# Sbírka

> Kázání ze dne 21. 6. 2026, 1 Korintským 16:1-4, David Sláma. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 21. 6. 2026
- **Kazatel:** David Sláma
- **Biblický text:** 1 Korintským 16:1-4
- **Délka:** 33:55
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/media/audio/2026/2026-06-21-sbirka-mvb2y9fr.mp3](https://baptisteolomouc.cz/media/audio/2026/2026-06-21-sbirka-mvb2y9fr.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:00] Pokojí vám, bratři a sestry, jsem rád, že tady můžeme být spolu, můžeme uvažovat nad božím slovem. Tak jako jsme to slyšeli v tom úvodu, jsme boží děti, máme otce v nebi, tak když je dneska ten den otců, tak na to pamatujme taky, že pán Bůh je opravdu náš dobrý otec. A my jsme u poslední kapitoly, první korinským, tak ještě několikrát a už budeme tenhle list mít celý projitý, tak jež by pán Bůh to, co je opravdu důležité z toho pro jednotlivce i pro náš sbor mohl použít ke svojí slavě. Z té šestnácté kapitole, to je taková praktická kapitola, jinak někdy je to také ošemetné dělit ty věci na teoretické a praktické, protože my máme takový pot, nebo někdy se dělíme na takové dvě skupiny lidí, ty, kteří jsou ty teoretici, ty, kteří potřebují ty věci hodně promyšlené a ti, kteří už by něco chtěli dělat, tak ty brzdí, říká, ne, si to musím ještě pořádně promyslet, ještě.

[1:31] A poté je ta druhá skupina, říká, na co přemýšlet, potřebujeme něco dělat rychle, potřebujeme praxi, potřebujeme žít podle toho. A je to dobré, že v tom sboru jsou obě ty skupiny vždycky, nebo někdy v rodině, protože se potřebujeme doplňovat, nepotřebujeme být hr a dělat věci nepromyšleně, ale zase nepotřebujeme jenom ty věci tak promyšlet, že nakonec nic neuděláme. Takže každá praxe potřebuje dobrou teorii, ale každá teorie potřebuje to vyuštění v té praxi. A tak těch spoustu věcí v úvozovkách, dobré teorie, o kterých jsme mluvili a o kterých apostol Pavel mluví ve svých listech, tak potom se projevují v těch praktických věcích, které jsou u životě. Ta šestnáctá kapitola, je tam těch věcí několik. Je tam sbírka, jsou tam o plánování služby, plánování života, o pracovnících v církvích, spolupráci a pozdravy.

[2:33] Takže to jsou takéhle věci. A bylo by dobré úplně od toho, jenom to tak prostě nesmíst, ale zkusit se nad tím zamyslet, protože ty témata jsou taková, myslím, dobrá. Takže sbírka. Já to přečtu, tu šestnáctou kapitolu, první čtyři verše. Pokud jde o sbírku pro církev v Jeruzalémě, dělejte to podle pokynu, které jsem dal církvim v Galácii. První den týdne nechť každý z vás dá stranou, co může postrádat, aby sbírka nezačala teprve, až k vám přijdu. Až budu u vás, vyšlu ty, který doporučíte, s průvodními listy, aby donesli dár vaší vděčnosti do Jeruzaléma. Ukáželi se vhodné, abych tam šel také já, půjdou se mnou. Od vzkříšení rovnýma nohama ke sbírce.

[3:36] To je zajímavý posun, ale právě to je to, o čem jsem mluvil na začátku. Že ta úžasná, nechci říct teorie, ale ty úžasné myšlenky veliké, které jsou, potom se ukáží, jestli je žijeme nebo nežijeme v našem každodenním životě. A jednou z těch běžných každodenních věcí jsou peníze. A zdá se to možná jako neduchovní téma, ale asi v Biblii není nic neduchovního. A právě to, že náš duchovní stav se projevuje i ve vztahu těm materiálním věcem. A toho je zajímavé si všimnout hned na začátku vzniku církve, kdy na letnice... Jsou lidi naplnění duchem svatým, ale jedna z těch věcí, o kterých se tam píše, je to, že prodávali všechno, co měli a rozdělovali všem potřebným tak, jak to, kdo potřeboval.

[4:37] Takže to naplnění duchem se neprojevovalo jenom v tom, že byli stále spolu, poslouchali učení apostolů, modlili se, byli svorní, ale v tom, že viděli potřeby jeden druhého a že ty potřeby na ně reagovali. Že jim duch boží otevřel srdce a peněženku. Takže není to neduchovní téma, je to velice úzce spojené, jak to teda vidíme, s letnicemi. A péč je o potřebné, ochota dávat. Proč ta vzbírka byla potřebná? A poštol Pavel se snažil pamatovat vždycky na ty, kteří potřebovali, na chudé v Jucku a měli i takovou dohodu, že, a to se píše v epištole Galackým ve druhé kapitole, a šestý až desátý verš, ono to bylo také pnutí trošku mezi tou částí, té možda konzervativnější jucké a té, které už byly křesťané z Pohanu potom a poštolem Pavlem, ale oni to, pán Bůh to měl vyřešit, a tak tam se píše tohle.

[5:56] Od těch však, kteří se těšili zvláštní vážnosti, čím kdysi byli, na tom nic nezáleží, Bůh přece nikomu nestraní. Ti tedy, kteří se těšili zvláštní vážnosti, mi nic dalšího neuložili. Když se bavili o té služby apoštola Pavla mezi Pohany. Naopak nahlédli, že mně bylo svěřeno zvěstovat evangelium Pohanům, tak jako Petrovi Židu. Vždy ten, který dal Petrovi sílu k apoštolství mezi Židy, dali také mně k službě mezi Pohany. Když poznali milost, která mi byla Dána, Jakub a Petr a Jan, kteří byli uznáváni za sloupy církve, podali mně a Barnabášovi pravici na stvrzení naší dohody, že my půjdeme mezi Pohany a oni mezi Židy. A teď jen žádali, abychom pamatovali na jejich chudé. A právě o to jsem vždy horlivě usiloval. Takže ta dohoda platila a poštol Pavel to vnímal, že jsou tam v Jucku potřební.

[7:01] A že i když ty Pohané s nimi nemají na první pohled co společného, tak je to dobré, když i ty Pohany pouzbudí k tomu, aby se sdíleli s tím, co mají s těmi chudými v Jucku. Třeba zbor v Antiochii, který už byl, tam byly křesťané z Pohanu, poslali do Jeruzalema po Pavlovi a Barnabášovi sbírku. To je ve skutcích 11. kapitole. A teďka organizuje novou sbírku pro Jeruzalém. Ten Jeruzalém je to zvláštní, už jenom taká odbočka, jaké si Bůh vybral hlavní město pro svůj lid. To je město, které není položené v nějaké velmi příznivé poloze. A s tím naturelem bylo chudší obecně, než ty ostatní města.

[8:06] A bylo to tak i za té doby Apoštola Pavla a potom i celé to Jucku a Jeruzalém taky, takže židé z diaspory, kteří byli bohatší, tak posílali peníze, podporovali svoje chudé bratry a sestry v Jucku a v Jeruzalémě. Prostě to město nebylo tak bohaté, aby si mohlo o sobě něco, samo o sobě myslet, bylo prostě závislé na těch ostatních. Takže ty židé z diaspory to podporovali a pravděpodobně, protože křesťané, vůči křesťanům byli nepřátelští, potom židé, tak se samozřejmě té pomoci jim nemuselo dostat. Takže ty pravověrní židé měli a křesťané neměli, byli trošku vyloučení. A to znamenalo, že mohli být vyloučení hospodářsky, ekonomicky, mohlo se jim daleko hůř dařit než těm ostatním, kteřím se nedařilo úplně dobře.

[9:08] Takže ty křesťané věru zalémě trpěli, potřebovali a apostol Pavel to vnímá a chce jim pomoct. A někteří vykladači se myslí tím, že to byla na začátku, tím jak sdíleli ten majetek, prodávali co mohli a sdíleli to, takže to byla chyba, že si to měli nechat a mohli z toho žít. A je jedna otázka, já si myslím osobně, že to nemusel být ten hlavní problém, protože hlavně tam není napsáno, že prodali všechno a všichni. A my, že prodávali postupně tak, jak kdo potřeboval. Takže oni o sebe pečovali, ale nezbavili se všeho majetku. Takže to si myslím, že nebyla úplně chyba z jejich nemoudrostí, nemoudrého hospodaření. Každopádně tam byla tahle potřeba a vybírala se sbírka.

[10:09] Co ta sbírka vyjadřovala? Co může vždycky a co může vyjadřovat sbírka? Je zajímavé, že tady je ve 2. Korinským, když mluví apostol Pavel o sbírce, tak hovoří o daru milosti. Tu milost, kterou vy vyberete, jim pošlete. To je úplně jiné vnímání toho, než jenom, když je řeč o penězích. Je to milost. Je to dar. Je to projev lásky a milosti vůči druhým. A ty korinčtí se na tom daru, na tom díle milosti, můžou účastnit. Oni sami dostali milost od Boha. A protože dostali milost, tak můžou milost dávat. Ať už to buchovní, anebo to materiální.

[11:10] Takže to je to, co vyjadřuje sbírka. Je to milost. Je to dílo milosti, na kterém můžeme mít účast. Když myslíme na nouzy a potřeby druhých, tak nás to vždycky vede k vděčnosti. Mělo by nás to vede k vděčnosti Bohu za to, co máme. A to je zase, že vnímáme tu milost, kterou nám Bůh dal. Když vidíme potřeby druhých lidí a si říkáme tak, na co reptáme. Protože jenom okus dál, na východ, za hranicemi se lidi mají daleko hůř než my. A vidíme to bohatství, ten blahobyt, ve kterém můžeme žít. Samozřejmě i mezi námi jsou chudí a potřební a ne všichni se mají dobře. To je samozřejmě pravda.

[12:11] Ale i tak, takže nás to může vést k vděčnosti, když hovoříme o sbírce. Když chceme vyjádřit lásku, můžeme ji vyjádřit prakticky. A ta vděčnost není jenom vůči Bohu, ale může to být i vděčnost tak, jako v tomhle případě lidem. Protože apostol Pavel ve 2. Korinském 9. kapitole, když tam právě v 8. a 9. kapitole zase řeší tu sbírku, tak tam píše toto. A přesvědčení, jo, tak to je ještě jiný verš, ale píše, nebo apostol Pavel mluví o tom, že když ty pohané se podílejí na tom duchovním bohatství těch židů, tak by... Zase ti židé se mohli podílet na tom materiálním bohatství těch pohan.

[13:13] A to je vděčnost, že oni, ty pohany, nebo ty křesťané z pohanu si mají uvědomit, my jsme tady díky tomu, že tam byli lidi věrni. Že tam Bůh pracoval, v tom jeruzalémském sboru. Že odtud to evangelium přišlo. A my jsme bohatí díky ním, nebo díky tomu, co Bůh udělal. Díky tomu, že oni byli věrni Bohu. Díky tomu, že oni byli pro následovaní za víru, aby my teď jsme mohli slyšet evangelium. A tak tohle vnímání toho vede k téhle vděčnosti. Děkujeme za to dědictví, když to tak řekneme, za to dědictví, které jsme mohli přijmout od vás. A tak to může být někdy pouzbuzením i pro nás. A když je třeba mateřský sbor, z kterého může vzniknout stanice.

[14:14] Tak ta stanice může pamatovat na ten mateřský sbor. Ne jenom, že ten mateřský se stará o tu stanici, ale potom i oni můžou být. My můžeme být vděční a můžeme pamatovat na starší generaci. A v naší jednotě je to, myslím, pěkné, že se posílají na Vánoce každoročně peněžní nějaký dar v dovám pokazatelích. A to je vyjádření té vděčnosti. Že jsme vděční tomu, že i vy jako manželky těch kazatelů nebo manžele, jste v té službě stáli, že jste jim stáli po boku. Že jste umožnili to, že oni mohli se obětovat pro druhé. A my si to vážíme a chceme vám aspoň tak poděkovat. Takže, a to jsou, třeba můžeme přemýšlet o dalších aspektech, jak my můžeme být vděční někomu, kdo se postaral o nás. Za nějaké duchovní dědictví, které nám předal. Protože my tady nejsme ve vzduchoprázdní nikdo.

[15:19] Ale před námi tu byli ti, kteří byli věrní, které si pán Bůh použil. A my jim tu naši vděčnost můžeme projevit. A třeba i svým rodičům. A možná i nevěřícím. Ale protože tady jsme a máme takové zázemí, jaké máme, tak jim můžeme být vděční. A můžeme i my, jako děti, jim pomoct. Ta sbírka vyjadřuje sounáležitost. Vyjadřovala nebo měla taky vyjadřovat sounáležitost mezi sbory. A mohla prakticky podporovat jednotu mezi sbory. Protože ti, kteří jsou obdarovaní, můžou mít to vnímání. Oni na nás myslí. Nejsme jim lhostejní. Ještě tu jsou lidi, kteří se za nás modlí. A kteří obětují zase něco z toho svého pro nás. Mají nás rádi. A ta sbírka vyjadřovala tehdy velmi důležitou jednotu mezi křesťany ze židů a křesťany z pohanů.

[16:26] To bylo jedinečné spojení, které nikde jinde než v církvi nebylo. A nebylo možné. Protože židé neměli v lásce pohany, nenáviděli je. A pohane potom pohrdali židy, že samozřejmě. Ale v církvi tyhle dvě skupiny byly. A to, že oni, ti křesťany z pohanům, posílají tu sbírku těm židům, jim říkají, ale vy jste naši bratři, my vás máme rádi. Vy patříme k sobě do jednoho těla jedné církve, jednomu pánu. Takže ta sbírka prakticky podporovala tuhle jednotu. Navíc, jak jsem říkal, tam nebylo úplně jednoduché ty vztahy vždycky mezi těmi dvěma skupinami, ani mezi těmi řeky, kteří už vyrostly v tom pohanském prostředí a těmi, kteří vyrostly v židovském prostředí. A takhle prakticky to mohlo napomoc tomu, že to nejsou jenom ti, na který se budou dívat podezřelé s nějakým prostě...

[17:28] s těmi přivřenými očimi, že to jsou ty spohanů a kdo ví, co tam dělají a kdo ví, jaké mají křesťanství a kdo ví, jestli k nám patří. To prostě vším možným způsobem apostol Pavel podporuje tuhle jednotu a vzájemné spojení. A ta sbírka byla jednou z těch věcí. A taky vyjadřovala, nebo podporovala vzájemné vztahy. Protože oni to tenkrát nemohli posílat na účet. Ale s tou sbírkou šli konkrétní lidi z toho korintského zboru nebo z ostatních zborů do toho jeruzalemského zboru. Takže se potkali tváři v tvář a ti bratři z toho korintu mohli vidět, v jakém prostředí žijí, mohli prožít něco z té atmosféry toho zboru, mohli vidět jejich potřeby, mohli vidět jejich uctívání, mohli se sdílet. Oni sami jim mohli sloužit, s jimi duchovními obdarování, jim mohlo být poslouženo.

[18:33] A to, co vzali z toho zboru, mohli donést zpátky do toho svojeho mateřského zboru. A mohli těm ostatním o tom vyprávět. A tak ty vzdálená místa, která o sobě by neměla moc zpráv, nebo nepřišly by do kontaktu, najednou se mohla propojit. A dneska už to někdy není tak možné, že když posíláme sbírku někde na druhý konec, nebo do poloviny světa, tak samozřejmě by stála letenka nebo doprava ještě daleko víc možná než ta sbírka. Ale můžeme si psát, můžeme mít Zoom a nevím všelijaké sociální sítě, kde se můžeme propojit, kde můžeme jeden o druhém vědět. A tam, kde můžeme, tak třeba se spoustou té materiální pomoci jezdí na Ukrajinu, protože tam to nejde posílat osobně. A zase může docházet k těm propojením.

[19:36] Takže podporuje to vzájemné vztahy. A v neposlední řadě to rozmnožuje chválu Bohu. A to je ta druhá korinským z té deváté kapitoly, kdy tam Apoštol Pavel píše, ten, který dává semeno k sedby i chléb k jídlu, dá vzrůst vaší sedby a rozmnoží plody vaší spravedlnosti. Vším způsobem budete obohacováni, abyste mohli být velkory se štědřím, tak povzbudíme mnohé, aby vzdávali díky Bohu. Neboť služba této oběti nejen doplňuje, v čem mají bratři nedostatek. Není to jenom o té materiální pomoci o tom nedostatku. Nýbrž také rozhojňuje díku zdání Bohu. Přesvědčeni touto vaší službou budou slavit Boha za to, jak jste se podřídili Kristovu evangeliu a jak štědře se projevuje vaše společenství s nimi i se všemi.

[20:37] Budou se za vás modlit a budou po vás toužit pro nesmírnou milost, kterou vám Bůh dal. Bohu buď vzdán dík za jeho nevystižitelný dar. Takže to všechno, všechno to vede k tomu, že pán Bůh může být osloven. Takže to bylo k čemu, proč ta zbírka byla, co může vyjadřovat a potom tam dává nějaké praktické pokyny na to, jak se to má dít. Je to potom i v té druhé korinským 8. a 9. kapitola. Máme další věci. A tady na tomhle místě říká také čtyři důležité prvky. Zaprvé, že to dávání má být pravidelné. Teďka první den po sobotě, což je jinak zmínka, že to bylo asi bohoslužba, první den po sobotě, takže křesťané se scházeli v neděli na oslavu Kristova vzkříšení jako nového stvoření.

[21:41] Dejte stranou určitou částku. Protože každý víme, že špatně se dává. nějaká velká suma na jedno. Ale když se to rozdělí do menších částí, tak je to lepší. A ať už si třeba i my pro sebe odkládáme na něco, co šetříme, tak po těch malých částkách na to prostě můžeme našetřit. Nebo když prakticky, když potřebujeme mít členské příspěvky, tak někdy je těžké dát, já nevím, za celou rodinu takovou sumu, ale když každý měsíc něco dáváme, tak se to nějak dokáže poskládat. Po menších částečkách a někdy můžeme mít ten pocit i v tom, když třeba slyšíme o nějaké sbírce. A my slyšíme o tolika sbírkách a tolika potřebách. A já neříkám, že musíme dávat na všechno a pro všechny a vždycky a všude.

[22:49] Ale, nebo ten pocit, že můžeme mít, ale co já, taká kapička. Co můžu dát? Můžu dát 100 korunu. Jenomže z těch jedno přísloví, které právě říká, že se to zdá jako kapka v moři. Jako kapička v moři. Jaký dopad to může mít? Jenomže z těch kapek se tvoří to moře. A na to je potřeba pamatovat, že z těch kapek je moře. A z těch drobnůstek, které my můžeme dát, může být obrovský dar, který někomu pomůže. Takže se toho nebojme. Že když nemůžeme dát hodně, tak si to nemusíme vyčítat. Že nemůžeme dát hodně. Pán Bůh to vidí. A kdyby to mělo být maličko, tak prostě z těch kapek je opravdu moře. A ta pravidelnost je dobrá, důležitá, protože zase nám připomíná, že neustále jsme Bohu vděční, že si neustále uvědomujeme, že od něho přijímáme a můžeme dávat, že jsme na něm závislí a že mu chceme důvěřovat.

[24:02] Že když dáme, tak budeme mít. Samozřejmě tam je potřeba pamatovat, jak jsem říkal, že my se nemůžeme rozdat. Máme určité potřeby, naše rodiny mají potřeby, děti nebo rodiče, tak potřebujeme uvažovat moudře, co můžeme a co nemůžeme dát. Aby nedošlo k tomu, že prostě rozdáme druhým a o tom ty naši třeba nemají. Ale můžeme dávat. Takže to je pravidelné dávání. Potom je tam ta výška té částky, to s tím souvisí. A poštel Pavel říká, každý ať dá ten první den v týdnu, první den po sobotě, podle toho, jak mu Bůh požehnal. A zase je tam to připomenutí toho, že Bůh nám požehnal a z toho požehnání, které můžeme mít, můžeme dávat. A podle toho nějakou proporcionální částku prostě můžeme dát.

[25:04] A u každého to je jinak. A možná různý měsíc je to jinak. Každý týden to může být jinak. Takže to je, že nejsme vázáni striktně nějakým úplně totálně pravidlem, že když nedáš tolik a tolik, tak běda. Protože je to v té svobodě a je to podle toho požehnání, jak nám Bůh požehná. Motiv k dávání je vděčnost. A z té zmínky, bylo zajímavé, jsem si nevšiml, až když jsem se na to připravoval, tak si toho i někdo jiný všiml. Až se to moc líbilo. Že ten motiv k tomu dávání, ta vděčnost je tam v té větě, aby ta sbírka nezačala, až přijdu. Protože co se v takový moment děje? Je tady Apoštol? Zapomněl jsem si peněženku doma. Prostě nebo teď někdo vyhlásí nějakou sbírku velkou a my najednou cítíme ten tlak na to, že bychom...

[26:12] ... ... ... ... teď měli dát. Ale ještě navíc se můžeme podívat po druhých a říká, no tak ten dává a teď si všimnou toho, že já nedávám. Tak apostol pak říká, ne, to z těhle motivů vůbec nemá jít. To má být s vděčností. Ať to nezačne až tehdy, když přijdu a budete cítit, že musíte. Bude to povinnost nějaká někde přispět a něco dá. Ne, dobrovolně z té vděčnosti, z toho, jakou milost můžete mít, jakou milost vidíte ve svém životě, tak rádi, vděčně dávejte. A to je motiv. A v té druhé korinským to říká tou větou, vždyť radostného dárce miluje Bůh. A ta poslední věc je, že byl velice praktický i v tom, aby nedošlo k nějakému podezření, že si ty peníze a poštol Pavel vybírá pro sebe. Nebo že z toho nějakou částku si vezme pro sebe.

[27:14] Vy se obohatí. Nebo někdo z těho týmu se obohatí. Říká, vy si vyberte. Ani já nebudu vybírat ty lidi, říká Pavel. Vy si je vyberte. Osvědčené bratry, kteří mají charakter, kterým důvěřujete. A jim dáte tu zbírku a oni ji donesou. Napíšeme jim doporučující dopisy a ani s tím podezření, ať nepadne na to, že jsme něco zneužili. Aby jsme vzali Božímu nepříteli, půjdu pod nohom. A takže oni si je mají vybrat, napíšou jim ty, a říká Pavel, že když to bude vhodné, tak půjdu s nimi i já. Takže to jsou ty praktické věci a jak to s tou sbírkou dopadlo. Zdá se, že v Korintu ne velmi slavně. Vypadá to, že si ty výzvy a poštola Pavla nevzali velmi k srdci.

[28:15] A to stojí za úvahu. Potom, když čtete ještě tu osmou a devátou kapitolu, jak je znovu povzbuzuje k tomu. Ale pravděpodobně z té zmínky ve skutcích 20. kapitole ve čtvrtém verši, kdy se tam píše o všech možných průvodcích, kteří potom doprovázeli do Jeruzalema a poštola Pavla, tak není ani jedno jméno z Acháje, z Korintu. A to znamená, že buď ta sbírka byla tak malá, jenom to slovo, pokud to bude vhodné, tam si toho všimají ti vykladači a říkají, že pokud to bude hodné mojí námahy, tak s nimi a poštol Pavl píše. To znamená, pokud ta sbírka bude opravdu veliká, aby to stálo za to, že je budu doprovázet i já, tak pak půjdu i já. A to asi nebylo. A pravděpodobně to nebylo ani tak velké, aby s tou sbírkou museli posílat vůbec nějaké bratry z toho zboru.

[29:17] A asi to souvisí s těmi problémy, které v tom Korintě byly. Že tam byly bratři, kteří se dokázali navzájem spolu soudit. Protože ty máš něco a já mám něco, co třeba ty nemáš, co já nechci, aby si měl. viděli za ten horizont toho svého zboru. Byli tam bratři v tom zboru, kteří dokázali přijít památ se večeře páně a jedni se tak najíst a opít, že když potom přišli ti chudí z toho jejich vlastního zboru, tak měli hlad. Mysleli si, že jsou duchovně na výši, začali kralovat s Kristem, mají dary ducha, že ani nevnímali to, že někdo jiný potřebuje pomoc. A to je smutné. a se v nebi dozvíme, jak to bylo na 100%. To jsou některé ty indicie z toho.

[30:17] Ale přesto a poštol Pavel to s nimi nevzdává, píše jim dopis, který se nám nezachoval, to je mezi tím prvním a druhým korinským, a pak ještě tenhle, který máme v Biblii, ten druhý korinským. A znovu je pouze... a znovu je vyučuje, táhne je k tomu, aby svoje srdce otevřeli Pánu Ježíši celé a aby to, co je špatné, to opustili a pokračovali v tom, co je dobré. Tak je otázka, jak jsme na tom já, jak jsme na tom my, jestli vidíme zahranice toho našeho zboru, a do těch ostatních zborů, do těch ostatních zemí, kteří potřebují pomoc. A chtěl bych vyjádřit i z tohohle místa vděčnost každému z vás, kteří cokoliv dáváte, jak pro ty potřeby zboru, tak pro potřeby Bratelské jednoty Baptistů i pro potřeby jiných zborů.

[31:22] Když se podílíme na těch společných akcích, jako je Noc kostelů nebo společné bohoslužby na Velikonoce s tím spojené evangelizace a na Vánoce. Pokud posíláte něco na nějaké sbírky, tak díky Bohu za to. A pán Bůh to vidí a má radost. Pán Bůh nás zajišťuje tím, co potřebujeme. Za to, co nám dává, máme být vděční. A můžeme se učit to, nebo učit se to, co nám Bůh dává, o to se podělit. Máme dávat dobrovolně, podle požehnání, po částech. A pán Bůh může rozmnožit to, co máme a dáme v životech druhých lidí. A tak přibude díky a chvály pánu Bohu.

[32:23] Mám tam ještě několik otázek na zamišlenou. Jenom to, co vás určitě napadne k tomu, tak nad tím můžete přemýšlet a třeba přidat k tomu i tyto. Z jakého motivu většinou dáváš? Já se přiznám, že někdy dávám, nebo že bych měl někdy tu tendenci dávat i z toho, protože je to trapas, když člověk nedá. A když se vyhlašuje sbírka na něčí potřeby, jaké to v tobě probouzí emoce? Nebo jaké emoce v tobě se probouzí, když se řekne, že je potřeba nějakou sbírku? Nebo jsou nějaké potřeby? A to je dobré si uvědomit, protože nejenom racionálně, ale to, co se v nás první ozve, to je většinou to, co máme v srdci. A s tím pak můžeme něco dělat před Bohem.

[33:27] Kdy jsi zažil, že někdo pomohl tobě, ať už to bylo duchovně nebo materiálně? Kdy jsi zažil to, že ti někdo pomohl? A kdy jsi měl radost z toho, že jsi mohl pomoct někomu ty? A můžeme nad tím přemýšlet, modlit se za to, prosit a děkovat. Amen.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20260621/sbirka · Aktualizováno: 2026-10-16