# Vytrvalost

> Kázání ze dne 12. 7. 2026, Židům 12:1-4, David Sláma. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 12. 7. 2026
- **Kazatel:** David Sláma
- **Biblický text:** Židům 12:1-4
- **Délka:** 30:59
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/media/audio/2026/2026-07-12-vytrvalost-mvb36egl.mp3](https://baptisteolomouc.cz/media/audio/2026/2026-07-12-vytrvalost-mvb36egl.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:00] Pokoj vám, vratři a sestry, jsem rád, že tady můžeme být spolu a můžeme slyšet slovo z Biblié, co nám pán Bůh chce povědět. Nevím, jestli máte rádi běh. Já se přiznám, že mám rád běh na krátké tratě. Jakýkoliv běh na dlouhou tratě je pro mě trošku utrpením. Nejlépe to bylo, když jsme běhali ještě, to bylo na Gimplu, asi 3 kilometry na čas a jeden kamarád nemohl, protože měl něco s nohou a ležel v doskočišti výšky a když jsme vždycky běželi kolem něj, tak nám tak říká ještě 12 koleček.

[1:00] Tak to jsem mu byl velmi vděčný za také povzbuzení. Ale běh na dlouhou tratě je strašně důležitá disciplína, protože život je běh na dlouhou tratě. Život není sprint a máme před sebou určitý čas a ten musíme proběhnout. A nezáleží na tom jenom dobře vyběhnout, ale skutečně doběhnout až do konce, splnit to, co po nás Pán Bůh chce a k tomu, aby jsme doběhli až do toho svojeho cíle, tedy nikdo nevíme z nás, kdy ten cíl pro nás Pán Bůh má, ale aby jsme na té tratě vytrvali a potřebujeme vytrvalost.

[2:01] A běžci na tu dlouhou tratě trénují a počítají s tím, že během toho jejich běhu přijou krize. Asi žádný běžec, který běhá dlouhé tratě, není tak najíviný, že by se myslel, že by to celé prostě proběhl dobře a bez nějakých problémů. Prostě on počítá s tím, že ty krize tam přijdou a dopředu se musí připravit na to, jak ty krize zvládne. A ti ráno jsem ještě četl, že nejlepší mentální připravenost na to je nevidět celou tu tratě až do konce, ale vidět ty jednotlivé kousky, doběhnout k dalšímu stromu, doběhnout k další občerstvovací stanici, doběhnout ještě kousek, ještě kousek, ještě kousek, ještě kousek, až nakonec doběhne do toho cíle.

[3:01] Vytrvat musí. Prostě přijde ta chvíle, kdy to člověk se vzdá. A v životě takové chvíle přichází, kdy některé věci, ať už jsou to nějaké projekty nebo služba, nebo někdy i samotná víra a život s Bohem přijde do takové krize, že to člověk chce vzdát. A potřebujeme vytrvat až do konce. Někdy nám skutečně pomůže to vidět ne celý ten objem toho, co nás čeká, ale říct si, teď potřebuji zvládnout tohle. Teď mi Bůh dá zvládnout tenhle moment, tenhle den, tuhle chvíli. Ještě musím doběhnout do večera. A prostě vytrvat. Jeden autor, Andrew Murray, v také knížce 40 denní stišení, právě říká o tom, že když jsme v tom duchovním zápase a v pokušení, tak máme někdy problém s tím, jestli dokážu vydržet až do konce živě.

[4:22] a on říká, ty se soustřed na to, že musíš vydržet teď, v tuhle chvíli, v tenhle moment a pak v ten další moment a v ten další moment a další. Protože když máme před sebou někdy tu tíhu toho, že jestli to zvládnu, jestli to vydržím, tak to na nás padne, že prostě bychom to chtěli nejradši vzdát. On říká, musíš obstát teď, v tuhle chvíli, tuhle hodinu, tenhle den, potom je z toho týden, měsíc a můžeš vytrvat až do konce. Vytrvalost v té řečtině je také zajímavé slovo. A to slovo je složeno z předložky a toho slovesa, nebo předpony a slovesa, které nám říká o tom, že člověk musí zůstat pod břemenem. Takže vytrvalost bychom mohli definovat jako umění zůstat pod nějakou tíhou, pod něčím, co máme na svých ramenů, co musíme nést.

[5:32] A nezlomí nás to. A umět se trvat pod nějakým tlakem, to je vytrvalost. A vytrvalost, nebo ten tlak a to břemeno, které někdy neseme, může nás zlomit, ale nemusí. Ale může nás zesílit. Protože to zase znáte z toho, pokud jste někde třeba chodíte dlouho nebo pracujete nějakou těžkou práci nebo cvičíte nebo chodíte do posilovny, tak nejde o to zvednout na začátku hned něco těžkého, ale postupně se to přidává. Ale vy vydržíte pod tou tíhou, vydržíte pod tím tlakem a ono najednou se to začne všechno posilovat, spevňovat a najednou vydržíte víc a víc a víc.

[6:36] A to je myšlenka té vytrvalosti. Umět zůstat pod tím tlakem s boží milosti, s boží pomoci a síly a ono nás to může posílit. Mějte z toho jenom radost, moji bratři, když na vás přicházejí rozličné zkoušky. Vždyť osvědčí-li se v nich vaše víra, povede to k vytrvalosti. Říká Jakub. Takže a můžeme povyrůst duchovně těch v tom tlaku a v tom, co je někdy nepříjemné, můžeme poznat Pána Boha víc. Samozřejmě záleží na tom našem postoji nebo přístupu, že nemusíme, ale můžeme. Tam ten potenciál toho, že poznáme Boha víc, jeho věrnost, jeho dobrotu, jeho milost, blízkost a pomoc, můžeme daleko jiným způsobem poznat právě pod nějakým tlakem.

[7:39] Může nás to vést k posvěcení, kdy se mění náš charakter, protože tam, kde je nějaký tlak, tak tam prostě vyplouvá na povrch to, co úplně není nejlepší v našich srdcích. A se říká, že diamant je formovaný obrovským tlakem. Je to drahokam, vzácný. Ale to, že je vzácný, je díky tomu tlaku, který vydrží. A pokud my chceme mít krásný charakter, tak potřebujeme se modlit, aby jsme vytrvali i v těch svých zkouškách. Aby jsme byli víc podobní pánu Ježíši a v trpělivosti, věrnosti, důvěře a dalších věcech. Takže náš život běh na dlouhou trať a potřeba vytrvalosti.

[8:41] A o tom mluví autor dopisu židům ve 12. kapitole a já tam přečtu první čtyři verše z té 12. kapitoli. A zároveň on tam právě vyzývá nenom k té vytrvalosti, ale udává tam ty věci, které nám pomůžou vytrvat. Tak jako tomu běžci pomůže to mentální nastavení, pomůžou ty občerstvovací stanice, pomůže prostě to, že se připraví dopředu na to, tak Boží slovo nás dopředu připravuje na ten běh a taky nám dává tu pomoc. Proto i my, obklopení takovým zástupem světků, odhoďme všecku přítěž i hřích, který se nás tak snadno přichytí a vytrvejme v běhu, jak je nám uloženo, s pohledem upřeným na Ježíše, který vede naši víru od počátku až do cíle.

[9:45] Místo radosti, která se mu nabízela, podstoupil kříž. Nedba je na potupu. Proto usedl na pravici Božího trůnu. Myslete na to všecko, co on musel snést od hříšníků, abyste neochabovali a neklesali na duchu. Ještě jste v zápase s hříchem nemuseli prolít svou krev. Takže ta první věc, kterou můžeme na pomoci té naší vytrvalosti v našem křesťanském životě je posila z příkladu druhých lidí. Někdy můžeme mít pocit, že jsme sami a že prožíváme věci, kterým nikdo nerozumí. A že to, co prožíváme, čím procházíme, tím asi neprochází nikdo jiný.

[10:47] Zvlášť, když jsou to nějaká pokušení nebo přichází různé pochybnosti nebo myšlenky, tak si někdy člověk říká, tak to je hrůza. A teď se podívá na všechny ty okolo sebe, kteří vypadají na první pohled šťastně, spokojeně, že to zvládají ve svém životě s Bohem a může si říkat, že je úplně mimo. A že je snad asi jediný, kdo něco takového prožívá. A možná, že už ani není křesťan, protože kdyby tohle, kdyby byl křesťan, tak přece nemůže prožívat takové věci. A není to pravda. Pokud se začneme sdílet s druhými a začnete se dívat do životu druhých lidí a oni jsou ochotní vám otevřít svoje srdce, tak zjistíte, že nejste sami. Vše spoustu vašich zápasů a pokušení prožívají i druzí.

[11:52] Jenom to možná není vidět. A my potřebujeme tenhle příklad těch druhých. A Pavel tady vybízí. Říká, když jste obklopeni takovým zástupem světkům. A tím naráží na tu jedenáctou kapitolu, ve které se mluví o mužích a ženách víry. A když čtete tu jedenáctou kapitolu, tak to jsou hrdinové víry, ale jsou to lidi, kteří prožívali pokušení, kteří padli, ale Bůh je zdvihl nebo nechali se zvednout. Kteří jako Abraham Pánu Bohu neduvěřovali vždycky. Měli svoje vlastní cesty a zkratky k tomu, co si mysleli, že Pán Bůh už asi neudělá. Jako v tom Abrahamově životě Bůh mu zaslíbil syna, syn nepřicházel, tak si nechal poradit od manželky, vzal si Hagar a byl s tou Ismael a jeden obrovský problém, který vznikl v té rodině.

[13:07] Zapřel svoji manželku a lhal a neduvěřoval. Ale pán Bůh mu dal milost vstát a on šel, činil pokání a znovu a znovu důvěřoval. A tak ta červená niť, která se pak táhne tím jeho životem, je víra a důvěra v Boha. A ty zkoušky, které Bůh posílal do jeho života, byly od těch malých až po tu nejtěžší zkoušku na konci, což bylo obětování Izáka. Ale protože on vytrval nakonec, nechal se posílit, šel, nevzdal to s Bohem, tak ho Bůh tak připravil, že byl schopný obstát i v té poslední zkoušce. A Biblia je plná takovýchto příkladů lidí, kteří prostě zklamávali, padli, ale i vítězili.

[14:11] A my si z nich můžeme brát příklad. A král David a ty ostatní lidi, kteří jsou tady popsaní. A neměli lehký život, když čtete, tak někdy v té první části té jedenácté kapitoly prožívali spoustu záchrany od Boha. A v té druhé části té jedenácté kapitoly jsou to mučedníci, kteří položili svůj život. A Bůh je nevytrhl z té zkoušky, ale oni vytrvali. A my si z nich můžeme brát příklad. Život není jednoduchý, je to běh na dlouhou trať, ale my můžeme brát tu posilu z těch, kteří už mají třeba i ten život za sebou. A můžeme o nich číst z Biblii a můžeme z těch jejich životních příběhů čerpat, kteří už doběhli. Máme okolo sebe v našich rodinách a ve sborech lidi, kteří jsou třeba už na konci cesty.

[15:18] A můžeme čerpat z jejich příkladů. Z toho, jak obstáli během komunistického útlaku, já nevím, nebo během těch změn a převratů, které přišly potom. Po pádu režimu a někdy i v těch obyčejných a nejobyčejnějších životních zkouškách a problémech sdílejme se navzájem, otevírejme svoje životy, aby jsme mohli brát posilu z příkladů a toho, jak někdo padl, ale Bůh ho pozdvihl, jak to nevzdal. A nebo z toho, jak někdo zvítězil. Takže to je první věc, kterou můžeme brát. Nejsi v tom sám. Ten život, křesťanský život, žije mnoho lidí a má spoustu problémů a můžeme se navzájem posilovat.

[16:20] Nejsi sám. Ta druhá věc, kterou potřebujeme pro tu vytrvalost a vůbec, aby jsme dokázali běžet vytrvalé, je běžet bez zátěže. Tady mluví o dvou věcech. Zátěž a hřích. A oboje není úplně to samé. Ta zátěž totiž není taková zátěž, kterou někdy mají ty sportovci při tréninku, když běhají. A se jednou jsem viděl dokument o Jarmilé Kratochvílové, která za sebou táhla pneumatiky a běhala s pneumatikami. To byla mistrinně světa, držela dlouhou dobu rekord na 400 metrů. Takže to není myšleno, tohle zátěží. Ale když potom vidíte ty běžce na trati, tak prostě nemají nic, kromě těch zlatých řetězů, které mají. Tak jsou to prostě to nejnutnější.

[17:22] Tres, ještě většinou aerodynamicky upnutý, nic neplandá. Prostě, aby... drželi. Žádná zátěž, to si nemůžou dovolit. A ta zátěž v našem životě, to jsou věci někdy, které nejsou hříchem. A nejsou zlé sami o sobě. Ale můžou nám bránit v následování pána Ježíša ve službě. Pro někoho jedna věc může být naprosto, když není hřích, naprosto OK. A pro druhého člověka to může být problém. Nějaký koníček. Nebo věc, která ti bere příliš času a příliš tvojeho zájmu. A někdo to zvládá a někdo to nezvládá. Nebo závislost na nějakém člověku.

[18:23] Ten člověk nemusí být špatný, ale ty si příliš závislý na něm. A tak je to někdy na nás, aby jsme přemýšleli o tom, jestli nemám ve svém životě nějakou zátěž, která mě příliš brzdí, příliš svazuje k tomu, abych žil s Bohem. Abych s ním trávil čas. Abych se modlil. Nebo abych mohl načerpat někde. A tou druhou věcí je už vyloženě hřích, který říká, který se nás tak snadno přichytí. A to je něco, co nás vyloženě oslabuje a znemožňuje bych. Oslabuje to naši lásku k Bohu, citlivost na jeho hlas, na jeho vedení. Začneme se před Bohem skrývat, protože máme špatné svědomí. Oslabuje to naše svědectví, podkopává ho, podkopává víru.

[19:25] A někdy, to jsou i ty věci, které jsou běžné ve světě, ale ne pro člověka, který patří pánu Ježiši. Jako je to také přemýšlení, nastavení, vždyť menší léž nezaškodí. Je potřeba milosrdná léž nějaká. Nebo nějaký menší podvod. Nějak to zaonačit tak, aby se vlk nažrál, koza zůstala celá. A nějak se to tak udělalo. Není to správné. Boh. Hlavně přece jde o tebe. To je přemýšlení. Jde o tebe. Ty se potřebuješ rozvinout. Ty potřebuješ být středem pozornosti. A zase nesmíme přehnat do nějakého extrému, že bychom zanedbali sami sebe.

[20:28] Ale ta sebecentricita je někdy to, co zabíjí náš duchovní život. Protože pak nevidíme ostatní. Nevidíme jejich potřeby. A jde přece hlavně o mě. Abych já se měl dobře. Abych já měl něco ze schromáždění. Abych já měl něco z víry. Abych já. A potom na to umírá náš duchovní život. Takže hřích musíme odložit, zátěž musíme odložit a odkládat, protože se to na nás lepí a přichycuje během toho našeho života. Abychom mohli běžet. A tou třetí věcí je, běž s pohledem upřeným na Ježíše. Ta jedna stránka té věci, jak jsem říkal na začátku, je vidět ty jednotlivé cíle. A potom musíme vidět, my musíme ve svém duchovním životě vidět i ten konečný cíl. A dobří běžci se nerozptilují na svojí trati.

[21:33] A když už jsou v cílové rovince, nesmí se ohlednout. Jsou takové případy, kdy ty běžci v té cílové rovince se ohledli za tím, kde jsou za nimi jejich soupeři a prohráli svůj závod. Jediná věc, kterou potřebuje. Ten běžec vidět je ta cílová rovinka. A na to se soustředit a vydat všechno, co má. A my máme, protože z toho pohledu na ten cíl, z toho zároveň plyne cíla. Že už je to tam, už to bude. A prostě dokážou ze sebe vyždímat neskutečný výkon ještě v té cílové rovince. A je to někdy fascinující to sledovat. A my potřebujeme vidět cíl. A nejenom cíl, ale tu osobu, která je v cíli. A to je Ježíš. S tím pohledem upřeným na něj můžeme běžet s důvěrou.

[22:35] Protože tady říká, s pohledem upřeným na Ježíše, který vede naši víru od počátku až do cíle. Tam je doslova ten, který začal vaši víru a ten, který ji dovede až do konce. Autora i dokončovatele naší víry. My jsme si nedali svoji víru sami. Je to boží milost, je to dár. Ježíš nám ji dal. A když nám dal víru, tak říká, tak důvěruj mu, že když ti ji dal, tak on ji dovede až do konce. Běž s důvěrou. Dívej se na něj. Nedívej se na ty problémy. Nedívej se jenom na překážky. Nedívej se jenom na ty pokušení a těžkosti. Dívej se na něj. Protože on je tam. A on dokonce nejenom je v tom cíli. On běží každou tu chvíli, každou tu vteřinu běží s tebou. Dívej se na něj. On tě nenechá padnout. A když by jsi padl, tak on tě chce zvednout.

[23:38] On je ta záruka. On je záruka, že doběhneš. Ne ty, net nakonec tvoje vytrvalost. Vytrvalost. A ne nic z tebe, ale on. On je záruka. A když se díváš na něj, tak se dívej na jeho příklad. Uč se od něj. Máme vidět, čím on prošel, co si vytrpěl od hříšníků. A to je, když čteme jeho život, o tom, co Ježíš musel vydržet, když tady byl v těle. Tak nás to posiluje. A kolik nepochopení od vlastních učetníků. Někdy, když sledujete Chosen, tak je to tam pěkně vidět. Kdy Ježíš je tak smutný z toho, že ty jeho nejbližší, když jim to vysvětluje, když ho vidí, kolik zázraků vidí, nerozumí a neduvěřují.

[24:40] A pak se dokážou hádat ještě při poslední večeři, kdy jim ohlašuje svoji smrt o tom, kdo je největší. A jeden moment mě je velmi zajímavý, když pán Ježíš přichází z té hory proměnění do údolí a najde tam toho otce s tím posedlým synem, tak tam ukazuje něco kdy tam ten otec řekne věřím, pomož můj neduvěře. A říká těm, pane, uzdrav toho, protože tvoji účetníci nebyli schopni uzdravit toho mojho syna. A Ježíš tam řekne jednu zvláštní větu. Pokolení zlé aspoň nevěřilé. Jak dlouho vás ještě mám snášet. Odhaluje svoje srdce. Co to bylo pro ní? Ale on to snášel, on to vydržel, on to nevzdal.

[25:41] Ani s tím posledním účetníkem to nevzdal. A vydržel až do konce. Kolik pronásledování a ústrků a léček od farizeů, zákonníků a saduceů měl. A nesnadno se to poslouchá v ten moment, kdy skutečně procházíte nějakou zkouskou ve svém životě. Mně se to neposlouchalo dobře, když mi jeden brat říkal, ty musíš to vydržet. Když jsem prožíval různé útoky, musíš to vydržet. A tady si člověk mohl vzít ten příklad s Ježíša. Ne, vždycky jsem si ho bral. Trpělivosti v odpuštění. Ne v tom, že člověk neřekne, že něco je špatně a že se neohradí, ale v novém a novém odpuštění, nové a nové trpělivosti a vytrvalosti.

[26:46] Takže vidět jeho příklad. A ten příklad v Ježíši máme i v tom, že tady v té větě Nedba je na potupu, usedl po pravici božího trůnu. Místo radosti, která se mu nabízela, podstoupil kříž. A nejenom míst, tam je možnost dvojího překladu. Místo radosti, že on si raději vyvolil to útrpení místo radosti, ale možný překlad je taky pro radost, která byla před ním. Podstoupil kříž. A tenhle, tahle možnost je úžasná, která nám právě říká o tom, že Ježíš viděl ten cíl. Že to jeho utrpení bude mít smysl, bude mít výsledek, spasení lidí, věčný život, radost, zkříšení, vítězství. A protože to Ježíš viděl, tak byl ochotný a schopný vydržet i kříž. A v tom je nám taky příkladem, aby jsme viděli cíl, aby jsme viděli, že nás čeká vítězství, že nás čeká spasení, že nás čeká osvobození od všeho zlého a všeho utrpení.

[28:01] A stejně tak, jako to Bůh dal vidět Ježíši ten smysl, tak i my v našem utrpení se můžeme modlit za to, aby nám Bůh dal vidět smysl. Aby jsme vydrželi. Pane, nejenom proč se to děje, ale pane k čemu. Takhle se modlívala jedna sestra v Pražském sboru na Věnohradech sestra Halerová. Říká se, neptám pane Bože, proč, ale ptám se pane, k čemu. K čemu to bude dobré. A Bůh nám může dát vidět smysl, aby jsme mohli vytrvat. A nebo, když nedá vidět, tak nám dá pocítit to, že je s námi. Takže vidět. Vidět cíl. A vidět Ježíše. Vidět jeho slávu. Vidět to, že Ježíš nezůstal v hrobě, ale vstal z mrtvých. On přes kříž šel do slávy.

[29:01] Z toho největšího utrpení a potupy do té největší slávy. Ale stejně pán Bůh vede i nás. Do slávy skrze kříž. Bůh nás skrze těžkosti vychovává, pročistuje. Učíme se v nich více Boha poznávat a spolehat se na něj. Ale nemusíme mít strach z toho, co přijde. Můžeme důvěřovat tomu, že On ví, kdy co má přijít. jinak to je i ta část modlitby páně. Neuveď nás do pokušení, kdy se učíme s důvěrou prosit za to, aby Bůh ty zkoušky dávkoval do našeho života a aby jsme je vydrželi. Že On ví, kdy co má přijít a že nás provede. Takže život jako běh na dlouhou trať.

[30:03] Prožíváš v životě víry, únavů, těžkosti nebo nelehké období? Bůh to vidí. Přijď k němu a řekni mu to. Řekni mu o tom, co prožíváš. Pros ho o vytrvalost a sílu a důvěru jít dál a nebolevovat. Dívej se okolo sebe do Bible i do sboru. A ber posilu z příkladů těch ostatních. Pokud máš nějakou zátěž nebo hřích, zbav se ho s Boží pomocí. A dílej se na Ježíše, protože z toho pohledu promění všechna síla, kterou potřebujeme pro svůj život. Amen.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20260712/vytrvalost · Aktualizováno: 2026-10-16