# Dar víry

> Kázání ze dne 1. 2. 2026, 1 Korintským 12:9, David Sláma. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 1. 2. 2026
- **Kazatel:** David Sláma
- **Biblický text:** 1 Korintským 12:9
- **Délka:** 41:50
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2026-02-01-Dar-viry-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2026-02-01-Dar-viry-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:00] Máme před sebou slovo o těch duchovních darech a abych se ještě na začátek pomodlil, pane, děkuju ti za to, že můžeme mluvit o duchovních darech, o tvojem slovu, děkuju, že můžeme být spolu, tak tě prosím požehnej nám tady, požehnej na besíce, požehnej pane kontaktu mládežníkům, kde jsou na pobytu a promluvej tam k ním svým slovem a na každém místě, kde se dneska káže tvoje slovo, nebo kde se schromažďují, anebo se vysílá něco přes internet nebo rozhlas, televizi, tak aby skrze všechno to si mluvil k lidem, mluvil si i tady k nám a byl oslaven. Amen. Takže já přečtu z té dvanácté kapitoli jenom jeden verš a to verš devátý, první korinským, dvanáctá kapitola devátý verš a tam Pavel píše, někomu je zase dána víra v témž duchu, někomu dar uzdravování v jednom a témž duchu.

[1:15] Takže my se dneska budeme zabývat první částí toho verše a to je o víře. Víra je úžasným předmětem a vždycky, když čteme o víře někoho, tak je to pro nás, myslím, nevím jak pro nás, obrovským pouzbuzením v tom, že vidíme, jak Bůh je živý. A jak když se na něj lidi spolehnou, tak jak koná v životech prostě bratří a sester všude po světě. A pokud můžete číst životopisy lidí, kteří dokázali obrovským způsobem duvěřovat Pánu Bohu, jako byl třeba Hudson Taylor, který byl misionářem, založil vnitročínskou misii ještě před tou kulturní revolucí, než tam byla, takové obrovské dílo se tam konalo. O George Miller, to byl v Anglii člověk, který se staral o syročinec.

[2:16] A v to, jak žil vírou, tak pokud máte možnost si něco z toho přečíst, tak neváhejte. Nebo z těch modernějších knih, nevím, jestli to vyšlo v češtině, Čerstvá víra, Fresh Faith, Jim Simbala, o zboru Brooklyn Tabernacle v New Yorku, tak o tom, jak vůbec ten zbor, který je obrovský pivecký zbor, a který vyhrával Grammy a o tom, jak to vlastně to dílo začalo, tím, že on tam dojížděl a byli tam na schromáždění pár lidí a při jednom tom schromáždění se pod někým tam propadla lavice. Prostě už to byl úplně zoufalý stav toho zborečku. A oni se začali modlit, se začali modlit k tomu, aby pán Bůh začal něco dělat. A pán Bůh tam obrovským způsobem pracoval.

[3:18] A to až tak, si pamatuju, jedno svědectví ve mně utkvělo. Byla tam žena, jejíž manžel byl drogově závislý a ona donesla do toho schromáždění jeho boty. A řekla, pane Bože, tady jsou jeho boty, já prosím za to, aby si dal, aby přišel i on a mohl se do těch botů tady obout. A byl prostě tady on, nejenom ty jeho boty. A pán Bůh opravdu udělal zázrak toho člověka, vysvobodil z té závislosti a on tam potom byl a vydával svědectví o změně svojeho života. O tom, že ty lidi byli schopni se chopit vírou Božích zaslíbení. Toho, co Bůh chtěl dělat. Takže víra je prostě, to je úžasné téma. A tady je to víra jako specifický dar, kterému se dneska budeme věnovat.

[4:24] Jinak vždycky se snažím o tom přemýšlet nebo i číst, poslouchat různé věci, takže to můžeme tak nějak potom dát dohromady to, co bych chtěl o tom povědět. Cokoliv se děje v životě křesťan nebo v životě církve musí sedít z víry. Protože bez víry nemůžeme žít. Takže víra je taková základní věc pro vůbec existenci nás, pro náš vztah s Bohem a pro věci a zboru. V židům je napsáne, že bez víry není možné se zalíbit Bohu. Kdo k Bohu přistupuje, musí věřit, že Bůh je a že se odměňuje těm, kteří ho hledají. A tak ještě něco právě obecně na začátku bych chtěl povědět o víře, aby jsme potom lépe porozuměli tomu, co se jedná při tom daru víry, o kterém je tady řeč.

[5:32] Víru bychom mohli definovat nejrůznějším způsobem. Taková úplně základní věc, že víra je důvěra. A Pán Ježíš nás volá k takové důvěře jako děti. Prostě buďte jako děti, říkala. Nebuďte dětínčtí, ale buďte jako děti, protože děti dokážou prostě věřit. Vy něco řeknete a oni tomu věří. Protože ještě nejsou jako dospělí, kterým už běhají v hlavě všechny možné, proč to nemůže být a jestli náhodou mě ten člověk nechce nějak podvést nebo něco někam mě dostat. A Pán Bůh nás volá k také dětské víře. Že to je důvěra, spolehnutí se na Boha a na jeho slovo. Jeden bratr kazatel na Slovensku a řeká, že měl jakou krásnou definici víry, která se mi líbila. Taková věřit Bohu znamená pokládat Boha za věrného a mocného učinit to, co říká.

[6:38] Že Bůh je věrný svojemu slovu, ale zároveň je taky dost mocný na to, aby to, co řekne, udělal. Takže to je víra, že pokládám Pána Boha za věrného a mocného. To byla víra Abrahama. a v té víře a v té víře, Je také svým způsobem ukrytá poslušnost, protože my potřebujeme na základě víry jednat. A potom můžeme říct, že víra je osobní vztah. To je to, co nás spojí s Bohem, s pánem Ježíšem. Není to jenom nějaká abstraktní věc, ale je to osobní vztah s ním. Když se podíváme právě do té 11. kapitoli židům, do té kapitoli víry, tak tam je taková biblická definice víry a říká tam, věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme a být si jist tím, co nevidíme.

[7:45] K takové víře předků se Bůh přiznal svým svědectvím. A tam se mluví o víře, naději, jako o také jistotě. Že je to jistota toho, co nás čeká a jistota nebo přesvědčení o věcech, které nevidíme. A to je u té biblické víry jedna důležitá věc i naděje. A to je to, že my běžně, když řekneme věřím a nebo doufám, tak je to s takovou možností toho, no možná ano a možná ne. Prostě možná se to stane a tak věřím, že snad. Nebo doufám, že snad. Ale biblická naděje a biblická víra je jistota.

[8:46] Naděje je jistota dobré budoucnosti, kterou máme v Bohu. A víra také. Je to jistota, spolehnutí se. A to je tady v těch verších to tady napsané. A je to víra v to, co Bůh říká, naprosté přesvědčení o tom a naděje o budoucnosti, o tom, co nás čeká a jistota o duchovním světě, o těch duchovních neviditelných realitách, které si nemůžeme nahmatat, ale jsme přesvědčení, že tu jsou. A máme podle té víry žít. Žít podle těch neviditelných věcí. A vždycky je to to, k čemu jsme vlastně volaní, protože to je to, co je v Biblii také moudré. Když nežijeme podle těch věcí, které jsou vidět, protože ty pominou, ale když žijeme podle těch věcí, které vidět nejsou, protože ty zůstávají.

[9:59] A tak zase, my už jsme mluvili o té moudrosti. A toto je také moudré. Moudré věřit. Zachovat věrnost pánu Ježíši a žít pro nebe, které ještě nevidím, než se ho zřeknout. Lepší je poslouchat Boha, než si zachránit sám třeba svoji pozici. Takže to jsou také definice toho, co to je víra. Je jistota o budoucnosti a je to jistota o těch věcech, které nevidíme. Když se v Biblii mluví o víře, tak jsou tam také různé odstíny té víry anebo vždycky se trošku zdůraznuje něco jiného. Jedním slovem, ale něco jiného. Tak můžeme si několik těch věcí připomenout z Biblie. Že víra určitě na prvním místě znamená spasitelná víra.

[11:01] To je Římanum, pátá kapitola, první verž. Když jsme tedy ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista. Takže vírou, když uvěříme v to, co Páne Ježíš Kristus udělal na kříži, že to bylo i za mě, že se to týká mě osobně a já tomu uvěřím, spolehnu se na to, tak jsem ospravedlněný, jsem zachráněný. Že to je víra, která mě spojuje s Pánem Ježíšem jako ten osobní vztah s jeho obětí a ospravedlňuje. Že to je spasitelná víra. Potom čteme v Biblii o víře jako o ovoci. Je Galackým pátá kapitola, 22. a 23. verž a ovoce pak ducha božího je láska, radost, pokoj, věrnost, a tam máme přeloženo věrnost.

[12:06] Ono totiž to slovo víra se dá přeložit i jako věrnost, i jako víra. A je to mezi ovocem božího ducha. To by vyjadřovalo tu skutečnost, že důvěřujeme Bohu v jakékoliv situaci ve svém životě. Ať se děje, co děje. I když ničemu nerozumím, i když nechápu svoji situaci, i když se všechno zdá proti, tak dokážu se spolehnout na Boha, že mě má ve své ruce, že mě provede, že se o mě postará, že mě nenechá. A tohle každodenní spolehnutí se na Pána Ježíše Krista je ovoce ducha svatého, které on působí v našich životech. A to by měl mít každý křesťan. U každého, nebo u nás, u všech, je tohle ovoce různě zralé.

[13:10] Někdo dokáže velmi důvěřovat Pánu a někdo se to ještě učí. A rozvíjí se v životě tohle ovoce. Roste. A má růst. A to, co je asi takové zřejmé na tom, je, že nejvíc tohle ovoce roste ve zkouškách. Když se nám dobře daří, tak je to dobré. Ale když jsme ve zkoušce, tak je to příležitost tomu, aby tohle ovoce Božího ducha rostlo. To spolehnutí se na Pána Ježíše. A potom ještě o jedné víře. Nebo mohli bychom říct v úvozovkách, víře. Je řeč v Biblii, a to u Jakuba, v 2. kapitole v 19. verši.

[14:11] Tam říká, ty věříš, že je jeden Bůh, to je správné, i démoni tomu věří, ale hrozí se toho. Jako je tělo bez ducha mrtvé, tak je mrtvá i víra bez skutků. Takže může být i mrtvá víra. Jenom intelektuální přesvědčení nebo přitakání k tomu, že ano, věřím, že nějaká duchovní realita tam je, ale to je v podstatě všechno. Nějak se mně to nedotýká a už vůbec podle toho nehodlám zařídit svůj život. Nehodlám Pána Boha poslouchat, nehodlám se mu podřídit. Věřím, že je, ale nechci ho. To je určitý druh víry, ale je to víra, která je mrtvá, je k ničemu. A jsme svým způsobem asi všichni v nebezpečí, že takovou víru můžeme mít.

[15:11] Jakub nepíše nevěřícím lidem, nepíše nekřesťanům, mu píše do sboru věřícím lidem. Takže v tom nebezpečí, že i naše víra může umřít a už může být jenom prostě nějakou tožstvou. Ten souhlas s tím, ale život je jiný, tak může se nás to dotknout. A ještě další významy toho slova víra jsou v písmu jako je věrnost nebo třeba obsah víry, to je to, čemu věřím. A potom ještě to poslední a to je to dar Ducha Svatého, dar víry. Ten dar vychází z té spasitelné víry a z víry jako z ovoce. To, aby jsme mohli získat tenhle dar Ducha Božího, tyhle dva odstíny musíme mít, protože bez toho to nejde.

[16:12] Ale přesto je tenhle dar odlišný. A je to něco jiného než spasitelná víra a než víra jako ovoce. Tenhle dar je velmi blízce nebo úzce spojený s těmi dalšími dvěma, které jsou tam vyjmenované a to je dar uzdravení a dar mocných činů. Protože i tyhle dary předpokládají víru. A přece, když to Apoštol Pavel vyděluje, tak je tam ještě o něco jiného tam jde než u těch ostatních. Mohli bychom taky říct, že to není jenom takový ten přirozený optimismus. Prostě někteří lidé jsou od přirozenosti optimisti a věří. Není pro ně problém Pánu Bohu věřit a mají takový ten nadhled, ale to neznamená tenhle dar.

[17:18] Ani to není taková duchovní troufalost, jako někdy jsou také duchovní proudy v křesťanství, které se snaží říct, že když budeš vyznávat, že budeš zdravý, tak budeš zdravý. Prostě my ve víře můžeme proklamovat Boží slovo a ono se to stane. A nebo nic se nám nemůže stát, protože věříme. Nemůžeme být nikdy nemocní, protože věříme. A v takovéhle troufalosti bychom mohli jednat, ale to není tenhle dar. Dokonce to není ani, a nemůžeme to spojovat s tím, že by to byl prostředek, jak chceme dostat od Boha to, co my chceme. To je o tom vyznávání, že se říká vyznávej a Bůh se k tomu přizná. To je trošku pokroucená biblická pravda.

[18:18] Že my nikdy nevyznáváme a Bůh potom musí nás poslechnout, ale to je přesně naopak. Bůh něco řekne a když to řekne nám a je to pravda, tak my to potom můžeme vyznat. Můžeme se postavit na to, co Bůh řekl vírou. A nikdy to není opačně. Takže nikdy to není prostředek k tomu, co já chci dostat. Že teď chci být zdravý, nebo chci probuzení, nebo chci něco chci já. A teď si to vírou budu chtít získat. O tom tenhle dar není. Tenhle dar je totiž dar, který nám Duch Svatý dává do srdce. A je to víra, zvláštní víra, která dokáže překonat překážky přirozeného světa, nepřátelství, pochybností, je to vlastně víra, kterou v nás působí, ke které se musíme přiznat, ale kterou vlastně v nás věří Pán.

[19:28] Dává člověku neotřesitelnou důvěru v to, že Bůh udělá to, co zaslíbil. A tady můžeme vidět tu definici z těch židů. Je to jistota. I toho, i když to ještě není vidět, jako kdyby to člověk viděl. Je to jistota o tom neviditelném, je to jistota o budoucnosti. A ten člověk, který tenhle dár víry dostane pro nějakou konkrétní věc nebo situaci, se o tu víru může opřít. Tenhle dár totiž souvisí s osobním zjevením, zjevením budoucnosti nebo vhledem do Boží vůle, kdy Bůh někomu dá vidět, co chce udělat. Třeba ve sboru nebo v celé církvi s ohledem na výsledky nějaké služby nebo probuzení nebo obrácení nebo prostě, že se něco stane.

[20:36] A Bůh to někomu položí na srdce, tohle chci udělat a dá mu tenhle dár víry, že to Bůh opravdu udělá. Pamatuju si, už plně přesně nevím, jak to ten bratr kazatel říkal, ale říkal, že jednou se modlil a viděl, jak jeden člověk se obrátí ve schromáždění. A on se opravdu obrátil potom. Takže je to něco, co nám Bůh dá vidět, probudí v nás víru a nikdo jiný to třeba nevidí. Ostatní lidé tomu nemusí důvěřovat, můžou mít o tom pochybnosti různé, můžou to zkoumat. Ale člověku, kterému pán Bůh dal tenhle dar o nějaké konkrétní věci nebo do konkrétní situace, prostě to ví.

[21:37] Zároveň je to právě proto, že to je dar, tak se člověk tímhle darem nemůže chlubit, že má takovou víru a povyšovat se nad ostatní. A říkat, no ale ty jsi slabý křesťan, protože ty nemáš takovou víru, jako mám já. A takhle by se to někdy dít nemělo, i když samozřejmě se to dá zneužít, protože jsme lidi. Ale měli bychom si to nějak zavčas uvědomit, že se nemůžeme povyšovat, nemůžeme se tím chlubit, protože ostatním to nedal Bůh, nedal jim tohle zjevení jako mě. A taky za to nemůžu ani odsuzovat, ani se nad ně povyšovat, ani je kritizovat za to, že jsou malověrní. Dokonce ani kritizovat ty druhé křesťany v tom, že, jak se říká v Biblii, že si chtějí sednout a spočítat náklad, jestli na to mají.

[22:44] Protože když někdo nemá tenhle dar víry, to není hřích. Jediný hřích, který bychom měli, je to, kdybychom neměli ovoce Ducha Svatého. A v tom je ten rozdíl, že v tom ovoci dokážu Bohu důvěřovat, i když nic nevím, i když nic nechápu, i když nemám žádné zjevení, prostě prázdno. A přesto do toho prázdna dokážu vykročit vírou, že Bůh mě podrží. To je ovoce. Tenhle dar je dar, kdy vidím, kdy Bůh něco ukáže, kdy Bůh zjeví a já se o to můžu opřít. Takže nemít dar víry není hřích. Nemít ovoce, Ducha Božího je hřích. A proto taky Pán Ježíš třeba káral ty učedníky na jezeře, když byla bouře. Proč tam je káral za to, že nemají víru?

[23:45] Protože měli jeho a oni se na něho mohli spolehnout a neduvěřovali mu. A to, co je důležité, že tenhle dar má sloužit k budování církve a zboru. To znamená, že kdo má tenhle dar, většinou taky dokáže povzbudit ostatní. Posílit víru druhých lidí. Vlastně proto Pán Bůh dává tenhle dar. Že něco chce udělat. A někdo dokáže tou vírou pomoct, povzbudit, prostě natchnout, strhnout ty ostatní. Aby jejich víra, i když třeba nevidí, tak aby se dokázali spolehnout, aby hledali, aby se modlili, aby prostě Pán Bůh mohl pracovat. A můžeme potom ještě na některých příkladech z Bible vidět, jak ten dar víry v praxi.

[24:53] Třeba v té jedenácté kapitole židům můžeme vidět Noého. V té jedenácté kapitole jsou popsané ty různé druhy víry, jako ovoce i jako dar. A třeba Noé, Bůh mu řekl, Bůh mu to zjevil, bude potopa, bude pršet. Jdi a stavej koráb. Dal to jemu. Nikdo jiný to neviděl, ani jeho rodina. To dal Pán Bůh Noému. A Noé uvěřil a začal stavět. A i když to ještě nebylo vidět, žádné moře, a což ještě úplně do té doby nepršelo. Do té doby nepršelo na zemi. A on začal stavět obrovskou loď. Měl tenhle dar víry, že se spolehl na to. A proč taky dostal i tenhle dar, je proto, že je tam napsaný, že Noé byl kazatelem spravedlnosti.

[26:00] 120 let stavil a 120 let kázal tím, co dělal lidem. Obraťte se. Zachraňte se. A tak aspoň ta jeho rodina. Je Bůh zachránil. Ale ten dar byl daný proto, aby pomohl ostatním. Aby se mohli obrátit, aby se mohli zachránit. Můj Žíž, a o něm je tam jedna úžasná věta, nebo několik úžasných věcí napsané, že třeba pohrdl těmi poklady Egypta, protože Kristovo pohanění pokládal za větší bohatství. Bůh mu dal vidět utrpení pána Ježíše Krista. Moj Žíšovi. A proto, že to Moj Žíž viděl, tak dokázal se zříct toho, že bude egyptským princem.

[27:00] A potom je tam o něm napsáno, jako by neviditelného viděl. Ostatní to neměli, tenhle dar. To měl Moj Žíž. Ale Bůh dal tenhle dar Moj Žíšovi, aby ji zachránil Izrael, aby jim pomohl, aby pouzbuzoval jejich víru v Boha, aby je vyvedl z egyptské země, aby jim dal svobodu, aby se Izraelci učili Bohu naslouchat, důvěřovat mu a spolehat na něj, poslouchat ho. Takže Moj Žíž. Ve 2. královské, 6. kapitole, tam je popsaná situace, kdy vojsko obklíčí město, ve kterém je prorok Elizeus, Elíša. Druhá královská, šestá kapitola.

[28:02] Aramejské vojsko. A teď oni ho obklíčili v noci a oni se ráno probudí Elíša a jeho sluha. A ten sluha řekne, říká tomu Elíšovi, co budeme dělat? Podívej se, všude okolo je vojsko. A pak je tam napsané, a Elíša se modlil, hospodine, otevři mu oči. A Bůh mu otevřel oči a on uviděl, že okolo Elíši je obrovské nebeské vojsko. Elíša to viděl, Bůh mu dal tenhle dar. Dokázal se na to spolehnout. Ale Bůh mu dal ten dar taky pro to, aby dokázal povzbudit i toho svého služivníka, že nemusí mít strach. A u Elíši to byla to vidění, ta jistota těch neviditelných věcí. A víra v to, že Bůh je tam, že se nemusí bát, že i když je tam vojsko nepřátelské, takže ten, který je s nimi, je větší a prosí, aby se i tomu sluhovi otevřeli oči, aby viděl.

[29:07] To, co je obrovský zajímavé, a co nějak tak zpracovávám ještě, je osoba Pána Ježíše. Když Páne Ježíš byl v těle a chodil na téhle zemi, tak byl Bohem a člověkem zároveň. Ale zřekl se těch věcí, některých těch věcí, které by měl jako Bůh a chodil duchem. Proč? Proto, aby nám ukázal, jak máme žít a že to je možné, žít duchem. A žil v té závislosti na otci a duch mu dával vidět a vědět a vedl ho. A tohle, jedna z těch věcí je v Janový v 11. kapitole, u vzkříšení Lazara. Přišla zpráva o tom, že Lazar je nemocný, aby Ježíš přišel.

[30:08] A Ježíš co udělá? Zůstal tam ještě dva dny. Proč? Protože věděl, co se stane a co chce udělat. Protože Bůh mu to, otec mu to dal vědět a on se podle toho zařídil a říká a jsem rád, že jsem tam nešel učetníkům. Proč? Proto, abyste uvěřili. On už věděl, co se stane. Bůh mu to dal vidět, že Lazar vstane z mrtvých, že ho vzkřísí a dal mu ten dar. Proč? Aby uvěřili učetníci. A ještě ty lidi, kteří jsou okolo. Protože když tam Pán Ježíš potom přichází k hrobu, tak se modlí na hlas a říká, otče, já vím, že jsi mě slyšel, ale řekl jsem to kvůli těm, kteří jsou tady, aby uvěřili. Bůh mu dal tenhle dar toho, co se stane. Naprostá jistota, přesvědčení, Lazar vstane.

[31:11] Proč? Aby to povzbudilo druhé, aby to pomohlo víře. A skutečně tam potom napsane, samozřejmě někteří se zatvrdili, ale mnoho lidí uvěřilo pro to, co vidělo. A potom pán Ježíš, když říká Petrovi a učetníkům, že brány pekel církev nepřemohou, vidí zápas církve, vidí budoucnost, ale vidí výsledek a posiluje víru učetníků. Nebojte se, nebojte se, ani brány pekla vás nepřemůžou. Bůh mu to dal vidět a byla to jistota, na kterou se spolehl a říká to a dává to Bůh pro to, aby posílil víru víru učetníků. Vzkříšení. Když Ježíš říká učetníkům, že budu vzkříšen třetího dne, syn člověka musí trpět, bude vydán do rukou hříšných pohané, prostě ho zabijí, ale třetí den vstane z mrtvých.

[32:23] To byla jistota víry, kterou měl o tom, co se stane a říká to proto, aby pomohl učetníkům, aby jim pomohl překonat to, co je čeká po jeho ukřižování. Takže to je to, jak to prožívali pán Ježíš, protože on jako Bůh nemusel trpět, mohl prostě nebo způsobit, aby třeba na kříži netrpěl, ale on to neuděl, protože byl člověk, zároveň byl v těle. Byl jako my, ale měl tenhle dar vít, že vstane z mrtvých. Bůh mu to dal vidět. A ještě ve skutcích. Devátá kapitola, tam je řeč o tom, jak Saul šel do Damašku, tam se s ním setkal pán Ježíš, on oslepl a v Damašku nejí a nepije a modlí se a čeká, co bude dál.

[33:36] A je tam v tom Damašku jeden člověk, který se jmenuje Ananiáš. A Bůh, nebo pán Ježíš se mu dá vidět ve vidění a říká Ananiáši, chci, aby si šel do té a té ulici je tam Saul, ty na něj vložíš ruce, protože chci, aby viděl. A Ananiáš říká, pane, měl strach, teď to je ten člověk, který má pověření od velekněží, aby zatýkal lidi, aby tvoje děti dával v poutech odvez do žaláře a já mám za ním jít. Ale pán Ježíš mu dal vidět. Dal mu tenhle dar víry a odvahy, kterou potřeboval, aby vůbec za tím Saulem mohl jít a dal mu ještě navíc k němu lásku. Všechny ty dary jsou vždycky spojené s láskou, tak tam máme tu 13. kapitolu, protože si dokážete představit, nebo nedokážeme si představit, jak jinak by za ním mohl přijít, vložit na něj ruce a říct mu tomuhle, který prostě tam šel, aby zatýkal lidi, ze kterých ho všichni měli strach, říct mu Saule, bratře, bratře.

[34:57] Ježíš chce, aby si viděl. To nemůže být jinak než tím, že Bůh dá obrovskou víru v to, co se stane a v to slovo, které pán Ježíš říká. On je, že Saul bude jeho nástrojem, který bude šířit víru i mezi pohany. Kdyby tomu neuvěřil, kdyby to neměl, tak by ten Ananiáš tam za ním v životě nešel, protože by se bál. Ve skutcích 10. kapitola je Petr a Cornelius. A tam se jedná o to vidění té plachty s těmi nečistými zvířaty, které jsou. A Bůh mu říká Petře, zabíj jej a jes. A Petr odporuje třikrát. Pane, ještě nikdy jsem nejedl nic nečistého. Pak přemýšlí o tom, co to vidění může znamenat. A mezi tím tam přicházejí poslove od Cornelia, římského setníka Pohana, aby Petr šel s nimi.

[35:57] A Bůh, Boží duch mu říká, Petře, neboj se jít s nimi, protože já jsem je poslal. To byla obrovská věc pro Petra. Jít do Pohanského domu, jako žid by to v životě neudělal, aby vešel k Pohanům a s nimi jedl. Měl s nimi obecenství. Prostě je to... Kdyby mu to Bůh nedal vidět, kdyby mu nedal tuhle víru, že i Pohany Bůh chce do svého lidu. A tak mu to Bůh dává vidět. A Petr uvěřil, a ta jeho víra zase byla obrovským pouzbuzením pro celou církev. Protože samozřejmě se našli ti, kteří ho kritizovali. A hned si ho vzali na kobereče, když se vrátil do Jeruzalema. A říká Petře, jak to, že jsi byl u Pohanu v domě? To se nedělá. A on jim potom vypráví celý ten příběh a pouzbuzuje je tou svojí vírou, kterou mu Bůh dal.

[36:57] A potom říkají, aha, tak i Pohany Bůh povolal ke spáse. Takže ten dar jemu byl daný proto, aby tomu mohl věřit, aby mohl povzbudit i ty ostatní, aby uvěřili, aby se něco nového začalo dít v církvi, aby to obrovské boží dílo mezi Pohany mohlo začít. A pak ještě jeden příklad té skutky 13. kapitola. Na začátku jsou v Antiochy ty učitelé a proroci a zbor v Antiochy se modlí a postí. A během toho postu a modlite promluvil duch svatý a říká a oddělte mi Pavla, nebo Saule a Barnabáše k dílu, ke kterému jsem je určil. A oni měli jít na misí k Pohanům, do velmi nebezpečných míst, k nepřátelským národům a museli mít obrovskou víru, aby vyšli.

[38:02] Ale Bůh jim tu víru dal, Bůh dal tu víru Saulovi a Barnabášovi, aby se vydali. Jinak oni na začátku si berou Jana Marka a procházejí tam velmi obtížným, takovým územím hornatým, kde bylo spoustu zbojníků. A ten Jan Marek to nedal. Oddělil se od nich a vrátil se zpátky. Ale oni, protože byli povolani, protože jim Bůh dal prožít to, co chce dělat, to jeho slovo, že budou světlem i pohanům, tak na základě té víry mohli jít dál. A bylo to vlastně posilou i pro ten zbor. A i oni museli dostat víru, protože nikdy to není lehké pustit možná svoje nejlepší služebníky. A i oni museli mít tu víru. Tak my tady máme práci, my tady máme službu, je to rozběhle a najednou máme jít někam, o čem nevíme, jak to bude, jak to dopadne.

[39:06] Ale Bůh jim dal víru. A dal víru i tomu zboru. Ano, běžte. Bůh se o nás postará. To dílo, boží dílo, nezanikne tím, že vy odejdete. A k tomu musel i ten zbor mít víru. A mohlo se začít něco nového dít. Krásného a velikého. Takže aspoň některé ty příklady z Biblie, aby jsme viděli, jak ten dar způsobil. A může působit i dnes. Protože Pán Bůh je živý a chce dávat tenhle dar víry někomu ve zboru, někomu v církvi, aby se něco nového mohlo začít dít. Ne to, co my si vymyslíme, nebo ne to, co chceme, a to, co Bůh má na srdci. A tak někomu to dá a natchne ho. A tou svojí vírou potom dokáže pouzbudit druhé, aby se to někam pohnulo.

[40:07] Aby Bůh začal, aby Bůh působil. A samozřejmě je to na něm. Kdy a jak a komu a co. Na nás je jedině to, aby jsme byli otevření. Aby jsme byli k dispozici. Aby jsme si vyprošovali i tenhle dar. Možná ho nedá nám, možná ho dá někomu, o kom to vůbec by jsme to nepředpokládali. Častokrátu nebudu. Bůh to tak taky dělává. Je někoho, do kterého bychom to vůbec neřekli. A najednou prostě skrze něho pán Bůh může promluvit. Aby jsme měli otevřené uši a pokoru v srdci zkoumat, slyšet a chtít slyšet to, co Bůh říká. A ještě skončím posledním veršem přísloví 29.18, který říká, kde není vidění, hyne lid. Tam, kde není vize. Tam, kde Bůh nedává to vidění budoucnosti.

[41:08] Ne, co my si představím. A to, co On nám dá na srdce, to není nic proti našim vizím, ale to, co Bůh dá na srdce někomu, třeba i ta 365 myšem posybl, to, co Bůh dá na srdce, tak skrze to může působit. Ale tam, kde není vidění, tam hyne lid. Tak si můžeme vyprošovat tenhle dar od Pána Ježíše, aby jsme to jeho vidění měli a mohli chodit touhle vírou. Amen.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20260201/dar-viry · Aktualizováno: 2026-10-15