# Vzkříšení, kdy, jak proč a k čemu

> Kázání ze dne 14. 6. 2026, 1. Korintským 15:35-38, David Sláma. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 14. 6. 2026
- **Kazatel:** David Sláma
- **Biblický text:** 1\. Korintským 15:35-38
- **Délka:** 32:09
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/media/audio/2026/2026-06-14-vzkriseni-kdy-jak-proc-a-k-cemu-mvb2t2jw.mp3](https://baptisteolomouc.cz/media/audio/2026/2026-06-14-vzkriseni-kdy-jak-proc-a-k-cemu-mvb2t2jw.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:00] Pokojí vám, Hrce a sestry. Včera jsme mohli být na svatbě. Je to vždycky taková krásná příležitost. A taky to může být taková připomínka toho, že i nás všechny čeká svatba Beránkova. Že se těšíme na to, až Páne Ježíš přijde, nebo se můžeme těšit a že s ním budeme. My jako ta krásná nevěsta a on jako ten úžasný ženich. A tomu nějak předchází vzkříšení, o kterém mluvíme teď z té 15. kapitoli 1. Korinským. Je to před námi, je to slavná naděje, kdy budeme stále s Pánem Ježíšem. Budeme moct mít účast na jeho království. Když se řekne boží království, tak se tím myslí jeho vláda. A ta je dobrá. Kde už nebude žádné zlo, žádný hřích, žádný nepokoj, nemoc.

[1:04] Bude to prostě nádhera. A ta je před námi. A samozřejmě není divu, že vůči téhle naději se snaží ten boží nepřítel ji nějak podkopat, nebo ji minimalizovat, nebo abychom o ní nepřemýšleli, abychom ji neměli před očima. Protože víš, že to je strašně důležitá věc. A taky tenkrát, jak psala poštel Pavel, byly nejrůznější už námitky proti vzkříšení. Na co vlastně je vzkříšení těla? Tak jsme si připomínali z té filozofie, že mysleli, že to tělo je takové vězení duše. A oni chtěli být prostě už konečně svobodní z toho vězení. Pohlíželi na tělo jako na něco, co jež zlé. A nebo naopak v těch kultech, které byly náboženských, tak nejenom, že bylo zlé to tělo, ale nezáleželo na něm.

[2:08] Takže jste si mohli s tím svým tělem dělat, co chtěli. Todiž prostě hřešit úplně. A mysleli si, že to nezáleží na tom, protože to, na čem záleží, je ten dův. A další nejrůznější věci. Tak apostol Pavel jí musí to korigovat, jak to četl na začátku Robert. Co je evangelium? Čemu věříme? Co je pravda? Na čem můžeme stát? Protože my potřebujeme stát na pravdě. Protože jenom pravda se nepohne. A nejhorší by bylo zjistit, když člověk zemře, že celý život žil ve lži. A když stojíte na pravdě, tak stojíte na něčem pevném. Takže proto je důležitá pravda. A na to ukazuje, na to evangelium. Proč je to vzkříšení tak důležité? A co by bylo, kdyby nebylo? A teď v té poslední části odpovídá na otázky, který si někteří mohli klást, jak to vzkříšení vůbec nastane.

[3:20] Jaké bude to tělo, o kterém se mluví, že bude vzkříšené. Proč je to nutné? A kdy k tomu dojde? A co z toho prakticky vyplývá pro tenhle život? Takže je tam hodně otázek, nebo námětů, na které odpovídá, tak je můžeme si spolu projít. A nejdřív ten oddíl přečteme. Je to taky delší oddíl, tak můžete zůstat sedět a vnímat, co Apoštol Pavel píše od 35. až do konce kapitoli. Ale někdo snad řekne, jak vstanou mrtví, v jakém těle přijdou, jaká pošetilost. To, co zaséváš, nebude oživeno, jestliže neumře. A co zaséváš, není tělo, které vzejde, nebrž hole zrno, ať už pšenice nebo nějaké rostliny. Bůh mu však dává tělo, jak sám určil. Každému se jmení jeho zvláštní tělo. Není jedno tělo jako druhé.

[4:21] Nejbrž jiné můžeme. Mají tělo lidé, jiné zvířata, jiné ptáci, jiné hryby. A jsou tělesa nebeská a tělesa pozemská. Ale jiná je sláva nebeských a jiná pozemských. Jiná je záře slunce a jiná měsíce a ještě jiná záře hvězd, neboť hvězda od hvězdy se liší září. Tak je to i se zmrtvých stáním. Co je zase to jako pomíjitelné, stává jako nepomíjitelné. Co je zase to v poníženosti, vstává v slávě. A co je zase to v slabosti, vstává v moci. Zasevá se tělo přirozené a vstává tělo duchovní. Je-li tělo přirozené, je i tělo duchovní. Jak je psáno, první člověk Adam se stal duší živou. Poslední Adam je však duchem oživujícím. Nejprve tedy není tělo duchovní, nebož přirozené, pak teprve duchovní.

[5:22] První člověk byl z prachu země. Druhý člověk z nebe. Jaký byl ten pozemský, takový jsou i ostatní na zemi. A jaký je ten nebeský, takový i ostatní v nebesích. Jako jsme nesli podobu pozemského, tak poneseme i podobu nebeského. Chci říct si to, bratři, že člověk, jak je, nemůže mít podíl na království božím a pomíjitelné nemůže mít podíl na nepomíjitelném. Hle, odhalím vám tajemství. Ne všichni zemřeme, ale všichni budeme proměněni. Naraz. V okamžiku. Až se naposled ozve polnice. Až zazní, mrtví budou vzkříšeni k nepomíjitelnosti a my, živí, proměněni. Pomíjitelné tělo musí totiž obléci nepomíjitelnost a smrtelné nesmrtelnost. A když pomíjitelné obleče nepomíjitelnost a smrtelné nesmrtelnost, pak se naplní, co je psáno.

[6:26] Smrt je pohlcená. Bůh zvítězil. Kde je smrti tvé vítězství? Kde je smrti tvá zbraň? Zbraní smrti je hřích. A hřích má svou moc ze zákona. Vála buď Bohu, který nám dává vítězství skrze našeho pána Ježíše Krista. A tak, moji milovaní bratři a sestry, buďte pevní, nedejte se zvyklat, buďte stále horlivější v díle páně. Vždyť víte, že vaše práce není v pánu Marná. Takže nejdřív tam řešit tu otázku, jak v jakém těle přijdou. Když někteří mohli namítat, a když se to naše pozemské tělo rozpadne, jaké bude to tělo při vzkříšení.

[7:26] A poštol Pavel jim dává několik příkladů ze života, z toho, i s čím mohli mít svoji vlastní zkušenost. A ve všech těch příkladech, které tam dává, tak můžeme vidět jednak podobnost mezi tím, co je teď, tou naší skutečností, a tím, co bude po vzkříšení. Ale taky zásadní odlišnost od toho, co známe teď, nebo jak prožíváme, jaké to naše tělo je teď a jaké bude po vzkříšení. Jsou tam podobnosti a jsou tam odlišnosti. Když se nějak snažíme uchopit, je to také tajemství, o kterém je zajímavé přemýšlet, a jaké to bude. Můžeme tak jako ochutnávat a těšit se na to, jaké to bude.

[8:26] Ta určitá podobnost můžeme vidět z Bible mezi tím tělem, které budeme mít a tím, které máme teď, je, že budeme rozeznatelní. Budeme to my, ta naše osobnost, osoba. A můžeme... říct, že budeme moct jíst a pít. A přece to bude zásadně jiné. Protože to nebude jenom pokračováním toho pozemského těla, pozemské existence, tak si to představovali židé, ale nějaké materiální věci nám nebudou na překážku a určitě, že už tam nebudou věci, které známe z téhle skutečnosti, jako je třeba pohlavní život. Protože pán Ježíš říká, že budeme jako anděle, kteří se už ani nežení, ani nevdávají. A můžeme říct, že to naše tělo bude podobné tomu vzkříšenému tělu pána Ježíše Kresta.

[9:30] A on když vstal z mrtvých, tak oni nečekali, že vstane, proto ho vždycky na první pohled nepoznali. A někdy ho možná nepoznali nějakou delší dobu, ale potom ho poznali, že to je on. To bylo nad slunce jasnější. Takže tam je ta podobnost, že Ježíš byl rozeznatelný. Byla tam ta podoba. A potom se ho mohli učeníci dotknout. Když čteme u Lukáše, když se jim pán Ježíš zjevil, tak oni měli strach. A on říká, proč máte strach, jako byste viděli ducha? Pojďte, šáněte si na mě. Když duch přece nemá maso a kosti. A když se zjevil těm učetníkům za zavřenými dveřmi, tak říká Tomášovi, pojď, vlož svůj prst do těch ran v mých rukou a do té rány v mojem boku.

[10:40] Takže tam to bylo. Mohli se ho dotknout. Mohli cítit jeho blízkost. A dokonce to je na okraj jenom taková zvláštní poznámka toho, že v nebi budou jediné věci, které jsou způsobené hříchem člověka. A to jsou rány pána Ježíše Krista. On je má. A ty známky, ta jeho lásky a jeho smrti jsou v nebi, budou na věky. Jeho probodené ruce, probodený bok. Když ho potkali potom třeba u toho Tiberietského jezera a i tady u toho Lukáše, tak jim říká, tak mi dejte něco najíst. Takže tam vidíme zase tu podobnost. A zase ale tu naprostou odlišnost v tom, že právě když byli za těmi zavřenými dveřmi, ze strachu před vojáky, Ježíš se postavil do prostředních.

[11:52] Žádné omezení nějakými stěnami, dveřmi, zámky, prostě bylo něco naprosto jiného. Pak zmizeli jich očím, najednou nebyl, pak ho zase mohli vidět. A nevím, jestli se na tohle těšíte třeba. A tak prostě tam je tahle, ta úplná totální odlišnost toho. A to, že to tělo bylo oslavené. Oni už ho mohli, tak to předchuť mohli vidět v tom proměnění nahoře, když byl a najednou ten jeho šat byl prostě zářivě bílý. A Ježíš zářel svojí slávou a potom po vzkříšení to mohli poznat. A apostol Jan říká, že budeme mu podobní, protože ho uvidíme takového, jaký je. A apostol Pavel ve Filipským 3.21 říká, že Ježíš promění tělo naší poniženosti v podobu těla svojí slávy, mocí, kterou je schopen všechno si podmanit.

[13:00] Takže my budeme podobní. To, jak vypadal on a jak to prožíval on a nebo jaký je, tak to budeme mít my. A to je té nádhera, která nás čeká. Tak to je tam vidět ve všech těch příkladech, které apoštol Pavel dává z Rostliné říše, kdy mluví o setí a růstu. Zasevá se seménko a my jsme teď zasevali také něco na té naší malinké zahráce. A to jsou také zázraky. Když zasevá toto seménko a ono opravdu musí zemřít v té půdě. Prostě té existenci, ve které je, tak už v té existenci není. Nějak se to prostě promění v ty kořeny a prostě ve všechno, co tam najednou začne růst. A je to jakoby něco jiného.

[14:01] A je tam ten princip toho, že ten nový život povstává z té smrti. A on jim dává ten příklad, protože to je něco, čemu mohli rozumět, čemu můžeme rozumět. To seménko umírá, rozpadá se v půdě stejně tak, jak to bude s naším tělem, které jednou prostě, pokud Páne Žiž nepřijde, bude v hrobě, rozpadne se. Ale vzejde nový život. A to tělo té rostlinky je podobné a přesto úplně jiné tomu seménku. Má tam tu informaci, v jakou rostlinu má virus, ale ta sama rostlina se liší od toho malého, suchého semínka, ze kterého byste neřekli prostě, že může něco tak nádherného, zeleného, krásného, plného života a plodů vyrůst. Tak to je ten jeden kontrast, který tam dává. Potom mluví o té živočišné říši, když živí tvorové mají určité společné znaky.

[15:03] té formy, ve které jsou, nebo zase ta informace, která tam je, nějaká genetická, co a jak má růst. Určité soustavy orgánů, které jsou společné, nebo ty rysy jsou společné všem živočichům. A přesto každý je jiný. A vesmír, kde ty nebeská tělesa a pozemská, mají stejný nějaký stavební materiál, z čeho jsou utvořená přesto, je každé úplně jiné. A tak na tom jim přibližuje to, že to není tak nemožné, aby tady bylo něco, co je vlastně strašně podobné a úplně jiné. Jako tomu tělu, které máme teď a které budeme mít potom. Protože už se to děje. Tak se to děje v té naší skutečnosti a realitě, kterou prožíváme. Tak proč by to takhle nemohlo být se vzkříšením? A pak tam udává ty kontrasty tohoto těla a toho vzkříšeného, aby si uvědomili, bo oni, taky, že to bude jiné.

[16:14] Nebude to jenom pokračování té pozemské existence, ale bude to něco, co převyšuje. Zasevá se v záhubě, ale vzkříšeno je v nepomínitelnosti. Toto tělo, jak ho máme, jednou umře. Ale to vzkříšené už neumře. A zasevá se v hanbě a vstává se v slávě. Ještě v tomto těle, které je poznačené hříchem a světem, ve kterém působí hřích, je nějakým způsobem tím poznačené. Ať už jsou to různé nemoci, nebo deformace, nebo prostě něco třeba, s čím i my někdy nejsme spokojení, co bychom chtěli jinak. Ale to vzkříšené tělo bude nádherné, bude krásné, bude bez vady, slavné. Ta další kontrast je, zasevá se v slabosti, ale vstává v moci.

[17:22] Toto naše tělo je poznačené slabostí. A myslím, že to nikdo nebude rozporovat. Zvlášť po padesátce třeba. Mně to za pár měsíců čeká předěl, krásný. A toho, kdy prostě ať se udržujeme, jak se udržujeme, ať cvičíme, jak cvičíme, tak prostě ta kondice nejde udržet pořád na stejné úrovni. A to, na co jsme stačili dřív, na to už dneska nestačíme. To, co nám dřív trvalo krátkou dobu, na to potřebujeme už daleko delší dobu. A já doufám, že to se mnou třeba nebude úplně tak hrozné, protože manželka říká, že ty naše životní tempa jsou úplně odlišné. To, co ona má za tři minuty, to já mám prostě v tom svojem tempu tak nějak třeba za půl hodiny. Tak doufám, že to nebude čím dál tím horší.

[18:23] Ale nejenom to fyzické, ale je to duševní. Už se toho nezvládneme tolik naučit. Už se nezvládáme třeba tak přizpůsobit době, která je, technice, která neustále jde dopředu. Tak na každém kroku okoušíme tu slabost tohoto těla, které máme. A v té duchovní oblasti je to také. Chtěli bychom konat dobré, ale nemáme k tomu sílu. To je slabost, tahodhle těla, to je naší existence. Ale to, na co se těšíme, to, co bude úžasné, je, že to nové vstane v moci. Kde už prostě nebudou ty slabosti. Kde už nás nebude nic bolet. Kde už to bude nádherné na to, co je před námi, na co se můžeme těšit. A poštel Pavel pak další ten kontrast říká, že zasevá se duševní nebo pozemské a vstává duchovní. Toto naše tělo je tím výrazovým prostředkem naší duše, vhodné pro život tady na zemi.

[19:28] A to nové bude výrazovým prostředkem ducha, který v nás přebývá. A ovládané duchem bude to něco, co bude víc. Nebo co bude lepší. To bude krásnější. A potom ještě ten další kontrast je v tom pořadí. Že nejprve je to duševní, to pozemské, a pak teprve to duchovní. A to se nesmí zaměňovat. Tak jako byl ten problém třeba v Korintu, nebo potom v Tesaloňském nebo Timoteovi, kdy někteří říkali, že to vzkříšení už nastalo. A že už není potřeba žádné další. Říká, ne, nejdříve je tady tato existence a teprve potom bude ta duchovní povzkříšení. A říká, že Adam se stal živou duší. A všichni, kdo se narodili na zemi, neseme podobu Adama. Se vším všudy, co k tomu patří. S tou slabostí, s tou smrti, s tou tělesností, kterou máme.

[20:30] Ale ten poslední Adam je oživujícím duchem. A každý, kdo uvěřil v Pána Ježíše a patří mu, říká, Pavel ponese jeho podobu. Tak někdy nevím, jestli se vám to stalo, že si někdy třeba říkáte, no kdybych vypadal jako tamten nebo tamta. Trošku mi to chtělo přikrášlit. Ale všechno to, v co doufáme, nebo všechno to, co bychom chtěli, všechny ty naše přání a touhy, které po té dokonalosti a nádherze a kráse, tak budou naplněné. Protože poneseme jeho podobu. A Ježíš je nádherný. Ježíš je dokonalý. Svatý. Tak jako jsme nesli tu poníženou podobu Adama, tak poneseme jeho podobu. Takže to je jak. Potom řeší tu otázku proč. Proč je to teda potřeba? A tam je na to, dává tu odpověď.

[21:31] Protože člověk tak, jak je, té svojí pomíjitelnosti, nemůže mít podíl na Božím království. Jsme minule mluvili o té kompatibilitě. To, co je teď, není kompatibilní s tím, co v plnosti Páne Ježíš přinese, až se vrátí. Na ní může mít podíl jenom to, co je to. uzpůsobené, nezničitelné, vzkříšené tělo. A tak to říká proč, proč je to nutné. Pak říká kdy a dává tu odpověď, že to nastane při druhém příchodu Pána Ježíše. Ten, kdo se toho druhého příchodu dočká, bude to jeho tělo proměněno. A kdo už zemřel, přičemž tam používá to slovo zesnul, protože už tam není ta totální hrůza z té smrti, kterou měli pohané, ale je to prostě ne doslovný spánek, tak jako tomu věří třeba adventisté, ale už to není ta hrůza té smrti, už je to usnutí jenom.

[22:40] A ten, kdo zesnul, bude vzkříšený z mrtvých a potká se s Pánem Ježíšem už v tom novém těle. A pak tam řeši ještě tu otázku, co to přinese. Cituje z Izajáše 25 a z Ozeáše ty nádherné verše. Smrt je poholcená ve vítězství. Kde je smrti tvé vítězství? Kde je smrti tvoje vásbraní? Protože to přinese to, že když to smrtelné obleče nesmrtelnost, pomítelné nepomítelnost, tak bude zlikvidovaná smrt. Už nebude. My teď ještě pořád žijeme v mezidobí. Mezi tím prvním a druhým příchodem Pána Ježíše. Mezi zásadní porážkou smrti a mezi likvidací smrti. Ještě pořád žijeme ve světě, kde působí hřích. A Pavel říká, hřích má svoji moc ze zákona. Protože boží zákon je dobrý, ukazuje nám na to, co je dobré, ale nedává sám o sobě sílu žít podle něj.

[23:45] A tak nás odsuzuje. A hřích využívá zákona, římanům sedmá kapitola, aby prostě se ukázal jako totálně zlý, aby to, co je dobré, využil, zneužil a způsobil tím naši smrt. Tu duchovní a tu fyzickou. A pak tam i v tom římanům, i tady a poštol Pavel pokračuje, že takhle to Bůh nenechal. Vála buď Bohu, který nám dává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista. Pán Ježíš nám dává vítězství, protože my už teď můžeme žít z té síly toho jeho vzkříšeného života. Jeho moci. Můžeme tu moc hříchů překonávat a vítězit jeho duchem nad pokušením, nad hřichem, nad satanem. Ježíš nám hřích odpustil, to znamená, už nám už není ten soud. A my víme, že máme věčný život.

[24:48] Že to naše tělo tělesné sice musí umřít, protože už jsme zhřešili, ale čeká nás vzkříšení. Už teď jsme proměňováni do té podoby Pána Ježíše a ta konečná proměna je před námi. A smrt už nebude. To je to, co je před námi. A potom tu poslední věc, kterou apoštel Pavel končí, a co z toho mám teď? A už jsme na to narazili té síle toho nového života. Vzkříšení nám dává naději. A naděje má obrovský význam pro dnešek, pro to, jak žiju tady a teď. Protože buď žiju s nadějí, anebo žiju bez naděje. A my můžeme mít naději. A proto apoštel Pavel říká, a tak moji milovaní bratři, buďte pevní, nedejte se zvyklat. Nenechte si vzít tuhle naději.

[25:49] Držte se jí. Protože to nám dává sílu sloužit. A to nám dává smysl žít. A smysl sloužit. Smysl se namáhat. Buďte stále horlivější v díle páně. Vždyť víte, že vaše práce, a tam je doslova vaše námaha. Vždyť víte, že vaše námaha v pánu není marná. Můžeme vidět cíl a každý z nás potřebujeme vidět smysl, protože to má význam. Protože to, co nemá význam a nemá smysl, to nemá smysl konat. Nemá smysl se tím namáhat, zabývat se tím. Ale my to můžeme vidět. Že to, co děláme teď a tady, každá věc, Páne Ježíš říká, kdybyste někomu podali sklenici studené vody, nepřijdete o svou odměnu. Protože Bůh si i takovou maličkost pamatuje. On to vidí a on to odmění. Není to zásluha, je to odměna.

[26:50] Protože ta odměna bude nekonečně větší, než to, co bychom si mohli zasloužit. Má to smysl. I ta jedna jediná maličkost, jako je sklenice studené vody, podat někomu prostě, kdo vidíte, že potřebuje. Než kvůli ta námaha. Když se někdo namáhá ve službě Pánu Ježíši a může zažívat třeba protivenství a může zažívat pronásledování a může zažívat nepochopení, anebo to, že prostě ty výsledky jsou malé. A nebo tak těžko vidíme nějaké výsledky. Třeba to je námahy. A my máme jedna otázka, jestli děláme věci správně, ale když je děláme správně a namáháme se a ono to jde tak nějak z těžka, tak Pavel říká, ono to má smysl, protože je tu věčnost.

[27:51] A kdyby jeden jediný člověk byl zasažen naším životem a naší službou, tak Páne Ježíš říká, tam, kde se obrátí jeden, tam se celé nebe raduje. A my možná až tam zjistíme, jaký vliv ten náš život měl. A budeme se tam moc potkat a radovat se. Z toho, jak Bůh rozmnožil to naši nedokonalou náma. Má to smysl. A jak jim to Pavel říká, vzkříšení je tady slavná budoucnost. To, co děláte tady a teď, má obrovský smysl a dopad na věčnost. Protože každý z nás je věčná bytost. A má to smysl se věnovat lidem. Protože oni nezemřou. Ale ta jejich existence půjde za věčnost.

[28:53] Buď jedním, bo druhým směrem. A nejenom, že je to námaha, ale je to i hojnost. Ať se bude stále horlivější. Ať se to rozmnožuje. Ať se to rozhojňuje. A jeden kazatel říká, že nemusíme být jenom pevní jako železo, ale že máme být pevní jako strom, který má pevné kořeny, které dávají tomu stromu stabilitu. A on z nich čerpá ty živiny i tam, kde je sucho. A ty živiny proudí a přináší užitek. Ovoce. A ta víra v Pána Ježíše Krista má ty svoje kořeny v něm, že i když je to těžké, i když jsou ty různé větry a nestabilita a sucho, tak můžeme čerpat a nést ovoce, které je hojné, které se rozhojňuje. A které bude přinášet další ovoce. Protože to ovoce v sobě má ta semínka, která můžou dál růst.

[29:56] A tak apostel Pavel tak k tomu pouzbuzuje. Takže můžeme vidět, že vzkříšení má obrovský význam a ta naděje má obrovský význam pro náš život. A tak za ní děkujme. Děkujme za vzkříšení a za to, co nás čeká. Přemýšlejme o tom. Jaké to bude, jaké to bude nádherné. Moje manželka vždycky říká, protože jí se zdají létací sny, takzvaně prostě, že létá. Říká, já se těším na to, takže tam budu létat jedno. Tak prostě, ale víme, i kdyby ne, takže to tam bude nádherné. Přemýšlejme o tom, jak nádherné to tam bude. A když přemýšlíte o vzkříšení, co to ve vás působí, jaké emoce, nebo k čemu vás to vede, když o tom přemýšlíte. Můžeme si položit třeba otázku a přemýšlet, jestli je nějaká okolnost nebo zápas teď, který prožíváme.

[31:05] Ve kterém tak moc potřebujeme zažít tu moc vzkříšení Pána Ježíše Krista. Ve které té svojí slabosti, ve kterém svojím nedostatků a té neslávě a pádech a pokušeních potřebujeme zažít moc vzkříšení Pána Ježíše. Řekněte to Bohu a prostel za to, protože On je vzěrný a vyslíchá. Pozvějme ho do těch svých problémů, aby jsme mohli zažít moc jeho smrti, kdy umíráme tomu starému já, ale taky moc jeho vzkříšení. Co děláš, když tě připadá skepse a pocit marnosti v životě? Je to prostě nemá význam a smysl. I tyhle věci zkus přinést a říct do Pánu Ježíši Kristu, aby ti do nich dal svoje světlo.

[32:06] Kež nám Pánu všem požihna. Amen.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20260614/vzkriseni-kdy-jak-proc-a-k-cemu · Aktualizováno: 2026-10-16