# Manželství

> Kázání ze dne 15. 2. 2026, Přísloví 27:12; Jan 13:17, David Sláma. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 15. 2. 2026
- **Kazatel:** David Sláma
- **Biblický text:** Přísloví 27:12; Jan 13:17
- **Délka:** 21:23
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2026-02-15-Manzelstvi-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2026-02-15-Manzelstvi-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:00] Pokoj vám, radši a sestry, taky vás všechny srdečně vítám, kteří tu jste domácí i hosté a jsem rád, že můžeme být spolu. Dneska nebudeme pokračovat jednu neděli v tom tématu duchovních darů, co dále pán zase bude příště. A protože proč? Protože byl Valentín. To jste zaregistrovali včera, že jo? Všichni. My jsme včera to taky zaregistrovali s manželkou, protože jsme chtěli vyrazit, když jsme v šumperku u rodičů a mohli jsme tam nechat na chvíli děti a mohli jsme být chvíli sami. Tak to bylo také úplně úžasné chvíle, ale že byl Valentín, jsme zjistili v tom, že všechny kavárny téměř byly plné. Takže lidi vyrazili, ale je to dobře, že chtějí být lidi spolu a chtějí utužovat vztahy.

[1:06] A nejenom, že byl Valentín, ale probíhá taky Národní týden manželství. Nevím, jestli jste to zaregistrovali, už je to 20. ročník. Probíhá taková akce, která začala ve Velké Británii. Je to dělané na podporu právě manželství, aby církve nebo lidi, kteří si váží manželství na venek, dávali najevo to, že je to dobré. A že je potřeba na tom vztahu pracovat, že to není vztah, který je jednoduchý, že je často překvapující a že to stojí za to. Takže to taky probíhalo, tenhle minulý týden. A já jsem vděčný za to, že takové akce můžou být. A i když se mluví o manželství a chce se tomu vyjádřit podpora, tak je dobré vždycky jedním dechem dodat k tomu, že připomenout, že i to být svobodný je boží dar.

[2:17] A že to je plnohodnotný boží dar. Že člověk, který žije sám, tak žije život, který má v božích očích cenu před Bohem. Není to tak, že manželství je něco víc, než to být svobodný. Ale teď se chceme soustředit na to manželství, protože to je taky dar a je potřeba na něm pracovat. To, o čem bych chtěla dneska mluvit, tak by se dalo vztáhnout na vztahy obecně. Takže ať už jste v manželství, nebo už nejste, nebo ještě nejste, tak určitě máte nějaký vztah, na který se to téma, nebo vlastně taková jednoduchá myšlenka, kterou bych chtěl dneska zdůraznit, by se na to dala aplikovat. Takže nechtěl bych dneska mluvit moc dlouho, ale chtěl bych potom, abychom se pokázání také modlili.

[3:21] Jinak ještě, než řeknu tu myšlenku, tak jsem chtěl ještě jenom sdílet to, že to téma toho týdne manželství bylo takové jedna z těch otázek, čím vás manželství překvapilo, nebo co je překvapivé. A tak jsem si říkal, že manželství jako každý blízký vztah, který člověk má, nám toho hodně řekne o tom druhém člověkovi, se kterým žijete. Ale možná ještě víc vám toho řekne o vás samotných. Je jeden verž v knize Přísloví, 27.17, který říká, že železo ostrí železo. A tak tvář jeden druhého se ostrí o sebe. A prostě když jste v takhle blízkém vztahu, tak samozřejmě se můžete nějakým způsobem schovat a prostě nepustit toho druhého k sobě.

[4:31] Ale když ho k sobě pustíte, tak do sebe začnete narážit. Začnete se ostřit jeden od druhého. Tříbí se vaše názory, tříbí se charakter. Je potřeba umět naučit se odpouštět, komunikovat, hledat dobro toho druhého. A slyšel jsem jednou takovou krásnou definici manželství, která říká, že manželství je výheň svatosti. Nebo výheň lidskosti. Myslím, že minulý rok jsem říkal, že manželství může být přecím nebe. Tak to je jedna pravda. Ta druhá pravda je, že to někdy může být přecím pekla. I to může být pravda. A tahle myšlenka se hodí teď do toho tématu. Že to je výheň, taková kovářská výheň. Takže byl to Jarda, kovář, ten by mohl povídat, kolik je tam stupňů. A jak se to kuje tamto železo.

[5:37] A v tom manželství je výheň, kde se kuje náš charakter. Tam se to tvaruje. Častokrát je to dost žhavé. Někdy možná víc, než bychom chtěli. Ale na druhou stranu, díky Bohu, že to není chladné. Kdyby to bylo úplně chladné, tak by to bylo ještě horší snad. Takže dostává se na povrch to, jací jsme. A vždycky v tom blízkém vztahu se to dostane na povrch. A já jsem zjistil, kolik sobectví se ve mně skrývá. Jak člověk myslí na sebe, že co jemu to dá. A nebo jak já bych potřeboval věci. Jak já bych to chtěl. A to se netýká no toho vztahu s manželkou, ale i s dětma.

[6:38] Prostě ne, co potřebují ti druzí hodně, ale co potřebuju já. A jak jsem potom nešťastný, když to nemám. Kolik nutností trpělivosti, kterou nemám. A kterou se musím učit. A kterou se musím učitit. A nejenom takové té trpělivosti, jako že to v sobě dusíte, dusíte a ono to potom vybuchne, ale té laskavé trpělivosti, té boží trpělivosti. Kolik je potřeba neodplácení. A taky jsem zjistil, jak málo kreativní jsem. Jako v tom, co by se dalo dělat, nebo co by se dalo vymyslet, tak někdy člověk zjistí, že je úplně, není to moc dobrý. A když se něco povede, o to krásnější to potom je. A oni si toho vážejí naštěstí, že když se něco povede, tak to jsem za to moc rád.

[7:45] A pak jsem ale taky zjistil, a to je ta myšlenka, ke které se dostáváme, že spoustu věcí vím o manželství. Ale ta druhá věc je, jak se mi daří to žít. A pro toto moto, ta jedna myšlenka, kterou možná bychom si mohli zapamatovat dneska, je z Janova Evangelia, 13. kapitoli 17. verš, kdy Ježíš říká svým učedníkům, po té, co jim umyl nohy, a oni to nějak zreflektovali spolu, to, co udělal pro ně, a říká jim, že když on jako pán a mistr jim umýval nohy, tak oni to mají taky dělat. A pak jim dodává tuhle větu. Když to víte, blaze vám, když to taky činíte. A to v tom manželství platí.

[8:46] My prostě víme a známe toho hodně o vztazích. Víme o odpuštění, o tom, jak bychom měli odpouštět a jak je to dobré odpouštět. Víme o snášenlivosti, o nutnosti se obětovat. Víme o tom, jak bychom měli toho druhého mít rádi. Možná toho víme hodně o tom, jak komunikovat společně a co je to dobrá komunikace. A pak, když k tomu přijde, když se to má dokázat v životě, tak najednou zjistíte, že to jenom víte, ale že to neděláte. A utkvěle mi také dva řádky z jedné písně Luboše Hlavsy. Ještě tenkrát, když hodně zpíval ze Šumperka, tak tam v jedné písni se zpívalo Když přede mnou zlý člověk stál a já ho měl mít rád. To jsou dvě věty, které se mi zadaly do mysli. Prostě najednou jste postavení před tuhle zkoušků, že je tam někdo a vy máte dokázat to, co vyznáváte.

[9:58] Těžké situace, které přichází do našich životů, vždycky prověří to, jak na tom jsme. A ukážou to. Tak, jak jsem to říkal na začátku, že to se ukáže v tom vztahu, jaký jsme. Když nás ten druhý štve nějakou věcí, kterou pořád dělá a my už jsme ho tolikrát prosili, aby to nedělal a on to prostě, prostě se mu to nikdy nepovede, udělá to. Trpělivost. Jak zareaguju? A nebo když zapomíná na to, co je důležité, nebo když jste uprostřed hádky a pamatuju si, že jsme sledovali chvilinku takovou, jmenovalo se to nastojáka, jestli to někdo viděl někdy, to byla stand-up show. A ten člověk tam mluvil o tom, že si přečetl ty poučky o tom, jak má vypadat správná hádka.

[11:04] Že máte zůstat naprosto klidní, máte být věcní, máte se soustředit na problém a jde to? Když prostě to ve vás úplně vře a teď si říkáte, jak to ten druhý vůbec může říct. A teď jsme v pohodě, v plně detachment, jak se říkalo anglicky, odstoupit od toho. No my víme, známe ty poučky, ale v tu chvíli, kdy to máte prokázat, tak se ukáže, jestli to tam je, anebo jestli to tam není. Takže to je tahle myšlenka. Víme toho hodně, jenom to žít. A nechtěl bych, aby jsme si to vyložili, jako to, že se nemáme vzdělávat, že nemáme chodit na semináře, nebo číst, hledat si informace o tom, jak zlepšovat věci, jak třeba líp komunikovat.

[12:12] A i co se týče těch hádek třeba. Aby jsme nehledali odpovědi na různé otázky, to je potřeba. To potřebujeme vědět. A pak potřebujeme s tím něco dělat. A taková dvojí věc, co bych chtěl s tím udělat, je to, aby to byla pro nás výzva. Aby to byla výzva k tomu, aby opravdu jsme žili to, co známe. Potřebujeme žít svoji víru. Aby nebyla jenom poznáním, se kterým souhlasíme, o kterém víme, že to je dobrá věc. a že to Bůh chce, ale aby to, co známe, měnilo náš charakter. Aby to měnilo naše postoje, naše reakce, které máme v životě. To se týká vztahu, ale to se týká i obecně celého našeho života s Bohem.

[13:12] Aby to, co víme, jsme žili. A Jakub nás k tomu vyzývá ve svojí epištole. Aby ta naše víra byla živá. Aby se projevila skutky. Protože on říká, nestačí jenom říct těm, kteří mají hlad a nemají oblečení, mějte se dobře, ať vám není zima, ať nemáte hlad. Kdybyste jim nedali napít, kdybyste jim nedali najíst, kdybyste je neoblékli. Takže, aby to, co víme, jsme žili. Takže to je výzva. A zároveň z druhé stránky, aby to pro nás bylo povzbuzení. Aby zároveň. Zároveň. Konec. A to bylo pouzbuzení v tom, jdi do toho, prostě i když padáš, i když ti to nejde, i když jsi zklamal dneska už po 27., tak prostě to nevzdej.

[14:16] Protože Bůh o nás ví, ví o našich zápasech. Bůh nám chce dávat sílu k tomu, aby jsme tohle dokázali, aby nás proměňoval. A vlastně moc dobré je si uvědomit to, že když po nás Bůh něco chce, tak zároveň s tím dává dost síly to udělat. Že se říká, že v tom příkazu je vždycky i zmocnění. Že Bůh po nás nechce nic, co nedokážeme. A zároveň po nás nechce nic, co by on nedělal. Protože on na nás nenakládá. A pak prostě jenom nekouká, jak nám to nejde. Ale je s námi. Je jako opravdu náš dobrý otec, který nás bere za ruku a krok za krokem nás vede v tom a pozbuzuje nás. Neboj, nejde ti to. Ale pojď, ještě jednou to zkusíme.

[15:17] Zkusíme to znovu a znovu. Dobrý, tak teď už se to povedlo. A my potřebujeme, to, co potřebujeme, je si to uvědomit a přijmout to, že jsme v téhle škole. A chtít růst. To má zase spoustu věcí s tím spojených. S naší píchou je, že to vortí naší píchu, že to nedokážeme. Potom se dokážeme litovat. Potom ještě ta pícha je v tom, že nejsme tak dobří, jak bychom chtěli být. A neumíme to. A my jsme byli spíš jako děti. A nechali se pánem Bohem vést. A byli s ním. Když s ním budeme udržovat vztah a budeme napojeni na něj, tak z něho můžeme čerpat sílu. To je v tom Janově Evangelium ta patnáctá kapitola o kmeni a ratolestech.

[16:23] Že když jsme napojeni na něj, tak do nás může proudit jeho život. Bůh ví, že jsme jenom tělo. To je ze Žalmu jeden krásný verš. On ví, že jsme jenom tělo. Zná naše slabosti a chce nás posílit. A zároveň nás vychovává. Ta vychová je laskavá, je přísná, ale je to vychová. Takže když něco pokazíme, máme příležitost prosit za odpuštění. A za sílu žít jinak. Takže i v tomhle je to vlastně výzvak životu v pokání. V neustalém pokání. Před Bohem i před druhými lidmi. Aby jsme Boha prosili za to, co nezvládáme, co je špatně, ale aby jsme prosili za odpuštění i ty naše blízké.

[17:25] Takže dneska žádné dlouhé kázání. To je jedna myšlenka. Když to víte, blaze vám, když to taky činíte. Amen. A teď bych chtěl, aby jsme se modlili. A každý sám. Aby jsme byli každý před Bohem. A přemýšleli. Mám ještě pár takových otázek k přemýšlení. A můžeme nad nimi přemýšlet. A mluvit o tom s Bohem. A když přichází nějaká takováhle krizová situace, ve které se máme dokázat ve vztahu, co děláte? Jaká je ta první reakce vaše? Co můžeš udělat jinak příště?

[18:30] Jeden krok k tomu, co uděláš jinak, aby to nebylo špatně. A možná zkuste si vybavit, kdy jste to v poslední době zažili. Ať už teda ve vztahu k lidem nebo k Bohu. Že jste věděli, co máte dělat. Ta známost tam byla. A přesto jste se nezachovali podle toho. Proč? Co vám chybí? Co může být špatně? A zase, co by se dalo udělat jinak? Nebo líp? Co by vám pomohlo v tom začít žít Boží slovo? A jak jsme to zpívali? Nemusí se bát Boží slovo žít. A takže se modleme teď za sebe. Modleme se i za ty svoje protějšky nebo za ty, se kterými máme nějaký vztah.

[19:34] Aby nám Bůh dával sílu ve zkouškách a v těch zkušebních situacích, aby se tam ta víra projevovala z kutky. Přimluvejme se třeba za ty konkrétní situace, ve kterých víme opakovaně, že to nezvládáme. A za Boží sílu to začít měnit, krok za krokem. A pokud budete chtít, tak se o tom potom můžete i sdílet doma, s manželkou, s manželem, s přáteli, s dětmi. A nebo můžete někoho pozvat k tomu a říct, víš, nezvládám tuhle věc, tohle mi dělá problém. Prosím tě, modli se za mě. A když vás takhle někdo požádá, tak třeba za dva týdny se ho zkuste zeptat. Tak co? Jak to je? Je to lepší? A když řekne, tak řekne, že jo, tak buďte rádi. Když řekne, že ne, tak řekněte, dobrý, nevadí.

[20:37] To zvládneme. S Bohem to zvládneš. Budeme se modlit dál. A podporujme se, nesme se na modlitbách. Takže, a jo, a potom ještě jedna věc. A pokud jste to zvládli a povedlo se něco a máte z toho radost, tak na to nezapomeňte. a děkujte za to Bohu, děkujte za to, že se to povedlo, že vám to dal zvládnout, protože tou vděčností mu vzdáváte chválu a je to obrovský pouzbuzení pro to, aby se to příště zase povedlo. Takže zůstaňme teď každý sám s Bohem, můžeme se modlit, přemýšlet a já to potom ukončím hlasitou modlitbou.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20260215/manzelstvi · Aktualizováno: 2026-10-15