# Dary uzdravení

> Kázání ze dne 8. 2. 2026, 1 Korintským 12:9-10, David Sláma. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 8. 2. 2026
- **Kazatel:** David Sláma
- **Biblický text:** 1 Korintským 12:9-10
- **Délka:** 44:36
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2026-02-08-Dary-uzdraveni-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2026-02-08-Dary-uzdraveni-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:00] Pokoj vám, bratři a sestry, jsem rád, že můžeme být tohle ráno spolu, i když jsou ještě dneska prázdniny, tak tím nechci dávat nějaký tlak na studenty, že už zítra musí do školy, ale je to tak. Byli jste zdraví nebo nemocný o prázdninách? Postihlo někoho nějaký nemoci? Asi jo, že? Ty nemoci jsou takovou součástí našeho života a možná, že zdraví si začneme vážit právě v tom momentu, když jsme nemocný. Když o něco přijdeme, tak zjistíme, jak úžasný je to, co máme, to, co nám Pán Bůh dává. A Pán Bůh pečuje o naši duši, ducha a pečuje i o naše tělo a i o naše zdraví.

[1:08] Takže dneska točíš té téma zdraví nebo uzdravení. Přeprobíráme ty duchovní dary podle první korinským v tom seznamu, tak jak jsou tam. A dneska bychom měli mít přece udar uzdravení. Takže i to Pán Bůh dává, je to výraz jeho dobroty vůči nám, že mu na nás záleží. A Pán Bůh dává tyhle dary do sboru, do společenství církve, aby mohli pomáhat a aby oslavili Pána Ježíše. To je takové jeho přímé působení v církvi, nejenom na schromáždění, ale i na těch menších společenstvích, těch skupinkách, tam, kde se scházíme v Božím jménu, tam, kde On je uprostřed nás. A dříve, ještě než budeme mluvit o tomhle daru, tak je dobré ho zasadit zase úplně do toho kontextu celkového.

[2:13] Takže budeme mluvit o tom něco, co můžeme z Bible vyrozumět o zdraví, o nemoci obecně, aby jsme právě tomu daru lépe porozuměli, jaké místo má i tenhle dar v tom celkovém prostě, jak to říkají Němci krásně, sit im Leben, prostě to položení do života, ten kontext. Takže jinak ne, že bych uměl německy, to jsem tady jako řekl, umím asi čtyři slova. Takže jinak je to tak obrovské téma, že jsem byl obohacený z toho, co jsem mohl nějak načerpat a z toho, co jsem nějak načerpal, bych rád předal. Takže o těch nemocích a jejich příčinách je na začátku nejdřív nutné něco mluvit, protože to z Biblie vidíme a vidíme v Bibli všechny takové tři druhy těch nemocí, které tam jsou a na které Bůh posílá svůj pomoc.

[3:22] O tam nemoci, je tam řeč o tělesných nemocech. Ty příčiny prostě jsou úplně ty nejrůznější bakterie, viry a bacily a všechno to, co lítá okolo nás. A teďka byla žloutenka, chřipka a takové krásné věci v uvozovkách. Takže Biblia mluví o těchto tělesných nemocech, ale Biblia stejně tak mluví o duševních nemocech. A dočetl jsem se, nebo slyšel, že jedno slovo, které se v Bibli používá o nemocích, tak mluví o takové vnitřní slabosti, prostě takové depresy. A to je naprosto, když to bereme vážně, tak je to naprosto také revoluční, už na tu dobu, že Biblia to prostě nějak, že to uznává, že duševní trápení je nemoc.

[4:31] Že to není, jak se třeba říkalo, nebo možná ještě se do dneska říká, ty jenom nemáš dost morálky, jenom nemáš prostě dost sebezapření, jenom by ses musel, musíš prostě se trošku sebrat, ne? Nemůžeš být takový, ty se snaž. A vůbec to nereflektuje to, že ten člověk prostě nemůže. A nebo někteří, kteří by to chtěli dávat do nějaké oblasti posedlosti, jakože za každou nějakou takovou věcí je nějaká duchovní bytost, tak o tom to Biblia úplně neříká. Ale zdůraznuje, že i naše duše může být nemocná. A potřebuje léčit. A potom jsou to nemoci duchovní, které jsou. A tou podstatou těch duchovních nemocí je náš žlý vztah s Bohem.

[5:36] A potřebujeme uzdravit tenhle základní vztah. A i za tou, nebo taková duchovní příčina některých nemocí může být třeba v tom, že prožíváme ve svojem životě nějakou vinu, se kterou nic neděláme. A ona nás to tak zžírá a tak nás to trápí, až se to prostě projeví na našem těle. A jsme nemocní. Žaludeční vředy, někdy možná, nebo prostě úzkosti, strachy. Ale tou příčinou je duchovní problém. Je tam vina, která je nevyřešená, ať už je to mezi Bohem a člověkem, anebo mezi lidmi vzájemně, která když se vyřeší a odpustí a uzdraví, anebo tam nastartuje ten uzdravující proces, tak ta psychosomatika, jak se říká, tam prostě působí.

[6:40] Takže všechny ty tři oblasti, tak jako my jsme duch, duše, třeba tělo, tak jsou v Biblii popsané. A když se má mluvit o uzdravení, tak je běžně, když... k doktorovi, tak potřebujete znát diagnozu. Ten doktor musí určit diagnozu dobrou, protože když určí špatnou diagnozu, tak bude léčit něco, anebo nějakým způsobem, který je špat přesně tak. Takže to může ublížit. Takže je dobré aspoň uvažovat o tom, že jsou různé příčiny našich nemocí, aby jsme věděli, jakým způsobem na ty příčiny máme reakovat. A to, co můžeme říct, úplně nejzákladnější věc je, že za nemocemi je hřích.

[7:42] A teď, abyste mi špatně nerozuměli. A obecně. Protože když Adam zhřešil, tak vstoupila do světa lidí smrt. A nemoc je projevem smrti. Něco se kazí, něco se rozkládá, až to prostě končí smrtí. A my každý žijeme v padlém světě. A jsme součástí světa, jeho součástí jsou nemocí. Protože prostě tady byl na začátku tenhle hřích, který prostě zničil všechno, nebo porušil všechno. A Bůh v té svojí milosti dává to, že obnovuje, nebo že dává to nové. A už tady můžeme říct, že to zásadně nové Ježíš přinesl, ale ještě nežijeme v nebi.

[8:46] On až přijde, tak už nebude žádná nemoc. Prostě on to uzdraveně přinesl, tu obnovu a nové nebe, novou neboží království. A to, na co se těšíme, že v nebi už nebude žádná nemoc. Takže jsme součástí padlého světa, to znamená, že obecně můžeme říct, že tou příčinou nemocí toho, v jakém stavu jsme, je hřích. Samozřejmě, že můžeme onemocnit i na základě toho, že někdo druhý hřeší. My prostě nemáme na tom žádnou účast, ale už jenom to, že je člověk nemoudrý, že znečišťuje ovzduší, že prostě dělá věci s přírodou, které dělá, tak zase my třeba se na tom nemusíme ani talik podílet. Můžeme být nejekologičtější z ekologických a přesto to na nás doléhá.

[9:46] Takže tu příčinou někdy našich nemocí může být i to, že druzí lidé hřeší. Někdo se opě, sedne za volant a někoho zmrzačí. A vy celý život dodržujete z pravidla silničního provozu, platíte si všechno zdravotní pojištění. Nemůžete za to, co vám někdo udělal, ale jste nemocní, protože někdo tady byl, kdo prostě dohřešil. Ale potom může i náš osobní hřích být příčinou určitých nemocí. Třeba když si nevážíme my svojeho vlastního života, kašleme na svoje zdraví, prostě žijeme s životosprávou, kterou, tak se prostě za to můžeme sami potom, za ty věci. A proč je to důležité znát tu příčinu? Protože potom nestačí se modlit za uzdravení.

[10:47] Je potřeba změnit život trošku. Tak to mluvím k sobě třeba. Prostě je potřeba proto něco dělat, něco změnit. Nestačí se pomodlit a žít dál prostě svým životem špatným. Takže i ty osobní věci, a to je jenom taková věc, že jsou závažnější prostě věci, že za našimi nemocemi někdy opravdu může být náš osobní hřích. A tady je zase důležité si uvědomit, že to není příčina každé nemoci. A neustále si to asi musíme zdůrazněvat, protože jsou lidé, anebo třeba, nevím, by k vám přišel a chtěl modlit za uzdravení, ale vyslýchal by vás, prostě lustroval od zhora dolů, jaký hřích jste udělali. Protože přece jste museli zhřešit, když vás pán Bůh trestá.

[11:52] A ono to tak není. A asi tím nejúžasnějším příkladem z Biblie je Job. Jeho tři přátelé, nebo čtyři, přišli za ním a nestačilo to, že on byl prostě na dně. Oni ho ještě tak zdeptali prostě tím, co říkali, nevím, jestli by to někdo z nás vydržel. A chtěli ho donutit k pokání a Job říká, jsem nezřešil. Takže ne za každou nemocí je nějaký osobní hřích. Tady do té kategorie by mohla patřit také to, co někdy čteme před památkou večeře páně s první korinským a to je nehodná účast na večeři páně. Protože máme nevyřešený vztah s Bohem a s bratry, který nechceme řešit a ignorujeme a přijímáme památkou večeře páně, tak Pavel říká, že to je nebezpečná věc.

[12:55] Protože jíme a pijeme odsouzení. A ono se to někde projeví, někdy na našem životě. Takže, protože to není jenom prázdný obřad večeře páně, ale to setkání s Bohem a proto bychom ani to neměli brát na lehkou váhu. Potom Bible někdy uvádí jako příčinu některých nemocí i démonickou posedlost. I to může být příčina. A máme aspoň dva takové případy uzdravení pána Ježíše, které jsou zaznamenáne u Marka a Matouše, kdy pán Ježíš uzdravil nemocného člověka a byl to duch němý a hluchý, třeba je tam napsáno. Takže Ježíš vyhnal toho zlého ducha a ten člověk byl zdravý. A to zase potřebujeme vědět, jestli se máme modlit za nějaké uzdravení.

[13:56] Ta diagnoza. Někdy může být naše nemoc útokem od božího nepřítele, kdy prostě se nás snaží umlčet, zastavit ve službě nebo ve svědectví. Máte jít sloužit nebo máte prostě někomu svědčit, máte s někým mít setkání a najednou prostě plně nevysvětlitelně z ničeho nic je vám zle. A to může být, tou příčinou může být prostě to, že ten zlý nechce, aby se někdo dozvěděl o Páno Ježíše a chce to překazit. Takže i tahle příčina nějakých nemocí nebo stavů může být. A to, co je ještě důležité vědět, je někdy ta příčina zůstane tajemstvím. Prostě nevíme. Nevíme proč to tak je. A je to tajemství.

[15:00] Takže to je jenom dobré si uvědomit, že nemoci naše mají různé příčiny a nedá se ke všem přistupovat stejně. A na to, aby jsme se mohli za někoho modlit, tak potřebujeme přemýšlet o těch příčinách, aby mohlo nastat nějaké uzdrovení. A proto říkají, že je velmi dobré, když s tímhle darem uzdravení se modlíme také za dar poznání, aby tam působil, aby Bůh nám dal vědět, ať už nám, kteří se modlíme, nebo tomu člověku ukázal, třeba pokud to bude chtít ukázat, kde je ta příčina, aby se mohla odstranit a mohlo dojít ku zdravení. Ale ještě jedna věc, o které je důležité hovořit v souvislosti s uzdravením, je to, že nejenom, že nemoci mají svoje příčiny, ale že ty nemoci mají taky svůj důvod někdy.

[16:12] Že nikdy nepřichází věci do našeho života jenom tak, bezdůvodně. Bůh není zlý, aby nás prostě nechal se trápit, ale někdy dopouští nemoc a má s tím svůj záměr. Asi tím nejběžnějším nebo takovým nejzdřejmějším záměrem toho je, že dokud jsme zdraví, tak Pána Boha moc nehledáme. Až není to pravidlo a nemusí to vždycky být ten výsledek, že hledáme Boha. Někdo se může v nemoci zatvrdit. Ale častokrát to je tak, že až když jsme nemocní, až když nám něco chybí, až když nás něco trápí, tak nás to prostě vede k Bohu. A hledáme ho, hledáme jeho a hledáme jeho pomoc a v tom ho můžeme poznat.

[17:15] Jeho blízkost, jeho dobrotu, jeho obrovskou moc, trpělivost. Takže to je třeba ta nejzákladnější věc. A zase, když se chceme modlit za někoho, za uzdravení, tak se potřebujeme přemýšlet o tom, a nemá ta nemoc náhodou nějaký význam v životě toho člověka. Protože to, co my bychom nejradši dělali, je, aby každý byl zdravý, aby nebyly žádné problémy a aby už co nejdřív jsme se zbavili všeho, co nás trápí a tíží a co trápí a tíží ty druhé, protože máme soucit a nechceme, aby třeba ti druzy něco takového prožívali, ale někdy bychom hatili boží plány v životě toho druhého člověka. Takže jaký je ten cíl? Tím jedním cílem té té nemoci, nebo toho, co je výsledek té nemoci, je taková těžká věc a to je trest.

[18:22] I to je v Biblii. Miriam, když s Áronem reptali proti Moji Žíšovi, tak Miriam byla malomocná. Bůh na ní seslal trest v podobě téhle nemoci, protože reptali proti Moji Žíšovi a znevážili Boha. Král Herodes, to je ve skutcích ve 12. kapitole, když za ním přišlo jedno poselstvo, tak ho oslavovali jako Boha a on tu božskou moc, božskou poctu přijal, že on je Bohem. A čteme tam o tom, že onemocněl rozežrán červy. Prostě to byl trest, který na něj byl. A tady je nutné to, že pokud je nějaká nemoc s nějakým trestem, tak nejdřív, než může dojít k uzdravení, je potřeba pokání. Dát do pořádku svůj vztah s Bohem a když to se vyřeší, tak teprve potom se můžeme modlit za uzdravení.

[19:33] To, že nemoc je výchovný prostředek, o tom už jsem mluvil, a to můžeme vidět třeba v životě Apoštola Pavla, kdy ve druhé korinským to mluví o tom ostnu, který mu Bůh dal do těla, aby se nepovyšoval. Prostě v životě Apoštola Pavla to bylo nutné. A jenom jedna nebezpečná věc někdy, aby jsme se nemodlili za to, aby nám Pán Bůh dával nějaké ostny. To je nebezpečná modlitba. Prosím vás, nikdy se takhle nemodlete. Protože nevíte, co může do vašeho života přijít. My se můžeme modlit za zdraví a nechat na Bohu, aby do našeho života poslal výchovný prostředek, ký on chce. Ale my se za to nemáme modlit. Protože jsem slyšel o jednom, nebo četl o jedné knize, Neilty Anderson to popisuje, jak se někdo za takový osten modlil a potom to bylo hrozné. Tak to je jenom to, co se mi teď připomnělo, aby jsme se za takový osten, aby nás Pán Bůh vychovával, z těm nemodlili.

[20:41] Nechajme to na něm. Ten výchovný prostředek byl již v životě Joba, který ho vedl k vytrvalosti, k trpělivosti a k důvěře v Boha, že i když nerozumí tomu, co se děje, i když ví, že nic zlého neudělal, i když On, co by bylo příčinou toho stavu, který je, než by byl bez říchu, ale příčinou toho, co ho potkalo, tak byl trpělivý a mluvil s Bohem a byl věrný. A Bůh ho chtěl vychovat k tomu, aby se mu dal poznat ještě víc. Tam ten výsledek toho, té výchovy Jobovi, když se s ním Bůh setká, tak je tam jedna úžasná věta, kdy Job nejdřív prostě to všechno vychrlí na Pána Boha a potom mluví Bůh a Job najednou řekne jenom, kladu si ruku na ústa, už nemám, co bych řekl. Prostě když potkal Boha a tam už se neptá, a proč se mu to dělo, co se mu dělo, jenom ví, že Bůh je a on má právo, ale že je v jeho ruce a že to bude dobré.

[22:05] A Pán Boh ho vychoval, dal se mu poznat. A jeden bratr z Chebské ekumeny, pravoslavný farář, taky výjimečný člověk v metoději, byl kaplanem v nemocnici. A jednou si pamatuju, že na tom sdílel jednu takovou věc, že když chodí za nemocnými, anebo do rodin, kde jsou někdo staří, nebo je někdo nemocný, tak že ty nemocní lidi častokrát říkají, už abych tady nebyl jim na obtíž. A říká, že to je taková škoda. A protože možná Bůh chce něco naučit tu rodinu skrze tu nemoc toho člověka. A myslím si, že to je taky velká věc. Někdy pán Bůh nemusí chtít naučit něco nás, ale naše okolí. Ty nejbližší trpělivosti, péči, sebeobětování, lásce, odpuštění, modlitbám, vytrvalosti.

[23:11] Takže nemusí jít o nás. A tak jim taky chtěl pouzbudit, nechte se opečovávat. Nechte si sloužit, protože to není jenom o vás. Je to i o těch druhých lidech. A tak pokud máte někoho takového, nebo se někdy ocitnete v té situaci, že vám bude třeba trapně, že se o vás druzí musí starat. Vyprostme si boží milost k tomu, aby jsme se o sebe nechali postarat. Protože skrze to pán Bůh může naučit něco i ty druhé lidi. Takže nemoc může být i výchovný prostředek. A určitě nemoc může být k boží slávě. To máme v Janově Evangeliu v deváté kapitole. I cestou uviděl člověka, který byl od narození slepý. Jeho účedníci se ho zeptali, mistře, kdo?

[24:12] A tady to vidíme. Kdo se prohřešil, že ten člověk se narodil slepý? On sám nebo jeho rodiče? A Ježíš odpověděl, nezhřešil ani on, ani jeho rodiče. Je slepý, aby se na něm zjevily boží skutky. Takže někdy může být ta nemoc prostě jenom kvůli tomu, aby Bůh ukázal, jak je dobrý, jak je milostivý, jak je veliký. A to samé je dokonce s úmrtím Lazara v 11. kapitole. Aby se ukázala boží sláva. Takže zase pro naše modlitby za uzdravení je dobré si uvědomit různý cíl nemocí. A tady možná taková vzuvka. U těch cílů nemocí je si dobré uvědomit taky, že jsou vyšší cíle, než je tělesné zdraví. My častokrát říkáme hlavně to zdraví.

[25:14] Ale ono to tak není. Samozřejmě nám zdravím se to říká. Nebo kdybychom měli nějakou těžce vylečitelnou nebo nevylečitelnou nemoc, nevím, jak by se mi to říkalo. Ale je vyšší ještě cíl, než jenom tělesné zdraví. A tak, aby jsme potom nedegradovali křesťanství jenom na nějaký druh náboženství lidského štěstí. Že jde jenom o to, aby jsme se tady na zemi měli dobře. Důležitější než zdraví tělesné je zdraví ducha, věčný život. Máme hledat nejdříve boží království. Protože to, co je možné, je, aby jsme byli fyzicky zdraví a neměli spasení, tak co je větší tragédie. Prožít šťastný život tady a být na věky mrtvý anebo být tady nemocný a mít věčný život.

[26:16] Ježíš to říká v Matouš 5. kapitola Lépe je pro tebe, aby si vešel do božího království jednooký a bez ruky a bez nohy, než aby si i s oběma očima, oběma rukama a nohama skončil v pekle. Až tak tvrdě to Páne Ježíš říká. A tam samozřejmě u toho taky můžeme vidět, že i nemocní lidé jsou na tom někdy lépe než ti zdraví. Protože dokážou prožívat boží blízkost, štěstí, boží přítomnost. A někdy můžete být zdraví, můžete být bohatí, můžete mít všechno, co chcete a jste nešťastní v životě. Prostě už vás to ani nebaví žít. Takže to fyzické zdraví není ten nejvyšší cíl. To, co je zase dobré z druhé strany, je vidět, že základem pro uzdravení je boží vůle.

[27:22] Že Bůh nechce, aby jsme se trápili. Bůh není sadista. Že by se vyžíval v tom, že budeme nemocní a že se budeme trápit a teď prostě Bůh takový není. Bůh nám přeje dobré a chce, aby jsme byli zdraví. A vlastně to je základ, protože jinak bychom se nemohli modlit za uzdravení. Kdybychom nebyli přesvědčení o tom, že Bůh může a chce uzdravit, tak nemáme žádný základ, protože se modlit za uzdravení. Protože jak se chcete modlit s důvěrou za zdraví? když nevěříte tomu, že Bůh to může udělat a nebo chce. Tím základem pro uzdravení je kříž Pána Ježíše Krista, protože na kříži Ježíš nesl nejenom naše hříchy, ale i naše nemoci. Izaiáš to říká, Matouš to opakuje a Petr taky, jeho ranami jsme uzdraveni. On naše hříchy a nemoci na sebe vzal.

[28:27] A tím, že Ježíš odstranil hřích, tak odstranil vlastně tu příčinu, jak jsme mluvili na začátku, tu hlavní příčinu nemoc. Proto vůbec tady může být uzdravení. Takže tím základem je kříž Pána Ježíše Krista. A my pokud jsme zdraví a uzdravení, tak to, co můžeme, je děkovat Pánu Ježíši Kristu za jeho milost a za to, že přišel a zemřel za nás. Že on položil svůj život. A Pavel tady citoval ten Žálm 103 a tam je ta nádherná věc. Ze všech nemocí tě uzdravuje ten Bůh. V Exodu 15, 26 říká hospodin Izraeli, já jsem tvůj Bůh, který tě uzdravuje. A ten Izajáš to potom ještě taky říká. Proto je vůbec uzdravení možné. Takže se můžeme modlit s tou důvěrou a nechat to na Pánu, jestli to je jeho vůle, aby to bylo teď, nebo aby to bylo takovým způsobem, nebo jiným způsobem.

[29:35] A nebo, prostě ještě můžu k tomu říct, že pokaždé, když se modlíme a přemlouváme za uzdravení, Bůh něco udělá. A někdy neodejme nemoc, ale dá sílu tomu člověku to snášet den ze dne. Prostě vždycky se něco stane. A protože Bůh je opravdu dobrý. Takže Bůh to chce, můžeme se za to modlit. A zase na druhou stranu, můžeme vidět, že ne každý bude uzdravený. V Novém zákoně to je jasně vidět. A to i na příkladu života Apoštola Pavla, který možná také dary měl, a skrze kterého Bůh dělal obrovské zázraky, nebo skrze Petra. Stačilo, aby prošel Petru v stín kolem někoho, nebo aby odnesli šátky, do kterých se utíral Apoštol Pavel za toho horka, dával je na nemocné v Efezu a oni byli uzdraveni.

[30:45] A to byla ta boží přítomnost, která tam působila. A pak jsou případy, kdy Apoštol Pavel napíše, nechal jsem trofima v milétu, protože byl nemocný. To neměl moc ho uzdravit? No, pán Bůh, nebyla to boží vůle. Epafroditos byl nemocen a byl nemocen až na smrt, říká Apoštol Pavel. A děkuji Bohu, že mu zachoval život. Prostě ten člověk byl nemocný. Tymoteus byl nemocný na žaludek. A možná ještě na další věci, které mu říká kvůli svým častým nemocem. Takže to bylo chronické, něco, co se opakovalo, něco, v čem ten Tymoteus žil. A potom Apoštol Pavel, ten osten v těle, o kterém už jsme mluvili, třikrát za to Apoštol Pavel prosil. A pak mu Bůh řekl, stačí, když máš mou milost, protože moje milost tě tím pronese. A u toho je důležité, aby jsme nestratili víru v to, že Bůh je dobrý, že Bůh může, aby jsme nerezignovali na to, se modlit za někoho, protože víme, že Bůh uzdravuje.

[31:58] A pokud neuzdraví tady, tak ale uzdraví v nebi. Je to, tak jak to říkal někdo, to uzdravení je jenom otázka času. A někdy to vidíme tady a někdy to uvidíme až v nebi. Ale Bůh uzdravuje. Tam už nebude ani nemoc, ani slzy, ani smrt, ani hřích. A cílem toho uzdravení je zdraví. A to, o čem jsem mluvil před chvíli, že to není jenom to tělesné zdraví, ale je to celková. Bůh pečuje o naši duši, ducha i tělo. A vlastně cílem je radost ze života. Nebo pokoj, upokojení. Protože to zdraví v sobě opravdu celostně zahrnuje i jak tělo, tak ducha, tak duši. Protože Ježíš přišel, aby přinesl život v plnosti.

[32:58] A určitě cílem ještě jedno, že je ukázat na boží moc, aby mohli lidé uvěřit v Pána Ježíše Krista. Je to často svědectví, nebo bylo to svědectví o tom, že když Bůh někoho uzdravil, tak lidé otevřeli oči a v toho jeho okolí třeba uvěřilo. Boží moc. Takže i to může být cílem toho uzdravení. A teď ještě něco k těm způsobům uzdravení. Pán Bůh uzdravuje různým způsobem a zase tam, tak to zasazujeme, ten dar do toho kontextu. Je přirozené uzdravení skrze lékaře a léky. Bůh je dal, protože on to byl, kdo vložil tu uzdravující moc, nebo ty látky do rostlin, do všech těch látek, které lidé objevují a vyrábí z toho různé léky. Takže je to něco, co jenom oni objevují. To netvoří. Oni to můžou jenom objevit.

[33:58] My můžeme jenom objevit vždycky. To, co Bůh už dal. A tak Apoštol Pavel třeba tomu Timoteovi doporučoval mírně užívat kvůli tomu žaludku vína. Prostě přirozený lék nějaký. Takže to ale není návod, jak se vždycky u toho dodává. A možná, že na Moravě tím spíš. Uzdravení skrze modlitbu nebo dar uzdravení není v protikladu k tomu, že jdeme k lékaři a že bereme léky. Nikdy to nestojí a nikdy to nesmí stát proti sobě. Nikdo, kdo bere léky, si nemůže říct, že má nedostatek víry a nikdy bychom to nikomu neměli říct, my neber léky. To je věc, která by se neměla dít. neberáme. Kromě toho případu, kdyby to vyloženě Bůh nějak řekl, ale i tam si musíme být velmi opatrní, zvlášť u psychických nemocí.

[35:07] Protože někdy lidi, kteří jsou psychicky nemocní a si myslí, že jim to Bůh řekl, přestanou brát léky a ocitnou se prostě ve velkých problémech. Takže brát léky není hřích, není to nedostatek víry. A můžeme třeba i věřit tomu, že Bůh nás uzdraví a mezi časem prostě podstupovat nějakou léčbu. Důležité je to, v co vkládáš svoji víru, taky nebo důvěru. Jestli jsou to jenom ty léky, anebo jestli je to Bůh. Je jeden případ ve starém zákoně král Asa, druhé paralipomenon 16.12, o kterém je řečeno, že na stáří onemocněl a vyhledal pouze lékaře a nedoptával se hospodina. Boha z toho vynechal a svoji důvěru vložil jenom v lékaře. Tak to je zase jiný extrém.

[36:09] Tak jak se to krásně říká, lékař léčí a Bůh uzdravuje. A určitě jsou ty svědectví, že lidé, kteří třeba byli někde na operaci, se mohli před tou operací modlit za ty lékaře a bylo to pro ně svědectvím, aby Bůh vedl jejich ruce, aby pomohl té léčbě a protože uvěřují tomu, že Bůh to má ve své ruce. Takže to je přirozený způsob uzdravení. Potom může být uzdravení k nám přijít skrze osobní víru. Když nám Duch Svatý osobně dá víru v to, že Bůh nás uzdraví, že nám přivlastní nějaké zaslíbení nebo slovo z písma, prostě osobně k nám promluví a my máme tu víru, ano, Bůh říká, že budu zdravý. To jsou případy, kdy pán Ježíš říká těm, kteří k němu přišli, lidi, tvoje víra tě uzdravila. Ne, že by to byla ta víra, ale to byla víra v Ježíše.

[37:10] Prostě ta osobní víra v Pána Ježíše Krista, která tam působila. Někdy se ptal těch nemocných, a věříš, že to můžu učinit? Jinak možná ještě jedna odbočka k tomu. Jsou dva případy uzdravení v Pána Ježíše, které se tady toho týkají. Jeden je malomocný člověk, který přijde za Ježíšem a říká, jestli chceš, můžeš mě očistit. A Ježíš říká, chci, buď čist. A náš profesor říkal, to byl člověk, který věřil tomu, že to Bůh může učinit, ale nebyl přesvědčen o tom, že chce, o boží dobrotě. A Ježíš říká, já chci. Já vím, že věříš, a já chci. Druhý případ opačný je ten otec toho posedlého chlapce, kde je proměnění nahoře, učetníci zápasy s tou posedlostí nemůžou vyhnat toho ducha, Ježíš se vstupuje z té hory, potká je a teď ten otec říká, můžeš-li pomož nám.

[38:29] A on je přesvědčený o tom, že Ježíš by i chtěl, ale vůbec není přesvědčený o tom, že může, že má tu moc. A Ježíš ho uzdravuje. A tak se někdy nacházíme v těchto dvou věcech. Někdy jsme i přesvědčení o tom, že Ježíš může, ale už nejsme tak přesvědčení o tom, že je dobrý a že by chtěl. A někdy si třeba i myslíme, že Ježíš by chtěl, ale vůbec nejsme přesvědčení o tom, že má tu moc. A tak se potřebujeme modlit, aby jsme viděli i boží dobrotu, i boží záměr, boží vůli, boží cíl a i boží moc, kterou má. Ještě doufám, vydržíte chvíli. A způsob uzdravení je přímluvná modlitba. To vidíme u těch čtyřech, kteří nesli toho ochrnutého přítele k pánu Ježíši Kristu a prostě oni vyjádřili tu víru.

[39:30] Ani to nebyla víra toho nemocného jako víra těch čtyř, kteří přišli a přinesli k Ježíši jejich nemocného přítele. A my se můžeme přimluvat, přinášet s důvěrou naše blízké k Ježíši, aby se jich dotkla, by jim pomohl. Speciální případ téhle přímluvné modlitby, služba starších zborů, Jakub 5. kapitola od 13. do 18. verše. Tam je to popsané a je to něco, k čemu vás můžeme jako starší povzbudit. Pokud budete chtít, tak se nebojte zavolat nebo napsat nebo říct, přijďte se za nás modlit. A my se můžeme modlit. Tam jedna věc, která mě na tom zaujala ještě je, že tam je taky řeč o vyznávání hříchů. A jednak o toho nemocného dopustili se, tam je to, že nemusí tam být žádný hřích, ale může.

[40:34] Takže tam je ta péče i o ducha ze strany starších. Ale také vyznávejte hříchy jeden druhému, abyste byli uzdraveni. To znamená, na tu modlitbu tam potřebuje být čisté prostředí, takzvaně. Že nejsou ani mezi staršími, ani mezi tím nemocným a staršími nějaké nevyřešené věci. A nejdřív je potřeba vyřešit to, co je tam nějaká hořkost, nebo na odpuštění, nebo prostě něco vysvětlit. A teprve potom je možné se modlit ve víře. Takže přímluvná modlitba a teď ten dar uzdravení nakonec. To, co je zajímavé, je, že to je v množném čísle. Není tam dar uzdravování, ale dary uzdravování. Je to důležitá věc, možná z toho důvodu, aby jsme si uvědomili, že každé uzdravení je novým božím darem.

[41:38] A že to není tak, že nějaký jeden člověk dostane tenhle dar a potom za každého člověka, za kterého se modlí, na kohokoliv vloží ruce, je uzdravený automaticky. Protože on má tenhle dar. Takhle to není. Jsou to dary uzdravení, že nakonec. každou tu zvláštní případ, na každou tu zvláštní nemoc, je tam nová boží milost a je potřeba, nový dar. A že to je takové přímé působení božího ducha ve společenství, kdy Bůh, a jeden člověk, který o tom píše, charizmatik, který tenhle dar měl, říká, že mu Bůh vždycky ukázal, ano, tenhle toho člověka chci uzdravit. A potom jsem se ani nemodlil za uzdravení a řekl jsem ve jménu Ježíše Krista, jsi zdravý. A ten člověk byl zdravý. Prostě to je něco, aby jsme věděli, že asi tak působí tenhle dar božího uzdravení.

[42:43] Bůh ho dává, protože on ví, co je potřeba pro kterého člověka, pro který případ a co je dobré. A je to mezi těmihle dary duchovními, které Bůh dává a chce dávat. Myslím, že tyhle dary nezmizely z Apoštoly, že je to něco, co můžeme zažít. Je jenom zase otázka toho, jestli jsme ochotní naslouchat Bohu, nechat se použít. A možná, že někdy to použijeme. Tak jako se netrefíme, ale ne povzbuzu k nějakým experimentům v tomhle, ale v tom, aby jsme to v sobě nepotlačili nějak, nebo neutlumili božího ducha. A pokud něco nebude v pořádku, aby jsme třeba činili pokáním, se omluvili a rozpoznávali, učili se rozpoznávat ten boží hlas a byli pánu Bohu k dispozici.

[43:56] Takže Bůh dává uzdravení. Dává je nejrůznějším způsobem, ale i těmito dary ducha svatého. Děkujeme mu za to. Když máme mezi sebou různé nemoci, tak vidíme ty příčiny, vidíme ty cíle. Vyprošujme si od Boha taky boží milost a vedení a moudrost, jak se máme za nemocné modlit. A modleme se i za tenhle dar. Komu ho bude Bůh chtít dát, v který případ, ale aby pán Bůh se mezi námi, když bude chtít, mohl projevit i tímhle způsobem, protože On může. Amen.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20260208/dary-uzdraveni · Aktualizováno: 2026-10-15