# O vzkříšení

> Kázání ze dne 31. 5. 2026, 1Korintským 15:1-19, David Sláma. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 31. 5. 2026
- **Kazatel:** David Sláma
- **Biblický text:** 1Korintským 15:1-19
- **Délka:** 32:28
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/media/audio/2026/2026-05-31-o-vzkriseni-mvb2lkfj.mp3](https://baptisteolomouc.cz/media/audio/2026/2026-05-31-o-vzkriseni-mvb2lkfj.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:01] Tak, ještě bychom to mohli vysílat přes vodca, protože ten má koncové šifrování. Aby ta zpráva se dostala opravdu k lidem. Máme, nebo jako křesťani jsme obrovsky bohatí, víte to. To, co máme v Pánu Ježíši, tak to nemají lidi, kteří Pána Boha neznají. A někdy je škoda, že buď to bohatství neznáme, nebo o něm nevíme, jak je hluboké, jak je úžasné. A někdy se nám může stát, že se toho dobrovolně, nebo dobrovolně, prostě někdy z toho bohatství slevíme. Z toho, co máme, něco pustíme, něčemu přestaneme věřit. A to je strašná škoda, protože se ochudobňujeme.

[1:06] A dokonce někdy, když ty podstatné věci z té naší výry, přestaneme ním věřit, nebo jim začneme věřit ne tak, jak je to v Biblii, tak se můžeme dostat úplně mimo a můžeme přijít úplně o všechnu. A něco toho trošku hrozilo lidem v Korintu. Ty měli nejrůznější problémy a spoustu chyb v tom, čemu jak věřili. A potom na základě toho, když špatně člověk věří, tak špatně se chová. Tak ten jejich život taky nevypadal vždycky úplně dobře. A v té patnácté kapitole, kterou máme teď před sebou, je další z těch otázek nebo věcí problémových, na které apostol Pavel naráží.

[2:07] To, co je úžasné na Bohu, je to, že i když máme takovou spoustu chyb a dozajista každý z nás věříme něčemu ne tak, jak bychom měli, takže Bůh je s námi trpělivý. Je laskavý, vyučuje nás, vede nás, otevírá nám oči a nevzdává to s námi. Tak to je na Bohu naprosto úžasné. Tak se nechejme i tímhle slovem povzbudit. A možná povzbudit k vděčnosti a k tomu vidět, jaké to bohatství máme. A o co bychom přišli, kdybychom neměli to, o čem teď budeme číst. A je to asi, když se řekne 15. kapitola 1. korinským, tak někteří vědí, někteří možná ne, je celá ta kapitola o vzkříšení.

[3:12] Co by bylo, kdyby nebylo vzkříšení? A přitom ti lidi v tom korintu ani ne tak pochybovali o vzkříšení Ježíše Krista, jako spíš o svojem vlastním vzkříšení zmrtvých. A poštol Pavel, to jde ruku v ruce, Kristovo vzkříšení, naše vzkříšení, takže on to v té 15. kapitole tam řeší. A mohlo to být tím, že nechápali to, jakým způsobem vůbec teda lidi budou vzkříšení. Mohlo to být vlivem filozofie, protože žili v tom prostředí té řecké společnosti a v tom smýšlení lidí, byli tam vychovávani, a jeden směr té filozofie platonismus, ten tvrdil, že tělo je vězení duše. Prostě je potřeba zbavit se toho těla, a už konečně, ať jsme z tohoto těla pryč, protože tady to není skutečný život, ale jednou, až se osvobodíme, osvobodí se naše duše, tak to bude ta skutečnost a ta nádře.

[4:22] a ten pravý život, to je realita. Tady jsme ve té zemi stínů a tam teprve po smrti to bude ta realita. Něco z toho je velmi zajímavé, že skutečně tady to není úplně ta realita, kterou čekáme, ale tělo rozhodně v tom biblickém smyslu není vězení duše, které ji brání v nějakému rozmachu, ale je prostředek, kterým se duch a duše může projevovat a může sloužit. A proto oni nechápali, proč by jsme měli být tělesně vzkříšení, protože to by znamenalo nové vězení té duše, která konečně se osvobodila. Tak možná, že to byl to, čím se dívali na tu zvěst o vzkříšení a nerozuměli tomu, proč ještě máme být vzkříšení my v těle. Taky to mohl být ten názor, že to vzkříšení vlastně už není potřeba, protože když jsme sjednoceni s pánem Ježíšem Kristem ve křtu, duchem svatým, tak už přece jsme s ním sjednoceni, a poštol Pavel to říká, v jeho smrti a v jeho vzkříšení.

[5:40] Takže někteří lidé, to je druhá temoteovi 2.18, tvrdili, vzkříšení už nastalo, už nebude nic jiného, než to, co teď žijeme. A to tělesné vzkříšení už nebude, protože ono už to nastalo duchovně. A možná taky nechápali, proč je nutné to tělesné vzkříšení. A já jsem zjistil, že možná do téhle kategorie bych skoro až spadal. Možná, že úplně. Vlastně, na co potřebujeme ještě vzkříšení těla? Když přece, když zemřeme, tak jsme s Bohem. Nebo tomu nevěříte? Přece, když zemřeme, tak jsme s Bohem. No, k čemu ještě je potřeba, aby jsme byli vzkříšení? A je to nutné ještě? A tak možná si někteří kladli tuhle otázku, jako k čemu ještě by mělo být vzkříšení těla. Ale v té 15. kapitola potom v té druhé části na to dává důraz, že to je potřeba, že takhle to Bůh zamýšlel a je to důležitá věc.

[6:48] A že když vlastně to vynecháme, tak můžeme přijít úplně o všechno. A takže možná některým věcem nerozumíme, možná některé věci i v té naší víře pro to, v jakém prostředí jsme vychovávaní, nám nedávají smysl. A potřebujeme si nechat otevřít oči, aby to pro nás nebyla ta šifra, aby jsme tomu rozuměli a říkli, wow, tak to je hustý, že toto, co ty jsi pro nás připravila. Protože to je to bohatství, který máme. Takže Pavel píše o vzkříšení a píše o tom, že je to naprosto podstatná pravda Evangelia a ukazuje tedy na to, co by to znamenalo, kdyby jsme ho neměli, nebo kdyby to nebyla pravda, že budeme vzkříšení. Takže můžeme teď spolu otevřít tu patnáctou kapitolu, první korinským, a budeme číst prvních devatenáct veršů.

[7:55] Kdo chcete, můžete zůstat sedět, kdo chcete, můžete zůstat, můžete zůstat, ano, můžete povstat a slyšet, můžeme takhle společně slyšet to slovou. Chci vám připomenout, bratři, Evangelium, které jsem vám zvěstoval a které jste přijali, které je základem, na němž stojíte a skrze něž docházíte z pásy. Držíte-li se ho tak, jak jsem vám ho zvěstoval. Vždyť jste přece neuvěřili nadarmo. Odevzdal jsem vám především, co jsem sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle písem a byl pohřben. Byl vzkříšen třetího dne podle písem. Ukázal se Petrovi, potom dvanácti. Potom se ukázal více než písem. Děti stům bratři na jedno, většina z nich je dosud naživu, někteří však již zesnuli. Pak se ukázal Jakubovi, potom všem apoštolům. Naposledy ze všech se jako nedochůdčetí ukázal i mě.

[8:59] Říct, já jsem nejmenší za poštolu a nejsem ani hoden mé na apoštol, protože jsem pronásledoval církev boží. Milosti boží jsem to, co jsem. A milost, kterou mi prokázal, nebyla nadarmo. Víc než oni, všichni jsem se napracoval. Nikoli já, nejbrž milost boží, která byla se mnou. Ať už tedy já, nebo oni, tak zvěstujeme a tak jste uvěřili. Když se tedy zvěstuje o Kristu, že byl zkříšen, jak mohou mezi vámi někteří říkat, že není zmrtvých vstání? Není-li zmrtvých vstání, pak nebyl zkříšen ani Kristus. A jestliže Kristus nebyl zkříšen, pak je naše zvěst klamná. A klamná je i vaše víra. A my jsme odhaleni jako lživý světkové o Bohu. Dosvědčili jsme, že Bůh vzkřísil Krista, ale On jej nevzkřísil. Není-li vzkříšení zmrtvých. Neboť není-li vzkříšení zmrtvých, nebyl vzkříšen ani Kristus.

[10:03] Nebyl-li však vzkříšen Kristus, je vaše víra marná, ještě jste ve svých říších a jsou ztraceni i ti, kteří zesnuli v Kristu. Máme-li naději v Kristu jen pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí. Tak tolik z božího slova. Můžeme se posadit. Základ Evangelia. Evangelium je dobrá zpráva o tom, co Bůh pro nás udělal v Pánu Ježíši. A je to zpráva o vítězství. O vítězství, že Ježíš porazil smrt. Že porazil hřích. Že porazil vládu satana. Že nás smířil s Bohem. Že nám otevřel cestu k otci. Že nás přijal jako svoje děti. My můžeme být s ním.

[11:05] Evangelium je dobrá zpráva o vítězství. A tohle Evangelium je jednoduché. Je obrovské bohaté. Hluboké. Ale v podstatě je to jednoduchá věc. Neznamená, že je to jednoduché i věřit. Ale v podstatě záleží ve dvou věcech. A to je, že stojí na skutečnosti smrti pána Ježíše Krista. Na jeho kříži a na jeho vzkříšení. Tohle jsou dve základní věci. Podstatné a nezbytně důležité. A aby Evangelium bylo tou dobrou zprávou o vítězství. A v obou těhle věcech měli korinčtí problémy. Nerozuměli kříži Ježíše, protože o tom mluví v těch prvních čtyrech kapitolách. Nerozuměli tomu, proč je kříž boží moudrostí, když je to smrt, je to slabost.

[12:10] A Ježíš zemřel. Proč bychom vůbec kříž měli chtít? Protože přece nám se nechce umírat. My chceme být ti, kteří vládnou. A nechce se nám umírat. Nechce se nám následovat, Pána Ježíše, vzít na sebe svůj kříž. Takže nerozuměli kříž a na druhou stranu pak nerozuměli ani tomu vzkříšení. A to řeší teď. Musím to vysvětlit. Proč je to ta podstatná a důležitá, ten druhý základní pílíř Evangelia. A vysvětluje jim to trpělivě se všech možných stran, aby odstranil i vnitřní, i vnější překážky, i ty intelektuální překážky tomu, aby to mohli nahlédno přijmout, porozumět tomu a na tom stát. a... On říkal, vy jste topříjali to evangelium a proto v něm musíte zůstat taky.

[13:17] Týž a vzkříšení, ty dvě podstatné věci evangelia, zase stojí ještě na dvou základních věcech. A ta jejich pravdivost stojí na dvou věcech. A to je písmo a svědectví. Protože u každé té věci, i u kříže, i u vzkříšení, a poštol Pavel vždycky říká, podle písma a potom říká, že to někdo dosvědčil z těch očitých svědků. Na tom to stojí. Písmo, že Bůh měl plán, že to předpověděl, že to řekl, že to slíbil a že přesně tak, jak to řekl, se to stalo. Kříž byl naplněním toho, co Bůh řekl ve starém zákoně. A my máme několik příkladů ze starého zákona, které hovoří o kříži, které tam jsou a které třeba ani ti učetníci nechápali a musel jim to pán Ježíš vysvětlovat.

[14:18] Je to třeba Izajáš 53. kapitola. Nebo žálm 22. Bože můj, bože můj, proč jsi mě opustil? Žálm, který Ježíš přímo cituje na kříži. Někde jsem slyšel, že jim stačil říct nadpis toho žálmu a oni už znali, protože to měli naspamět, tak znali celý ten obsah toho žálmu. Takže když Ježíš říká, bože můj, bože můj, proč jsi mě opustil? Tak to bylo vlastně celé kázaň. Protože oni už věděli, co to je za žálm. Ty, kteří si to mohli připomenout. Žeho, že ani tomu nerozuměli někteří. Takže podle písma Kristus umřel a nejenom, že zemřel, ale byl pohřben. A nevím, jestli jste se někdy pozastavili nad tím, proč se tam vlastně dodává, to byl pohřben. Jakoby nestačilo říct, že zemřel. Protože pro židy byl člověk mrtvý, až když byl pochovany.

[15:24] Opravdu. To bylo prostě, tam se to završilo, ta smrt tím, že byl někdo pochován. A to, že to apoštol Pavel říká, tak tím vyznává, ano, Ježíš opravdu zemřel. Nebyla to žádná zdálivá smrt, nebylo to jenom nějaká klinická smrt, ale Ježíš prostě opravdu dokonal svůj život. A v tom je to svědectví, že byl někdo, kdo to mrtvé tělo Ježíše sněl z kříže, zabalil ho do těch pláten, Jozef z Arimatie a Nikodem, a položili ho do toho hrobu a zavalili za ním kámen. Byli tam svědci, kteří to viděli. Takže to je ta skutečnost kříže. A o vzkříšení zase říká, že Ježíš vstal podle písem.

[16:24] Když pán Ježíš učetníkům předpovídal to, že musí jít na kříž, tak vždycky řekl, syn člověka bude trpět, ale třetího dne stane z mrtvých. Tam on to neodděloval, tyhle dvě věci. Kříž a prázdný hrob. Základ Evangelia. A podle písem, takže Ježíš o tom věděl, že tak se to má stát. A máme to třeba to, co cituje potom Apoštol Petr na Letnice. Žalm 16, devátý a desátý verš. Neboť nedovolíš, aby se tvůj věrný rozpadl v prach. A říká, my víme o tom, že David zemřel. Máme tu dodnes jeho hrob. Ale David byl prorok a mluvil o tom, který má přijít. A Ježíš vstal z mrtvých podle písma. Bůh to slíbil a Bůh to udělal. A my na to můžeme stát. A zase je tam ta zkušenost.

[17:25] Že to pravda písma je potvrzená tím, je potvrzená tím, Že to někdo viděl, že to někdo prožil. A teď tam udává ty světky vzkříšení. A nejdřív Petr, a o tom by se dalo, jak je to nabité i tohle slovo, o tom by se dalo samostatně kázat, o tom svědectví, proč nejdřív Petrovi se zjevil Ježíš. Ten, který to asi nejvíc těch učetníků potřeboval vědět, že Ježíš vstal. Potom dvanácti apoštolům, těm ustrašeným apoštolům za zavřenými dveřmi, kteří si mysleli, že je konec. Potom Jakubovi, jeho bratrovi, který mu nevěřil, protože všichni jeho bratři si mysleli, že je blázen Ježíš. Ale po svém zkříšení se Ježíš dává poznávat svému bratru. A tenhle bratr potom se stává sloupem Jeruzalemské církve.

[18:26] Ten, který napsal epištolu Jakuba. A potom víc jak pětistum lidí najednou, což je důležitá informace, protože to nebyla zase nějaká hromadná halucinace toho, jak to někteří říkali, že prostě měli vidění toho, že Ježíš vstal. Něco se jim zdálo. A tady to bylo víc jak pětistum bratři naráz. A potom se apoštolům a Pavel říká nakonec jako nedochůdčetí mě. To slovo nedochůdče je tam jako by plně tak naturalisticky takovému potratu, takovému prostě pohozenému dítěti, protože on si byl vědomý toho, že on není mezi těmi světky, prvotními světky vzkříšení. Neviděl Ježíše ještě v těle. Ale Ježíš se mu ukázal až na té cestě do Damašku. Takže to byl takový nestandardní postup, tak jako to měli ostatní všichni.

[19:32] Takže on si byl vědomý toho, že on to má trochu, se líší v tom. Ale viděl Ježíše, viděl ho vzkříšeného a proto může být Apoštolem. A potom ta obrovská pokora, kterou tam říká, protože já jsem pro nás sledoval církev, ale Ježíš se mi dal poznat. On mě zastavil, on mě odpustil a mě proměnil. Získal jsem milost. A ta milost ve mně působí. A možná proto měl Apoštol Pavel taky tolik trpělivosti s těmi lidmi, kteří nechápali, různě odcházeli. Až v Galackém se hodně rozčiluje, to je pištole, ale měl tolik trpělivosti, protože se byl vědomý toho, jaký byl on sám a jakou milost mu prokázal Bůh. Takže a říká, jak oni, tak i my o tom svědčíme. Takže aj vzkříšení stojí na pravdě Božího slova, na Božím slově a je dosvědčené ve zkušenosti očitých svědků.

[20:40] Takže Ježíš vstal z mrtvých. Ježíš opravdu zemřel a opravdu vstal. A na tom říká, a na tom je postavená vaše víra. Na tom může být postavená vaše víra. A na tom může stát naše víra. Není iracionální. Není to jenom zbožné přání toho, že by to bylo tak dobré, kdyby něco takového bylo. Není to mýtus. Stojí to na svědectví toho, co řekl Bůh. A stojí to na historických faktech, které jsou ověřené očitými svědky. A tam, i Biblia to říká, svědectví dvou nebo tří svědků je platné. A tady máme tolik svědků. Takže ta naše víra na tom může být. A taky na tom, že my sami jsme to prožili. I my máme to svědectví. My se můžeme postavit na tu pravdu Božího slova, že to Bůh říká, že to tak bylo.

[21:43] A taky na to, že my sami jsme to mohli zakusit. Prožít. Že my sami jsme mohli... Můžeme prožít to, že Ježíš zemřel a můžeme prožívat moc Jeho kříže, že můžeme umírat starému životu, ale zároveň ruku v ruce s tím, že zakoušíme ve svém životě moc Jeho vzkříšení, že nám to dává jistotu odpuštění, přijetí a že nás Bůh mění, že mění naše postoje, že mění naše city, že mění naše myšlení, že nás osvobozuje od hříchu, od naší zloby, od našeho sobectví a nenávistí, že nám dává sílu odpouštět, dává nám odvahu tam, kde jsme dřív byli ustrašeni, dává nám sílu milovat tam, kde jsme mysleli jenom na sebe, dává nám sílu pomáhat. Takže my sami stojíme na té pravdě Božího slova a na tom svědectví, té osobní zkušenosti, že to slovo se potvrzuje v našem životě, že je pravdivé.

[22:54] Protože my tu moc kříže a moc jeho vzkříšení můžeme žít. A poštol Pavel říká, tak jste uvěřili, tak z toho neodcházejte. Zůstaňte v tom, protože když odejdete, když tomu přestanete věřit, tak přijdete úplně o všechno. A to je evangelium, to jim nejdříve staví před oči tu nádheru a krásu evangelia. A to, na čem je to postavené, to, jak tomu můžou věřit, jak oni uvěřili, aby si to připomněli, jak žili, jak to zkusili. A aby se nenechali zvyklat nějakými názory, nebo filozofiemi, nebo prostě něčím, co by bylo cizí Božímu slovu. A teď jim to ale právě předestírá před oči. Tak si to zkuste představit. Dotáhněte to do konce.

[23:55] Opravdu do logického konce, když přestanete věřit v zkříšení, že vstanete z mrtvých. Co to znamená? Takhle my někdy uvažujeme, něčemu začneme věřit, ale nedáme si tu práci s tím domyslet důsledky té naší víry až do konce. A tak se nám může stát, že začneme věřit něčemu, co není dobré. Takže to je i po vzbuzení pro nás, aby jsme přemýšleli v naší víře, že Bůh chce, aby jsme mysleli a aby jsme ty věci dotahovali do konce. Co to bude znamenat, když tomu budu věřit? A poštol Pavel to takhle dotahuje. Co by zbylo z Evangelia, kdyby nebylo vzkříšení z mrtvých? Tak především by nebyl vzkříšen ani Kristus. Protože pokud není z mrtvých stání, pak prostě není pro nikoho. Nemůže to platit pro Ježíše a pro nás ne. Pokud není z mrtvých stání, tak prostě není. A nebyl vzkříšen ani Kristus. Ale jestli On nevstal, pak je prázdná naše zvěst.

[24:59] Zvěst, pak to nemá žádný obsah. Nemá to moc, je to prázdný obal. A je to něco, co vám hodně slibuje a pak vám to nic nedá. Protože to nemá žádnou substanci, nic tam není. Ta zvěst je klamná, prázdná, marná. Marná je i vaše víra a ještě jste ve svých říších. Protože se spolehnete na něco, co tam není. A Bůh nechce, aby jsme věřili v to, co není. Prostě v nějaký klam, v nějakou iluzi. Ale On chce, aby jsme věřili v němu. A On je pravda. Ale pokud není vzkříšení, tak je to prázdné. A víra není k ničemu.

[26:00] Říká pak jste ještě ve svých říších. Sice to asi znamená, bo to může znamenat dvě věci. Buď to, že pokud Ježíš nevstal z mrtvých, a jste je pokud. Kátě tu chcete. Konec. tak tam neplatí to, o čem říká Apoštol Pavel, že Bůh ospravedlnil Ježíše ve vzkříšení. To ukázal všem lidem, že on zemřel nevinně. Že smrt neměla právo ho držet jako toho, kdo byl jediný nevinný. A to ukazuje vzkříšení. A pokud není vzkříšení, tak není to náhodou to, že Ježíš nebyl spravedlivý, když nevstal. A tak jako všichni ostatní umřel a zavřel se nad ním hrob. A nemůže nám tedy odpustit naše hříchy, protože není tím, za koho se vydával. A nebo to znamená, o čem zase umluví Apoštol Pavel v epistole Římanum, že díky jeho smrti jsou nám odpuštěné hříchy, protože na kříži řekl je dokonáno.

[27:09] Ale kde je moc k tomu, aby jsme překonali tu sílu těch hříchů. Protože to je vzkříšení. Jeho duch, on sám v nás. Pak bychom neměli sílu odolat pokušení. Nebyl by možný křesťanský život. A ještě bychom neustále, a neustále bychom se brodili a prostě topili ve svých hříších. Protože by nebyla moc, která by nám byla k dispozici, aby jsme překonali hřích. A to je strašný život. A pak říká Apoštole, my jako Apoštolové bychom byli lživí světkové. Protože my jsme dosvědčili, že Bůh ho vzkříšil z mrtvých. Ale jestli není z mrtvých stání, tak to Bůh neudělal. A my jsme podvodníci, kteří matou lidi, pletou jim hlavy, kteří si nezaslouží to, aby tím někdo naslouchal. A dokonce je to svatokrádež, protože my lžeme o Bohu.

[28:15] Takže i to by byl hrozný hřích vůči Bohu. Jako křivě svědčit o něm. To by mělo takovýhle důsledek. A pak říká A ti, kdo zemřeli, tak jsou ztraceni. Už nemají žádnou naději. Protože on, potom budeme vidět, tam vysvětluje, proč je to tělesné vzkříšení důležité. Protože říká v té 15. kapitole, člověk tak, jak je, nemůže mít podíl na božím království. A království, které Bůh v plnosti přinese, budeme potřebovat mít nové tělo. A pokud není vzkříšení zmrtvých, tak nemáme žádnou naději, protože nemůžeme být s Bohem v jeho novém království. A pak říká, a jsme nejubožejší ze všech lidí. Protože pokud můžeme doufat v Ježíši jen pro tenhle život a nic dalšího, tak je to hrozně málo.

[29:16] A každý nevěřící člověk je na tom lépe než my. Protože ti si aspoň užívají. A to byl potom jeden z těch důsledků, který tam potom apostolpa říká, protože pokud není zmrtvých stání, tak jesme a pijme, protože zítra zemřeme. Pokud žijeme jenom pro tenhle život. A křesťan, který si odříká, který na sebe bere svůj kříž, který trpí pro svoji víru, nebo je zabit pro svoji víru, k čemu to je, když tam nic dalšího není. Tak je to ubohý život. A všichni lidi by nás mohli litovat. Takže on to táhne do těch důsledků. Říká, vy takhle tomu věříte, říkáte, není zmrtvých stání, ale pokud to je pravda, tak jste opravdu ztratili všechno. Díky Bohu, že to pravda není.

[30:18] A že hned ten 20. vers pokračuje. Avšak Kristus byl vzkříšen jako první z těch, kdo zesnuli. A dále pán Boh, tak o tom budeme mluvit příště. Ale Ježíš byl vzkříšen. A tady můžeme nadehnout. A můžeme vnímat tu nádheru Evangelia a tu bohatství, které máme v tom, že nás do toho Bůh pozval, aby jsme mohli uvěřit. Víme, co máme, když máme a můžeme věřit to, že Ježíš zemřel a vstal z mrtvých. Jeden autor, jméně se Demos Šakarian, napsal knížku Nejšťastnější lidé na zemi, nebohačí. Křesťan je ten nejšťastnější člověk na zemi, protože už tady může žít v boží přítomnosti a očekává to nejlepší, co ho může potkat. A jenom díky tomu, že Ježíš zemřel a vstal, že i my jsme zemřeli spolu s ním, vstali jsme i duchovně k tomu novému životu, ale čeká nás také slavné vzkříšení, nádherná budoucnost.

[31:31] Tak to mějme před očima. Modleme se za to, aby nám Bůh otevíral oči, aby jsme tomu mohli rozumět, aby jsme to mohli vidět, aby jsme za to byli věděční, aby jsme se toho drželi, nepouštěli to, protože to je obrovské bohatství, které máme. Takéž nám Pán Bůh moc a moc každému požehná a zároveň i v tom, že když to bohatství máme, tak aby na nás bylo vidět. Protože to bohatství je pro všechny. A Pán Bůh volá, říká, ještě pokud i tady nebo z posluchačů je někdo, kdo nevěří, tak On říká, pojď ke mně, můžeš nabrat zadarmo z pramenu vody života. Pojď, napíj se, protože já utiším tvoji žízeň. A můžeme lidi volat k tomuhle pramení, aby tu svoji žízeň utišili tam, kde jedině může být utišena. Amen.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20260531/o-vzkriseni · Aktualizováno: 2026-10-16