# O služebnících

> Kázání ze dne 2. 8. 2026, 1. Korintským 16:10-18, David Sláma. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 2. 8. 2026
- **Kazatel:** David Sláma
- **Biblický text:** 1\. Korintským 16:10-18
- **Délka:** 34:06
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/media/audio/2026/2026-08-02-o-sluzebnicich-mvb3j2x0.mp3](https://baptisteolomouc.cz/media/audio/2026/2026-08-02-o-sluzebnicich-mvb3j2x0.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:00] Pokoj vám, bratři a sestry. Omlouvám se vám, už jsem se omlouval pájově vzadu, že budu trošku frchlat, ale snad to nevadí. Věc se tomu, že to není, že kašlu na vás. Máme prázdniny, ale o těch prázdninách, tak jak máme různá témata, tak ještě máme asi dvě věci, které potřebujeme z té první korinským dokončit, tak využívám příležitosti se k tomu vrátit. Máme před sobou 16. kapitolu. Ta je, jak jsem říkal, taková praktická a možná bychom ji tak rychle přešli, ale jsou tam velice také důležité, zajímavé věci a úplně mě to překvapilo, jak se v naší jednotě mluví o takých hodnotách, které bychom chtěli jako BJB pěstovat ve sborech jako celá jednota, aby to přispívalo k tomu, aby jsme byli misijní.

[1:04] Kolik z nich se tady v té 16. kapitole objevuje? Jako je Kristus v centru? Štědrost, služba, vzájemná evangelizace. Prostě doufám, dáli pámu o tom po prázdninách, potom budeme slyšet třeba víc, ale kdo nás na to jakoby připravuju. A máme před sebou 10. až 18. verš. A je to téma o služebnících, o vztahu služebníků ke sboru a o vztahu těch služebníků navzájem. A je to velmi důležitá věc, protože když je nesoulad, rozbroje a napětí, nejen mezi lidmi, ale mezi těmi, kteří slouží, tak potom se nikam nedá dojít.

[2:06] To prostě ten dům, který je, jako říká páne Ježíš, vnitřně rozdělený, sám proti sobě, tak neobstojí. Takže důležité téma a budeme o něm čístra od toho 10. po 18. verš. Tak kdo můžete, tak můžete povstat a kdo chcete zůstat sedět, můžete zůstat sedět a vnímat to slovo. Takže Pavel zařizuje. Přijde-li Timoteus, hleďte, aby byl mezi vámi bez obav. Když teď koná dílo páně stejně jako já, ať ho nikdo z vás nepodceňuje. Vypravte ho na cestu ke mně s bratrskou láskou nebo v pokoji, neboť na něho čekám spolu s jinými bratry. Pokud jde o bratra Apola, velice jsem na něj naléhal, aby k vám šel spolu s jinými bratry, ale v žádném případě nechtěl jít už nyní.

[3:07] Půjde však, jakmile se ukáže vhodná příležitost. Buďte bdělí, stůjte pevně ve víře, buďte stateční a silní. Všechno nechce mezi vámi děje v lásce. O něco vás prosím, bratři. Víte o rodině Štěpánově, že první z celé Acháje uvěřili a dali se do služby bratřím. I vy se ochotně podřizujte takovým lidem a každému, kdo pracuje na společném díle. Mám radost, že přišli Štěpán, Fortunát a Achajkos, neboť mi nahradili vaši nepřítomnost. Uklidnili mé i vaše srdce. Važte si takových lidí. Tak tolik z božího slova. Můžeme se posadit. A tak jako první věc, v tom tématu těch služebníků, tam Pavel, protože připravuje příchod Timotea, tak se tam otvírá celé téma vztahu k mladým služebníkům.

[4:15] A to je zase něco, co i my jako jednota nebo zbory bychom rádi, aby jsme ty mladé vtáhli. do služby, ne jenom vtáhli, ale dávali příležitosti, aby se necítili jako ti, kteří jsou někde stranou a nebo ti, kteří teprve čekají, až ty starší to opustí a teprve potom nastoupí, protože, jak se říká, ta mladá generace není jenom budoucnost zboru, to je přítomnost zboru, protože pokud s nimi počítáme jenom pro budoucnost, tak už ta budoucnost tam nemusí být. A oni jsou přítomnost z toho zboru. Takže vztah k mladým služebníkům a tady Pavel píše o tom Timoteovi, který ho chce poslat do Korintu a připravuje zbor na jeho návštěvu. Vyzývá je, aby s ním jednali tak, aby nemusel mít strach a aby jim nepohrdali. A těmeřivá mi bez obav tam doslova, aby nemusel mít strach je tam doslova napsán.

[5:20] Ten Timoteus byl mladík. Známe to z těch pastorálních epistol, první a druhé Timoteovi, jako apostol Pavel pouzbuzuje. Zdá se, že to byl plachý člověk, citlivý, ostýchavý. A když přijde a bude sloužit, tak by se velice dobře mohlo stát, že jim ti ostatní budou pohrdat. Že si řeknou, tenhle nám tady chce sloužit, tenhle neprůbojný člověk, tenhle mladíček, nebo co ten nám bude říkat, když my už máme za sebou nějaké ty roky víry. A proč bychom ho vůbec měli poslouchat? A Pavel jim klade na srdce a to, aby viděli, na jakém základě mají přijímat Timota a jeho službu, na jakém základě se na něj mají dívat.

[6:24] A v žádném případě to není jeho věk. To není kritérium, podle kterého ho mají hodnotit, ale tím kritérium je služba, která dává hodnotu toho postavení, které má Timoteus. A to tam Apoštol Pavel zdůraznuje v té větě, vždyť koná stejnou službu jako já. To znamená, jestli nějak přistupujete ke mně, jako k Apoštolovi, tak to je stejná služba, jakou koná Timoteus. A proto k němu musíte přistupovat stejně, jako bych sloužil já. Je to stejná služba. Pán Bůh ho povolal a on se mu vydal do služby. To znamená, že Bůh stojí za tou jeho službou. Takže to je velice důležitá věc v tom přístupu k těm lidem, kteří jsou mladší věkem a kteří ve sboru třeba začínají sloužit nebo přijdou odinut a slouží. Jak se na ně díváme?

[7:24] Skrze co? Skrze jejich věk. A to, že si říkáme, no jaké zkušenosti takový člověk ještě může mít. A nebo podle toho, že je Bůh povolal do nějaké služby. Oni slyšeli to povolání, měli tu odvahu se do toho povolání postavit a nechávat se použit. A jsou tam ty dvě věci, jak jsem je zmiňoval, na které si museli dát pozor oni a na které si většinou musíme dávat pozor my a všeobecně vždycky. A to je nepohrdat. To je první věc. Když pán pošle někoho, kdo je mladý, nemáme jim pohrdat. Ten člověk, samozřejmě ten mladík, na něho jsou nároky. A to jsou ty první a druhá Timoteovy, které by měly třeba ty mladí služebníci číst a studovat. Jak je Apoštol Pavel povzbuzuje, jak jí mají mít charakter, jak mají růst, jak mají být příkladem v trpělivosti, v lásce a všech dalších věcech.

[8:33] A má být vidět, že milují Pána Ježíše a že ho poslouchají. To je jejich část, ale ta část těch lidí, kteří přijímají jejich službu je nepohrdat. A ta druhá věc je, aby nemusel mít strach. Protože zvlášť mladí lidi jsou velmi citliví na kritiku, ale na takovou tu kritiku, která je taková ta zabíjející kritika. A když se kritizuje to, co druhý dělá, nebo jak to dělá, a dělá se to často, tak se v takové atmosféře nedá sloužit. A člověk má buď potom tendenci se třeba zbytečně provokovat a postavit se do nějaké opozice jenom kvůli tomu, že je nějaká kritika. A nebo naopak má tendenci se hlídat, aby náhodou někoho se nedotkl, někoho neurazil, aby příliš nepobouřil, aby prostě drží se tak moc zpátky, až už tam není ta svoboda ducha.

[9:49] A duch nemůže proudit a mluvit a dělat to, co Bůh chce, aby dělal. Protože prostě je tam ten strach z toho, no tak to bude zase něco, až skončí schorbaždění. Nebo až si něco vyslechnu, nebo až si přečtu nějaký e-mail, co to zase bylo v tu neděli. Tak to je ta druhá věc, aby nemusel mít strach. To neznamená, že když něco není v pořádku v životě nebo v službě toho, kdo slouží, že mu nic neřekneme, že si to necháme pro sebe, ale musíme hledat cesty, jak spolu mluvit v lásce a rozhodně nesmít dojít tam k tomu, aby ten mladý měl pocit té nadřazenosti těch druhých a že se jim pohrdá. Takže to je ten vztah mladším služebníkům. A navíc ještě prosí, aby toho Timotá vypravili na další cestu v pokoji. Aby tam byly opravdu dobré vztahy, aby si ho zamilovali, aby ho přijali, aby to byl zase, jako to prosí za sebe a poštol Pavel předtím, že doufá, že ho vypraví na další cestu, tak i pro Timotá žádá to samé.

[11:04] Aby ho vzali za svého, aby ho vypiplali, aby ho prostě připravili, zajistili a poslali. Jako jejich vlastního. Takže aby mezi nimi byly dobré vztahy, pokoj a aby stáli za ním. Takže to je ta první věc. A druhá věc, kterou tady řeší, jsou vztahy mezi služebníky. A to může být buď rivalita, anebo jednota. A my jako lidé máme různé způsoby služby. Vidíme věci odlišně. Prostě každý jsme jiný. A z toho důvodu nastává tření. A to je normální věc. Prostě máme jiné priority. Každý vidíme třeba trošku něco důležitý. Jak bychom to dělali? Co bychom měli dělat? A to je normální. A je to ale atmosféra toho, když se to dobře zvládne, že se můžeme obohatit.

[12:10] Že ta perspektiva široká, kterou potřebujeme vidět, než jenom tu svoji úzkou, se může doplnit, poskládat, tak, aby to bylo k prospěchu všem. Samozřejmě, že když to uchopíme špatně, tak se může stát, že do sebe začneme narážet, že budeme proti sobě, že si budeme závidět, že jeden je takový a druhý je takový. A ten je oblíbenější, ten je neoblíbenější, ten je průbojnější, neprůbojnější. Prostě jakmile se dostaneme do toho modu, že to není v pořádku mezi těmi služebníky, tak to škodí. A v tom korinském zboru to tak bylo. Tam se vytvářely ty skupiny, které prosazovaly svoje oblíbence a stavěli ty služebníky tak uměle proti sobě. Já mám toho, ty mám toho. Mám tady toho služebníka, tady tomu dávám přednost. A Pavel, to co je úžasné, že ani Pavel, ani Apolos se do toho nedali zatáhnout.

[13:20] A Pavel jim tady v těch verších ukazuje, že mezi nimi není žádná rivalita, ale že oni jako služebníci patří k sobě, to už v té třetí, čtvrté kapitole tam říkal a teď to znovu tady zopakuje. Pavel neměl problém poprosit Apola, aby šel do Korintu, protože víte, že tam byly skupiny, které byly velmi proti Pavlovi a velmi upřednostňovaly Apola, protože Pavel to byl takový řečník nic moc, ale Apolos to byl někdo a Pavel nemá problém s tím do toho zboru toho Apola poslat. Nežádlí na něj, že si ho žádají víc než jeho, žádná ješitnost tam není a Apolo, ten zase nečekal na první příležitost do toho zboru jít. Tak když si mě tak moc žádají, tak já tam jdu a já tam teď něco ukážu. A vůbec tomu Apolovi nevadí, že tu záležitost celou za něj vyřizuje Pavel, že Pavel to zprostředkovává a zase jim to píše jako ten hlavní, který má zodpovědnost za ten zbor.

[14:37] I když ten Apolos tam byl oblíbenější, jemu to nevadí. Ty si tady ten, který to má na starosti, ty to vyřizuj. A tak jim Pavel píše a říká, já jsem ho prosil dokonce toho Apola, prosil jsem ho, běž tam, posluž, protože viděl, že ho tam Bůh může použít. A že by to mohlo být k prospěchu tomu zboru. A říká, tam je zajímavě to formulované v té řečtině, říká, prosil jsem ho, ale nebyla vůle. A teď je otázka, čí vůle nebyla. Apolova, že nepovažoval za vhodné tamte tít, možná i proto, že si uvědomoval, že by to v téhle situaci nedělalo dobrotu v tom rozhádaném zboru a tak nemá vůli tamte tít. A pravděpodobně, myslím, že byl v té době s Pavlem v Efezu a sloužili tam, byl to požehnaný čas a on tam prostě chce být s ním.

[15:39] A nebo to znamená, že to nebyla boží vůle. Že se za to Apolo modlil, přemýšlel o tom a rozpoznal, že teď není čas. Teď ho tam Bůh nechce. Nevede ho a poslechl. Byla to lákavá nabídka, ale on ví, že teď na to není čas. A tak se s tím spokojí. Že až bude boží čas, tak tam půjde. A v tom jsou zase v té velké shodě s Apoštolem Pavlem. Takže žádná rivalita, ale jednota. A ta jednota zase spočívala v tom, že oba dva víc než sami sebe upřednostňovali Boha. Víc než jim šlo o svoji nějakou službu, než svoji prestiž nebo něco, tak se poddali pánu Ježíši. A tam je jedině možná jednota. To, co Bůh chce. To, co On vidí, že je nejlepší. To, co jeho oslaví. Ne to, co bude nejlepší třeba pro ty lidi, nebo ne to, co bude nejlepší pro mě, ale pane, co Ty chceš.

[16:46] A když to oba hledali s Pavlem, ze srdce a milovali pána Ježíše, a když tenkrát to nespívali, ale kdyby mohli, tak to určitě zpívají. Jedině Ty, jedině Ty Ježíši. Tak potom mezi nimi může být jednota a ne rivalita. Tam, kde služebníci nevnímají, že jsou na jedné lodi a že slouží jednomu pánu, že jsou ve společné službě, tak nastává problém. Napětí, rivalita a moc se toho nedá udělat. Tam, kde naopak spolupracují, jsou v jednotě, ve svornosti, na svornosti, tak tam se to může. Tam to může hýbat, tam to může žít, tam je požehnání, tam je pokoj, tam hospodin rozmnožuje tu dobrotu, to všechno to dobré, co dává. Každý má jiný dar, každý slouží jiným způsobem a můžou se doplňovat, ale to, co je nejdůležitější, musí poslouchat Ježíše.

[17:55] A pak tam je ten třináctý verš, který je zajímavý, jako taková vsuvka, která nesouvisela s tím, co předchází a je potom. Ale můžeme ten třináctý verš vnímat, že Pavel řeší ty služebníky, kteří tam byli v tom zboru, kteří tam teď nejsou. A tak možná, že ho to vedlo k tomu, aby povzbudil ten zbor v tom, jak mají žít, když mezi nimi teď není žádný výrazný kazatel, ani zevnitř, ani zvenčí, ale prostě ten zbor je bez nějakých velkých služebníků. Jak mají žít jako jednotlivci, jako zbor dohromady? A také důležité věci, tak jenom v krátkosti, bděte. Buďte na stráži, buďte střízliví, vnímaví. To znamená pohled upřený na Ježíše.

[18:58] A bděte nejenom vůči pokušení, které přichází, ale bděte i vůči tomu, co rozkládá zbor. Vůči té nejednotě, vůči té separaci, která tam byla, těm skupinkám, které tam byly. Bděte, protože je to důležité. K tomu potřebují hodně sil, protože být bdělý stojí hodně sil. Takže dávat pozor na to, co ten zbor může rozdělovat, aby to nepřešli jenom tak, ale chránili to společenství. Stůjte ve víře. Nepřítel velmi útočí na víru, protože to je náš život s Bohem. A my potřebujeme vědět, komu věříme. Potřebujeme znát Boha. Potřebujeme vědět, čemu věříme. A potřebujeme vědět, proč tomu věříme. Jsou také tři věci třeba.

[19:58] A potom to neopouštět. Protože potřebujeme vědět znát Boha, pak se nepohneme. Potřebujeme vědět, čemu věříme, protože pak nebudeme zmítáni všelijakými vlivy, vlivy, které nás můžou rozhodit. A taky ta naše víra musí být informovaná. Musíme vědět, proč. Že my jsme to jenom tak nepřijali. A potom přijde satan a zpochybní to. A najednou nám podrazí nohy, protože vlastně nevíme, proč tomu věříme. Proč na tom stojíme. Takže stůjte ve víře. Buďte odvážní. A ta odvaha, mě to oslovilo i v tom smyslu, buďte odvážní jednat jinak, než je normální. To znamená láska. Nesobecky. Ne podle toho, jak přemýšlí svět, ale jak by Bůh chtěl. A to chce obrovskou odvahu. Nejednat podle svojí přirozenosti, ale jednat tak, jak by chtěl Bůh.

[20:59] Křesťan musí být odvážný člověk. Křesťanství není pro zbabělce. Buďte odvážní. Posilujte se. To znamená, nebuďte proti sobě, ale buďte posilou jeden druhému. Doba není lehká. My prožíváme těžkosti vnitřní, svoje každý sám. Útočí nepřítel. Doba, ve které žijeme, není jednoduchá. Tak proč ještě být proti sobě? My potřebujeme se posilovat. A tak jim to říká Pavel. A nemáte tam ty, kteří by vás teď vedli, tak to je na vás. To dělejte. Posilujte se. Pozmůzujte se k tomu. A všechno, ať se mezi vámi děje vlásce. To je ta poslední věc, kterou jim říkám. protože to je to prostředí, kde se může odehrávat jedně celý život, který může růst a půčet, vydat ovoce.

[22:05] Pak se vrací k těm služebníkům, takže ještě poslední bod a to je, teď mluvil o těch služebnících, kteří přichází zvenčí a teď mluví o těch služebnících, kteří jsou zevnitř toho sboru. To je ten patnáctý až osmnáctý verš. Zmiňuje tam několik lidí Štefana a jeho domácnost. Jako první říká Pavel, že v Achaj, to znamená si specificky v Korintu, uvěřil. To byl jeden z těch prvních křesťanů v Korintu. Pavel ho pokřtil a jeho blízké, o tom se zmiňuje hned v první kapitole, šestnáctém verši. A ten Štěpán a ty jeho blízcí, ta jeho celá domácnost, kterou měl a kterou byl hlavou, tak sloužili ostatním potom věřícím ve sboru. A teď byl spolu s Fortunátem a Achajkem u Pavla. A i Pavlovi posloužili.

[23:06] To je vidět, že to byli lidi, kteří to nebylo jenom, že museli, ale že to byla jich přirozenost. Sloužili. Jak těm vlastním, tak teď přišli k Pavlovi a sloužili jemu. To je něco, co z nich tryskalo. Že se vydali. A povzbudili ho, on měl starosti o ten korinský zbor, o bratry a sestry měli rád. Toužil po nich. A když tam nemohl být, tak říká, oni mi vynahradili tu vaši nepřítomnost. Že to muselo být taky pohlazení pro Pavla. Potěšení, pomoc. A říká těm korinským, vašte si takových lidí a podřizujte se jim. A to ukazuje na ty dvě důležité věci, které tam jsou v těm vztahu k těm služebníkům, který tak vzázejí zevnitř toho zboru.

[24:10] A zároveň to ukazuje na to, že právě s tím měli ti lidi ve zboru problém. Vážit si a podřizovat se. A to je naše přirozená lidská vlastnost. Protože někdy zlehčujeme to, co ti druzí dělají, protože se to dotýká té naší ješitnosti. Že přece to jsme mohli být my, kteří to udělali. O, tak to bych taky zvládl třeba. A jme to třeba si vážit. A s podřizováním se to je těžké. Protože my spíš chceme všichni vést, mluvit do toho, než se něčemu podřizovat. Jenomže v takové situaci zase se toho moc nedá udělat ve zboru. A tady je důležité vědět několik věcí. To je to, že, aby jsme si uvědomili, že před pánem Ježíšem jsme si všichni rovni.

[25:12] Nikdo u pána Ježíše neznamená víc nebo míň. Ale zároveň s tím platí, že máme různé služby, různé funkce. A ty služby nebo ty funkce nevypovídají o hodnotě člověka, ale o té služby. Takže to, co máme vidět, je, že máme hodnotu, všichni stejnou před Bohem, ale různé služby. A v tom sboru jsou ty různé stupně podřizování. A platí to, že v různých situacích se podřizujeme různě. Protože pokud, já nevím, kazatel přijde někde, kde někdo vede chválící skupinku, tak se prostě podřídí tomu, kdo vede chválící skupinku v ten moment. A ne, že prostě nějaké titulu funkce teď prostě tam bude.

[26:13] co chtít všech do všeho mluvit. Samozřejmě může poradit, může vést, ale prostě, aby jsme viděli, že v různých situacích se sobě v tom sboru různým způsobem navzájem podřizujeme. Ale pro tu fungování těch služeb je to velmi důležité. A tam, kde jsme to třeba nezvládli nebo nezvládáme, tak jsme činili třeba pokání nebo činíme a chceme se to učit. A další důležitá věc, k tomu ještě dodat je, že nikdo z nás si nemůže nárokovat, aby se mu druzí podřizovali. Nikdo si to nemůže nárokovat z lidí. Jediná věc, kterou ty, kteří něco vedou, si můžou nárokovat, je to, aby se ty druzí podřídili pánu Ježíši Kristu. To můžeme říkat. Podřiď se Ježíši. Ale zároveň v tom je, že pokud se my podřídíme pánu Ježíši, potom nemáme problém s tím se podřizovat jeden druhé.

[27:15] Takže my si nemůžeme nárokovat, ale z té druhé strany to máme vidět a respektovat. Nevím, jestli to v tom textu je, ale ještě bych to chtěl zmínit, jestli se v tom dá vidět. Ale jednom komentáři jsem to četl, mě se ta myšlenka líbila. Můžeme tam ještě vidět totiž jedno velké téma. A to je staří křesťané ve sboru versus nový křesťané ve sboru. Protože Štefan pravděpodobně patřil k těm starým věřícím. Ne třeba věkem, ale tím, že uvěřil daleko dřív než ti ostatní. Kteří potom uvěřili dřív a přišli do sboru. A to někdy může být velké napětí ve sboru. Mezi těmi, kteří jsou ve sboru 10, 15, 20, 30 let. A mezi těmi, kteří uvěřili před rokem.

[28:15] A z toho můžou být napětí. Ti mladší můžou vidět ty starší jako z kost na těle. A někdy takový skutečně můžeme být. Nemusíme chtít pustit ti mladší ke zodpovědnostem. A tak je dobré pro ty ve víře starší vidět laskavým způsobem ty mladší. Podporovat je, sloužit spolu, učit je a nebránit se novým věcem. A pro ty mladší zase, aby si zkusili osvojovat takovou velikou moudrost, vážit si těch, kteří už mají za sebou třeba 30 let života víry. A je na nich vidět, že žijí s pánem Ježíšem. Vidět zkušenosti a rozvahu. Protože ty starší můžou mít ty zkušenosti, že hned nenaletí všem novotám, které nejsou dobré ani pro život křesťan, ani pro život zboru.

[29:29] Protože prostě už něco mají za sebou. A to je potřeba se učit, to je vzájemné. Zase nikdy to nebude dokonalé. Vždycky budou nějaká napětí a konflikty. Ale z jedné i z druhé strany, všechno nech se mezi vámi děje v lásce. Učit se spolu žít. A bratr Fazekaš u nás na Slovensku to utkrylo. Tam taky říkal, že ti starší už mají třeba ty zkušenosti s těmi mladšími, kteří přijdou s nějakým nápadem a oni už ví, jak to dopadne. Ale nezarazí je hned. Nezatípnou to. A řeknou, dobře, vzkusíme to. Jsem tady, abych ti pomáhal. A během toho procesu třeba ten mladší zjistí, že ne všechno bylo dobré, co si myslel. Někdy se narazí, ale je tam ten někdo, kdo mu pomůže.

[30:29] A on má tu zkušenost s tím přijetím, s tou podporou, s tou láskou, s tím provázením. A s důvěrou. A někdy ten starší se v tom procesu může naučit spoustu nových věcí a obživnout možná trochu. A víc toho stereotypu, ve kterém byl. Takže to jsem si dovolil ještě ne jako úplně přesně exegetickou myšlenku z toho textu, ale něco, co by se tam mohlo hodit. Takže závěr. Ve sboru slouží starší i mladší. Lidé místní, ti, kteří přicházejí odinut. Jaký k ním máme vztah a jak je podporujeme? A několik takových otázek přemýšlení, na kterými můžeme přemýšlet a zodpovědět si je nebo se za ně modlit, přemýšlet třeba v týdnu. Jaký je tvůj postoj k mladým služebníkům obecně nebo mladým služebníkům ve sboru?

[31:34] Co od nich očekáváš? A je tvoje očekávání realistické? Znamená, neočekáváš od nich něco, co ještě nemůžou mít, že budou dokonalí, tak jako po třiceti letech ve službě? Jaké je tvoje očekávání? A to i v tom pozitivním slova smyslu. Co myslíš, po čem toužíš, aby přinesli do sboru? Zkusme o tom přemýšlet. A potom se za ty i naše mladé služebníky ve sboru modlit a podporovat je. Jaký je tvůj postoj k těm, kteří ve sboru slouží dlouho? Myslíš si, že už by měli skončit? Nebo co očekáváš od nich? A zároveň, co děláš proto, aby si je nesl?

[32:42] Když ty sám máš nějakou službu, jaký je tvůj vztah s dalšími služebníky ve sboru? Je třeba něco, co ti na nich vadí? Nebo ti brání s nimi spolupracovat? Nebo tě naopak povzbuzuje? A proč? Pokud je to něco negativního, zkus přemýšlet, proč to tak je? A zároveň, co s tím uděláš? Aby to tak nebylo. A potom ještě poslední oblast. A z těch uvedených věcí, jako je bdělost, neopouštět víru, být odvážný, povzbuzovat a jednat laskavě, která z nich je pro tebe těžká. Momentálně. A proč? Proč to tak je? A můžeš to o tom přemýšlet, pokud něco z toho je problém, tak se za to modlí a přemýšlej s boží pomocí, jak to napravit, nebo jaká je cesta z toho k růstu.

[33:52] Tak to je několik otázek na závěr a mně už nezbývá říct nic jiného, než amen a přenechat Pavlovi další vedení nebo skupině.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20260802/o-sluzebnicich · Aktualizováno: 2026-10-16