# Moc (síla) služby

> Kázání ze dne 29. 3. 2026, Marek 10:32-45, Pavel Mečkovský. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 29. 3. 2026
- **Kazatel:** Pavel Mečkovský
- **Biblický text:** Marek 10:32-45
- **Délka:** 27:45
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2026-03-29-Moc-sila-sluzby-esv2-80p-bg-6p-music-m.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2026-03-29-Moc-sila-sluzby-esv2-80p-bg-6p-music-m.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:00] Bratři a sestry, blíží se Velikonoce, to všichni víme a proto ten dnešní text se bude týkat právě tady těch blížících se Velikonoc. A já jsem to nazval moc služby. Ne, že máme toho moc, ale někteří toho mají moc, ale spíš ta síla, autorita. A když budeme číst z Marka 10. kapitoli, tak jenom bych chtěl na začátek jenom krátce říct, že vlastně jsou učeníci velký zástup na cestě do Jeruzaléma. A jedině jeden člověk, bohočlověk, ví, co se stane. Ale nikdo z lidí nemá tušení, co za týden přijde. Takže jenom teď na začátek a já bych byl rád, bychom teď se podívali do desáté kapitoli Marek 10, 32 až 45.

[1:04] Marek 10. kapitola, 32. verž až 45. Půjdeme zůstat sedět a to budu číst. Byli na cestě do Jeruzaléma. Ježíš šel před nimi, byli zaraženi. A ti, kteří šli za ním, se báli. Vzal k sobě opět svých dvanáct a čal mluvit o tom, co ho má potkat. Hle, jdeme do Jeruzaléma a syn člověka bude vydán velekněžím a zákonníkům, odsoudí ho na smrt a vydají pohanům. Budou se mu posmívat, poplývají ho, zbičují ho, zabijí ho a potře hnech jistane. Přistoupil k němu Jakub a Ján, synové Zebedově, a řekli mu, mistře, chtěli bychom, abys nás učinil, čti žádáme. Řekli jim, co chcete, abych vám učinil. Pověděli mu, dej nám, abychom měli místo jeden po tvé pravici a druhý po tvé levici v tvé slávě.

[2:05] Ale Ježíš jim řekl, nevíte, odžádáte. Můžete pít kaly, který já piju, nebo můžete být pokřtěni křtem, který já jsem křtěn? Toto věděli mužem. Ježíš jim řekl, kaly, který já piju, budete pít a křtem, který já jsem křtěn, budete pokřtěni. Ale udělovat místa po mé pravici či levici není má věc. Ta patří těm, který jsou, jimž jsou připravena. A když to uslyšelo ostatník deset, začaly se hněvat na Jakuba Jana. Ježíš tě zavolal k sobě a řekl jim, víte, že ti, kdo platí u národu za první, nad nimi panují. A kdo jsou v nich velci, utlačují je. Netak bude mezi vámi. Ale kdo se chce stát velkým, buď vaším služebníkem. A kdo chce být mezi vámi první, buď otrokem všech. Ani syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit.

[3:06] Ale aby mohl sloužit a dal život jako výkupné za mnohé. Mám pro vás quiz. Můžeme další slide? Kdo to je? To byla jednou z největších osobností 20. století. Lidi milovali, obdivovali, nejenom křesťané, ale i vyznavači všech náboženství. I nevěřící lidé. A když americký největší evangelista, Billy Graham, se s ní setkal, tak ten zážitek popisuje takto. Říká, když nás představili, sloužila právě umírajícímu a držela ho v náruči. Já jsem musel čekat, dokud mu nepomohla přijmout smrt. Když zemřel, potichu se pomodlila, jemně ho uložila na lůžko, obrátila se ke mně, aby mě přivítala.

[4:07] A některé citáty ve stacíři zmilují. Je potřeba tuto lásku vložit do konkrétních skutků. Je třeba milovat, až to bolí. Neměli bychom si namlouvat, že musíme činit obrovské věci. Stačí malé, ale s obrovskou láskou. Když to přijeme další slajd, poznáváme matka Tereza. Nebudou ni kázat, nebojte. Ale ona ukázala prakticky, co to znamená moc služby. Všichni respektují na celém světě. Respektovali toto ženu. A to je něco, o čem dneska budeme mluvit. Ale než se člověk dostane tady k tomuto postojí, tak je to proces.

[5:10] A i učeníci se to museli naučit. My se to musíme naučit. My se to učíme. Takže když se zpátky vrátíme k tomu našemu textu, tak se zkusme podívat na tu situaci, v tom kontextu, situaci v tom zástupu. Ježíš ví, co ho čeká. A když se podíváme na toho textu, tak si jenom představte. Oni jdou do Jeruzaléma. Je tam velký zástup. V čelé Kristus, za ním učeníci a za ním další. A víte, co je zajímavé? Ty další se bojí. Ty další jsou zaražení. Protože ví, že se něco chystá. Tam jsou velitelé, důstojníci, pak jsou pěšáci. A Ježíš zastaví ten průvod. Dvanáct učeníků k němu dojde a tuší, že bude mluvit. A otvoří jaký kroužek kolem těch učeníků, kolem Ježíše teda. A mi říká, já budu vydán, syn člověka bude vydán kněžním zákonníkům, moco hodí ho na smrdy, vydají pohanům a tak dále a tak dále.

[6:18] A ty zástupy, jako by ty věci tuší. Ale jako kdyby ty učeníci, kteří jsou nejblíž, jako by ty věci nechtěli chápat. Někdo říká, že, jak to tak bývá, že ty pěšáci vzadu, ty mají jasnější představu o válce než ty důstojníci. Že ty důstojníci myslí na co? Ty myslí na slávu, na vítězství, kdežto ty pěšáci ví, že čeká jako smrt. Víte, co je zajímavé? Že, když si budete číst osmou kapitolu, devátou kapitolu, tak toto je potřetí, kdy Ježíš oznamuje vlastní utrpení, smrt a zmrtvých stání. Třikrát jim to jasně říká. Kolikrát to učeníci pochopili? Ani jednou. Jsou natvrdli? My jsme na tom stejně někdy.

[7:21] Poprvé, když to slyší, tak Petr prostě říká, to se ti nestane. Víte, což mu říkám, Ježíš, běž za mnou, satane. Podruhé, kde bylo všech dvanáct, a ani jeden to nepříjmul. Teďka to je potřetí. Potřetí a dokonce ještě podrobněji to tam je napsáno, co ho všechno čeká. Zahrnuje a dokonce tady zahrnuje přísliv toho zmrtvých stání. Ale zmrtvých stání znamená, že předtím ten člověk musí jako zemřít. Zase to nechtějí slyšet. Ty učeníci pořád vidí a slyší tu slávu. Ale ne smrt. A dokonce tady jsou jako podrobnosti napsáno, které nejsou v žádném tom textu. Tady napsáno, budou se mu posmívat, poplivou ho, zbičují ho.

[8:25] Otázka, jak to Ježíš věděl, že dostane takový podrobnosti. Každá z těch událostí byla napsána ve starém zákoně, v prorocích. Ve skutečnosti to Lukáš říká, 18. kapitel napsáno, vzal sobě 12, řekl jim, Hleďme, jdeme do Jeruzaléma, aby se na synu člověka naplní všechno, co bylo zapsáno pro roku. Oni někdy je dobré číst tu Biblii. Přemýšlet o ní, co tam všechno, jaké detaily. Takže všechno je to napsáno, jaké jsou tam detaily a teďka to učeníci slyší. A všimněte si, jak jsou citliví. Jakou mají lítost Ježíšen. Jak prostě je to do srdce může puknout tam úplně. Jaká tam je ta silná empatie. Všimáte si toho a oni se tak na něj podívají a říká mistře.

[9:31] Rádi bychom, kdybychom splniločtě požádáme. Všimáte si toho paradoxu, jak se to úplně posunuje. Na co o ní myslí? Smrt? Ne. Ta sláva. Ale víte, co nádherné tady v tom textu, že Ježíš jako nenapomíná. On s tou nekonečnou trpělivostí ještě jednou jim dobrostě vysvětluje. Jak to má být. On říká, dej ať ve tvé slávě zase jdeme jeden po pravici a druhý po levici. To je to, co je nejvíc v té chvíli zajímá. Nějaká smrt, nějaký to vůbec. a evangelista Matouš říká, že to byla matka Jakuba Jana, kdo si Ježíš se zeptala, což naznačuje, že ji možná k tomu přemluvili. Ale Ježíš vůbec neřeší matku.

[10:32] On říká přímo k ním. Přímo k Jakubovi a Janovi. Ježíš věděl, že ta žádost přichází od nich. A tak jim odpovídá přímo. Otázka je, kde na to přišli. Kde na to přišli, že jdem po levici, jdem po pravici. Přeč to Matouše, Ježíš jim to tady říká. A to je dobré, jak lidi mají selektivní průzor, že my si vybíráme ty věci. Matoušově je napsáno 19 a 28, Ježíš jim říká, Amen praví vám, že syn člověka při obnovení všeho posadí na trům své slávy. Tedy i vy, kteří jste mě následovali, ustane na 12 trůnů a budete soudit 12 pokolení Izraele. A to tam zůstalo. Bude 12 pokolení, 12 trůnů, rychle to spočítali, kolik nás je, 12, no, jenomže. Ostatní prostě neslyšeli. A Matouš jim to, Matouš zaznamenává, že Ježíš jim to slíbil, že přijde se svou slávou a budou soudit na 12 trůnech, budou soudit 12 kmenů Izraele.

[11:42] A to je zajímavé, že toto mají na mysli, i když přichází do Jeruzaléma. Čekají na ty pozice. Je to boj o trůny. Co žádají? Co chtějí? Jo, někdo řekl, jsou to takové tři věci. Žádají výsavní postavení. Nadřázenost. Chtějí sedět na těchto trůnech, kde je to čest, sláva. Bylo nám to slíbeno. Za druhé, jenomže těch trůnu je 12, Ježíše uprostřed, to znamená, nejlepší pozice musí být jedna vlevo, jedna vpravo. Už o tom dvakrát diskutovali. Takže ta blízkost, trůn vedle Ježíše. Patříme do toho úzkého kruhu. Víte, co je zajímavé, že do toho úzkého kruhu patřili tři. Jakub, Jan, a ještě Petr. Ale Petr se tady neptá, ten už minule dostal vynadáno. Takže už se ptá jenom Jakuba Janu. Chtějí tu přízeň. A samozřejmě za třetí, když tam potvrzení, že to dostaneme, protože to znamená tu moc.

[12:48] Tu autoritu. Víte, co je zajímavé, co jim pán Ježíš neříká? On říká, chlapi, co se s vámi děje? Jak můžete být tak necitliví, jak můžete být tak pišní, o co vám jde? On to jako nespochybnuje tady tu ambici. Být jeho blízkostí. Milu autoritu. Ve skutečnosti říká, to je dobrá věc, ale vydat to na to úplně špatně. Úplně špatně na to jdete. Vy se musíte začít proměňovat ve své mysli. A jaká je ta odpověď? Ten 38. Verš 38, 39, 40. Ježíš jim řekl, nevíte ho, o co odžádáte. Můžete pít kaly, který já píjí? Můžete pít pokřtění křtem, kterým já jsem křtěn? A oni odpověděli, jasně, můžem.

[13:48] Protože vidí jenom tu slávu. Řekl jim, kaly, který já píjí, budete pít a křtem, který já jsem křtěn, budete pokřtění. Ale udělovat místa, popravici či levici, není má věc. Ta patří těm, jim jsou připravena. Říká, potiž není v tom, oč zádáte, že žádáte o špatnou věc. Ale vy to žádáte bez pochopení toho, o co tady jde. Vy nevíte, na co se ptáte. Vy neznáte cenu, co to bude stát. Říká, chcete následovat, chcete zažít to, co je přede mnou. To je ta cesta ke slávě. Ale víte, co je zajímavé? Ježíš byl ochoten zaplatit tu cenu. Ale učedníci, co tím vy verši řeká křes, který budete pokřtěni křejem, který já jsem pokřtěn.

[14:54] Co je symbol křtu, když je tady? To je smrt starého člověka, povstání nového. To je tady to stejné. Mluví o násilné smrti. Jeho biblické obrazy ponoření je vždycky spojené ze smrti. Kalich vína. Víme, prolítá krev. A když Ježíš je v Getsemane, jak se mohli oče, odejmí ode mě tento kalich. Ale nemá vůle, ale tvá se staň. Jasně mluví o smrti. Toto je ta cena slávy. Dokážete ji zaplatit učedníci? A všimněte si, co oni odpoví. Jasně, můžem. To zní jako boxeři v ringu před bitvou. Není problém, to s bomáknem. Jistě, paně, cokoliv. Není problém. Bereme to, jsme schopni. A všimněte si, jak Ježíš jim odpovídá.

[15:54] On se nesnaží vysvětlit ty věci. To nechává na později. Spíše vezme za slovo a říká, dobře, pokud chceš pít z mého kalicha, budeš a pokřil mým křtem, stane se ti to. Myslíte si, že kdyby učeníci věděli, co je čeká potom. Že by to chtěli. Neměli šajnu o tom. Co žádají. Víte, někdy ani my si neuvědomuje, co žádáme od Pána Boha. A nyní nám to stejně Pán Bůh dá. Pokud by oni věděli, co to znamená, asi by nikdy takovou myšlenku neřekli. Znamenalo by to, že oni budou trpět jak Ježíš. Že by je čekala potupná smrt.

[16:54] My pochodem, když se podíváme potom do jejich života, tak právě Jakub byl první z apoštorů, který zemřel. Veskucí 20 byl Sťad Herodesen. První, který byl umučen. Jan? Pravděpodobně poslední. Někdo říká, že násilnou smrti, někdo přirozenou smrti. Ale nevíme to jistě, ale byl vyhrán na ostrov Patmos, takže zažiju utrpení, hambu, trest. To, o co žádáme, To se jim stalo. A Ježíš pokračuje. Kromě tady toho říká, ale udělovat místa po mé pravici či levici, to není moje věc. Ta místa patří těm, kdo jsou připraveni. On jim říká, můj otec pro tuto čest vybírá mu, že to není má věc. A teďka po tomto výroku se do toho zapojí všechny ostatní k deset učeníků, kteří jsou stejně citliví, jak jsou ty první dva.

[18:08] A je tady napsáno, že jsou naštvaní. 41. verž. Když to uslyšelo deset učeníků, začaly se hněvat na Jakuba Jana. Proč myslíte, že se začaly hněvat? Protože prostě jsou tak necitliví, my to myslíme daleko lépe než oni. My jsme daleko citlivější, vy to ve znechápete, musíte mít soucí s Ježíšem a tak dále. Víte, proč se začaly hněvat? To vůbec pro tom nebylo o tom. Protože ten Jakub a Jan je vlastně předběhli. Oni chtěli to stejné. Když oni obsadí ty první dvě místa, kde budeme my, proč nás to nenapadlo dřív, taková jasná věc? Chtěli úplně to stejné. Byli naštvaní. Protože Jan a Jakub je porazili. A to je často jako vysvětlení našeho hněvu, že jsme naštvaní, protože nás někdo předběhne, protože nedostaneme to, co jsme si vysnili a očekáváme.

[19:17] A jsou rozněvaní. Představte si, Ježíš jde na smrt, čeká o kříž, dvanáct učetníků se hádá, kdo bude po levici, nebo po pravici. A jsou naštvaní. A teďka právě, zařádně o tom tak mluvím dlouze, aby jsme se podívali, teďka je ten vrchol. Ten 42. a 45. verš. To je vrchol, to je taková ústava křesťanské komunity. Toto by mělo něco, co by mělo vyzařovat i tady z našeho společenství. Ježíši všechny si svolá a říká toto. Ježíš je zavolal k sobě a řekl jim, víte, že ti, kdo platí u národu za první, nad nimi panují a kdo se u nich velci utlačuje, ale ne tak buď mezi vámi. Kdo chce mezi vámi se stát velkým, to chce se jebote levici nebo pravici, že jo? Buď služebníkem. Kdo chce být první mezi vámi, buď otrokem všech.

[20:22] Teď ani syn člověka nepřišel aby si dal sloužit, ale sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé. V jedném evangeliu je to ještě vysvětleno lépe. V Janovi napsáno chápete, co jsem udělal? Vy mě nazýváte mistrem a já jsem. Skutečně jsem. Ale jestli, že jsem já, tedy vám umýl nohy, pán a mistr, máte i vy jeden druhém umývat taky nohy. Ježíš jako převrací to úplně. říká, víte, tady to funguje tak, že ty velci panují, utlačují a říká, tak to nesmí být mezi vámi, tak to nesmí být v církvi, tak to nesmí ve společenství, to není o hierarchii moci, jako v politice, vládě nebo firmě.

[21:24] Ta pozice jako není spojená s moci. Je potřeba mít rozdělené úkoly, z odpovědnosti, ale my všichni tvoříme jedno tělo. A ta pravá moc je v tom, že sloužíme. V tom těle je hlavou Kristus. My každý, kdo tady jsme, jako my se nemusíme soupeřit, my máme svoje pozice, nemusíme si závidět, nemůžeme říct, nepotřebuje tě, nemůžeme říct, nechceme oporohat druhými, divat se na ně z hora. Vy však nedávejte si říkat mistře, říká. Jediný mistr jsem já, vy jste všichni bratři. Ten klíč je v tomto. Skutečná autorita vzniká ze služby z naplnění potřeb druhých lidí.

[22:25] Víte, svět je plný panování na druhým, dokazování moci. A Ježíš to dá přesně opačně. Jestliže jsme ochotní investovat do naplnění potřeb druhých lidí, stane se něco zvláštního. A když bychom chtěli, tak se vytváří vztah té nové osobě. Jejich přístup k nám se mění. Měnám chtějí něco udělat na oplátku. Oni to nemusí. Ale oni chtějí nějak reagovat, protože to je v nich. To je princip Božího království. Tak vzniká autorita. Ti, kdo mají autoritu, jsou ti, kteří se naučili respektovat, ctít a sloužit druhým lidem. To je celé. Proč měl Ježíš autoritu? Neměl postavení ani moc, neměl ani titul, nebyl hlavou státu, nezaložil žádnou organizaci, církev, synagogu, nebyl v žádné straně, nebyl nazývan knězem, pastorem, prezidentem, králem, doktorem. Nazývali ho rabí. Co znamená obecný termín pro učitele.

[23:26] Že nevěděli, co, jak mu mají říkat. Neměl žádnou moc. Oficiální. Učil, že v tichosti, že síla je v tichosti, veliko zdemonstrovala na dítěti, autoritu na službě. Toto je klíč, jako, nám se někdy nechce sloužit. Protože nám je sugerováno, že ten, kdo poroučí, má moc. Máme prostě to vést všechno. Nebo máme špatné zkušenosti. Někomu jsme chtěli pomoct, ale on pořád chtěl větší a větší požadavky. Nebo máme nedostatek sebevědomí. Musíme se, musíme začít učit. Že ta moc, to, co je klíče, ne, co já dostávám od druhých, ale, co já dávám. Ta změna je v postoji. To je životní styl.

[24:26] Křesťan neslouží Bohu jenom tím, že něco udělá a za chvilku skončí. Ale dokud žijeme na této zemi, pak máme sloužit. Vy jste povoláni, Galackým 5.13, jako všimněte si tohoto krásnou verše, vy jste povoláni ke svobodě, bratři. Jenom nemějte tu svobodu za příležitost zprosazování sami sebe, ale služte v lásce jedni druhým. Zase, nemějte tu svobodu za příležitost zprosazování sami sebe, ale služte v lásce jedni druhým. Ta služba vychází z lásky k druhým lidem. Služba bez lásky k druhým je mizérie. A člověku to nebude dělat. Chce se tomu vyhnout. Víte, abychom radostně sloužili Pánu Bohu, musíme milovat lidi. Ale abychom je mohli milovat, musíme prvně milovat Pána Boha.

[25:27] Bez toho to nejde. Sám od sebe nemám na to, abych miloval všechny lidi. Takže je to, jestliže chceme mi radostně sloužit, musíme prvně usilovat do blízkost s Pánem Bohem. Jeho milovat. Miluji Pána Boha svého, že jo? A potom miluji blížního svého. To začíná láska k Bohu. To se odráží k té lásce lidem. Matka Teresa, když se vrátím k ní, tak to říká prakticky těm citátům, můžeme to tam dát, říká, nestačí říct miluji. Je potřeba tuto lásku vložit do konkrétních skutků. Je třeba milovat, až to bolí. Neměli bychom si namlouvat, že musíme činit obrovské věci. Stačí malé, ale s obrovskou láskou.

[26:30] Chcete být velci? Chcete mít moc? Chcete být autoritu? Je to v pořádku. Je to dobře, Ježíš to neodcuzuje. Ale říká, kdo chce být vás největší, buď služebníkem všech. Tak, skutečná autorita, moc nepochází z toho, kolik lidí mám pod sebou, ale kolika lidem sloužím. Ne kolik lidí mám pod sebou, ale kolika lidem sloužím. A na závěr bych právě přičetl ten konec znova, co tam je. Ne tak, bude mezi vámi. Kdo se chce mezi vámi stát velkým, buď služebníkem. A kdo chce být mezi vámi první, buď otrokem všech.

[27:32] To je přání pro mě, pro nás všechny. Aby tady byly sami velcí muži a velké ženy, kteří slouží druhým lidem. Amen.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20260329/moc-sila-sluzby · Aktualizováno: 2026-10-15