# Láska k lidem v církvi, láska k Bohu

> Kázání ze dne 16. 8. 2026, 1. Korintským 16:19-24, David Sláma. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 16. 8. 2026
- **Kazatel:** David Sláma
- **Biblický text:** 1\. Korintským 16:19-24
- **Délka:** 36:34
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/media/audio/2026/2026-08-16-laska-k-lidem-v-cirkvi-laska-k-bohu-mvb3r6fm.mp3](https://baptisteolomouc.cz/media/audio/2026/2026-08-16-laska-k-lidem-v-cirkvi-laska-k-bohu-mvb3r6fm.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:00] Tak ano, jak říkal Pavel, někdy je to kazitel, někdy je kazatel, někdy něco zakazuje a někdy taky káže. Tak jsem rád, že můžeme být spolu a máme před sebou dneska úplný konec. Teda neapokaliptický konec, abyste si nemysleli, že už příští schromáždění nebude, ale konec listu korinským. Tak co jiného nakonec než pozdravy? A to je přesně to, co tady já poštel Pavel v tom závěru toho dopisu vyřizuje. A my se můžeme zkusit zamyslet nad tím, co nám taková osobní záležitost, jako jsou tyhle osobní pozdravy a přání na konci toho dopisu, co nám to může říct. Takže kdo máte Bible, tak si je můžete otevřít 1. korinským 16. kapitola od 19. do 24. verše.

[1:08] A kdo můžete, tak můžete povstat. Kdo chcete zůstat sedět, zůstaňte sedět a budeme slyšet tohle slovo. Pozdravuji vás církve v Ázii. Velice vás v pánu pozdravuje Akvila z Apryska spolu s církví, která se schromažďuje ve jich domě. Pozdravuji vás všichni bratři. Pozdravte se navzájem svatým políbením. Pozdrav mou Pavlovou rukou. Kdo nemiluje pána a tě proklet. Maranata. Milost pána Ježíše buď s vámi. Moje láska je s vámi se všemi v Kristu Ježíši. Amen. Tak i tohle je boží slovo. Můžeme se posadit. Nevím, jak to vnímáte, když někdo ve sboru vyřizuje pozdravy z nějakého sboru. A zvlášť třeba ze sboru, který ještě ani neznáte. Když jste tam nebyli v životě, ty bratři a sestry neznáte moc, tak jak to na vás způsobí?

[2:12] Jestli je to něco jenom takového, jako že vás to vyruší, protože je to taká formalita, nějaká formálnost, která se má a dělá. Nebo jestli to má smysl. Tak určitě nějaký smysl to musí mít, protože by ani ty pozdravy nebyly úplně v Biblii, kdyby to prostě žádný smysl nemělo. A to, co je důležité tady vnímat z těch pozdravů, je, že nám něco vypovídají o vztazích a o lásce v církvi, která byla v té prvotní církvi a kterou ty pozdravy mohly nějakým způsobem jí napomáhali těm vztahům a této společenství a lásce jeden s druhým. Takže to je jaký první bod toho dnešního kázání. Láska v církvi, to je to, co nám můžou ty pozdravy dát.

[3:18] Je jich několik. Od takových širokých, od takových obecnějších až po takové hodně konkrétní. Tak začíná ze široka. Pozdravují vás zbory v Ázii. Ázie, to byla provincie římská, Malá Ázie, to znamená to pobřeží dnešního Turecka. A ze zjevení z druhé a třetí kapitoly známe, které zbory tam byly. Filadelfia, Smirna a hlavně Efes. To bylo hlavní město té římské provincie. A Pavel momentálně slouží v tom Efesu. Má tam obrovskou příležitost, dějí se tam velké zázraky. Takže z toho jednoho místa, ze kterého kázal, se to evangelium rozneslo po celé té provincii. A zakládali se zbory. A poštol Pavel založil ten Efeský zbor další. A některé ještě ani, třeba založili zase někteří další.

[4:22] A tyhle ty zbory, které jsou v té Malé Ázii, pozdravují ty zbory v Achaj, konkrétně v Korintu, vzdálenostně od sebe a nevím, jestli se všichni osobně neznali a bylo to daleko, ale Pavel prostě on měl na srdci všechny ty zbory. A tak já si myslím, že v těch zborech vykládal to, co Bůh dělá jinde. A když přišel založit ten zbor v Efezu, tak že oni tam nejsou sami v tom Efezu, že mají bratry a sestry jinde po světě. V Římě a všude možně a i v Korintu. A že tam byl, mohli jim vydávat svědectví o tom třeba, jak tam Pán Bůh působil, jak se tam lidi obraceli, co dělali, jak žijí. A protože teď píše ten zbor, píše ten dopis do Korintu z Efezu, tak možná ještě víc měl možnost to sdílet.

[5:28] A to nejenom ty dobré věci, ale i ty problémy, které tam v tom zboru byly. A tak ty lidi měli nějaké povědomí o tom, že tam v tom Korintu mají bratry a sestry a pozdravují je. A myslím si, že to mělo ještě daleko větší význam, než dneska my si možná uvědomujeme. Právě v té době, kdy věřících lidí nebylo mnoho, v té záplavě pohanského světa, ve které žili, tam jsou lidi, kteří taky věří v Ježíše. A to byla obrovská věc. Byla radost. Tam je někdo, kdo věří. Kdo má stejného pána. Kdo taky, určitě to muselo být povzbuzující, a protože prožívají podobné zápasy, jako my, v těžkosti, v těch různých dopisech se to prolíná. Tam v jednom místě Pavel píše, procházíte stejnou zkouškou, jako prochází zbor jinde.

[6:34] Takže nebojte se, nejste sami. A to je povzbuzující. A prožíváte, jak jako prožívali nějaké pronásledování a útisk, tak i na jiných místech. A oni to s boží pomocí. Bůh jim to dá vás vládat. Nebojte se, i vám to dá zvládnout. Takže to muselo být povzbuzujením, protože nejsou sami. A zároveň na druhou stranu to byla právě připomínka toho, ale vy nejste sami. Pozor na to. Nejste tady jediní křesťané na světě. Vy nejste ty jediní borci, nebo ty jediní, kteří nikoho nepotřebují. Kteří si vystačíte sami, protože tady máte úžasné společenství, kde Bůh působí a kde pán Bůh projevuje svoji milost. Ne. Jsou ještě jinde zbory, jsou jinde lidi. A vy to musíte vědět a musíte si to uvědomit, že nejste středem světa.

[7:37] A že nejde jenom o vás. A že to chce trošku rozšířit obzory zahranice toho vašeho města, toho vašeho zboru. Takže to mohlo mít i tenhle význam. A zároveň i v tom, opravdu nejste tady jediní a proto i jinde potřebují vás zase. Tak jako vy potřebujete, oni potřebují vás. Můžete se za sebe modlit navzájem. Četli jsme tam o té sbírce, kterou organizoval. To znamená, jsou lidi, zase tam sdílel v tom Korintu a poštol Pavel potřeby z jiných zborů. A oni vás potřebují. Potřebují vaše modlitby, potřebují i vaše peníze. Aby jim skrze to Bůh pomohl. Takže můžete se o ně zajímat. Můžete je podporovat. Možná mohli vyslat nějaké bratry. A i s tou sbírkou jsme tam četli, že oni měli vyslat nějaké bratry, aby tam přišli do toho zboru.

[8:40] Aby to nebylo jenom tak jako bezhotovostně. Ale... Aby tam bylo to společenství. Takže je to dobré a povzbudivé vědět i o dalších křesťanech. Pozdravuji vás, církve, zbory v Azii. A je to povzbudivé a dobré vědět o dalších křesťanech. Dneska máme úžasné možnosti internetu a podcastu a všeho možného, co můžeme poslouchat a dostat se do kontaktu s křesťany i z jiných zborů. A ne někdy jenom s tím učením nebo s tím kázáním, které tam mají, ale i třeba osobně. A to ještě z jiných zborů než jenom z BJB a z dalších denominací. Je to dobré vědět, že tu nejsme sami. A zase je to dvojí. Je to obrovské pouzbuzení to vidět, že jsou tady další lidi, kteří věří v Pána Ježíše.

[9:46] A zvlášť i třeba pro ty malé společenství, které jsou. Je to obrovské pouzbuzení vidět, jak Bůh působí. A že oni jsou možná prožívají to malé stádo, tu malou skupinu, ve které jsou. Můžou se pak dostat někam na nějakou konferenci. A nebo mladí lidé. A já pamatuju si, že za minulého režimu to byly úžasné chvíle na společných konferencích, kdy najednou jsme mohli, já jsem byl jako dítě. A strašně se mi to líbilo. Zvlášť, protože tam zpíval jas taky, pivecký zbor, to prostě byla srdcovka. A Lubuš Hlavsa s kapelou a z těch hudba. Ale i to společenství těch lidí, kteří tam byli. Nejsme sami. Jsou tady další lidi. Mohli jsme se navzájem, bratři a sestry se mohli navzájem povzbudit. A posílit. Konference mládeže. To je prostě super věc, když můžete jet na nějakou konferenci, kde vidíte spoustu mladých lidí.

[10:51] A když my máme tady v Chebu velikonoční bohoslužbu, jak to prožíváte, když se můžeme sejít z těch všech uvozovkách, těch protestantských zborů společně. Aspoň na velikonoce. Je to povzbuzení. Je to moc dobrá věc. Můžeme vidět, jak Bůh působí jinde. Můžeme z toho přímo povzbuzení a chválit Boha. Zároveň můžeme vnímat, že i jinde mají problémy. Tak když se dáte do řeči s bratry a sestrami z jiných zborů, tak zjistíte, že nejsme sami, kdo prožíváme takové věci, které prožívají i jinde ve zborech. A můžete se povzbudit. Můžete se modlit jeden za druhého. Můžete myslet. Pamatuju si, že jsem jednou mluvil na jedné pastorálce s Nikem Likou, kazatelem z Karlových varů. A trošku jsem si postěžoval na to, jaké máme problémy s mládeží. Nebo ne s mládeží, ale v mládeží. V Chebu.

[11:52] A on mi říkal, víš, buď rád, že tam jsou problémy, protože já bych byl rád za to. U mě ve zboru není žádná mládež. A hned to člověku docvaklo. Říkal si, to je požehnání. A že se to mohlo řešit a vyřešit a spoustu dobrých věcí se mohlo udít. Tak z těch vzájemných rozhovorů a sdílení to můžete vidět. Že potom třeba zjistíte, že ty vaše problémy nejsou vůbec žádné problémy. A že možná někde by byli rádi za to, kdyby to, co prožíváte, vy vůbec měli, protože tam nic takového není zatím. A můžeme třeba to myslet i na různou praktickou pomoc. Jezdilo se na Ukrajinu z auty. Někteří doprovázeli ty auta, i místní, a naši Češi, i bratři a sestry z ukrajinských zborů jezdili a tu pomoc třeba distribuovali na ta místa, do těch konkrétních zborů, aby tam byly ty konkrétní vztahy.

[13:01] Potřebujeme vědět, že tu jsou druzí, že to nejsme sami. Pomáhá nám to nebýt zahledění do... sebe a soustředění na sebe. Samozřejmě těch zborů dneska je hodně a nemůžeme, ani to nejde, udržovat vztah se všemi anebo nějaký hlubší vztah, nebo vědět o všech. Na druhou stranu je dobré to nezanedbat. Třeba máme to společenství s tím zborem v USA, kteří přináší ty týmy na English Camp a když tam je Jenny s Landnem, tak vyřizují pozdravy z našeho zboru, my můžeme zase přijímat jejich pozdravy, můžeme se za ně modlit, oni se modlí za nás. Je tam nějaké společenství. Jsou v okolí našem zboru, H4O, jsou ty modlitevní chvíle, jednou za nějaký čas společné, za Olomouc, a třeba další společné akce, které můžeme dělat na Vánoce, Velikonoce.

[14:10] Jsou okolo nás i ty naše zbory, šumperku ve Víkyřovicích, ve Vysokým mítě, ve Znojmě, v Ostravě. A tak je to dobré, že je můžeme vnímat a nějakým způsobem, když nám je Bůh připomene, aspoň tak, že když nám je Bůh připomene, tak se za ně modlit. Takže ty pozdravy, které přichází a přinášíme z těch zborů, nemusíme vnímat jen formálně, ale zdíky, že někdo na nás myslí, někdo byl ochoten pozdravovat, že vnímá, že je tam návštěva a za tou návštěvou je nějaký zbor. A když my vyřizujeme pozdravy, možná k tomu můžeme přidat kousíček, nějaké informace, třeba čím ten zbor, ze kterého přicházíme, žije, čím prochází, z čeho se raduje a za co se můžeme modlit.

[15:15] Nějak to třeba zkusit a vybudovat. Takže to jsou pozdravy, ty široké pozdravy ze zborů. Potom je tam konkrétní pozdrav od dvou lidí, Priscyly a Aquily. To byly manželé, kteří na začátku bydleli v Římě, když o nich čteme v Biblii. A ze Říma se museli odstěhovat, protože Claudius vydal edikt, který vyhnal všechny židy z Říma. Takže oni se museli vystěhovat. A přišli do Korintu. V Korintu se setkali s Pavlem. A s Pavlem spolu sloužili. Byla tam církev v jejich domě. A potom, když Pavel odešel do Efezu, tak Priska s Aquilou odešli spolu s ním. A i tam spolu s ním sloužili. A i tam měli církev v jejich domě. Jednu z těch skupin se scházela v jejich domě. Rok a půl v tom zboru vlastně ho zakládali spolu s Pavlem.

[16:18] Sloužili tam, starali se. Takže tam byly ty pouta, ty vztahy, ty konexe. Osobní příběhy lidí. A je to tady takový vřelý pozdrav. Říká, mnoho vás pozdravují. Vřele. Prostě bylo vidět, že Priska a Aquila mají rádi ten zbor. Mají rádi ty bratry a sestry. Něco spolu prožili. Ušli spolu kus cesty víry. A tak je pozdravují. A to není jenom něco formálního, ale mají rádi. Určitě se za ně modlili a nesli je. Nesli je na modlitbách. Ježíš srdečný vztah. A to můžeme vnímat, když sem do zboru se někdo vrátí. Minule tady byl Petr Coufal. A jsem viděl na záznamu. A nebo přijíždí další lidi, kteří se tady narodili nebo vyrostli. Chvíli tady byli ve zboru.

[17:19] Prostě mají nějaký vztah, osobní vazby. A je to dobré, když sem přijedu a cítí se tu zase jako doma. a a děží poslušení. Posílají ty pozdravy a vlastně už jenom to, že posílají ty pozdravy. Znamená, že ten vztah je dobrý. Protože kdyby ten vztah nebyl dobrý, tak nad tím mávnou rukou. A zase my, když někde jsme a nějaký kus života někde žijeme a prostě máme tam kus svojeho srdce, jsme tam nechali, tak je to dobré, když ty vztahy zůstávají, i když nadálku. Takže tyhle pozdravy konkrétní, pak pozdravy od dalších bratří, to znamená asi těch, kteří společně sloužili s Pavlem v jednom misijním týmu. A potom je pozdravuje Pavel osobně. A k tomu se ještě vrátím. A potom je tam jedna speciální věc, to jsou pozdravy z vnějšku. Ale Apoštol Pavel tam nekončí.

[18:21] A teď říká, tak slyšeli jste ty pozdravy od těch jiných, ale teď se otočte jeden ke druhému a pozdravte se vy svatým políbením. Tak já vás tomu nebudu vyzývat dneska ráno, protože nevím, které políbení je svaté a které nesvaté už. A možná jste viděli, to je jenom taková vsuvka, Chruščov a Brežněv, vy starší znáte. Takže to bylo srdečný pozdrav bratrský, peřelé obětí medvědi. Takže nejenom, že si mají připomínat ty ostatní zbory a ostatní křesťany, ale jde o ty vztahy ve zboru. Protože Pavel mu na tom záleží. Byl to tehdy běžný výraz pozdravu v tehdejší době. A čím víc jdete na východ, třeba i dneska, je to tam běžnější, tak je obětí, třeba na obě tváře vás políbí.

[19:29] A v tehdejší době to byl normální pozdrav. V některých překladech je dnes místo toho podejte si ruce. Tak to je taková asi běžnější vyjádření toho pozdravu pro naši kulturu. Ale má to význam velký, protože to vypovídá o přijetí, o zájmu, lásce a sounáležitosti. A právě s tím byl v Korintu problém. Byly tam ty jednotlivé skupinky a skupiny, které stály proti sobě. A toto jim má připomenout, že jsou bratři a sestry. Mají jednoho pána a nemají stát proti sobě. Mají se pozdravit. A bylo to spontánní, neformální. Časem se z toho i v některých církvích stala úplně liturgická záležitost, že určitě část bohoslužby se lidi vstanou z lavic a začnou se zdravit.

[20:31] Tak mně se to líbí. Pokud se z toho nestane zase jen forma, protože z čehokoliv se může stát jen forma, ale pokud je to upřímné, tak to může být velmi dobré. Takže jim tím Pavel připomíná, že se mají přijímat, že patří k sobě. Pravděpodobně v tom zboru se nezdravili. Žili individualisticky, jeden vedle druhého. A Pavel je k tomu nabádá. A když máte někomu podat ruku, pozdravit ho, než kvůli o tom, že máte přijít k někomu a měli byste ho obejmout a dát mu políbení, tak to si něco žádá. Tam musíte překonat bariéru nějakou, ty ostych a nemůžete to udělat jenom tak. Že tam se něco láme. Když to má být ne zase formální, jenom tak, abych dodržel nějakou literu, tak tě pozdravím.

[21:35] A když to má být ze srdce, pozdrav. A o to jde. Pavlovi nejde o to, aby se tam nějak formálně pozdravili, ale aby to bylo ze srdce. A když máte někoho ze srdce opravdově upřímně pozdravit, tak ve... Vás se musí něco stát. A možná, když to uděláte, se něco stane i v tom druhém člověku. A že ho přijímáte, že vám na něm záleží, že jste přátelé a že vám stojí za to, aby o vás měli ten zájem toho, že vám podá ruku. Pro lidi v korenském zboru to bylo důležité a je to dobré a důležité stále. Ale samozřejmě my to dneska upravdu musíme vyjadřovat odpovídajícím způsobem. A můžete přemýšlet o tom, jak někoho přivítat nebo mu vyjádřit to, že o něho máte zájem.

[22:39] Že vám na něm záleží tak, že vám na něm záleží. Protože jsou lidi, kteří nemají rádi dotyky a mají problém s dotyky. A když byste se ho dotkli a nebo ho obejmuli, tak to pro něho nebude to vůbec dobré. Ten vztah to nevybuduje. A proto potřebujeme být citliví jeden vůči druhému, jakým způsobem si dnes můžeme projevit zájem. A tak pokud o někom víte, že má rád obětí, obejměte ho. Pokud víte, že někdo je rezervovanější, tak se ho třeba zkuste zeptat, jak by to bylo dobré. A už jenom v tom začínáte navazovat nějaký vztah. Takže vzájemné pozdravení, vyjádření, to jsou náležitosti, to, že nám záleží na druhých, že je máme rádi, že je přijímáme. Takže to byla láska v církvi. A potom od té lásky mezi sebou přechází Pavel k lásce k Ježíši.

[23:47] Poté, co připojuje ten svůj osobní pozdrav a do té doby dopis diktoval. To je jenom tak na okraj, že většinou ty dopisy diktoval, až ty poslední věci tam říká, to je mým, mou rukou. Tak bere do ruky tento pero a píše svojí vlastní rukou. To bylo takové poznávací znamení té pravosti, že to je pravý dopis od apoštola Pavla. A poté, co tohle udělá, tak píše zvláštní větu. Kdo nemiluje pána Ježíše, ať je prokletý. Jak vám to zní? Není to hruzá. Kdo nemiluje Ježíše, ať je proklet. A tohle píše apoštol, který mluví o lásce, nabádá k lásce. Co myslíte, že to může znamenat?

[24:48] Určitě to neznamená, nebo není to nějaké nabádání k nenávisti vůči nevěřícím lidem. Nebo to, že bychom se na druhé měli dívat z patra. Já miluji Ježíše, ty ho nemiluješ, a proto buď. Ani se to člověku nechce říkat. Takhle to určitě apoštol Pavel nemyslí. Ale, protože my máme milovat i svoje nepřátelé. Ale zároveň to tam je. A nemůžeme to brát na lehkou váhu, tu větu. Zkuste o tom přemýšlet. Já úplně nad tím přemýšlím ještě. Každopádně to, co vím, je, že to vypovídá o obrovské lásce k Ježíši od apostola Pavla. A to, že Pavel ví, ví, kým je Ježíš. Kým je pán. Že Ježíš je hoden vší lásky a úcty.

[25:52] Když apostol Pavel ví a vnímá, že Ježíš přišel z nebe, ponížil se, vzdal se všeho, stal se chudým. A byl poslušný, jak už to začal citovat Pavel a ti mezi vámi, takové smýšlení jako v Kristu Ježíši. A mu to je ponížil se a podstoupil smrt. A to nejledá jakou smrt, ale smrt na kříži. A to nejledá jakou smrt. Obrovské bolestivá smrt. A nejenom bolestivá, to byla potupa pro ty nejhorší zločince, vyvrhele. Protože i sám zákon říká, proklet je ten, kdo vysí na kříži. A Ježíš, píše apostol Pavel, vzal prokletí zákona na sebe, aby my jsme mohli být svobodní. Jeho láska je vyjádřená křížem. Že on je ochotný pro každého člověka, pro tebe i pro mě, zemřít. Aby ti mohlo být odpuštěno. A pokud někdo téhle lásce plivne do obličeje a řekne, že ji nepotřebuje, že ji nechce, že mu na tom nezáleží nějaký Ježíš, lhostejné, tak apostola Pavla tom nenechává chladným.

[27:07] Protože to je jeho pán. Tam je něco z té žárlivosti lásky, kterou v sobě ta boží láska má. Kdo neopětuje to lásku Pána Ježíše Krista, ten skutečně jeho den prokletí. A právě nám to říká a mně to říká, vím vůbec, kým je Ježíš. Znám ho. Že bych tohleto dokázal takhle vyjádřit. Vím opravdu hluboce, kým Ježíš je. Co udělal. A přitom tam pro tu slovo láska ani nepoužívá apostol Pavel slovo agapé. Tu obětující se lásku, protože té se učíme celý život z božího ducha. A nejsme ji schopni. A používá tam slovo fileo. A to je přátelská láska. Takže jde o to být aspoň přítel s Ježíšem.

[28:09] Když už ho nemiluješ tou obětující se láskou, jsem aspoň přítel Ježíše. Mám ho rád. Je mi s ním dobře. Je to ten, se kterým sdílím svůj život a se kterým komunikuju, se kterým se bavím, k tomu naslouchám, se kterým je mi příjemně. Vyhledávám jeho společnost. Ježíš je ten nejdůležitější a nejlepší a největší. A nikdo není jako on. A tak je to výzva. Milujme Pána Ježíše. Poznávejme ho. Možná ho ještě neznáš. Možná ještě ani nevíš, proč bys ho měl milovat. Možná jsi o něm slyšel jenom tak. Ale můžeš se o něm dozvědět víc. Co on pro tebe udělal. Jak on tě má rád. Můžeš mu zkusit otevřít svoje srdce. A otevřít se té jeho lásce.

[29:10] Aby v odpovědi na tu jeho lásku si mohl milovat ty jeho. A potom ta láska k Ježíši je tam ještě vyjádřená v tom slovu Maranata. To je aramejské slovo, které může znamenat buď Pán přišel. A to je vyznání toho, že Ježíš je tu. A někteří si myslí, že se to vyznávalo při památce večeře Páně. Že to není jenom prázdný obřad, ale skutečně Ježíš je tu. Pán přišel. Nebo pán přichází. A nebo nejpravděpodobnější překlad toho aramejského je Pane přijď. A to je zvolání lásky. Zjevění 22. kapitola 20. verš, kdy církev a všichni volají Pane přijď. Ježíši přijď. My po tobě toužíme. My tě chceme. My chceme, aby jsi se vrátil. Ne ještě chvíli vydrž, ještě chvíli zůstaň, protože si chceme ještě chvíli něco tady užít a požít.

[30:14] A ještě jsme nezvládli všechno ve svém životě. Ne. Ježíši přijď. Pane přijď. A můžeme to brát i v tom duchovním slova smyslu. Pane přijď, navštiv nás. Buď s námi. My po ničem jinem netoužíme, než si ty, tvoje přítomnost, tvoje osoba, protože tě máme rádi. a zároveň to vyjádření Ježíši přijď tím svým druhým příchodem na zem, kdy přestane zlo a bude boží kráhlostí v plnosti. Takže to je láska k Ježíši a to tam apoštol Pavel vyznává a k tomu vyzývá milovat Pána Ježíše a toužit po něm. A pak je závěr a to už je to přání. Milost Ježíše Krista buď s vámi. Milost je všechno, co nám Bůh dává. Protože milost znamená dostat něco, co si nezasloužíme.

[31:15] A my si nezasloužíme nic. Nic. Ale Bůh je tak dobrý a tak laskavý, že nám dává svoji milost. Každý den a čteme o tom, že se jeho milost obnovuje každý den. Každý den je nová a nová, je nevyčerpatelná. Je jako řeka, která se valí, která nás dokáže zaplavit. Která, když naplní naše srdce, tak se může z našich srdcí rozlévat dál. Milost. A tenhle zbor potřeboval milost. Apostel Pavel jim to přeje. Život, požehnání, pomoc, vedení, sílu ke službe, moudrost, pro rodinný život, pro zborový život, prostě milost, milost, milost. A potom je na závěr ještě Pavel ubezpočuje, že je má rád. Moje láska je s vámi v Pánu Ježíši Kristu.

[32:16] Bez rozdílu. Říká tam všechny. Moje láska je se všemi. Ve zboru, protože v tom zboru byli lidi, kteří byli proti němu. Kteří jim pohrdali. Kteří upřednostňovali jiné služebníky. Kteří ho pomlouvali. Kteří prostě, na které měl právo být naštvaný. Nebavit se s nima. Z tě, otočit se k ním zády. A on na konci toho dopisu říká, já vás mám všechny rád. A když to říká Pavel, a je to v Biblii, tak můžeme věřit tomu, že to myslí upřímně. Kde to není zase jenom nějaké kliši. Takové lásky nejsme schopni sami ze sebe, ale je možná jenom v Pánu Ježíši Kristu. Protože jenom on nám k ní může dát lásku. Protože on miloval dokonce i ty, kteří ho křižovali. Tak si ji můžeme vyprošovat. Takže závěr dopisu. Jsme měli možnost projít celým dopisem.

[33:17] Vidět, že ten zbor v Korintu prožíval boží přítomnost, požehnání, ale že měl taky mnoho, mnoho problémů, které Pavel v tom dopise řešil. Ať už to bylo rozdělení. Špatné užívání duchovních darů a zneužívání křesťanské svobody. Soudili se mezi sebou. Při večeři páně měli nepořádky. Vzkříšení nepochopili. Neměli se rádi. Prostě jeden problém vedle druhé, až si říkáte, že jak vůbec tohle může být křesťanský zbor. Ale Apoštol Pavel, nebo na prvním místě Bůh, a potom ani Apoštol Pavel nad ním nelámou hůl. A to, co jim přeje, je právě ta milost. Aby se jí otevřeli, aby ze všech těch věcí a problémů se nechali uzdravit. Aby mohli vnímat, jak to říkal Pavel, tu boží vůli a aby v nich Bůh působil to, co že chtějí a potom budou činit to, co je dobré. Takže to je i naše naděje.

[34:19] Někde, když někde ve zboru vidíme nedostatky, můžou se napravit. Když na ně chceme upozornit, vyprošujme si moudrost, jak to říct a kdy to říct. A ještě jedna důležitá věc. Pokud někoho chcete osobně napravovat, ještě dřív než na ním jděte, zkuste proskoumat sami sebe, jestli toho druhého člověka máte rádi. Protože jestli ho nemáte rádi, tak za ním nechoďte. Protože to k ničemu nebude asi. Protože láska potom umí. i napomenout tak, aby to bylo k úžitku. Takže pokud někoho chceme napomenout, zkusme se zastavit a přemýslet o tom, mám toho druhého člověka rád? Pokud zjistíme, že ne, tak si vyprosme Boží lásku. A ještě několik, už je toho hodně, ale ještě několik otázek k tomu dnešnímu tématu. Možná pokud se k tomu vrátíte, tak se v týdnu můžete nad tím zamyslet.

[35:23] V čem přijímáš od jiných zborů po vzbuzení a požehnání? Poděkuji za to Bohu. V čem si myslíš, že náš zbor je, anebo by mohl být po vzbuzením pro jiné zbory a požehnáním? Tak mě k tomu napadlo už jenom to, že můžeme pronajímat metrů, třeba svoje prostory, že může cvičit echo tady, protože tam sem přijdou i lidi z jiných zborů, a ta služba je pro náš zbor i pro více zborů, tak třeba už jenom to. A možná přijdete na ještě na víc věcí, v čem by náš zbor mohl být po vzbuzením pro jiné. Je někdo ve zboru, komu máš problém podat ruku, anebo ho přijmout? Co s tím hodláš udělat? A poslední, v čem prožíváš ve svém životě boží milost? Zkus se zamyslet nad tím, jak prožíváš boží milost, co ti Bůh dává.

[36:29] A děkuji za to. Amen.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20260816/laska-k-lidem-v-cirkvi-laska-k-bohu · Aktualizováno: 2026-10-16