# Plánování

> Kázání ze dne 5. 7. 2026, 1 Korintským 16:5-9, David Sláma. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 5. 7. 2026
- **Kazatel:** David Sláma
- **Biblický text:** 1 Korintským 16:5-9
- **Délka:** 35:19
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/media/audio/2026/2026-07-05-planovani-mvb36p01.mp3](https://baptisteolomouc.cz/media/audio/2026/2026-07-05-planovani-mvb36p01.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:00] Pokoj vám, bratři a sestry, jsem rád, že tady můžeme být spolu. Jak jste na tom s plánováním? Vím, že existují různé plánovací kalendáře všeho možného, aplikace a já se přiznám, že někdy plánuju a chvíli mi to vydrží a pak se někdy podle těch plánů neřídím. A pro různé okolnosti, každý z nás je asi nějaký jiný typ, ale aspoň nějaké rámcové plány vždycky v životě máme, něco, co bychom chtěli. A za tím plánováním jsou ještě nějaké naše priority toho, co je pro nás důležité, proč plánujeme, co chceme dosáhnout, čeho bychom chtěli vidět nebo kam se dostat.

[1:05] Co zvládnout. A za tím plánováním je něco. A to je velmi důležité. Proč plánujeme tak, jak plánujeme? V Biblii je taky řeč na několika místech o plánech. A i v té naší první korinským dokonce. V té šestnácté kapitole už se tam chýlíme postupně k plnému závěru. A poštol Pavel taky plánoval. Ta šestnáctá kapitola je o takých praktických věcech. A to, co je zajímavé, je, že ta šestnáctá kapitola není jenom nějaký přídavek nebo přílepek k tomu, k těm obrovským, masivním, teologickým otázkám, které se tam řeší a hlubokým, ale je to integrální součást té epištoly, protože právě v těch věcech každodenního života se ukazuje, jak žijeme ty věci, které jsou důležité, o kterých víme.

[2:17] Jak žijeme naději, kterou máme v Pánu Ježíši. V té šestnácté kapitole předchází ta patnáctá. Znamená naděje na vzkříšení. Tak jak ta naděje na vzkříšení potom proměňuje náš praktický život. A ta budoucnost, kterou očekáváme. Ta teologie, kterou máme, vždycky musí být živá. A nejsou to jenom krásné myšlenky, které někde si čteme, v neděli o nich přemýšlíme a pak přijde život. A tady máme myšlenky a tady je život, který se řídí trošku ještě jinými pravidly třeba, protože tam jsou ostré lokty, tam je potřeba asertivita a nevím co všechno. Naopak, když přijdeme do toho praktického každodenního života, tak tam se teprve ukáže to, jestli skutečně ty teologické pravdy, o kterých přemýšlíme, nad kterými žasneme, skutečně jsme přijali, pochopili a žijeme, jestli jsou naše.

[3:24] Tak to je jedna myšlenka, která mě hodně oslovila už před nějakým časem, o těch závěrech těch epistol, kdy jsou tam prostě pozdravy a jako by se to překlopilo úplně do něčeho jiného, než do těch hloubek a výšek, o kterých apostol Pavel píše v těch předchozích kapitolách. Ten praktický život, tam se to dokazuje. Skončí schromáždění a uvidí se, jestli to, co já jsem kázal sám pro sebe, žiju, anebo jestli to bylo jenom něco, co se povídalo. Takže je to taková důležitá věc a tak jsem se u toho chtěl ještě zastavit, aby jsme tu šestnáctou kapitolu jenom tak nepustili. Tak prosím, zatrpělivost ještě několik neděl. A plány, takže teď je to ta praktická část o plánech.

[4:29] Je to pátý až devátý verze, pokud máte svoje Biblie, tak můžete sledovat v nich, anebo ten promítnutý text. A můžeme tam číst ve jmenu pána Ježíše. Pavel říká, napíše, přijdu k vám, až dokončím cestu Makedonii. Makedonii totiž jenom projdu. Ale u vás bych chtěl zůstat déle. Snad i přes celou zimu. Aby vy jste mne potom vypravili na další cestu. Nerad bych se u vás jenom zastavil. Doufám, že s vámi budu moct zůstat nějaký čas, dovolí-li to pán. V Efezu zůstanu až do letnic. Otevřela se mi zde veliká a nadějná příležitost. Ale také protivníků je mnoho. Takže co bylo v pořadí těch plánů apostola Pavla? Jeho proč plánoval tak, jak plánoval?

[5:29] Co ho v tom vedlo? A můžeme si to vztáhnout sami na sebe, na svoji službu? A nebo i obecně vůbec na nějaké plánování v životě? A on tam zmiňuje v tomhle místě tři věci. A tou první je, že ho v těch jeho plánech vede láska k lidem. Má touhu jít do korenského zboru a nějaký čas tam pobít. Touží vidět bratry a sestry. Ne jenom jim napsat, on jim píše, protože ví, že potřebují péči, zvláštní péči, protože tam bylo spousta věcí, které bylo problémových. Ale právě proto, že tam bylo tolik věcí problémových, tak je touží vidět a osobně s nimi strávit nějaký čas. Z tváři v tvář a prostě udělat si, naplánovat si to a možná, že měl spoustu věcí, které chtěl dělat.

[6:32] Ale v těch svých plánech ho vede ta jeho touha a moja láska k lidem. Chce jim posloužit. Dopisy jsou výborná věc. E-maily, SMS-ky, telefonáty. Ale když jinak nemůžeme, je to daleko, ale když můžeme a můžeme si udělat čas na někoho, to je tak zácná věc, protože tím ukazujeme, že nám na tom druhém záleží, že ho máme rádi. A možná hodně ostatních věcí se vytříbí, protože vidíme, že tenhle člověk teď potřebuje naši péči a pomoc. A třeba v listu Římanům, tam apostol Pavel píše to podobně. Je to první kapitola od devátého verše. Bůh, jemuž celé duše sloužím evangeliem a jeho synu je mi světkem, jak na vás bezustání pamatuji.

[7:32] Při všech svých modlitbách a prospách. A prosím, zda by se mi konečně jednou nebylo z boží vůle dopřáno dostat se kva. Toužím vás spatřit, abych se s vámi sdílel o nějaký duchovní dar a tak vás posílil. To jest, abychom se navzájem pouzbudili vírou, jak vaší, tak mou. Že to je jeho touha a vzájemně si sloužit, vzájemně se pouzbudit, každý má nějaké obdarování a z toho setkání může vzejít požehnání. Apoštol Pavel měl pravidlo, které můžeme vypozorovat z tého služby, že po nějaké době vždycky ty svoje zbory navštěvoval, ty, které založil, navštěvoval je podruhé. To vidíme ve skutcích třeba 15. kapitola, 18. kapitola. Protože nejenom, že jim přinesl evangelium a pán Bůh dal, že se o ní obrátili, ale taky měl zájem na tom, aby podporoval jejich růst ve víře.

[8:43] Věděl, že... že přijdou problémy, že přijdou i falešná učení, že přijdou pro následování a on je nese na modlitbách a taky tam touží jít a tak to plánuje, protože ho vede tahle láska k lidem. Touží být s nimi, podporovat je, sdílet se, modlit se, zápasit, možná spolu plakat, spolu se radovat, spolu klečet. A taky do toho Korintu jim píše, že touží být s nimi. A v těch svých plánech jim to říká, že chce projít jenom Makedonii. I tam byly zbory a říkají, že to slovo projít právě naznačuje to, že se zastavuje v těch jednotlivých zborech i v Makedonii. Tam byly třeba zbory Filipy z Tesalonika, ale tam nechce strávit dlouhou dobu. Tam ví, že oni jsou v pořádku, že ty zbory rostou, i když jsou někdy v těžké situaci, ale asi nepotřebovali tolik péče jako ten zbor v Korintu.

[9:55] Takže vede ho tahle touha a láska k lidem. Přitom, když tam přijde, tak jim už dopředu říká, že tam nechce být jenom na nějaké vizitaci. Jako velký apoštol, který přijde na kontrolu a který tak nějak zvrchu bude v tom zboru působit. Ale chce, aby ho přijali. Aby oni cítili, že je jedním z nich, a aby i on se cítil mezi nimi jako součást toho zboru. Aby mezi nimi byla jednota. A to je vidět v tom, že jim říká, chci, aby vy jste mě potom vypravili na další cestu. Že ty zbory vždycky měly podíl na službě misionářů a evangelistů. Třeba, to vidím hned na začátku, v tom zboru v Antiochii, který vyslal apostola Pavla, tenkrát ještě Saul, až potom mu dali to druhé jméno Pavel a Parnabáše.

[11:09] A když potom oni obešli, založili některé zbory, tak se potom i po té druhé cestě se potom vraceli do toho zboru, pobyli tam nějaký čas, vydávali svědectví, podávali zprávu, tak, aby ten zbor je nejenom vyslal, a pak už se o ně nestaral, ale aby se o ně staral, aby se za ně modlil a podporoval je. A tak chce do toho zapojit i ten korinský zbor. I ten Korint má být jeho zborem, který ho přijme a jako svého vlastního ho vyšle na další cestu. Takže ta láska k lidem ho vede nejenom v těch plánech, co se týče jeho, ale i toho zboru. I s nimi má nějaký úmysl a plán a chce je zapojit do toho. A chce je pozbudit k tomu, aby i oni milovali druhé.

[12:10] Aby měli, aby se ta láska jich projevila ka poštolu Pavlovi, ale i k lidem, který ještě neznají. Chce je vtáhnout do své služby. Chce je vtáhnout do misie. Zapojit, aby to nebyla jenom jeho služba, ale aby to byla i jejich služba. A tak celý ten zbor pak může mít podíl na tom, co dělá apostol Pavel. Misie není nikdy záležitosti jenom několika lidí, ale vždycky nějaký zbor, se podílí na té služby. Někdy možná celá denominace. A o tom by nám mohly třeba vyprávět Jenis Landem, jak je to dobré, že mají za sebou ty konkrétní zbory, které podpůjí. porují a kam oni potom pojedou a taky sdílí to svoje svědectví.

[13:11] A taky na té službě tady, a na English Campu, se zatím nestojí jenom oni, ale zatím stojí další spousta lidí. A takhle jsou vtáhnutí do těch plánů. A nejenom do těch plánů, které mají nějaký cíl lidé, ale do těch božích plánů. Protože ty boží plány vede láska. To je láska k lidem. Protože Bůh miluje člověka a touží jít za ním. A proto posílá nás. Proto chce, aby i v těch našich plánech jsme se chtěli nechat vést tímhle principem. Jak to, co plánuju, pomůže? Jak to pouzbudí? Jak to možná napomene? To, co chci v životě dělat. Jsou věci, které jsou důležité? A nebo jsou věci, které jsou důležitější? A takže celý ten zbor se může podílet modlitevně, finančně, povzbuzením, zájmem.

[14:20] A jenom taká odbočka je zajímavé, jak i v tom, v téhle šestnácté kapitole je několik z takových hodnot nebo věcí, které teď hodně celá naše bratrská jednota baptistů, ke kterým se chce hlásit a které chce podporovat. Chce být misijní církví, která má misijní zbory a které vede láska k Bohu a láska k lidem. Minule jsme mluvili o sbírce, která se týká štědrosti. Samozřejmě ta štědrost není jenom v těch penězích, ale i v čase. Ale i to je jedna z těch hodnot, ke které se naše jednota chce hlásit. A možná dále pánu v příštím roce o tom víc uslyšíme, víc a víc po prázdninách, ale už tady je ta předchuť toho, že to tady je. Takže láska k lidem. Když plánuješ ve službě nebo v životě, jsi zaměřený spíš na lidi anebo na výkon.

[15:20] Na úkol, který je před tebou. Nějaká meta, co je potřeba splnit, čeho je potřeba dosáhnout. Nikdy bychom neměli ztratit z pohledu lidi. Oboje ty věci jsou důležité. Potřeba vidět úkol, je potřeba vidět, co se má splnit, jak se to má splnit, jak toho chceme dosáhnout, ale nesmí se nám z toho ztratit konkrétní lidi. A v tom se můžeme v tom svém plánování nechat vést. Když vidíme a modlíme se třeba za naši skupinku nebo za sbor, za jednotu celou, tak mít v tom hledáčku, v tom svém, jak je v tom duchovním pohledu lidi před sebou. Co chce Bůh udělat v jejich životech? Jak je chce vést? Jak jim chce pomoct? Co je důležité?

[16:22] A co není? A zároveň tady v těch věcech se potřebujeme nechat doplnit, protože někteří jsou víc zaměření na lidi, na vztahy, zase naopak někteří jsou víc zaměření a jsou dobří na plánování a úkoly a strukturu a organizaci. A oboje se potřebuje, potřebujeme se doplnit, tak, aby ty plány, které máme, se mohly uskutečnit dobře. Takže to je jedna věc. Ta druhá věc je, kterou se nechává apostol Pavel vést, je boží vůle. On má svůj plán, má touhu, má lásku k lidem, chce jít do Korintu, ale přidává tam jednu důležitou větu a to je, bude-li pán chtít. A tohle, tu důležitou větu vidíme u Jakuba ve čtvrté kapitole patnáctém verši, kdy tam trošku Jakub, nebo nejen trošku, hodně jim tam vytýká to, že lidé mají spoustu plánů, ale říká jim, spíš byste měli říkat, bude-li pán chtít a budeme zdraví, potom uděláte.

[17:28] Láme to a to. Ale Apoštol Pavel se taky řídil tímhle pravidlem. Ve skutcích v 18. kapitole, 21. verši, tam při své první návštěvě v Efezu, oni ho prosí, aby tam zůstal, ale on ví, že má jít dál, rozloučil se s nimi a řekl, já se k vám vrátím, bude-li pán chtít. A pak odplul z Efezu. A skutečně Bůh chtěl, přišel na to ten správný čas a pak byl v Efezu dva roky a obrovskou práci tam udělal, kterou by možná neudělal, kdyby tam zůstal, protože na to teď nebyl ten čas. Ale on to vnímal, bude-li pán chtít. A stejně tak i v téhle naší epištole, první korinským už to zaznělo, ve čtvrté kapitole v 19. verši.

[18:29] On už má na mysli tu návštěvu. A říkne, někteří se začali povyšovat, protože prý k vám už nepřijdu, ale přijdu k vám brzy, bude-li pán chtít. A učiním si úsudek o těch domýšlivcích, ne podle toho, co mluví, ale podle toho, co dokážou. Protože Boží království nezáleží v slovech, nejbrž v moci. A epištola Židům říká to samé. Má tam touhu, aby duchovně rostly a říká, budeme moci jít dál, bude-li pán chtít. To je ten neustálý korektivum, které tam je. Pán Ježíš ve svém životě pozemském se celém nechal vést svým otcem. Očekával na něj. Nedělal nic sám, nedělal nic dopředu, ale nechal se vést. A učí nás se modlit. Buď vůle tvá, jako v nebi, tak i na zemi.

[19:36] Samozřejmě, že je důležité mít plán. Ale stejně důležité je být ochoten nechat si ho Bohem změnit. Protože je to Bůh, kdo vede. A on má právo zasahovat do našich plánů. Protože on ví, co je nejlepší. Nemít plán není ani moudré, ani dobré. Protože pokud nemáme plán, co dosáhnout, tak to rozhodně tak dopadne. Ničeho nedosáhneme. Většinou nic moc. A takže je potřeba mít plán. Někdy se říká strategický plán. Vlastně to a modlit se, ale vlastně s modlitbou ten plán hledat. To, co je na Božím srdci, co on chce, aby jsme dělali. A když ho naplňujeme, tak ale být otevření tomu, že Bůh může do toho zasáhnout.

[20:39] A může říct, teď je potřeba ještě něco jiného zdůraznit. Nebo teď je potřeba na chvíli tohle opustit a chvíli se věnovat tam tomu. Pak se můžete vrátit k tomu původnímu. Prostě být otevřený tomu Božímu vedení. A my to vidíme zase na tom životě apostola Pavla, kdy on se nechal vést Božím duchem. Hned na začátku té služby, to byl vlastně pán, který promluvil a vyslal je na misi. To je třináctá kapitola skutku. Konali bohoslužbu pánů a duch svatý řekl, oddělte mi Pavla a Barnabáše na tu cestu, na misii. A oni se vydali na cestu a šli. A na té misijní cestě měli také svoje touhy, přání, plány, co by bylo dobré a co ne. A když nevměli nějaké specifické Boží vedení, tak prostě šli. Ale stávalo se, že je Bůh zastavil. A oni se nechali zastavit.

[21:40] To je skutky šestnáctá kapitola, šestý až desátý verš. A šestnáctá kapitola. skutků, 6 až 10. Oni cestují po městech a potom se píše, poněvadž jim duch svatý zabránil zvěstovat evangelium v provincii Ázii. A to je zvláštní. Přece každý potřebuje slyšet evangelium. Tam jsou lidi, kteří potřebují slyšet evangelium. Ale duch svatý jim zabránil tam jít, že on věděl proč. A věděl, že někde jinde je potřebují teď. Je potřeba se nechat vést, i když máme plán. Procházeli Frígí a krajinou Galackou. Když přišli až k misií, pokoušeli se dostat do Bitínie, ale duch Ježíšův jim to nedovolil. Prošli tedy misií a přišli k moři do Troady.

[22:43] Tam měl Pavel v noci vidění. Stanul před ním jakýsi makedonec, a velmi ho prosil, přeplav se do Makedonie a pomoct nám. Po tomto Pavlově vidění jsme se bez váhání chystali na cestu do Makedonie, protože jsme usoudili, že nás volá Bůh, abychom tam kázali evangelium. Takže když neměli to specifické boží vedení, tak ho měli v tom, že Bůh jim nedovolil něco dělat. Ale potom je vedl tím, kam mají jít. A tam je jenom odbočka zajímavé, že Apoštol Pavel jim neřekl, Bůh mi řekl, jdeme. Tam je, po tomto Pavlově vidění jsme usoudili. To znamená, že on to sdílel s nimi, oni se za to modlili, jestli to je opravdu to, co Bůh chce, a spočinuli v tom, celý ten jeho misijní tým. A bez váhání věděli, toto je teď, co Bůh chce. Šli tam. A šli do Filipis a tam založili zbor.

[23:48] Takže to je druhá věc, kterou se Apoštol Pavel při svojím plánování nechává vést a to je boží vůle. A to třetí věcí, kterou tady zmiňujeme v Korinském, jsou příležitosti. A říká, ještě ale než k vám přijdu, protože zase ta touha mohla být tak velká, že by opustil Efes a šel tam, ale on cítil, že teď je v Efeze příležitost, kterou je potřeba využít. Má tu velikou, otevřené dveře ke svědectví o pánu Ježíši a ví, že teď je čas, teď je příležitost a chce ji využít, dokud jenom to půjde. Takže nenechal se vést jenom nějakou momentální potřebou těch korinských, ale zase pán Bůh ho vedl a věděl, že teď je tady příležitost. Nenechal se ovládnout něčím, ale nechal se vést bohem.

[24:50] A věděl, že teď je ta příležitost tady a je potřeba ji využít. Náš čas na zemi se skládá s příležitostí. A v Bibli jsou dvě, říká se vždycky, že v Bibli jsou dva termíny pro čas. Ten jeden je chronos, z toho máme naši chronometry a to je čas, který plyne. A pak je kairos, který znamená příhodný čas, neboli příležitost. A to je potřeba vidět. V tom čase, který plyne, mít rozpoznání těch příležitostí, které máme, těch jednotlivých momentů. A když je můžeme využít, tak je můžeme využít. Vykupujte čas, říká Pavel. A v listu Efeským ve čtvrté kapitole 15 až 17 o tom píše takto.

[25:56] A teď jsem si udělal špatný odkaz, takže to raše teď nebudu hledat. Každopádně tam je taky o tom vykupování času. Takže pokud to tam vidíte, je to špatný odkaz. Přičemž ale zase je velmi zajímavé, že on se nenechal svázat ani tou příležitostí, kterou viděl. Samozřejmě někdy máme příležitost a když Bůh nepoužije nás, může se použít někoho jiného nebo prostě to může zařídit nějak jinak. Ale ani tou příležitostí se nenechal svázat, protože to je velice zajímavý oddíl. Je druhá korinským, druhá kapitola, kde Apoštol Pavel píše, to je 12. až 14. verž.

[27:08] A on tam reflektuje tu touhu přijít do Korintu a proč ještě nepřišel, nebo respektive o té svoji návštěvy další. Když jsem přišel do Troady zvěstovat Evangelium Kristovo, našel jsem tam dveře otevřené pro dílo páně. Tak jako v Efezu byly ty otevřené dveře, ale všimněte si toho rozdílu teď. A přece jsem tam neměl stání, neboť jsem nezastihl tyta, rozloučil jsem se s nimi a vydal se do Makedonie. Tam byla příležitost, ale on ji nevyužil a šel dál, protože zase bylo tam něco, co bylo ještě důležitějšího než toto. Potřeboval se potkat s tytem. Takže vždycky to je, to, co je důležité, ale v tom všem se potřebujeme nechat vést Bohem konkrétně. Nezastihl tyta, měl starosti a šel.

[28:11] A to znamená, že někdy tu příležitost můžeme využít a někdy máme dělat něco jiného. A určitě pokud jsme ji nevyužili tak, že bychom ji nechtěli využít vědomně, že prostě jsme se rozložili, že jsme to jakoby vzdorovitě odmítli, tak se můžeme modlit za to, aby pán Bůh a třeba nahradil to, co my jsme neudělali. Teď u těch příležitostí tam má ještě jednu zajímavou poznámku. A otevřela se mi zde veliká a nadějná příležitost, ale také protivníků je mnoho. Je tu obrovská příležitost a velká opozice. A i s tím je potřeba ve svém plánování počítat.

[29:14] A je důležité vidět to, aby v těch svých plánech jsme se nenechali odradit nepřátelstvím. Abychom si řekli, tady je to těžké, tak neme někam jinam, až jsme dělat něco jiného. Ne všechny těžkosti můžou znamenat zavření dveří. A tak, aby jsme se nevzdávali, tak je to tady dobré, že to tady Apoštol Pavel zmiňuje. A aby jsme si neřekli, že protože je tady opozice, to znamená, že tady není žádná příležitost. Nejsou tu otevřené dveře. Protože tak máme někdy tu tendenci, tady Bůh zavřel dveře, tady to nikdo nepřijímá, nebo tady prostě lidi mají zavřené uši, tvrdá srdce, tvrdá půda, tady prostě Bůh nechce, aby jsme pracovali. A ono to tak nemusí být. A proto i při těch našich plánech je v tom potřeba počítat a modlit se.

[30:17] Protože a zároveň platí, že tam, kde Bůh působí a lidé se k němu obrací, a aspoň někteří jsou vysvobozováni ze zajetí toho zlého a Satan ztrácí lidi, které měl tak... se mu to nelíbí a vždycky udělá něco proto, aby to zastavil. Aby buď zastrašil ty služebníky, nebo aby tam došlo k nějakému fyzickému pronásledování, nějakému znechucení, nebo aby se pohádali služebníci mezi sebou, z těch cokoliv jenom proto, aby ta služba přestovala. Tak apostol Pavel tady obrovskou příležitost a říká i nepřátel je mnou. A musíme i s tímhle, s tou věcí počítat. Zahrnout ji do svých plán. A to znamená třeba už se připravit, když už to víme a boží slovo nás na to připravuje, tak když vycítíme, že se něco děje, co budeme dělat?

[31:28] Když nastává nějaké nedorozumění mezi služebník a boží dílo, chce růst, tak aby nás to trklo a řeklo, ne, teď v tom nechceme pokračovat, potřebujeme se smířit, potřebujeme se modlit, potřebujeme táhnout za jeden pro vás, potřebujeme se postavit jeden za druhého. Když jeden má problémy, tak se budeme modlit, budeme podporovat, aby jsme mu pomohli. Takže to je plánování. Apoštol Pavel tu sdílí svoje plány a to, čím se nechává vést, nechává se vést láskou k lidem, ví i to, že Ježíš může kdykoliv zasáhnout do těch jeho plánů a je tomu otevřený, protože ví, že Bůh to, co chce dělat, je to nejlepší. Když má příležitost, tak ji chce využít, když ji může využít. A rozhodně se nechce nechat zastrašit nepřáteli.

[32:30] A neznamená, že to není těžké, že to nebylo obrovsky těžké ani opravo poštola Pavla. To vidíme třeba ve skutcích, při té jeho první návštěve v Korintu, kdy sám Ježíš musel přijít v noci ve vidění a posílit a poštola Pavla, aby to nevzdal. Aby ho povzbudil, aby pokračoval v té práci. Takže je to těžké, ale nemusíme se vzdávat. Můžeme to reflektovat a nějak to přijmout nebo modlit se, jak to zaintegrovat i do těch svých našich různých plánování a plánování služby. A ještě několik otázek, na kterými můžeme přemýšlet, ať už teď nebo třeba v týdnu. Jsi člověk, který plánuje, anebo nemáš rád plány? A proč? A mi je důležité se modlit a přemýšlet, proč?

[33:34] A to tak je, ať jedno nebo druhé. Co ti brání ty plány mít, a nebo naopak, co těm až příliš třeba fascinuje na nějakém plánování? Jaká jsou tvoje vodítka v plánování služby? Podle čeho se rozhoduješ ve svých plánech v životě? Je pro tebe těžké, když máš být ve svých plánech flexibilní, otevřený pro změny od Boha? Co je ten moment těžké pro tebe? Jsi vidět ty možnosti a nemít je, nebo že třeba nevidíš ty ostatní věci, které je Bůh? Nebo co je pro tebe v tu chvíli těžké se přizpůsobit? A jak se ti daří vypořádat se ve službě s problémy a překážkami, které vychází z aktivity Božího nepřítele?

[34:42] Jak jsi na to připravený? Co proto děláš? Nebo jak se v těch situacích chováš? A můžeš třeba přemýšlet, pokud jsi něco takového zažil, jak jsi se zachoval a prosit za to, aby si se třeba přištěl. že mohl zachovat lépe, anebo děkovat za to, že ti Bůh dal obstát. Takže to je těhle několik otázek a v tenhle moment je dobré říct amen. A nechat to na přemýšlení a ještě na našich osobních modlitbách s Bohem.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20260705/planovani · Aktualizováno: 2026-10-16