# Dary jazyků a proroctví

> Kázání ze dne 22. 3. 2026, 1 Korintským 14:1-28, David Sláma. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 22. 3. 2026
- **Kazatel:** David Sláma
- **Biblický text:** 1 Korintským 14:1-28
- **Délka:** 38:54
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2026-03-22-Dary-jazyku-a-proroctvi-esv2-82p-bg-19p-music-m.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2026-03-22-Dary-jazyku-a-proroctvi-esv2-82p-bg-19p-music-m.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:00] Pokojí vám, radci a sestry, jsem rád, že můžeme být spolu. A dneska máme před sebou poslední dva dary z toho seznamu duchovních obdarování, který je Apoštol Pavel napsal v 1. Korinským ve 12. kapitole. Dary jazyků a výkladu jazyků. A protože se to téma probírá ještě i v té kapitole 14., tak to budeme teď společně na začátek číst. Tak kdo můžete, tak si otevřete svoje Bible, nebo můžete sledovat ten text vzadu, vysvícený. A v té 14. kapitole se ten dar vždycky srovnává ještě s proroctvím. Takže to zase můžeme vnímat a můžeme se do toho zaposlouchat. Budu číst z té 14. kapitoly od 1. až do 8. a 20. verše. Tak můžete zůstat sedět a vnímat to slovo.

[1:02] Držte se lásky a usilujte o duchovní dary, nejvíce o dar prorocké řeči. Vždyť kdo mluví jazyky, nemluví k lidem, nebo k Bohu. A nikdo mu nerozumí. Je puzen duchem, ale to, co říká, zůstává tajemstvím. Ten, kdo však má prorocký dar, mluví k lidem, pro jejich duchovní užitek, napomenutí i po vzbuzení. Kdo ve vytržení mluví jazyky, mluví ke svému užitku. Ale kdo mluví prorocky, mluví k užitku církve. Chtěl bych, abyste všichni mluvili jazyky, ale ještě více, abyste měli prorocký dar, neboť ten, kdo mluví prorocky, znamená víc, než ten, kdo mluví ve vytržení, hleda, že by jeho řeč byla vykládána, aby z toho církev měla užitek. Žeď, kdybych k vám radši přišel a mluvil jazyky a nepřinesl vám žádné zjevení od Boha, ani poznání, ani prorocké naučení, jaký prospěch byste z toho měli?

[2:05] Je to jako s hudebními nástroji, třeba s flétnou nebo kytarou, kdyby nevydávali odlišné tóny, jak by bylo možno rozeznat nápěv, který se na ní hraje? A kdyby polnice vydala neurčitý zvuk, kdo by se připravoval k bitvě? Tak i vy. Jestliže ve vytržení nepromluvíte jasné slovo, jak se má poznat, co bylo řečeno? Budete mluvit jenom do vzduchu. Na světě je mnoho různých řečí a každá má svá slova. Jestliže však neznám význam těch slov, budu pro mluvčího cizincem. A on bude zase cizincem pro mě. Tak i vy. Když tak horlivě usilujete o duchovní dary, snažte se, abyste měli hojnosti, které slouží růstu celé církve. A proto ten, kdo mluví jazyky, nechť prosí, aby je dovedl také vykládat. Kdybych se modlil ve vytržení, modlil by se můj duch, ale má mysl, by toho nebyla účastná.

[3:06] Co tedy? Budu se modlit ve vytržení ducha, ale budu se také modlit s vědomou myslí. Budu zpívat chvalospěvy ve vytržení ducha, ale budu zpívat také s vědomou myslí. Kdybych zděkoval Bohu ve vytržení, jak by ten, kdo do toho není zasvěcen, mohl říct si ámen k tvému díku vzdání, když nerozumí tomu, co říkáš. Ty sice dobře vzdáváš díky, ale druhý z toho nemá žádný užitek. Děkuji Bohu, že mám dár mluvit jazyky více, než vy všichni. Ve schromáždění však, abych poučil i druhé, řeknu raději pět slov srozumitelně, než tisíce slov ve vytržení. Bratři, ve svém myšlení nebuďte jako dětí. Ve zlem buďte jako nemluvňata, ale v myšlení buďte dospělí. V zákoně je psáno jiným jazyky a ústy cizozemců budu mluvit k tomuto lidu, ale ani tak mě nebudou poslouchat, pravý hospodin.

[4:12] Mluvení jazyky není tedy znamením k víře, nýbrž k nevěře. Prorocká řeč však nevede k nevěřený brž k víře. Kdyby se celá církev sešla ve schromáždění a všichni by mluvili ve vytržení a přišli by tam lidé nezasvěcení a nevěřící, což pak neřeknou, že blázníte? Budou-li všichni mluvit prorocky a přijde tam člověk nevěřící nebo nezasvěcený, bude vším, co slyší souzen a usvěčován. Výjdou najevo věci skryté v jeho srdci, takže padne na kolena, pokoří se před Bohem a vyzná, v skutku je mezi vámi Bůh. Co z toho plyne, bratři? Když se schromáždějete, jeden má žálm, druhý slovo naučení, jiný zjevení od Boha, ještě jiný promluví ve vytržení a další to slovo vyloží. Všecko, ať slouží společnému růstu. Pokud jde o mluvení jazyky, ať promluví dva nebo tři, jeden po druhém a někdo, ať vykládá.

[5:17] Kdyby neměli vykladače, ať ve schromáždění mlčí, každý, ať mluví ve vytržení pro sebe před Bohem. Takže to jsou tyhle slova. Je to zvláštní dar Božího ducha. Může sloužit k tomu osobnímu budování, ale taky i pro církev, když je tam ten výklad. Nevím, jak jste na tom ve vztahu k těmhle dvěma darům. Možná to pro někoho je úplně nesrozumitelné, možná to slyší někdo poprvé, nebo někdo z toho může mít strach, obavy, že to je takové zvláštní, taková věc, kterou neumíme uchopit, nesrozumitelná. Takže někdo, třeba starší generace, může mít trošku úplně špatné zkušenosti.

[6:23] Protože kvůli tomuto daru bylo v církvi spoustu kontroverzí a neschod, nesváru, možná i rozdělení. Takže když se o tom začne mluvit, tak je to pro někoho to možná může být velmi citlivé téma. Pro někoho zase úplně nové téma. Takže pokud bude něco nesrozumitelného, tak se můžete přijít potom po schromáždění a můžeme to třeba dovysvětlit nějakým způsobem nebo se o tom ještě bavit. O tomhle daru, aby jsme věděli, že se nemluví jenom v téhle kapitole nebo v těchto kapitolách, ale i pán Ježíš se o nich zmiňuje. Je to v Markovi, na konci Markova Evangelia v šestnácté kapitole, tak tam pán Ježíš říká, že po svém odchodu, když pošle svého ducha, tak budou učedníky, věřící lidi, provázet určitá znamení. Ve jménu mém budou vyhánět démony, mluvit novými jazyky a tak dál, ještě dál.

[7:29] Takže tam se zmiňuje pán Ježíš, upíše o nich apostol Pavel, taky v tom smyslu, že je to dar, který dává Duch Svatý, že On sám jim jim mluví a dokonce, jak jsme četli v té 14. kapitole, si přeje, aby i další lidé jim jim mluvili. Takže z toho, co tam máme, ty zmínky, můžeme vidět, že to nemůže být zlý dar, protože Bůh nedává zlé věci. Bůh je dobrý a dává dobré dary. Žel, že my, když ty dobré dary vezmeme od Boha, tak je dokážeme použít nésprávným způsobem, vložíme do toho něco z té zlé člověčiny svojí a potom jsou z toho problémy. Ale to nic nemění na tom faktu, že sám o sobě ten dar je dobrý, protože Bůh nemůže dávat nic zlého.

[8:30] Někdy se říká, že tenhle dar je ten nejmenší z těch duchovních darů a tudíž je otázka, je vůbec potřebný v církvi. Nemluvě o té otázce, toho z těch duchovních darů. Jestli, že někteří lidé považují vůbec všechny ty duchovní dary za ty, které už nefungují dneska. A k tomu možná dojdeme v té třinácté kapitole, jestli to tak je nebo není. Někteří to říkají proto, že Pavel uvádí tenhle dar až na konci toho seznámu těch duchovních darů. Možná to udělal proto, že někteří korentiané tenhle dar přeceňovali z toho důvodu, že na tom bylo tak nejpatrněji zjevné, že ten lidský duch s tím božím duchem je ve spojení. A tudíž, že takový charizmatik má to nejpřímnější spojení s Bohem. A proto tudíž je to to nejdůležitější, co člověk může mít.

[9:36] A je to známka té pravé duchovnosti. Tak asi mohl být taký problém u části toho korinského sboru. Ale zase tam byla určitě druhá část, která říkala něco opačného už tenkrát, protože tam Pavel zmiňuje v té kapitole nebraňte. Takže už tam byly určité kontroverze ohledně toho to daru. Ale není důvod si myslet, že protože je to na konci seznamu, že to je ta nejmenší věc. Protože když si přečteme takový seznam na konci 13. kapitoly, tak tam Pavel říká, a tak zůstává víra, naděje a láska. Na posledním místě láska. A pak řekne, ale největší z té trojice je láska. Takže to, že něco je na posledním místě v nějakém seznamu, ještě nemusí nutně znamenat, že to je nejmenší nebo nepotřebné, nebo prostě něco, co tak jako můžeme uklidit někam do kouta a čím se nepotřebujeme zabývat.

[10:52] To jsou takové úvodní střípky, abyste tomu rozuměli. Možná, které naráží na některé věci, které jsou také časté otázky ohledně tohoto daru. Tohle obdarování můžeme pozorovat i u lidí, kteří jsou nevěřící. Nebo toto obdarování, jakoby jazyky. V pohanských národech a už i v té první církvi v té době, v mysterijních kultech, když se lidé dostali do nějakého stavu duchovního, tak mluvili nějakými cizími jazyky. Takže ten fenomen toho mluvení není specificky třeba jenom, že by se to vyskytovalo jenom u křesťanů. Ale tady můžeme zase, a někteří to berou jako argument, tak vidíte, toto je u pohanů, tak to nemá co dělat v církvi.

[11:56] Takže to taky není argument, který by mohl obstát, protože, jak jsme mluvili i o těch mocných činech a zázracích, které Bůh může dělat, tak jsme viděli, že dňábel dokáže napodobit i to. A tam jsme uváděli ten příklad třeba z doby Mojžíše, že když ho pán Bůh pověřil určitými znameními, které má udělat před Faraonem, tak do jisté míry to byli schopni udělat i ty egyptští věštci. Takže Satan může cokoliv napodobit, ale to neznamená, že to, co Bůh dává, že to je jeho a že to je dobré. To zneužití nevylučuje použití a to, že to Satan dokáže napodobit, ještě neznamená, že když je to ten křesťanský dar, který Bůh dá, že to je zlé. A jeden kazatel říká, že když se opravdu upřímně modlíme za tenhle dar a s tím, že když ho Bůh chce dát, ať ho dá a netoužíme po nějaké senzacii a v našem srdci není nějaká záludnost nebo zloba nebo hřích, tak když ho dostaneme, tak si můžeme být jistí, že pán Bůh nám ho dal a že to je dobré.

[13:22] S tím odkazem na to, že to říká pán Ježíš, co pak by, nebo vy jako otcové, když vás děti prosí o něco, co pak vy jste mu dali něco špatného, což teprve nebeský otec, když ho prosíte o ducha svatého, dal by vám něco zlého. Takže v té důvěře smíme prosit. Tenhle dar souvisí s modlitbou a modlitba a pro ten modlitevní život, pro ten vnitřní duchovní život křesťana je to nesmírně důležitá věc, jak ještě potom budeme vidět. A se ještě několik těch poznámek. Je dobré říct, že neplatí to, co tvrdí někteří, možná letniční, možná už ne všichni, ale dřív se to tvrdilo, že když někdo má tento dar, tak to je ten důkaz naplnění duchem svatým. Není to tak, protože už v těchto kapitolách Apoštol Pavel jasně předpokládá, že ne všichni mluví jazyky.

[14:29] To je 12. kapitola, 30. verž. Takže není to nějaká známka, že když má člověk tenhle dar, tak je duchovnější nebo naplněný duchem nebo něco v tomhle smyslu vyšší křesťanská třída. Takhle to není. Potom, nevím, jestli jste se někdy nad tím pozastavovali, když to čteme v ekumenickém překladu, řeč ve vytržení. Oni ani neříkají řeč modlitba v jazyku, ale řeč ve vytržení. Co si pod tím představíte? Je nějaký trans, že člověk se dostane do nějakého vytržení a teď už neví, co říká a prostě jenom z něho něco jde. tak to je určitě mylná představa, protože to je prostě použitá slova ekumenického překladu v tom originále, tam nic takového není. Tak jako na jiných místech spoustu věcí ekumenka překládá krásně a dobře, tak na tomhle místě to není úplně šťastné.

[15:32] A takže není to nějaký trans, že by se člověk dostal do nějakého vytržení a neuměl se ovládat, nevěděl, co se s ním děje. Naopak, člověk, který se modlí skrze toto obdarování, naprosto vědomně může ovládat. Protože třeba ve 14. kapitole 27. verši říká apostol Pavel právě to, co jsme tam četli, ať promluví dva nebo tři, jeden po druhém někdo a vykládá a potom 28. kdyby neměli vykladače, ať umlkne. Prostě on může umlknout, může se přestat modlit. Takže je tam vidět to, že ten člověk je při smyslech, když to tak řekneme. Takže jak už jsem říkal, i v tom Korintu o tom bylo třeba mluvit. Někteří ho předceňovali, někteří podceňovali. A apostol Pavel to v té 14. kapitole vysvětluje, dává tam ta pravidla, používání a říká, nebraňte.

[16:38] A potom zase, minule jsem to říkal a možná i víckrát, tak to zase připomenu ještě, že mezi tou 12. a 14. kapitolu dává tu 13. o lásce, která je právě v tom kontextu těch duchovních darů nesmírně důležitá. Láska je trpělivá, laskavá, nezávití, nevychloubá se. A je to důležité to žít. Protože když nemám tento dar, tak potřebuji mít lásku, být trpělivý a laskavý k těm, kteří ho mají a nepohrdatými třeba. Nebo nemíte za nějaké, víte, jak to někdy, my říkáme, ten nějaký divnej takový, víš to. Tak prostě tohle vás a nedělám. Naopak, pro ty, kteří mají tenhle dar, tak láska není pyšná nikdy. Nevypíná se, že je něco víc, protože já mám tenhle dar a ty ostatní, to jsou ty neduchovní, kteří ho nemají.

[17:42] Ne. Boží láska totiž dokáže, a to je ten zázad, a ta nádhera křesťanského společenství, když je mezi námi pán, dokáže spojit lidi, kteří mají dar jazyku i ty, kteří ho nemají. Aby se měli rádi, aby se vzájemně ctili a aby spolu sloužili jednomu pánu. Takže dvanáct, čtrnáct a ta třinátka, jako strašně důležitá kapitola. Takže teď něco přímo k tomu daru. Je to obdarování, kdy duch svatý, třetí osoba, boží trojice, dává člověku promluvit v nějakém jazyce, který se předtím neučil. A většinou je to v modlitbě, myslím. A nový zákon popisuje tenhle dar, asi jsou tam tři pojmy.

[18:42] V první korinském dvanácté kapitole je napsané, že někomu duch dává druhy jazyků. Jakoby se tím chtělo naznačit, že jsou různé. A že když někdo má tento dar, tak nehovoří nebo nemodlí se pouze jedním, ale že někdy při různých příležitostech může mu Bůh dát promluvat v různých těch jazycích. Některý říkají, že nějak jinak se modlí, třeba když chválí a uctívají Boha. Trošku jiný jazykem se modlí, když se přimlouvají a prosí, nebo když něco trápí a před Bohem a to dávají prostě znát. Takže to jsou tohle ta zmínka. Potom ve 13. kapitole, v prvním verši je tak velmi zajímavá zmínka. Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, říká Pavel.

[19:45] Takže ty lidské jazyky, člověk se nikdy tenhle jazyk neučil, ale Bůh mu najednou dá promluvit nějakým jiným jazykem. A to se někdy děje a jsou je ta svědectví, že jsou schromáždění, na kterém jsou třeba cizinci. Najednou se někdo začne modlit v jazyce, který se v životě neučil a ten druhý tomu rozumí, protože to je v jeho materštině. A pak se ten člověk už třeba v životě tím jazykem nemodlí. Ale pro tu příležitost, protože Bůh to chce použít a třeba nějak toho člověka povzbudit nebo mu něco říct, nebo prostě se ho dotknout, tak to dá. Ale to neznamená, tak jako se z toho někteří vysmívají a nebo si z toho dělají legraci, a nebo se můžou pohoršit nad tím. A neznamená, že se člověk nemá učit cizí jazyky, že se nepotřebuje učit. Bude prosit Pána Boha, aby mu dal dar jazyku a potom se nemusí učit cizí jazyk.

[20:46] Možná to zmiňuji jako, si říkáme, proč to vůbec člověk říká, ale předkal jsem se s tím, že se nad tím někdo pohoršil. Takhle. Tak prosím vás, takhle to nejí. A tenhle případ třeba máme zaznamenaný ve skutcích, ve druhé kapitole, v letnicích, když byl vylit duch svatý, tak je tam ve druhé kapitole jedenácté až třinácté verž popsáno to, že apoštolové zvěstovali veliké boží skutky. A to prostě buď se modlili, nebo oslavovali, uctívali Boha. A teď tam byly skupiny židů, který sice nějak znali tu svoji mateřtinu, ale žili v jiných zemích a už mluvili i jiným jazykem. A tam máme ten seznam celý napsaný. A partové, médové, elamité, obyvatele Mezopotámie, Judeje, Kapadokie, Pontu, Ázie, Frígie, Pamfílie, Egypta, kraju Líbie, Ukyrénu a přistěhovali římané, židé i obrácení pohané, kreťané i arabové, všichni je slyšíme mluvit v našich jazycích o velikých skutcích božích.

[21:59] Takže to byl tenhle případ. Apoštelové si něco mluvili a každý z těch národů to slyšel v tom svojem jazyku prostě tak individuálně, osobně, pro sebe jim to Bůh dal slyšet. Takže to je třeba tenhle případ. A potom u toho je zase dobrá jedna poznámka, že ani toto není a nikdy nebyla náhrada za kázání, protože potom to utichlo a začíná kázat Petr a káže v aramejští. Takže ani ta promluva v nějakých jazycích není náhrada za kázání, za zvěst Evangelia, kterou lidé mají slyšet. Pak je tam ta zmínka o andělských jazycích a o tom bychom mohli spekulovat, co to je a nedá se to z jiného místa v písmu nějak tomu vyrozumět.

[23:08] Takže tady se můžeme domývat, že nejspíš to je tak, jak to tam je napsáno, že jsou to jazyky, kterými hovoří andělé a zase je to tam v množném čísle. Jakoby se říkalo, že ani oni nemají nějaký společný jazyk a o tom se dá jedině přemýšlet a modlit se za to, co to k nám má říct. A v Markovi, co jsem četl ten verž, tak tam je ten termín použitý nové jazyky. A to buď znamená, že právě jsou nové pro toho, kdo promluví, že se to dřív neučil a najednou je to pro ně úplně nové něco. A nebo, asi ještě někteří to vykládají tak, že pro Boha není problém pro to, aby vznikl nějaký nový jazyk ad hoc. A to je zase něco, co neumíme dokázat, že o tom můžeme přemýšlet.

[24:13] Jediné to, co je krásné na téhle myšlence, nebo ne jediné, ale to, co je krásné na téhle myšlence je, jak to asi jeden vykladač říká, že by to vypovídalo o úžasné boží péči a lásce vůči jednotlivci. Že s každým člověkem Bůh chce mít osobní úzké společenství. Že Bůh nemá vztah jenom jako s celkem, celk je strašně důležitý, ale i s jednotlivcem. A to v tom smyslu právě, že je to jenom mezi tebou a Bohem. Nikdo jiný do toho nemůže vstoupit, protože tomu nerozumí. Nemůže, tak jako někdy se nahlas modlíme a nevím, jestli jste to zažili a snažíme se to eliminovat, aby to tak nebylo, ale posuzujeme svoje modlitby a nebo při nejmenším to cítíme na sebe.

[25:14] Já se neumím modlit tak, jako se umí modlit tamten. Neumím to tak vyjádřit krásně a mám strach, že bych prostě třeba koktal nebo že bych něco říkal a tak se různě posuzujeme anebo ty druhé anebo i sebe. Když to tady, kdy tomu nikdo nerozumí a nemůže to skritizovat, za co se modlíte a ještě v tom, když se modlíte prostě jenom sami potichu, nikdo druhý do toho nevidí. Člověk se nemusí bát, je to jenom mezi tebou a Bohem a co víc boží nepřítel tomu nerozumí a nemůže nějak třeba se vůči tomu prostě postavit nebo nějak něco zlého potom chtít způsobit v tom, za co se člověk modlí. Prostě je to jako by to byl výraz té úžasné, co tě boží lásky jsem tady jenom. Já a jenom ty.

[26:15] Takže mně se to moc líbí, tahle myšlenka. Takže to je o tom samotném daru a jaký je účel a použití. Soukromé a veřejné. Při tom soukromém použití i veřejném je to modlitba. A to je ta první korinským čtrnácta kapitola druhý verž. Vždyť kdo ve vytržení mluví jazyky, nemluví k lidem, ale k Bohu. Nikdo mu nerozumí, je puzen duchem, to, co říká, zůstává tajemstvím. Uschopňuje člověka se modlit. A je to jakoby taková další dimenze modlitevního života. Zase musíme zase hned možná dodat, neznamená to, že ten člověk je lepší. Nebo duchovnější. Nebo že ten, kdo nemá tenhle dar, tak ho Bůh chce o něco okrást. Protože každá modlitba musí být v duchu svatém. To je Efeským 6. kapitola 18. V každý čas se v duchu svatém modlete. Takže modlitba jakákoliv musí být v duchu.

[27:18] Modlitba v duchu není jenom soustředěná na tu modlitbu v jazyku. Ale je to jakoby další odstín, nebo další dimenze té modlitby. A říkají, ty, kdo tento dar mají, že to člověku dává obrovskou svobodu v té modlitbě. Pavel, když totiž říká, že se máme modlit s vědomou myslí, protože když mluvíme, tak přemýšlíme o tom, co řekneme. Chcemo možná, jak to řekneme. Za co se budeme modlit. Tak ta naše mysl je v tom zapojená, soustředěná. Když to, když se člověk modlí v tomto jazyku, tak ta mysl tomu nerozumí. Takže tam nemůže být do toho účastná. A náš duch je spojen s božím duchem. A právě ten náš přirozený jazyk nás častokrát svádí k tomu, aby jsme se příliš soustředili na sebe. A nebo aby jsme prosadili něco ze sebe.

[28:23] A tady to odpadá, protože od toho jsme svobodní. A jsme spojení s pánem. Můžeme ho chválit, můžeme ho vyvyšovat. Říkají, že člověk může prožít vysvobození z nějakých vnitřních překážek, jako jeho sevření se modlit. A vede to k tomu, že má člověk radost z Boha a že se těší na ten čas strávený s Bohem v modlitbě. Můžeme pánu Bohu děkovat za to, co od něho dostáváme, za jeho dobrotu a velikost. A zase i v tomhle případě, někdy, když chceme Bohu děkovat a jsme toho plní, tak zjišťujeme, jak nám se nedostávají slova. A tak to někdy vyjádříme. Pane Bože, nemám dost slov říct, jak bych ti chtěl poděkovat. A tento dár potom pán Bůh nám přichází na pomoc v tom, že to, co se nedá vyjádřit slovy, prostě ten duch vyjádří.

[29:25] To, co tam je v tom srdci. A vyjádříte to Bohu a Bůh tomu rozumí a může to přijmout tu chválu a slávu. a můžeme před pánem Bohem vylévat svoje srdce. A to je chvála, ale stejně to platí i v tom, když se chceme za něco modlit a prosit. Tak někdy to římanum 8, 26, které se taky může vztahovat i k tomu, že ani nevíme někdy, jak a za co se modlit, ale duch přichází na pomoc a přimluvá se za nás nevyslovitelným lkáním. Protože Bůh ví, co je potřeba. A my nevíme, ale on to ví. A je napsáno, že duch se přimluvá za svaté podle boží vůle. Takže je to obrovská pomoc v tom modlitevním životě, kdy se může, zase říkají, že se můžete modlit i za věci, za které bychom se normálně ani neměli odvahu modlit. S vědomou myslí.

[30:26] Protože my si někdy říkáme, že buď z takovou věci ani nebudu Pána Boha otravovat, nebo co, když mě nevyslyší, nebo není to příliš troufalá prozba na Pána Boha, že chci se odvažovat prosit za tuhle věc. A tady vám třeba Pán Bůh dá znát, že se za to modlíte. Za něco konkrétního, ale prostě se modlíte. A Pán Bůh může dát vítězství, může prostě před jeho trůn přijít ta prozba, kterou bychom se třeba právě jinak netroufli modlit. Může dát uzdravení, pomoc, osvobození. Takže je to dar. To je modlitbám a v tom jazyku člověk může i zpívat. To je zase tady v té kapitole čtrnácté, že budu zpívat s vědomou myslí a budu zpívat i v jazycích.

[31:29] A se člověk může chválit Pána Boha zpěvem i tímto darem. A ten účel toho je osobní budování. To je čtvrtý verš, to je čtrnácté kapitole, kdo ve vytržení mluví jazyky, mluví ke svému užitku. Protože váš duch je najednou, ta duchovní stránka člověka je v pohybu, je v akci. A víte, že když něco používáte a něco je v akci, tak se to namáhá, tak to roste, tak se to posiluje. Takže ten duchovní člověk, ten vnitřní člověk v nás může růst, i když mentálně nerozumíme třeba tomu, za co se modlíme. A je to dobrý dar, protože nás soustředí na Boha, nebo chce nás soustředit na Boha, aby jsme byli spojeni s ním.

[32:34] A my víme, že to, co uctíváme, to vždycky určuje náš život. Takže když jsme vnitřně nasměřovaní k Bohu, tak by to nemělo zůstat bez odezvy a bez důsledku pro náš praktický život. Že jsme v boží přítomnosti a ta nás mění. Naše hodnoty, naše reakce, naše nitro, prostě naše chování, pán Bůh může proměňovat. A kdo má Boha na prvním místě, tak může prožít osvobození od těch různých bůžků a model a od sám sebe. Takže proto je tam to osobní budování. Samozřejmě je tam i to veřejné použití ve společném schromáždění a tam je nejdůležitějším kritériem srozumitelnost. Říká Pavel, aby všichni byli zbudováni a tady je důležitý ten dar výkladu.

[33:35] Aby z toho měli užitek i ostatní. A o tom jsme četli v té 14. kapitole, kde jsou ty pravidla na tom společném schromáždí. Možná jenom v závorce, pokud by to někoho zajímalo, je tam ten verš, že jazyky nejsou znamením k víře nebo k nevěře. Nemyslíte se nad tím někdy zamýšleli, co to znamená. A to je zajímavá poznámka, kterou tam apoštol Pavel dává, tak jenom na okraji chci zmínit. Je to citace ze Starého zákona z Izajáše 28, 11, 12 verš. A tam je to použito, že Bůh říká Izraeli, já jsem k tobě mluvil a mluvil a ty jsi s tím nic nedělal. Rozuměl jsi tomu, co máš dělat a nečinil jsi pokání. A proto k tobě přijde soud. Budu k tobě mluvit, ale ty tomu nebudeš rozumět.

[34:38] A tak, proto apoštol Pavel to tady vlastně zmiňuje, že to potom není znamení k víře anebo nevěřícím, jak to někteří říkají, že když to nevěřící uslyší, tak budou přesvědčeni o tom, že to je Bůh, tak to v tomhle smyslu to není. Ale že to je znamení soudu a my nechceme jazyky používat jako znamení soudu, protože je to nesrozumitelné pro všechny okolo. A tak vnímáte, že tam Bůh je i nevěřící to vnímají, že tady se něco děje, Bůh mluví, Bůh je přítomem, ale já tomu nerozumím. A nevím, co mi chce říct. On mi třeba chce něco, ale já tomu nerozumím. A tak, říká Pavel, tak si to uvědomte těm korinským. Nemluvte bez výkladu, protože to by bylo to znamení soudu, že tam ta nesrozumitelnost a lidé nemohou reagovat na ten Boží hlas, nemůžou si z toho něco odnést. A když to proroctví, to je znamení k víře. Tam je to srozumitelná Boží řeč.

[35:46] A takže asi proto to tam a poštol Pavel zmiňuje, aby si to uvědomili a nemluvili na schromáždění bez výkladu. Ale znamená, že by to tam nemohlo zaznit, ale pokud se někdo takhle začne modlit, ale pokud ví, že tam není žádný výklad, tak prostě umlkne. A konec. A už jenom několik věd k tomu, ten dár výkladu. Je dobré, si uvědomi, že výklad neznamená překlad. Takže by to, co se říkalo, že by někdo rozuměl slovo od slova tomu, co se někdo v tom jazyce modlí. Ale jde spíš o to, že Bůh někomu v tom schromáždění nápoznat smysl toho, co bylo řečeno v jazycích. A že s tím smyslem Bůh dá člověku na srdce tu touhu to sdílet s ostatními.

[36:48] Prostě také to ponouknutí k tomu, ano, to je to, co se řeklo, řekni to, pověz to. Takže není to překlad, je to výklad. A proto někdy se někdo modlí v jazyce, může to být krátké a ten výklad může být delší nebo naopak. Někdo se dlouho modlí a ten smysl může být krátký, že to prostě někdo řekne v jedné věti. Buď má tento dár ve schromáždění někdo jiný, anebo ten výklad může dostat i přímo ten člověk, kdo se modlil podle té 14. kapitoly. A Pavel vyzývá k tomu, aby ten, kdo mluví jazyky, se modlil za to, aby je dovedl také vykládat. Takže to je o těchto darech, které Pán Bůh dává jako pomoc. Není to nikdy míněno k tomu, aby jsme se tím mohli chlubit, anebo k tomu, aby to bylo zdrojem nějakých sváru.

[37:52] A je na nás. My jsme pouzbuzovaní k tomu, aby jsme prosili. A když nám ho Bůh bude chtít dát a dá nám ho, tak se ním modleme a používejme ho. Jsou tam ty pravidla. Zase nejlepší to je na těch malých skupinkách, kdy se už znáte navzájem a víte, jestli někdo třeba ten dar výkladu má nebo nemá. a záleží na domluvě. A každopádně můžeme s apostolem Pavelem říct, když ho nemáme, nebraníme těm druhým ho používat. Necítme se ani méněcení, ani pyšní. Pán Bůh asi nám ten dar dává, aby nám pomohl v těch našich modlitbách, aby jsme mohli být s ním. A on mohl mluvit k nám a mohl se oslavit.

[38:52] Amen.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20260322/dary-jazyku-a-proroctvi · Aktualizováno: 2026-10-15