co Ježíš udělal na kříži. Proto vlastně můžeme vůbec dostávat nějaké dary kvůli tomu, co Pán Ježíš Kristus udělal na kříži. A to je zase dobré u těch duchovních darů si uvědomit, že zase to není spojené jenom s duchem. To je celá trojice. Jsme to nerozdělovali nějak uměle potom. A zase dobré připomenu, že to nejsou naše přirozená obdarování. Není to výsledek našeho úsilí. I když to oboje je dar od Boha. I ty naše přirozené talenty, obdarování, které máme od malička, které do nás Bůh vložil a může skrze ně působit, když mu je dáme.

[32:47] Když On je očistí a když On je chce použít. Ale u těchto duchovních darů je vidět, že to je něco, co není z nás. Je to něco, co jsme předtím neměli a teď nám Bůh dal. A je, když Bůh skrze to působí, je vidět, že jsme to neudělali my, ale že to udělal On. A to je zase zároveň velmi důležité, že nás to pokořuje. A v církvi to je tak nesmírně důležité taky, aby jsme viděli, že to nejsme my, ti borci, kteří ten zbor udělají a kteří tu církev udělají. Ale že bez něj prostě nemáme šanci, aby to bylo o něčem. Aby to před Bohem bylo o něčem. Aby to mělo váhu, aby to mělo prostě tuto vážnost a výsledky, které pán Bůh dává. A proto, možná i proto, jsou tady ty duchovní dary.

[33:50] Aby bylo všem jasné, že to, co se děje v církvi, tak to není výsledek naší dobroty a našeho rozumu a našeho úsilí, ale že to je jeho dílo. To zase neznamená, že my nemáme studovat, my se nemáme snažit, my nemáme být k dispozici, že se do toho potřebujeme zapojit. To zase takhle není. Nebo že nemáme studovat. A už jenom teď takových pár poznámek. Ty dary ducha jsou pro zbor a církev nesmírně důležité. Protože bez nich jsme tělem, které nemůže dobře plnit svoji funkci. Tělem, které je oslabené. Protože nemáme potřebné nástroje a jsme odkázáni jenom na svoji moudrost, svoji sílu a ochuzujeme se o to, co nám Bůh chce dát. Nestačí jenom to naše přirozené.

[34:51] Protože my můžeme mít schopnost pomáhat a organizovat a můžeme vést velmi tělesným způsobem a nedů. a můžeme umět dobře mluvit, ale to ještě neznamená, že Bůh si nás může použít třeba ve svědectví nebo v kázání. Můžeme umět zpívat, ale to ještě neznamená, že skrze to bude působit Boží duch. Potřebujeme jeho dary, jeho obdarování a i všechno to přirozené, co máme, aby jsme mu vydali, aby on mohl působit. Takže závěr. Bůh nám chce dávat svoje dary, abychom mohli sloužit a aby Ježíš mohl být oslaven, aby mohl být vidět, aby jsme ho mohli obděvovat my i lidi, kteří ho ještě neznají. Potřebujeme je. Děkujeme Pánu Bohu za to, že je tak dobrý a že nám je dává. Že nás zajišťuje takovou hojností a rozmanitostí jeho působení.

[35:53] Ptejme se na to, jaký dar máme a buďme Pánu Bohu k dispozici, aby nás mohl použít, jak On chce. Takéž Pán Boh požehná každému jednotlivci, jak jsme tady, i našemu sboru tady v Olomouci, i všem sborům, odkud tu dneska jste. Amen.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20260118/pusobeni-boziho-ducha · Aktualizováno: 2026-10-15