# Naděje

> Kázání ze dne 7. 6. 2026, 1 Korintským 15:20-34, David Sláma. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 7. 6. 2026
- **Kazatel:** David Sláma
- **Biblický text:** 1 Korintským 15:20-34
- **Délka:** 32:16
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/media/audio/2026/2026-06-07-nadeje-mvb2psx3.mp3](https://baptisteolomouc.cz/media/audio/2026/2026-06-07-nadeje-mvb2psx3.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:00] Pokojí vám, radši a sestry, přátelé, všichni, hoste i z regionálky, která tady včera byla, tak buďte srdečně vítaní. A máme před sebou další částečku té první epištoli a poštela Pavla Korinským. Chtěl bych se, nebo zkuste se zamyslet na začátek, kdy jste v posledním týdnu, dvou týdnech potřebovali naději na něco. Že jste doufali, že to dobře dopadne, nebo že někomu bude pomoženo, nebo že uděláte zkoušky, které byly před vámi, nebo v práci bylo něco. Kdy jste potřebovali naději a v čem?

[1:00] A s tím souvisí potom to, jak snadno tu naději ztrácíte. Nebo co vám pomáhá se té naděje držet? Naděje v našem životě je obrovská věc. Znázorně se to kotvou, tak to je takový taky propis do té jedné naší složky zborové. Diapoštol, který píše k epištolu židům, že to je jako kotva naděje, kterou pronikáme až do nebeské svatyně. A že nás to spojuje s něčím, co nás přesahuje. Je to něco, co se vztahuje k budoucnosti. A biblická naděje je jistota dobré budoucnosti. A ta patnáctá kapitola je celá o vzkříšení. A vzkříšení je něco, co je před námi. A proto je to, tohle téma je spojené s nadějí.

[2:05] Ukazuje na to, co bude, co přijde. A že to, co bude, tak je nádherná budoucnost. V boží přítomnosti na věky. Bez toho, aniž by ten náš vztah s ním, anebo naše prožívání vztahu s Bohem, něco kazilo, nebo něco kalilo. Už tam nebude hřích, nebude smutek, nebude nemoc, nebude trápení. Takže to je něco, co je před námi, na co můžeme mít tu naději, že k tomu jdeme, k tomu směřujeme. A je to jako kotva, která nás drží. Drží náš život tak, aby se nepohol. A i když i okolo té kotvy, když je zakotvená, tak prostě i ta loď se trošku hýbe třeba. Nebo já nevím, vzducholod někdy možná byla o balón horkovzdušný zakotvený, tak ono to s ním tak věje trošku.

[3:06] Tak jako s těmi našimi životy, okolnosti a nejrůznější věci háží a vějí, tak ale ta kotva je tam a je pevná. Tak to je něco, za co můžeme být věděční, k čemu se potřebujeme vrátit, co potřebujeme se modlit, aby jsme to viděli, aby jsme z toho žili. A s tím je spojené teda to vzkříšení, to, že to je něco, co je před námi, co nás čeká. A proto taky tomu Apoštol Pavel věnuje takovou velkou plofu té své epištole, celou patnáctou velkou kapitolu, protože v tom zboru, když byli někteří, kteří popírali vzkříšení, ani ne nejdřív tak to vzkříšení Pána Ježíše jako vlastní vzkříšení, tak jim říká, že se připravují naprosto o všechno. Připravují se o sílu žít s Bohem a o celou věčnost s Bohem. Jestli není vzkříšení, tak vlastně, to říká Pavel, tak jsme nejubožější ze všech lidí.

[4:12] Ale, a v Biblii je několik ale. Někteří tomu říkají božské ale. A to je naprosto nádherné. protože nám říká, že ta boží skutečnost je jiná. To je ta realita, do které můžeme tu svoji potvu zapustit. Bůh říká na spoustu věcí, ale, podívej se, ale já. A tady tím začíná takto kumenické avšak. Takže si můžeme najít tu patnáctou kapitolu, první korinským od dvacátého verše. Kdo chcete, můžete zůstat sedět a kdo budete chtít, tak můžeme povstat ke slyšení tohohle slova. První korinským patnáct od dvacátého verše. Avšak Kristus byl vzkříšen jako první z těch, kdo zesnuli a jako vešla do světa smrt skrze jednoho člověka, tak i z mrtvých stání.

[5:15] Jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni dojdou života. Každý v daném pořadí. První vstal Kristus, potom při Kristově příchodu vstanou ti, kdo jsou jeho. Tu nastane konec. Až Kristus zruší vládu všech mocností a sil a odevzdá království Bohů a Otci. Musí totiž královat, dokud Bůh nepodmaní všechny nepřátelé pod jeho nohy. Jako poslední nepřítel bude přemožená smrt. Vždyť pod jeho nohy podřídil všecko. Je-li řečeno, že je mu podřízeno všecko, je jasné, že s výjimkou toho, kdo mu všechno podřídil. Až bude podřízeno všechno, pak i sám syn se podřídí tomu, kdo mu všechno podřídil a tak bude Bůh všechno ve všem. Jaký by mělo jinak smysl, že se někteří dávají křtít za mrtvé? Jestliže mrtví vůbec nevstanou, proč se za ně dávají křtít?

[6:19] A proč i my se v každou hodinu vydáváme v nebezpečí? Den ze dne hledím smrti do tváře. Ujišťuji vás o tom, bratři, při všem, co pro mě znamenáte v Kristu Ježíše našem pánu. Jestliže jsem v Efezu podstoupil zápas se šelmami jen z lidských pohnutek, co mi to prospěje? Jestliže mrtví nevstanou, pak jesme a píme, protože zítra zemřeme. Neklamte se, špatná společnost kazí dobré mravy. Vystřízlivíte, jak se sluší a neřešte. Někteří nemají ani ponětí o Bohu. Říkám to k vašemu zahambení. Tak tolik z božího slova. Můžeme se usadit? Takže ta naděje, která je, kterou máme, tak se v první řadě týká toho, že smrt bude poražena.

[7:23] Smrt je něco, co čeká asi každého člověka. Pokud předtím Páne Žiž nepřijde a nevezme nás k sobě dřív, tak je to taková jistota. Ještě jsem sice neviděl, že by někdo si vtázel na tuhle jistotu, jako že by někdo vymyslel také sásky na jistotu, na smrt, ale to je jistota. Tam se nespletete. Prostě pokud jste se narodili, tak na tom druhém konci života vás čeká hrob. Všechno na světě spěje ke svojemu konci, ale smrt nebyla pro člověka v božím plánu. A poštol Pavel říká, že vešla do světa díky tomu, že první člověk, Adam, s Evou zhřešili.

[8:23] Chtěli žít nezávisle na Bohu, autonomně, a tak se mu vzepřeli. Jenomže Bůh je jediným zdrojem života. Protože jedině Bůh je život. A tak, když ho opustíme, tak zemřeme. A pán Bůh to jasně říká, můžeš žít beze mě, můžeš žít nezávisle, ale musíš počítat s tím, že to má svoje následky. A tím následkem je to, co říká v Římanum 3.23, že odplatou za hřích je smrt. Hřích se odplácí smrtní. To je jeho plat. A od té doby, co Adam s Evou se rozhodli pro tenhle život bez Boha, žijeme v tahle smutné existenci na světě.

[9:29] A je to skutečně smutná existence. Protože stejně my máme naději na vzkříšení, ale přesto je ta realita smrti, která je těžká. A neznamená to, že nepláčeme, když umírají i věřící. Že se nás to nedotýká, že nás to nebolí. Dnes kvůli o tom, o situaci ve světě, o které víme, že ten lidský hřích a své vole a sobectví a pícha si vybírají svoji daň denodenně v neskutečné množství životu, které zbytečně umírají. Náš nejmladší, nebo druhý nejmladší syn se každý večer modlí, aby už skončila válka na Ukrajině. A i k tomu můžeme vždycky říct amen.

[10:30] Protože tolik zbytečných životů, které prostě jenom tak jdou. A jenom proto, že lidé neuznávají Boha. A my se z téhleté situace nemůžeme dostat sami. Mrtvý člověk si totiž sám nepomůže. A ani neví o tom třeba, že potřebuje nějakého Boha, že by potřeboval vůbec nějakou záchranu. A v téhle situaci bychom museli trávit celou věčnost bez Boha. Protože po té smrti existuje existence, ale buď s Bohem nebo bez Boha. A bez Boha je to existence ve smrti. Ale Bůh nás zachraňuje. A to je tak úžasná věc opravdu.

[11:31] Znovu a znovu můžeme žasnout. Že nás by to nenapadlo ani. Žádného člověka by to nenapadlo toužit po Bohu. Ale Bůh přichází k nám a tu touhu nám do srdce dává. Začíná klepat na lidské srdce. Začíná se mu dávat poznat. Robouzí. Otevírá jeho oči. Aby člověk vůbec zjistil, že něco potřebuje. Je to Bůh, který jde za námi. Který nás zachraňuje. A který potom poslal svojeho jediného syna Ježíši, aby porazil smrt a všechny ty důsledky hříchu a smrti na kříži. Aby nám dal život. Pavel říká, že hřích vešel do světa skrze člověka. Skrze jednoho člověka. A od té doby my stojíme v té jedné linii za Adamem a rodíme se do té přirozenosti a do toho světa, který je v hříchu.

[12:32] Skrze jednoho člověka a přišlo to na všechny. Ale, a znovu je tam to, ale. Ale stejně tak, jako hřích vešel do světa skrze člověka, tak i z mrtvých stání. A tam je zase zajímavé si všimnout skrze člověka. I proto se Ježíš musel stát člověkem, aby vzal to naše místo. Nejenom v té smrti na kříži. kříži, aby nás mohla zastoupit, ale i v tom zmrtvých stání. Aby ta smrt byla překonaná, tak jako ten hřích vešel a smrt vešla skrze člověka, tak i zmrtvých stání skrze člověka, skrze Ježíše, božího syna, který se stal člověkem. A proto se můžeme postavit z té, nebo Bůh nás může vzít z té řady za Adamem do toho zástupu za Ježíšem, do toho, to je teď ten náš člověk, ten druhý Adam, ten náš zástupce.

[13:41] A stejně tak, jako jsme měli všechno po Adamovi, tak teď můžeme mít ty věci po Ježíši. Adamův hřích měl vliv na všechny, ale když uvěříme v Pána Ježíše Krista a přijmeme ho, tak on se stává naším pánem a všechno to, co on dosáhl, tak máme my. On nezemřel a nevstal jenom pro sebe. On zemřel a vstal pro nás, za nás, na našem místě. On je náš zástupce, protože skutečně musel mít to tělo jako my. Musel být ve všem jako my, aby to prostě bylo kompatibilní. Víte, že ty programy, které jsou, pokud nejsou kompatibilní s programem a počítačem, tak prostě nefungují. Aby nefungovalo, kdyby to nebylo kompatibilní. Ježíš byl člověk, stal se člověkem jako my, aby mohl být na našem místě, aby všechno to, co my jsme pokazili, on mohl napravit. A všechno to, co on dosáhl, my jsme mohli přijmout.

[14:45] A tak v něm máme život. A už teď můžeme žít z moci jeho vzkříšeného života. A to, že on potom vstal z mrtvých, tak to je ta slavná skutečnost, která nás čeká, která je před námi. I my budeme vzkříšení. Ježíš porazil smrt. A to je naděje, že smrt nemá poslední slovo a nebude tady vždycky. A už nebude tenhle smutek, už nebude tohle trápení. Vzkříšení Pavel říká, že nastane, až Ježíš přijde po druhé na zem. Už na kříži byla smrt poražena a ve vzkříšení. A v tom vzkříšení v poslední den to bude dokonané. Ještě pořád je smrt nepřítel. Je to duchovní moc, která nedokáže nic odolat. Dokonce v epistole židům se píše, že působí strach.

[15:47] Že Ježíš přišel, aby nás vysvobodil nebo vysvobodil ty, kteří byli celý život držení v poutech jako otroci s strachem ze smrti. Protože i ten nejodvážnější člověk na světě má strach umřít. A možná ten největší strach někdy jsem slyšel je z toho, že po smrti nic nebude. Prostě, že přestane existovat. Někteří si to přejí, ale v podstatě je z toho obrovský strach. Ale to zlomil. To zlomil ty okovy a my už nemusíme mít strach. Hřích a smrt je zbraň Božího nepřítele. Tam, kde je Bůh, tam je život. Tam, kde přichází Bůh, přichází požehnání. A požehnání znamená rozmnožení.

[16:48] Rozmnožení života. Rozmnožení radosti. Je to růst. Je to světlo. Tam, kde je Bůh, tak sebou přináší tyhle věci. Tam, kde přichází dňábel, Boží nepřítel, tak tam zase vá smrt. A hříchu používá jako nástroje k tomu, aby mohl zabíjet. Protože to je jeho cíl. Jan 10, 10 a 8, 44 říká Pán Ježíš o nepříteli. Zloděj přichází jenom proto, aby zabíjel a ničil. Je to vrah od začátku. Boží nepřítel nám nikdy, nebo ta jeho motiv není, aby nám dopřál. To je něco, co je ta pozlátko na pokušení a na hříchu. Pojď, užij si, bude se mít dobře. Proč by ty jsi nemohl? A ten háček, který tam je, že to všechno končí smrti.

[17:50] A to je jeho cíl. Jeho cíl není nám dopřát. Jeho cíl je zničit. A Ježíš svým zkříšením tohle porazil. Dal nám život, osvobodil nás od strachu ze smrti, protože víme, že už teď můžeme žít s ním a že jednou, až přijde ten náš poslední den, tak s ním budeme žít navždycky. A to je, jak to zpíváme v té jedné chvále. Až přijde ten den, tak potom budeme mít ještě víc než těch deset tisíc důvodů k tomu pochválit. Protože ho uvidíme v páři stvář. A ale ta naděje, která je, je jako ta kotva, která nás drží. I když to s námi zmítá a hází na všechny možné strany, tak je to pevný bod, kterým můžeme obstát, i když jsme ohroženi smrtí, buď přirozeně, anebo i třeba skrze pro následování.

[19:01] Ježíš říká u Lukáše i u Matouše, nebojte se těch, kteří zabijí tělo, ale víc už vám nemůžou udělat. Tak nevím, jestli rozhodně tam ještě, asi nejsem v tomhle postoji, protože člověk má to svoje tělo nebo ten svůj život za všechno nebo za hodně. A Páne Ježíš říká, ne, víc už vám vzít nemůžou. To není všechno. Nemůžou vám vzít věčnost. Nebojte se jich. A tak je to něco, co nám může dát sílu. Že Ježíš porazil smrt a to je ta naděje, kterou máme. A potom, když už vidí úplný ten konec, tak říká Páne Ježíš, a všechno bude podřízeno Bohu, Bůh bude všechno ve všem a bude to všechno tak nádherné a krásné, jako na začátku. A my budeme mít znovu moc chodit s Bohem za toho večerního nebo ranního vánku a být v jeho přítomnosti.

[20:10] A vidět ho. A být s ním. Takže poražka smrti. A už jsem o tom mluvil. A ta druhá věc, která je v té naději, že to je obrovská síla pro život. A jenom taká odbočka. Tam je asi zajímavý ten 29. verš. To chtění se zamrtvé. Tak nikdo v podstatě neví, co to znamená. Takže se nebudem pouštět do nějakých spekulativních výkladů. Jediné asi, co o tom můžeme říct je, že Apoštol Pavel na tomhle příkladu jim chce otevřít oči, aby si uvědomili, že mají nějakou praxi někteří lidé, která ale ukazuje na tu víru ve vzkříšení. Že pravděpodobně zástupně se dávali křtít za ty, kteří už se neobrátili, ale nestačili tím křtem se připojit plně k církvi.

[21:13] A možná měli strach, že nebudou mít ten podíl na Pánu Ježíše a proto se zástupně za ně nechali pokřtít. A nikde taková praxe v Biblii není podporovaná, takže prosím vás, nikdo bychom to neměli dělat. Jenom je tam ten osten vůči tomu, tak ale vy v to věříte, nebo někteří v to věří a dělají to. Tak to nepopírejte, to vzkříšení, když něco děláte a pak to popíráte. Nemá to smysl. Takže to je jenom taková odbočka. A kdybyste si někdo chtěli přečíst na to nějaké výklady, myslím, že jsem slyšel, že je na to 200 různých výkladů. na tenhle verž, tak můžete dle libosti studovat možnosti výkladu. To, co je důležité, je, že to vzkříšení je síla pro život. Protože nám dává sílu projít těžkými věcmi, které máme a prožíváme v tomhle životě pro víru v Pána Ježíše. A to byla zkušenost ta poštola Pavla.

[22:14] On říká, kdybych nevěřil ve vzkříšení, mohl bych prožít tolik nebezpečí a tolik útisku a tolik pro následování, tolik odporu od lidí, kdybych neměl tuhle naději. On totiž věděl, že jeho služba má smysl, že přesahuje do věčnosti. A v téhle naději žil, že jednak on bude vzkříšen a že lidi, kteří skrze jeho službu budou moct uvěřit, tak je čeká tahle nádherná budoucnost. Život s Bohem. Budou moct být s ním a budou moct uctívat pána Ježíšena vždycky. Proto sloužil. A proto taky podstupoval spoustu útrap. Tady mluví o tom zápasu se šelmami. V Efezu. V Efezu měl obrovský pole služby, otevřené dveře, nádherné a obrovské zázraky, jako téměř v žádných jiných městech se nedělý, jako v Efezu.

[23:19] Ale taky tam byla určitě obrovská opozice a tlak, který on musel překonávat. Ale kdyby to bylo jenom pro tenhle život, tak by to nemělo význam. Ale on věděl, že to má význam, protože všichni ti, kteří uvěří, jednou budou zkříšeni a budou moct být s Ježíšem a budou ho moct oslavovat na věky věku. A že to trápení taky jednou skončí. Že to nebude na pořád. A to můžeme zakoušet i my a svědčit o tom, že když žijeme pro Pána Ježíše a skutečně chceme lidem přinášet evangelium, dobrou zprávu, takže budeme zakoušet nějaký duchovní zápas. Protože tam, kde přinášíte světlo, tam se tma podstaví proti tomu. To prostě tak je.

[24:20] Tam, kde je světlo, tam to tma nenávidí. A jsou to nejrůznější věci skrze okolnosti, které na nás přichází, tlaky nebo lidi, ale ta naděje v zkříšení nás může posilovat. Že to má smysl. A že to nebude trvat navždycky. A že nám to neveme všechno. Protože to hlavní, co máme, teprve nás čeká. Je to obrovská síla k posvěcení. Protože Pavel říká, pokud není v zkříšení, tak tento život je všechno, co máme. A o tom jsme mluvili už i minule. Jestli máme jenom věci tohoto života, jako je jídlo a pití, tak toho máme žalostně málo. A nemáme vlastně proč žít. A to je možná něco, v čem i nevěřící lidé si uvědomují, že přece je to málo.

[25:22] Pokud je tenhle život, nebo tohle je všechno jenom, tak je to úboze málo. jenom jíst, chodit do práce, jedna dovolenou, něco si užít, pak zase chodit do práce, pak uvřít. Pak nemá smysl, buď je to žalostně málo, a nemá smysl se omezovat a odříkat si, žít spravedlivě a posvěceně. A prostě člověk si může teda ale bez všeho dopřát všechno, co chce. A to je druhý extrém a úplně hrozný život, protože zase z té zkušenosti možná vlastní, anebo z lidí, kteří si můžou dovolit úplně všechno, víme. Že stejně si uvědomují, že to nestačí. A že by chtěli něco víc. A že třeba i děti rodičů, kteří mají spoustu peněz a spoustu peněz jim dají, tak nakonec nechtějí ty peníze, ale chtějí ty rodiče.

[26:30] Takže ať tak, nebo tak, je to málo. Ale je tady vzkříšení. Je tady něco, co nás přesahuje, co je před námi, co nás čeká a to nám dává stílu žít a motivaci žít spravedlivě. Protože je lepší teď něco snést, teď si něco odříct a navždycky se radovat, než se radovat tvíli tady a pak celou věčnost litovat, celou věčnost trpět. A s tím souvisí potom to závěrečné napomenutí, které Apoštol Pavel má v tom třicátém třetím verši. Neklámte se, špatná společnost kazí dobré mravy. Žili v té svojí společnosti, nemohli z ní utéct, ale to, co mohli je předat, to, co měli oni jim, ne přijmout to, co měla ta společnost do sebe. Znamená možná i všechnu ty řecké spekulace o tom, že tělo je vězení duše a že tělo je zlé a jenom je dobrý duch a všechny ty věci z té okolní filozofie.

[27:43] A na to si musíme dát i my pozor. My nemůžeme utéct ze světa, nemáme milovat lidi okolo nás, ale potřebujeme si dát pozor, aby jsme my jim dali a ne přijali věci, které jsou špatné. Samozřejmě jsou ve světě i věci, které jsou dobré nebo neutrální, nebo prostě, které se dají použít a v tom musíme mít rozum. Jsme nezašli do nějakého extrému, ale to, co odporuje tomu biblickému nebo tomu božímu, na to si máme dát pozor. A vystřízlivějte, jak se sluší a nehřešte. Máme si dát pozor na to, aby jsme nežili ve hříchu, protože hřích zatemňuje mysl. A my nemůžeme správně poznat, nemůžeme správně poznat Boha. A tak na to upozorňovalo, jsem slyšel jedno kázání, které na to upozorňovalo, že někdy můžeme mít spoustu teologických otázek, na které neustále nemůžeme najít odpověď.

[28:52] I když nám to lidé vysvětlují horem, dolem, a my pořád to nejsme schopní pochopit a přijmout, a možná, že ten problém je v tom, že ale nechceme žít život s Bohem, ale chceme žít život v nějakém svém hříchu ještě. Ale pokud si chceme nechat nějaký hřích, tak ten zatemňuje naši mysl a my nemůžeme správně poznat. Takže pokud chceme mít jasno v duchovních otázkách, tak potřebujeme mít nejprve odpuštěno, smíření s Bohem a chtít žít s ním a ne v hříchu. Nechtit si nechat nějakou svůj modlu. Tak jako korintěné, on jim říká, nehřešte, vystřízlivějte, protože možná to je ta věc, proč nerozumíte tomu, proč musí být vzkřížení. A navíc neznáte Boha. Neznáte Boha správně. A to je síla v tom napomenutí.

[29:55] Víte, že to byli věříci lidé, chodili do sboru nebo do církve, do schromáždění, modlili se, uctívali a on jim řekne, musím to říct k vašemu zahambení, neznáte Boha. To je na konci taková výstraha. Aby jsme tu naději mohli vidět, aby jsme ji mohli prožívat a žít, aby jsme se ji mohli držet, tak nesmíme pouštět do svojeho systému myšlení a do svého života a praxe vliv, který není dobrý. a... chtít žít s Bohem, mít odpuštěno. Ale chceme skončit tou naděj znovu. Vzkříšení je naděje. Ježíš porazil smrt. A možná čím víc se člověk bude blížit věčnosti, tím větší naděj a radostí to pro něho bude.

[31:03] Možná čím těžší život je a okolnosti jsou, tím větší může být tahle naděje. Že i když zemřeme, budeme spolu s Pánem Ježíšem Kristem. Využijme ten život, který máme pro Boha a pro ten život v té naději, tak, aby jsme na něj mohli ukázat lidem okolo nás. Děkujme za tu kotvu, kterou nám Pán Bůh dává, která nás pouzbuzuje a zároveň se jich chtějme držet. Nebo možná pokud ji nevnímáme, tak prosme za to, aby nám to Pán Bůh ukázal a ukazoval, že tenhle život, který tady žijeme, není všechno.

[32:04] Je daleko víc to, co nás čeká. A v tom očekáváme vzkříšení, které Pán Ježíš Kristus přinese. Amen.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20260607/nadeje · Aktualizováno: 2026-10-16