# Sebeklam

> Kázání ze dne 26. 4. 2026, Jakub 1:22 a Gal. 6:3, Pavel Mečkovský. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 26. 4. 2026
- **Kazatel:** Pavel Mečkovský
- **Biblický text:** Jakub 1:22 a Gal. 6:3
- **Délka:** 27:11
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/05/2026-04-26-Sebeklam-esv2-72p-bg-10p-music-10p.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/05/2026-04-26-Sebeklam-esv2-72p-bg-10p-music-10p.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:00] Dobré ráno, bratře a sestry, pokoj vám, přeji všem. Já dneska budu kázat na téma sebeklam. A je to něco, o čem jsme vlastně mluvili minulou neděli. Jestli si vzpomínáte, tak minulou neděli jsme mluvili s 1. Korinským, 13. kapitoli. A mluvili jsme o tom, že bez lásky nejsme nic. Takže i kdyby jsme měli víru, měli jsme duchovní dary, mluvili různými jazyky, všechno rozdali, na kontě neměli nic, vydali sami sebe k upálení, tak je napsáno, že nejsme nic. A že klameme vlastně sami sebe, protože my si myslíme, že něco jsme, ale bez lásky nejsme nic. A já bych chtěl dneska ten sebeklam rozšířit dál, protože Bible nemluví o tom, že je jenom bez lásky, klameme sami sebe, ale těch věcí Bible je daleko víc.

[1:08] A možná mým přáním, aby dneska to kázání, nebo o čem budeme mluvit, bylo pro nás takovým zrcadlem. Dneska budeme mluvit hodně o zrcadle. Já myslím, že se každý den díváte do zrcadla. A někdo víc, někdo míň, někdo má důvod se dívá, někdo je mu to jedno, když na té hlavě už nic není. Ale díváme se. A Bible o tom mluví, že vlastně ona sama má být pro nás takovým zrcadlem. Já jsem někde četl, takový citát, že sebeklam se označuje pro případy, člověk sám sebe přesvědčí o pravdivosti výroku, který neodpovídá skutečnosti. Jinými slovy, my si některé věci můžeme špatně spočítat. Myslíme si, že na tom kontě máme nějaké peníze, ale ono je daleko míň. Ale my žijeme, je to tam a rozhazujeme. Nežijeme v realitě, nebo se úplně lehce necháváme svés jako od pravdy.

[2:11] A dneska je ta otázka, jaký skutečně jsme. Se podíváme na ten další slajd. Jak se vidíme? Jaká je realita? Někdo má tendenci se vidět daleko lépe, než vypadá. Někdo se má vidět daleko hůře, než vypadá. A my potřebujeme mít tu pravdu. My potřebujeme se uvést do té reality. Protože tehdy vlastně zakoušíme svobodu. Jinak hrozí sebe klam. Jinak hrozí, že si budeme pořád myslet, že jsme nějací, ale vůbec to tak není. Že jsme budduchovní borci, jak jsme mluvili minule, ale bez té lásky vlastně nejsme nic a klameme sami sebe. Ale jedna důležitá věc je, že už jsme se uvědomí, že jako nikdo z nás to nedělá schválně, že chci sám sebe oklamat. Toto je strašně důležité. Nikdo z nás si neřekne, tak já schválně budu prostě nežít v realitě.

[3:15] Celý problém je v tom, že je tady ďábel a je tady otec lží, kteří nám snaží vlastně nás oklamat a ty myšlenky nám podstrčit. Přešel to takový citát z knihy Vytězství na temnotou, kde je napsáno, jestliže satán může podstrčit do naší mysli myšlenku, což může. Není pro něj o nic těžší namluvit nám, že to je naše myšlenka. A to je strašně důležité. Že Ďábel může ty myšlenky podstrčit. A on to každý den dělá. Tak není pro něj o nic těžší namluvit nám, že je to naše myšlenka. A proč je to nebezpečné? Protože jako my, kdybychom věděli, že ty myšlenky jsou o ďábla, tak bychom to odmítli. Ale když nás přesvědčí, když to tak zamaskuje, že to je náš nápad, že to je vlastně, my fakt jsme takový, jako si myslíme, tak to rádi přijmeme.

[4:25] A o to jde. Protože ten sebenklam je nebezpečný, protože vychází z nás. A často my můžeme klamat sami sebe. Takže já bych chtěl dneska se podívat na takových šest sebeklamů, o kterých mluví Biblia. Biblia potíž o tom mluví velice jasně. A můžeme každý z nás si udělat takový, takovou, jak se to řekl, takový zpětný obraz, takovou reflexi, jak na tom jsme. Takže pojďme se podívat na ten první sebeobraz, sebeklamů. A to je z Jakubova, Jakub 1, 22. Slyšíme boží slovo, ale neřídíme se podle něho. A Biblia říká toto. Podle slova však také jednejte. Nebuďte jen posluchači. To byste klamali sami sebe. A kdybyste četli ten 23. verš, tak tam se právě mluví o tom zrcadle.

[5:27] Že člověk se podívá do zrcadla, vidí se tam, ale zapomene, jak to vypadá a odejde. Takže vlastně člověk se podívá, vidí, že něco je na pořádku, že nějak rozcucha neje, že tady to chybí a tady ten kloflíček není a tak dále. Vidí, že to není, jak by to mělo být. Ale co udělá? Zapomene a odejde. Kolik jsme vyslechli kázání za rok? Máte 52 týdnu. I kdybyste byli jenom na polovině, 26. Kolik těch věcí jsme uvedli do praxe? Když je nám boží slovo ukázalo, že tady tato věc není v pořádku, je potřeba s tím něco udělat. To jsme změnili. Všichni jsme k tomu náchylní, k tomuto sebeklamu.

[6:29] Že neuvádíme boží slovo v praxi. My slyšíme, kázačka, jsou skvělý, úžasný, děkuji, byl super. Souhlasím s ním. Perfektní, krásně si to řekl, ilustrace byly úžasný, všechno. Ale je to k ničemu, když ty věci se nepromítnou do života. Možná se někdy bojíme jako přiznat toho, že máme nějaký selhání, že tady ty věci nefungují. Já jesky říkám, kdyby jediná věc, jediná věta, jediný kousíček se vlastně v nás nějakým způsobem urodilo to ovoce, nějak se to posunulo, tak to má obrovský smysl. To je jaký loď, představte si loď, jak se otáče, obrovská loď zaoceanská. Stačí jeden ten stupeň, když se vyšílí, tak ono to není poznat hned. Ale za dlouhou dobu se to začne otáčet. A to je u nás. My potřebujeme ty věci uvádět do praxe. V každém vzromáždění aspoň jednu věc, jenom malinkou věc, kdybychom dělali jinak.

[7:32] Jakž tu Biblii? Co dělám s věcmi, kterými pán Boh ukáže? Jinými slovy, proč by mě pán Boh měl ukazovat nové a nové věci, když na ty staré, kašlu. Proč by to měl dělat? Jak mě má ukazovat věci, když nečtu? Víte, nikdo z nás není dokonalý. Já nejsem dokonalý. Učím se tady ty věci. Ale my potřebujeme se dívat do zrcadla. Pokud to nebudeme dělat, ale jenom se dívat, ale něco s tím udělat. změnit tu věc. Podle slova také jednejte, nebuď jenom posluchači, to byste klamali sami sebe. Aspoň jednou věc za měsíc, kdybych se posunul. Co mám vyznát? Co mám opustit?

[8:33] Co mám změnit v životě? Tak to je ten první sebeklam, že slyšíme, ale nekonáme. Pojďme se podívat na ten druhý. To je s Galackým 6.3. Když se považujeme za někoho, kým nejsme. Myslíš si někdo, že něco je a přitom není nic, klame sám sebe. Myslíš si totiž někdo, že je něco, jiný překlad, aťkoliv není nic, klame sám sebe. Dosovat je napsáno, myslíš si někdo, že je velké číslo, že je borec. Přitom je nula, klame sám sebe. Jo, v tom kontesku Galackým se mluví o člověku, který si myslí, že neumůže udělat dřích, který udělá někdo jiný. Jinými slovy, já jsem daleko lepší než ty ostatní. Já jsem lepší v porovnání s těma ostatníma.

[9:33] Já jsem prostě něco. Já jsem někdo. Ale kdo to bude posuzovat? Víte, to je picha. Picha má zdroj sama v sobě. Picha je měřítkem sama v sobě. Já jsem někdo. Já jsem borec. Co jsou ti ostatní? Člověk tím vlastně popírá, že vše, co má, je od Pana Boha. Víte, ten postoj se může stát i nám, jako myslíme si, že jsme lepší než ostatní. Že nám se to všechno vyžíbá, my prostě žijeme daleko lépe. Ale my se musíme vidět reálně v Kristu. On je naším měřítkem. V Římanu 12. kapitole 3. verš je něco podobného. Říká, nesmýšlejte výš, než je komu určeno, ale smýšlejte o sobě střízlivě.

[10:36] podle toho, jakou míru víry udělil každému Bůh. Jako mějte reálný obraz o sobě. Buďme pokorní. Víte, pokora se dneska nenosí. Já se vám přečtu od jednoho kazatele z Cirku Bratrské, nebudu radši říkat jméno. On říká, má ta moje generace, moje generace, měl se v mém věku, byla vychovávána tak, že jedním z nebezpečím pro dobrý charakter je nedostatek pokory. Já jsem slychával, že o sobě si nemá moc myslet. Když se podívám na dnešní dobu, dneska to je přesně opačně, zachybuje považovného nikoliv, že dítě o sobě nebo dospělí si moc mysli, ale spíše, že si o sobě myslí málo. Hlavně buďme pozitivní. Pozitivní myšlení, přece já jsem borec. On pokračuje, ten trend myslet o sobě pozitivně nese v sobě něco nebezpečného.

[11:36] A to je ztráta sebereflexe. Je pěkné vnímat sebe jako příjemného člověka, ale někdy to chce slyšet taky zpětnou vazbu. Aby vám někdo sdělil, že jste nestnesitelní. Je skvělé nepochybovat o svých přednáškách a záleží, kde od koho beru zpětnou vazbu. Dnes je módní být líder, ale někdo prostě líder není a nebude. On říká, nepolemizuji s tím, že třeba přijímout sebe tak, jak mě pámuk stvořil. Jenomže, abych se mohl stát, abych mohl s radostí činit tyto věci, musím si být vědomý svých omezení. Až potom mám co přijímat a zvědomím svých slabostí se pouštět do nových věcí. A teďka, jinak se nejedná o sebe přijetí, ale o sebe klam. Pokud já si nejsem vědomý svých omezení, co můj pán Bůh dal, a každý je máme, a nebude přijímat zvědomým svých slabostí, tak potom klamu sám sebe.

[12:47] Myslíš si někdo, že je borec, že je něco, že je borec a přitom není nic, klame sám sebe. Jak se vidíme? Jak vidíme i svoje omezení? Jak vidíme své dary? Člověk se stává zralím tehdy, až se naučí žít se svými omezeními a se svými limity. A to je něco, co je potřeba se učit. Ta třetí věc, o to jsme už hodně mluvili zase, to je z Jakuba, domníválí se někdo, že je zbožný a přitom nedrží svůj jazyk na úzdě, klame tím sám sebe a jeho zbožnost je marná. My si myslíme, že jsme zbožní a přitom nedržíme svůj jazyk na úzdě. O tom jsem měl celé kázání, mluvili jsme o tom tady pomluvy, urážení, veúcta, srážení, pomluvy, tváři v tvář, rodiče, děti, kritika.

[14:00] Ale nám to tak někdy vypadne. Nám to tak vystřelí ty věci. Zvlášť, když jsme naštvaní. A to je přirozeně. Rozdíl mezi hněvem a vstekem je důležitý v tom, že když jsme naštvaní, jsme hněviví. Hněv jako naštvání je dobrá. To je základně moc. To je dobrá věc. Říkáme, že jsem naštvaný, tyto věci mě štou a tak dále, a tak dále. Ale v momentě, když jsme vzteklí, když tady měl tušku, tak víte, co bych udělal, jak bych demonstroval vztek, bych to práskl po vás. A to dělám většinou na seminářích. Asi nevím, zapamatují. Vztek je nezvládnutý hněv. A když jsme ve vzteku, tak právě právě říkáme věci, které bychom normálně neřekli. Děláme věci, které bychom normálně neudělali. Nedržíme ten jazyk na úzdě.

[15:02] V rodině, v uči dětem, ve sboru, uči dalším lidem. My jsme zodpovědní za to, co vychází z našich úst. To je naše zodpovědnost. Jestli, že chceme být zbožní, to znamená zralit, duchovně zralit, žít božím způsobem, tak se musíme učit ovládat jazyk. My naklameme sami sebe. A Jakub říká, všichni chybujeme ve slovu a proto nikdy nepocinují moc slova. Kontrolu svou řeč. Jestli, že budeš schopen kontrolovat svá slova, budeš schopen kontrolovat všechno, co děláš. A jenom jedna věta k tomu, místo toho, aby jsme radši nic neříkali, říkejte, ale říkejte požehnání. Žehnejte lidem. Modlete se za ně.

[16:05] Čtvrtý sebeklam. Když si myslíme, že jsme moudří. V 1. Korinským 3.18-19. Ať nikdo sám sebe neklame. Domnívali se někdo z vás, že je v tomto světě moudrý a se stane bláznem. Aby se stal doopravdy moudrým. Ten další sebeklam mluví o tom, že člověk si myslí, že je hodně chytrý. Že už ty věci zná. Že přece už má nějakou zkušenost. Už mu je tolik a tolik. Už to prostě toho tolik zažil. A Pána Boha do toho moc nepotřebuje. Pána Boha by do toho moc netahal. Ten by nám to ještě celý všechno mohl převrátit. Víte, pokora má zdroj Bohu. A to někdy to naše nebezpečí je, že opravdu my už máme přece ty zkušenosti.

[17:07] My už jsme něco poznali. V prvním koritském osmé kapitole je napsáno ten, kdo si myslí, že plně poznal. Vůbec nepoznal. Čím člověk je starší, čím člověk těch věcí zná, tak zjistí, kolik věcí nezná. A to vede k pokoře. Zkusme Pána Boha pustit do všech našich plánů. Do všech koutů našeho života. I když máme různé příručky, jak ty věci dělat. Máme různé nápady. Jako v té duchovní službě. Domnívali jste někdo z vás, že je v tomto světě moudrý. Že prostě ví, jak to funguje. Ať se stane bláznem. Aby se stal opravdu moudrým. A přísloví třetí kapitel o tom mluví. Důvěřuj hospodinu celým svým srdcem.

[18:08] My to známe. Na svoho rozumu nespoléhej, poznávaj ho na všech cestách. On sám napřímí tvé stezky. A potom nakonec v tém sedmém verště je to. Nebuď moudrý sám u sebe. Boj se hospodina, od zlého se odvrať. Nebuď moudrý sám u sebe. Boj se hospodina. To je přesně to, že v té chvíli my si uvědomujeme, že jo, máme poznání, máme zkušenosti, ale pane bože, ukaž mi, co v tom mám dělat. Kde je ten tvůj pohled? Ta čtvrtá věc. Stvrtý sebeklam. Galackým 6.7. Člověk si myslí, že nebudeme sklízet, co zasejeme. Neklámte se. Bohu se nikdo nebude posmívat. Co člověk zaseje, to také sklidí. Ale pán Bůh to přece odpustí všechno, ne?

[19:09] Ten náš život, ty naše úleti, ty naše pády, ty naše špatné rozhodnutí, ty naše myšlenky. Ty přece jako, co, on to odpustí? Jo, pán Bůh věci odpouští, ale důsledky zůstávají. Co člověk zaseje, to také sklidí. Každý čin má nějaký důsledek. My v tom nejsme sami, nebuďme naivní. Pán Bůh věci odpouští, pán Bůh to přikrývá, ale my nesme důsledky, my si nemůžeme dělat, co chceme. My nemůžeme jako ty svobodní, však pán Bůh to nějak. My si musíme vědět, že jsou tady důsledky a ty důsledky bolí. Někdy jsou těžké důsledky. A kdyby tady bylo svědectví různých lidí, tak by řekli, jo, kdybych věděl, že se stane to a to, že to byle mi takový a takový důsledek, tak by do toho nešel. To bych neudělal.

[20:09] Někdy to hodně bolí. A někdy říkám, když mám semináře o vychově, říkám, jestli své děti máte jenom trochu rádi nebo rádi jako rodiče, dovolte jim zakoušet důsledky jejich jednání. Oni to potřebují. Naučit se zakoušet důsledky našeho jednání. Když udělám to, stane se to a to i tady v té zborové rodině. My potřebujeme zakoušet ty důsledky. A nemyslíme si, že když něco zasejeme, že to nějak jako dobře, špatnou věc zasejeme, tak sklidíme dobrou věc. To je najviní. Bohu se nikdo nebude posmívat. To člověk zaseje, to také sklidí. A 2. Korinským je právě napsáno, že každý z nás se musíme, všichni se musíme ukázat před soudným stolcem Kristovým.

[21:19] Aby každý dostal odplatu za to, co činil ve svém životě. Ať dobré, či zlé. Jsou dobré důsledky, ale jsou také špatné důsledky. Jako všichni z nás se musíme ukázat před soudným stolcem Kristovým. 2. Korinským 50. Aby každý dostal odplatu odměnu za to, co činil. Dobré, či zlé. Činy jsou důležité. Naše skutky jsou důležité. Poslední. Poslední sebe klam. 1. Korinským 15.33. Myslíme si, že přátelství ze špatnou společností na nás nebude mít negativní liv. Neklámte se. Špatná společnost kazí dobré mravy. My jsme zodpovědní za to, s kým trávíme čas. S kým se setkáváme.

[22:20] S kým se přátelíme. Jaké tyky ti lidé mají hodnoty. Jako neznamená to se vyhýbat lidem, neznamená to, že budu žít ve skleníku, ale znamená to neponořit se do toho prostředí. Nepříjmo od jejich hodnoty, jejich priority, jejich zásady, způsob života. A hlavně, a to je to klíčové, mít někoho, kdo nás podrží a kdo nás napomene. Někomu, komu jsme vykazatelní. Někoho, kdo mi říká, nepřeháníš to už trošku tady s tím. Netrávíš tam moc času. Nejsteš nějak moc ponořenej tady v tom klubu a nebo v čemkoliv. Ty ty už mluvíš jak oni. Máme někoho, kdo nám řekne, víš co, to přeháníš.

[23:20] Z knihy Vítězství nad temnotou tam autor říká, když jsem byl vladý křesťan, tak jsem poslouchal nahrávky kázání jednoho evangelisty v New Orleans, kterému se říkalo kazatel z Borbonské ulice. A toto člověk žil v té čtvrtí, kde byly nevěstnice. a tvrdil, že tam pracuje, že tam slouží. Asi to tak bylo pravda. Ale tento člověk tam zůstal příliš dlouho a dostala se brzo do problému. A právě to se mu... Člověk, který tam zůstává dlouho, dostane se brzo do problému. A právě to se stalo i tomu to evangelistovi. Ta temná stránka, to je Borbonské ulice, na něj měla takový vlív, že o celou službu přišel. Znamená to, že se máme vyhýbat lidem špatných mravů? Ne. Krista můžeme zvěstovat komukoliv. A i když se do jejich prostředí ponoříme, naše služba se nakonec tenčí. A naši morálku to může ovlivnit horšímu a až k pádu.

[24:22] my si musíme uvědomit, že špatná společnost zkazí dobré mravy. Můžeme tam jít s dobrým přesvědčeným, ale musíme mít někoho do nás podrží. Takže to bylo těch šest sebeklamů. Co je výzova pro nás, když to tam dáme teďka všechny? My musíme odhalit tu léž, která je v nás, ano. Podívejme se teďka do zrcadla. To, k čemu bych chtěl nás vyzvat, je, aby jsme jenom teďka, ale vůbec, jako brali boží slovo jako zrcadlo. Kdykoliv my se podíváme do zrcadla, když ráno odcházíme a nějak se zpravujeme, jsou tu naši vyzáž, tak kdykoliv toto děláme, vzpomeňme si, že toto chce po nás pán Bůh. Dívej se do zrcadla. Jestli není nějaká věc, kterou bys měl změnit, kterou bys měl posunout. Protože my potřebujeme rozpoznat lež. Jinak zůstáváme v tom, že jsme přesvědčení, že to s náma přece je dobrý.

[25:26] Takže já bych chtěl, bychom teďka se podívali tady na to, o čem jsme mluvili a se položili z otázku, s jakým sebeklamem bojuju. S čím můžu bojovat. Jaká je ta skrytá lež, která se vkrádá do mé mysli. Je něco, co není v pořádku, co mi pán Bůh ukazuje. Něco, co skrývám, něco, co je těžké. Něco, co možná skrývám sám před sebou. Protože odhalit lež uvnitř znamená krok vítězství. A bychom byli rád, kdybychom jeďka v tichosti se dívali a nechali Pána Boha, aby k nám mluvil. Aby On nám ukazoval, k čem se můžeme anebo máme posunout. Zkusme jeďka chvilku v tichosti být a jenom přemýšlet o těch věcech, co vidíme, nebo co jsme slyšeli.

[26:33] Děkuji ti, Pane Ježíši, za to, že nás máš rád a že chceš, abychom rostli ke zralosti. Proto nám navážet zrcadlo tvého slova. Naváž nám verše, rád mluvíš k nám, ne abychom to jenom slyšeli a podívali se a řekli, jo, to je pravda. Ale aby to přineslo změnu v našem životě. Prosíme tě o tvojich síl, aby jsme ty věci viděli a měli sílu ty věci opustit, změnit. Prosíme tě, pomůž nám. Amen.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20260426/sebeklam · Aktualizováno: 2026-10-15