# Prostě nic nového

> Kázání ze dne 26. 7. 2026, 2 Janova 1:1-6, Pavel Mečkovský. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 26. 7. 2026
- **Kazatel:** Pavel Mečkovský
- **Biblický text:** 2 Janova 1:1-6
- **Délka:** 22:16
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/media/audio/2026/2026-07-26-proste-nic-noveho-mvb3b292.mp3](https://baptisteolomouc.cz/media/audio/2026/2026-07-26-proste-nic-noveho-mvb3b292.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:00] Pánky, přehodu, dobré dopoledne a prostě nic nového dneska vám nezakážu. Jsou věci, které už člověk slyšel, které znal, ale jsou podstatné. A ještě předtím, než přečtu z Bible, tak bych sem rám dostal SMS-ku od bratra kazatele našeho a že vás mám všechny pozdravovat. Takže to činím a taky zdravím všechny lidi, kteří jsou nemocní a nebo kterým se nechtělo a dívají se, tak a věřím, že budou mi z toho užitek. Abych se na začátek pomodlil. Pane Ježíši Kriste, děkujeme za tvé slovo, děkujeme za to, že ty víš, co potřebujeme. A tak chceme dneska očekávat na tebe. Amen. Já bych přečetl z druhého Jana z epištoli, z nejkratší epištoli, šest veršů. Takže epištoli Jana, prvních šest veršů.

[1:01] Já starší píšu vyvolené paní a jejím dětem, které opravdu miluji. Nejen já, nejbrž všichni, kdo poznali pravdu. Píšu kvůli pravdě, která v nás zůstává a bude s námi na věky. Bude s námi milost, milostrdenství a pokoj od Boha Otce i Ježíše Krista, syna Otcova v pravdě a lásce. Velice jsem se zaradoval, když jsem mezi tvými dětmi našel takové, kteří žijí v pravdě, jak jsme dostali přikázání od Otce. A nyní tě, prosím paní, ne, že bych ti psal nové přikázání, ale připomínám to, které máme od začátku, od počátku, abychom milovali jedni druhé. A to je láska. Žít podle božích přikázání, to je to přikázání, o které jste od počátku slyšeli a máte podle ní žít.

[2:03] Prostě nic nového. Dneska budu mít do lásce. A je to něco, co jsme slyšeli, co známe, ale je to základ. Základ všeho. Já bych na začátku chtěl jenom vysvětlit, kdo je ta vyvolená paní. Nevím, jestli jste o tom někdy přemýšleli, jak se jmenuje, kde bydlí, ale když o tom budete přemýšlet, budete se na to dívat, tak v podstatě se jedná o církev, o sbor. Samozřejmě můžete přemýšleli, že je to skutečná paní, které se v domě schází církev, nebo je to pojmenování promístní církev. Ty děti jsou v obou případech věřící lidé, členové té skupiny. Ale v podstatě x argumentů pro to, abychom viděli, že se jedná o místní církev. Můžu vám říct, některé bylo by divné, že všichni dopoznali a pravdu milují tuto paní.

[3:09] To je ten začátek. Potom Apoštol Petr používá vlastně vyvolená jako lokární církev. Také tam není její jméno nikde a často se používá vy a ne ty. Takže v podstatě Ján oslovuje místní církev a všechny, kdo se schází prostě v domě, její nebo v tom okolí. A na začátku je to prostě úvod, požehrání a my se budeme zabývat tím tématem žít v pravdě. Co to znamená žít v pravdě? To znamená milovat jeden druhého. A já bych se zaměřil právě na ty čtvrtý až ten šestý verš. A ještě bych to jednou přečetl. Velice jsem se zaradoval, když jsem mezi tvými dětmi, mezi věřícími ve sboru, našel takové, všimku všimněte si, někteří tam jsou, nejsou to všichni, kteří žijí v pravdě, jak jsme dostali přikázání od Otce.

[4:13] A nyní tě prosím, paní, neže bych ti psal to nové přikázání, ale připomínám to, které jsme už od počátku, které máme od... Abychom milovali jedni druhé. A to je láska. Žít podle božích přikázání. A to je to přikázání, o které jsme od počátku slyšeli, že máme podle něho žít. Jan se raduje, že lidi chodí v pravdě. Co to znamená? To, že poslouchají pravdu, jednají podle ní, ale jakou pravdu? Boží přikázání. Když si to představíme, tak to je to desatero, které máme. Ale tady je důraz na to jedno přikázání, které slyšel Jan odpřímo od pána Ježíša. A to je jaké. Ježíš říká, nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali. Jako jsem já miloval vás. Vy se navzájem milujte.

[5:14] Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci. Budete-li mít lásku jedni k druhým. Není to nic nového. Není to nové prostě obsahem, ale je to nové důrazem. A já se chci dneska zabývat, co to znamená. Pokud vezmeme celé to desatero. A když se přišel ten člověk za pánem Ježíšem, tal se, co mám dělat. Co je to podstatné? Ježíš jim řekl toto. Slyš, Izraeli, hospodin Bůh náš, je si jediný pán. Miluj hospodina svého Boha z celého srdce. Celé své mysli, celé své síly. A druhé je pak toto. Miluj bližního svého jako sám sebe. Větší přikázání na to dvě není. A co říká Jan? A nyní tě prosím, paní, ne, že bych tím zhal nové přikázání, ale připomínám to, co máme od začátku. Abychom milovali jedni druhé. Pořád dokola to stejné.

[6:16] V těch větech je čtyřikrát přikázání. A víte, proč to tam píše? A proč já o tom mluvím? Protože to není Janův nápad. To není můj nápad. To pochází od pána Boha. On říká, to je jedno přikázání, které dává Bůh. To je přikázání, které dává pán Ježíš. Jak někdo pozná, že žijeme dobře? Že posloucháme boží přikázání. A je to takový uzavřený kruh. Kdo poslouchá přikázání, ten miluje druhé. A kdo miluje druhé a pána Boha, ten poslouchá přikázání. Nemůžeš poslouchat pána Boha, plnit jeho přikázání, když nemiluješ bratry a sestry. Jako poslušnost přikázání, která nevede k lásce bratří a sestrám, není skutečná poslušnost. V první Janově je napsáno, když si někdo žije dobře a vidí bratra v nouzi a odepře mu milosrdenství, jak v něm může být boží láska?

[7:24] Nemilujme pouze slovy drazí, ale opravdovými skutky. Takže jestliže my chceme poslouchat pána Boha, poslouchat jeho přikázání, to znamená milovat druhé. Jo, jenomže co to znamená? Co to je, jak milovat druhé? My rádi o tom mluvíme, ale někdy nevíme, co s tím dělat. Co to znamená? Mám jako ke všem nějak projevovat nějaké cíti, ze všema mi je dobře, budu se usmívat, nebo mám nosit květiny, dárky druhým lidem, prostě, jo, tak nejde. S některými já se cítím dobře, s některými já moc ne. S některými já si mám co říct, s některými já nemám. S některými ty dárky já něco přinesu, některými ne. Ale co to znamená? Protože to, jaký máme vztahy, to je největší svědectví jako pro druhé.

[8:26] Když byl Ingliškem, kdyby jsou další jako aktivity, tak co lidé neví zasáhne? To, jak fungujeme. To je nejdůležitější svědectví pro svět. V první Janovi, pořád jsme u toho Jana, říká milovaní. Jestliže nás tak Bůh miloval, i my se máme navzájem milovat. Boha nikdo nikdy neviděl, ale jestliže se milujeme navzájem, Bůh v nás zůstává a jeho láska v nás dosáhla svého cíle. Jaká je láska? Nové přikázání vám dávám, vy jste se milovali, jako já jsem miloval vás. Pán Ježíš říká, milujte se, jako já jsem miloval vás. On dává nějaký standard. Říká, takhle se máte milovat navzájem. A takhle otázka je, jak nás miloval Kristus. Je to, cítil vždycky k nám něco, nosil nám dárky, byly to na základě nějakých pohnutek.

[9:34] Já bych chtěl říct dvě věci, to možná už můžeme promítnout. Ta láska je aktivní a praktická. Co to znamená aktivní? To zase, Kristus. Jak nás miloval Kristus? Láska je především aktivní. Je to opakem nějaké lhostejnosti. Když někoho miluji, tak mi není hhostejný. Tak něco dělám. Zajímá mě. Láska je aktivní. Nečeká až na to, až ten druhý udělá první krok. Ale sama začíná. Tak to bylo u pána Boha. To mě láska, neže my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás. A poslal svého syna jako oběť, smíření, žena se hříchy. Ne, že my jsme si ho zamilovali. Ale on si zamiloval nás. On byl ten aktivní. On dělal ten první krok. Bůh nečekal, až ho budeme milovat a poslouchat.

[10:37] Ale sám prokázal svou lásku k nám. Ta láska je aktivní. Dělá první krok. Jde druhému naproti. I když třeba nic necítí, ještě o tom budeme mluvit. Ta druhá věc je láska je praktická. Láska dokáže pomoci tomu druhému. Dokáže vidět jeho potřeby. A potom v nich je nápomocná. Láska neřeší něco, co není třeba. Ale co je podstatné. Jo, pán Bůh řešil hřích. Náš hřích to bylo podstatné. Proto dál svého syna. My nemusíme všechno řešit, ale ta láska přemýšlí, co ten druhý skutečně potřebuje. Co mu skutečně pomůže. Někdy nevíme. Někdy lidé mají různé představy, jakým budeme pomáhat. Nemusíme to dělat. Ale ta láska je praktická, která se zaměřuje na skutečné potřeby.

[11:41] Co ten druhý potřebuje. Potřebuje někdy v tom moudrost. Jsou dva různé pohledy jako na lásku. Pohledy světa. Pohledy Bible. My můžeme přemýšlet, jsou to láska, jsou to ty úžasné city, které prožíváme, ale které často mizí nejsou po ruce, když je potřeba. Nebo je to něco jiného. Svět říká, láska je Bůh. V podstatě to znamená, že lidé zboštili ty úžasné city, které opravdu lásku provází. jenom, že nakonec se z toho vyklubalo a zůstalo možná jenom otrodství. Že pokud chceme mít ty úžasné city neustále prožívat, tak jsme v pasti těch citů. Když nic necítím, tak vlastně nemiluju.

[12:43] A tak si někdy člověk hraje na tu lásku. Říká, dobře, tak když nic necítím, tak nebudu milovat. To je jedno z nejjednodušená definice té lásky. Láska je Bůh. Ale co říká Bible? Bible říká, že Bůh je láska. Tady vidíme, co znamená opravdová láska. A zase přemýšlejme, co jel Kristus. Pan Bůh nedal na své city, když jsme mu ublížovali svým říchem. On se nerozhodl jednat s námi na základ to, jestli něco cítí nebo necítí. On se rozhodl, protože nás má rád, protože jednal. To je to akt vůle, rozhodnutí. Samozřejmě, že ho těší, když my potom reagujeme na to. Pak přichází ty city. Ale někdy právě si musíme uvědomit, že musíme jít ten první krok, i když nic necítíme.

[13:48] Víte, láska nejsou jenom city. Protože ty jsou nestále. Láska znamená rozhodnout se a podle toho taky jednat. Bude budeme chtít lásku prožívat, ona nám čas to unikne mezi prsty, nebo ji budeme chtít dávat. A potom ji taky budeme mít. A potom se dostaví ty emoce. Nemusím cítit lásku, ale můžu jednat v lásce. To je něco, co mě hodně oslovilo. Nemusím cítit lásku, ale můžu jednat v lásce. Nemusím jednat na základě svých emocí. Někdo mě ublížil, zranil, zle se na mě podívá, ale já už teda s ním nikdy nebudu nic mít. Všichni jsme to zakusili. Ale kdyby pán Buk s náma takhle jednal, kam bychom nošli? Víte, ty emoce by neměly určovat naše chování k druhým lidem.

[14:53] Měli bychom se naučit jednat v lásce. Boží láska by měla ovládat nebo převládat našem jako jednání. To je něco, o čem mluví hodně Biblia. Říká, přemýšlejte, jak Bůh miloval nás. Co to znamená prakticky? Když se podíváme do Říjmanům do dvanácté kapitoli, tak já nám přečtu pár veršů. Jo, pořád je to to stejné. Je to aktivní a praktická láska. Říjmanům je napsáno, milujte se navzájem hrtovskou láskou, v úctě dávejte přednost jeden druhému. Mám lásky plné vztahy s jinými. Dávám, jednám s úctou s druhými. I když je třeba neschodnu, mám jiný názor, dovedu s nima jednat v úctě.

[15:55] Není problém jedna s lidmi, s kterýma se zhodnu. Ale vždycky je problém, když se nezhodnu. Když jsou tam nějaké prostě protinázory. Dovedu si to vyslechno jednat v úctě. Sdílejte se s bratřími v jejich nouzi. Třináctý verš. Ochotně poskytujte pohostinství. Jo, zase, láska je praktická. Pomáhám prakticky druhým jejich potřebách. A znova, je to v potřebách, co oni skutečně potřebují. Jsme pohostiní, otvíráme svůj dům, svůj byt k tomu, aby další mohly přijít. Nebo jsme spíš taková pevnost, kam si zalezeme. Jsem moc rád, že jsme to mohli, že otvíráme, že to funguje. I to ta akce, jak zveme se navzájem. To je to praktické. Další verš, to je ten napsáný, co to znamená.

[16:55] Radujte se s radujícími, plažte s plačícími. Dovedu se upřímně radovat z úspěchu druhých, jejich službě, ve sboru, v životě. Nebo spíš říkám, škoda, že to nepotkalo mě. Dovedu projevit soucit, lítost, zájem, problém, nemoc nebo těžkost v životě někoho jiného. Radujte se s radujícími, plažte s plačícími. To je něco, co... se učíme. Někdy je ale jednoduchší plakat, než se radovat. Ale všechno to znamená jako vstoupit do světa toho druhého. Někdy to znamená i oběť. Jeden misionář, který působil v Tibetu, vypravuje, jak se vydal společně s jedním domorodcem do neschudných hor Himalájích.

[18:01] A cestou se dostali do nebezpečné sněhové pouře. Prasně se prokousávali vysokými sněhovými závěji. Závěji mi, když najednou spatřili ve sněhu ležícího muže, který se zřítil ze svahu. Ten misionář chtěl zraněnému pomoci. Ale jeho průvodce to kategoricky odmítl, že přece nemůžeme se tými zabývat. Sami se nacházíme ve smrtelném nebezpečí. Tak nezahyjíme všichni tři. Já si chci svůj život zachránit. A tak se vydal, pokračoval tou cestou sám. Ten misionář zvedl to zraněného, který byl stále bez vědomí. Vzal si ho na záda a s velkou námahou pomalu následoval svého druha. A pod stíhou zraněného mu začalo být teplo. Teplo jeho těla se potom přenéslo i na tělo toho zraněného, takže ten zraněný se probral zemdlob a mohli pomalu pokračovat v cestě.

[19:04] Oba se nyní probojovali dlouhou, obtížnou cestou domů. Po cestě spatřili toho svého druha, který ležel ve sněhu. Byl tak unavený, že si lehl do sněhu, usnul a zmrzl. A ten misionář, který právě ten příběh, končí touto větou. Chtěl jsem druhého člověka zachránit a přitom jsem zachránil svůj vlastní život. Láska je aktivní a praktická. Někdy, když dáváme, tak dostáváme na léko víc pět. A musíme si znova popřemýšlet, jaké jsou mé vztahy s druhými. Na čem jsou založené. Víte, nejde o to budovat se všemi, jako hluboké vztahy. Každé budování vztahu vyžaduje čas a ochotu se měnit.

[20:05] Ale je dobré, abychom rozšiřovali to naše pole působnosti k ostatním. Abychom mohli uplatňovat nový druh vztahu s lidmi možná, které třeba nám nejsou blízko nebo které neznáme. Aby jsme byli ochotní vykročit z těch našich zón bezpečí a seznámit se s druhými lidmi. A pokud známe, tak můžeme vidět, co potřebují, co by jim pomohlo, kam je můžeme posunout. Máme na to sami? Nemáme. A když se podíváme na ten poslední slide, tak máme naději. V Řimon v páté kapitole je napsáno a naděje neklame. Neboť boží láska je vylítá do našich srdcí skrze Ducha Svatého, který nám byl dáno.

[21:05] A naděje neklame. Boží láska je vylítá do našich srdcí skrze Ducha Svatého. Máš Ducha Svatého? Máš jaký lásku? Jestliže necháme Ducha Svatého působy v našich životech, on nás povede. On nám bude ukazovat, co znamená být aktivní a prakticky v lásce. My na to nemáme. My ho potřebujeme. Potřebujeme proměňoval náš pohled na lidi kolem. Prostě nic nového. Navzájem se milujme. Prokazujme si. Lásku, prakticko aktivní. Patříme do jednoho těla, potřebujeme se. A to bude největším znakem toho, že Bůh je mezi námi. A takovým způsobem můžeme nejenom duchovně růst, ale můžeme přitáhnout další lidi ke Kristu.

[22:10] Ať nám Pán Bůh v tom pomáhá a proměňuje naši mysl. Amen.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20260726/proste-nic-noveho · Aktualizováno: 2026-10-16