# Ovoce Ducha

> Kázání ze dne 23. 8. 2026, Galatským 5:22-23; Římanům 8:29, David Sláma. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 23. 8. 2026
- **Kazatel:** David Sláma
- **Biblický text:** Galatským 5:22-23; Římanům 8:29
- **Délka:** 33:50
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/media/audio/2026/2026-08-23-ovoce-ducha-mvb3r6iz.mp3](https://baptisteolomouc.cz/media/audio/2026/2026-08-23-ovoce-ducha-mvb3r6iz.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:00] Pokojí vám, radši a sestry, jsem rád, že můžeme být spolu a vždycky je to taková krása vidět lidi, kteří v Pána Ježíše věří a uvěřili v něj, že vždycky je to zázrak. Že lidi, kteří ho neznali, třeba o něm neslyšeli, a nebo i ti, kteří vyrůstali v těch křesťanských rodinách, tak vždycky je to zázrak. Že Bůh se dá osobně poznat a člověk ho může začít vnímat a důvěřovat mu a mít ho rád. Tak se těšme z těch zázraků, které jsou a které můžeme vidět kolem se. A můžeme se modlit i za to, aby tyhle zázraky Pán Bůh dělal ještě i v našich rodinách a známých. Před nějakým časem, teď před nějakou chvíli, v těch týdnů, jsem se musel zamyslet nad svým chováním, protože jsem nějak zjistil, a to zjistíte velmi brzo, když máte děti, z té interakci s nimi, nelaskavost, zlost, vstek.

[1:25] A Pán Bůh mi připomenul slovo o ovoci ducha. A tak jsem si v tu chvíli, jako jsem se na těm zamyslel, říkám, ty jo, tak v tom mojem životě teď není vidět tohle ovoce. A když není, tak není to náhodou tím, že se ztrácí to spojení s Božím duchem, neuhašuju ho někde a potřebuju jeho přítomnost ve svojím životě, na to, aby tohle ovoce rostlo, aby tam vůbec bylo, aspoň kousek. A tak bych se s vámi chtěl podělit o tohle téma, ovoce ducha. To mě k tomu přivedlo, k tomu dnešnímu tématu. A tak, jak jsem o tom přemýšlel, něco jsem četl, něco jsem k tomu poslouchal a v zkázání, tak bych se o to rád s vámi podělil.

[2:32] A přečtu to, ten oddíl s Galackým, páté kapitoly, dvacátý druhý a dvacátý třetí verš, to je. Bavel jim píše Galackým, ovoce božího ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání. Proti tomu se zákon neobrací. Takže co to je ovoce ducha? Ovoce ducha je, my jsme mohli říct úplně jednoduše, výsledek té přítomnosti ducha svatého v našem životě. A jsou to nádherné a úžasné věci. Když to čteme, tak kdo by takové věci nechtěl? Lásku, trpělivost, hned třeba, že jo, trpělivost taky, laskavost a dokonce někdy i to sebeovládání, třeba bychom chtěli, že jo.

[3:43] Tohle ovoce stojí v ostrem protikladu ke skutkům těla, které Apoštol Pavel popisuje v těch předchozích verších. Skutky lidské své vole jsou zřejmé. Necudnost, nečistota, bezúzdnost, mudlářství, čarodějství, rozbroje, hádky, žárlivost, vášeň, podlost, rozpory, rozkoly, závist, opilství, nestřídmost a podobné věci. Tak už jenom jsou to věci, se kterých cítíte tu špínu, která tam je v tom. A něco takového bychom nechtěli mít. Aopak si toužíme po té dobrotě, po té čistotě a po té kráse toho ovoce ducha. A to je výsledek přítomnosti ducha svatého v našich životech. To znamená, že to nejsou v prvé řadě naše skutky. A vůbec to nejsou skutky, když to čtete.

[4:44] Oproti těm skutkům toho těla, tak tohle, to ovoce, hovoří o postojích, které máme. A to je daleko hlubší věc než skutky, jak ještě uvidíme. A jsou to naše postoje k Bohu, postoje k lidem, k situacím, které přichází do našeho života, k hříchu. A tyhle postoje potom vedou k dobrým skutkům. Takže ovoce to jsou postoje. A to slovo ovoce je tam v jednotném čísle. Někteří vykladači k tomu říkají, že to máme vidět třeba jako, že vlastně tím ovocem je ta láska. A to všechno ostatní je jenom taky nějaký přídavek nebo vyjádření té lásky. Tak bychom to takhle mohli chápat. Každopádně to, že to je v jednotném čísle, že to, nebo bychom mohli říct tak, jak to máme v té češtině, pomnožné číslo, že když se řekne ovoce, tak to znamená jedno, ale zároveň to může znát hodně, tak vyjadřuje tuhle myšlenku.

[5:50] To je jednoty v té mnohosti. A protože každé to ovoce je spojené navzájem jedno s druhým. A v každém z tom ovoci, v tom jednotlivém, je přítomno každé další. Protože není možné mít dobrotu ve svojem srdci bez lásky. Dobrotu bez laskavosti, bez sebeovládání, sebeovládání bez lásky. A tak můžeme vidět, že tam je tahle, aby jsme vnímali tu jednotu toho ovoce a tu jednotu v té mnohosti. Že se nemůžeme zaměřit na jednu věc, ale že to je prostě ta paleta, ta pestrost, ta nádhera toho, co všechno Bůh působí v našem životě. A že ono to tam je. A v každé té jedné věci je všechno ostatní. Když čteme ten seznam těch devíti nějakých odstínů nebo těch hroznů, na tom bychom mohli vyjádřit tím obrazem toho střapce hroznů, tak když se díváme na ten střapec a ty jednotlivé kuličky těch hroznů, tak jsou různé pokusy to rozdělit do nějakých skupin.

[7:09] A v podstatě asi ani jedna není úplně správná nebo jediná správná, ale takovéhle dělení bychom si mohli použít. Že hovoří o třech oblastech našeho života. A ty první tři, láska, radost a pokoj, vyjadřují primárně nebo hovoří primárně o našem vztahu s Bohem. O lásce k Bohu, která je první a nejdůležitější věc, protože když tu nemáme, tak nemáme nic jiného. A je to vlastně i první přikázání, které je milovat budeš hospodina Boha svého z celého svého soce, z celé své mysli. A potom radost, to je na prvním místě radost ze spasení. A pokoj je na prvním místě pokoj s Bohem, který vyplývá z lásky k Bohu, ze spásy, z odpuštění a smíření s Bohem.

[8:12] Samozřejmě, že v tom je zahrnuta i láska k lidem, i radost z dalších věcí, které máme a které pán Bůh dává do našeho života a my se můžeme radovat. Z nádherné přírody, z věcí, které dostáváme, z lidí, které máme okolo sebe. A v tom pokoji je samozřejmě skryt i pokoj jeden s druhým, který máme. Ale všechno to vychází z toho vztahu s Bohem, protože láska k Bohu, Bohu, až ona mi dává opravdovou svobodu a sílu milovat druhé lidi. Jenom láska k Bohu nám tohleto může dát. Pokud nemáme radost ze spasení, tak ta radost z těch věcí, které máme, je velmi prchavá v našem životě. A nebude ta radost přítomná. Prostě pokud tam není tahle zásadní hluboká radost a vlastně spokojenost v našem životě, že máme spasení, tak všechny ty ostatní radosti budou jenom prchavé okamžiky, které nám nedonesou to, co bychom očekávali od radosti.

[9:28] A pokud nemáme, a vlastně z toho pokoje s Bohem potom vychází to, že můžeme mít pokoj sami ze sebou a s druhými lidmi. Takže tahle trojice ovoce ducha vlastně hovoří o spokojenosti a mohli bychom říct o štěstí v našem životě, protože cítíte to tam, že máte lásku, víte, že vás Bůh miluje a nic jiného nepotřebujete, protože máte tohle. Máte radost z něho a máte hluboký pokoj. Znamená, že člověk je zakořeněný, má jistotu ve svém životě, má štěstí a spokojenost. Samozřejmě to není to, že jsme někde v oblacích a jsme happy a celý život už nebudeme prožívat nic těžkého, protože právě v těch těžkých věcech se pak ukáže tohle ovoce v celé svoji nádeře.

[10:33] V těch těžkostech, problémech, protivenstvích, zkouškách, kterými člověk může procházet ve svém životě. A tam potom to může být ta nádhera toho ovoce vidět. Takže to je ta první trojice. Ta druhá trojice hovořila víc o vztahu, který máme jeden s druhým mezi lidmi. Je tam trpělivost, laskavost a dobrota. Trpělivost s lidmi, kteří nám dělají to, co se nám nelíbí. Je to vlastně to, že se umíme dlouho nenahněvat. Takže to je něco, co já potřebuju a co potřebujeme. Si myslím hodně. Trpělivost. A Bůh je takový, protože je dlouho shový, vahící. Je také nádherné slovo, které je o Bohu použité.

[11:34] Je trpělivý ve vztahu s námi. Nenahněvá se jenom prostě lusknutím prstu. A mezi, prostě v těch vztazích, které máme mezi sebou, ať už je to doma, nebo je to ve škole, nebo je to ve sboru prostě, tak trpělivost, tohle ovoce ducha potřebujeme, protože nám pomáhá v těch našich interakcích. Laskavost, nebo by se to dalo přeložit jako užitečnost. To je postoj, který chce konat dobré věci. To je vnitřní nastavení toho, že chceme konat dobré věci. Chceme být k dispozici druhým, chceme jim prokázat laskavost, pomoct jim, být tu pro ně. A dobrota je praktický projev tohohle nastavení. To jsou ty činy, které z toho vychází. Projevy, slova, skutky a to, že chceme druhým přát dobré.

[12:37] Že se neodplatíme zlým za zle, že se nepomstíme, ale naopak, že prokazujeme pomoc. Jsme tady, aby jsme mohli druhým pomoct. Takže tahle druhá trojice nám pomáhá v našem spolužití k řešení konfliktu, které nastávají normálně. A ta třetí trojice, věrnost, tichost a sebeovládání. Hovoří o nás, o to našem vnitru, nebo ve vztahu k nám samotným, ve vztahu ke světu, anebo ve vztahu k hříchu. Věrnost a to, když dokážeme vytrvat i v těžkých okolnostech, ve vztahu, v manželství, v přátelství a ve službě, když to není jednoduché. A prostě, že z toho nevycouváme.

[13:43] Že je na nás polehnutí. Tichost je taková zvláštní vlastnost, kterou stojí za to zkoumat. Nevím, jestli úplně rozumím, ale protože my většinou tichost si pod ní představujeme člověka, který je přirozeným způsobem tichý, moc toho nenamluví, někdy bereme tichost za slabost, ale to není ta biblická tichost, která nesouvisí s tím naším přirozeným temperamentem, který máme, ale víc mluví o tom, o síle, která je ale, která neubližuje, ale pomáhá. člověk, který je tichý, dokáže nereagovat na zlé, anebo na to, když se mu děje něco zlého, zlým, ale dokáže se spolehnout na Boha, že on se mně zastane.

[14:45] A proto můžu být tichý v té situaci. Nemusím na toho člověka řát, nemusím ukazovat ostré lokty, nemusím se zastávat sám sebe, nemusím prosazovat svoji spravedlnost a svoje právo za každou cenu. Dokážu v té situaci být tichý, klidný, protože vím, že Bůh je se mnou a že on se mně zastane. To zase neznamená, že se nikdy neozvu, ale zase to záleží na tom, jakým způsobem se ozvu. Takže tichost to je taková zvláštní vlastnost jako ovoce ducha. Tak je spolehnutí se na Boha. Čítit jeho blízkost a vidět, že on se postará. A sebeovládání, to znamená, že máme pod kontrolou svoje pudy. To, co s námi chce vláčet. To, co nás chce ovládat. Ale že můžeme ovládat my ty věci.

[15:46] A nemusíme se nechat jimi vláčet a řídit. Takže docela dost to hovoří o tom, o našem vítězství nad pokušením. Nebo vítězství nad hříchem. Vítězství nad tím, co by nás chtělo vnitřně rozložit. Takže tohle ovoce ducha pokrývá vlastně všechny důležité oblasti našeho života. Vztah s Bohem, vztah s druhými lidmi a vztah k sobě a nebo k hříchu. Takže když ho máme, tak vlastně máme všechno, co potřebujeme ve svém životě. A proto je tam ta nádherná, ta celistvost toho ovoce a ta krása a ta boží dobrota, která nám chce svým duchem tyhle věci dávat. Jak tohle ovoce roste v našem životě? My ho chceme. A to, co je někdy dobré si uvědomit, je, protože vlastně to je posvěcení.

[16:50] A při každém posvěcení je velmi důležité to, čím začneme. Jestli začneme tím, že od těch jednotlivých věcí a všímáme si toho, co máme a co nemáme, tak to není dobrá cesta. A protože někdo to nazval tak, že to je tak jako obraz vánočního stromku, na kterém je navěšeno spoustu nádherných ozdob, které my chceme jako ty ozdoby na tom svojem životě. A teď si všímáme, že tahle ještě osoba, Zdobá nám chybí a tohle bychom chtěli a potřebovali, ale to není tenhle obraz. Je to obraz stromu, živého stromu, který nese ovoce. A na to, aby ten strom nesel to ovoce, tak není na prvním místě důležité to ovoce, ale ten strom, jaký je, aby to ovoce na něm mohlo vyrůst.

[17:50] Takže my se potřebujeme na prvním místě soustředit na tu půdu, kterou nějak se připravuje pro to, aby tam to ovoce mohlo být. A tady ale je další úzkaví. Protože když je to posvěcení a když se zaměříme na to, jaký bychom měli být, tak se dostaneme někdy do pasti toho, že buď si připadáme nedost dobří, nebo si připadáme dost dobří, anebo se tak začneme soustředit na to, aby jsme byli dobří, že se začneme soustředit na sebe. Jak my se potřebujeme vylepšit, co my potřebujeme zdokonalit ve svojím životě, že zapomeneme na to, že to je ovoce, které nese duch a ne které produkujeme my. Takže na jedné straně je tam potřeba kvalita té půdy a na druhé straně je potřeba nepadnout do té pasti, že se chci vylepšit.

[18:53] Že se musím já to tou svojí snahou už zapřít se, zakousnout se, zatnout zuby, pracovat na sobě, až dokud to ovoce tam nebude, protože to nedokážeme. Při jakémkoliv posvěcení musíme začít tím, co udělal Bůh pro nás, v nás, a ne tím, co máme dělat my. Že Ježíš zemřel za naše hříchy, že nám odpustil, že nás přijal a že On už udělal všechno proto, aby my jsme mohli být čistí a svatí. A až teprve jako naše odpověď na to přichází a vlastně to plyne potom z našeho života, že my sice musíme něco dělat, ale děláme to jako odpověď. Takže duch nese to ovoce na nás. A samozřejmě, že tady je nutné to, aby jsme mu nebránili.

[19:56] Že tady, jak jsem říkal, musí být určité ty podmínky pro to přinášení toho ovoce. A to je to, že nesmíme vyhánět ducha svatého, nezarmucovat ho, nějakou svou zatvrzelostí nebo neodpuštěním, nebo hříchem. Je velice zajímavé, že někteří oddíl v efeským 4. kapitole 29 až 32, kdy tam hovoří o tom, nezarmucujte svatého ducha, spojují s tím, co je před a po a tam se hovoří o zlých vztazích, zlých postojích a zlé mluvě vůči druhým. Ať je od vás vzdálená všechna zloba, hněv, tvrdost, utrhání, křik. Takže to, co jsme žili a říkali těm druhým zlého a že tím zarmucujeme ducha. Takže to, aby nebylo v našem životě. A když to je, tak potřebuje činit pokání, prosit za odpuštění a znovu pozovat Božího ducha, aby nás plnil a naplňoval, aby to jeho ovoce tam mohlo být.

[21:07] A to je negativní stránka toho, z čeho se máme chránit. A pozitivně ten strom, aby nesl ovoce, potřebuje mít dostatek živin. A nejenom dostatek živin na to, aby přežil. Nejenom dostatek živin na to, aby mohl vyrašit listy a větve. Ale musí mít ještě víc těch živin na to, aby mohl mít to ovoce. Protože víte, že když je sucho, tak to ovoce je prostě maličké. Nezraje, nevybarví se. Je takové prostě nějaké. A on potřebuje hodně vláhy, hodně živin, proto aby to ovoce mohlo být dobrá. V našem duchovním životě. Potřebujeme tu naši zahrádku polévat a potřebujeme ji polévat nebo sytit se božím slovem. Potřebujeme ten vztah s Bohem udržovat modlitbami a tou škálou modliteb, ať už je to ta tichá modlitba nebo hlasitá nebo nepřetržitá během dne, chcímluvná, chváli.

[22:14] Potřebujeme společenství s Bohem, s druhými lidmi. Ten duchovní život se musí sytit, aby měl ty živiny, aby měl odkud čerpat. Pokud se nesytíme slovem, pokud se nemodlíme, pokud netoužíme potom po Bohu, tak se nemůžeme divit, že na našem životě pak nebude to ovoce. To ovoce vlastně ukazuje na charakter Pána Ježíše, na to, jaký je On. A tady se mi moc líbilo jedno kázání a ta myšlenka si myslíme velmi důležitá. Že duch svatý chce v nás tento charakter Pána Ježíše utvářet, posvěcovat nás. A vlastně to je Římanum 8, 29, kde Apoštol Pavel říká toto. Které předem vyhlédl, ty také předem určil, aby přijali podobu jeho syna.

[23:17] Tak, aby byl prvorozený mezi mnoha bratřími. To je Boží vůle, aby nepřijali podobu Pána Ježíše. A v 1. Petrova je o tom, jak s kouškami Bůh pročišťuje náš život. A tam je ten nádherný obraz toho, že když je jako zlato, které se pročišťuje od těch nečistot. A ten nádherný obraz je v tom, že ten zlatník poznal to, že to zlato je čisté, zbavené všech nečistot v tom, že když se podíval do té rožávené hladiny toho zlata, tak v něm uviděl svoji tvář. Když Bůh uvidí svoji tvář v našich životech, tak jsme posvěcení, tak aby jsme přijali podobu jeho syna. A tady je důležitý ten motiv. Jak jsem o tom říkal, proč chceme být posvěcení, proč chceme to ovoce? Abych byl lepší, abych byl dokonalejší, chcí, abych se mohl pochlubit před Bohem a před druhými, jak duchovní jsem?

[24:22] A nebo je ten motiv v tom, že chci, aby když Bůh se podívá na můj život, tak tam viděl svého syna. A tenhle motiv nám není vlastní. A potřebujeme, aby nám vlastně to duch Boží dal do našeho života. Aby jsme potom vůbec toužili. Protože my vlastně Ježíše neznáme a nemůžeme ho znát sami ze sebe. To je to, že on se nám dává poznávat, že se nám zjevuje. Že nám duch svatý otevírá oči a zjevuje nám to, jaký je Ježíš. A když nám to on ukáže, tak teprve potom začneme toužit. Že chceme být jako on. A už to pro nás potom není námaha. A potom už nehledáme to, jak nemůžeme se zbavit toho a toho hříchu. Jak nemůžeme, jak je to těžké. Nebo jak všichni ostatní stejně jsou takový a tak my nemusíme.

[25:25] A to prostě přestává pro nás, protože vidíme Ježíša a toužíme po něm. A duch svatý to chce zjevovat v našem životě. Vlastně on nám jenom může ukázat, jak je žádoucí láska a boží láska. Jak je žádoucí jeho radost. Co všechno máme ve spasení. Co to znamená boží spravedlnost. Protože my to nevíme. A když se řekne spravedlnost, tak nás to někdy nechá úplně chladnými. A přitom v tom blahoslavenství, které pán Ježíš říká učetníkům, je blaze těm, kteří hladoví a žízní po spravedlnosti. Mám to? Nevím, jestli to mám. Ale to je něco, co nám může Boží duch ukázat, aby jsme potom toužili. A proč je to tak důležité? Proč o tom mluvím? Protože jenom o pár veršů dál apostol Pavel říká, chci říct si, žijte z moci Božího ducha a nepodlehnete tomu, k čemu vás stáhne vaše přirozenost.

[26:32] Touhy lidské přirozenosti směřují proti Božímu duchu a Boží duch proti ním. Tam je to v kraličtině duch, nebo tělo žádá proti duchu a duch proti tělu. Tělo má svoje žádosti a působí jimi a my zatím jdeme. Protože to je něco, co nás natchne. Reklama. Nebo prostě to musím mít, to chci. Prostě to působí, to je v nás. Ale duch vlastně pracuje podobně. duch působí svými žádostmi. A to nejsou zlé žádosti, to jsou dobré žádosti. Protože v nás vzbudí žádost, vbudí v nás touhu. To chci, to musím mít, zatím jdu. A potom to ovoce roste a může růst. Protože potom chceme jít za duchem, potom se chým chceme nechat vést. Potom chceme být s ním.

[27:33] A on v nás může to ovoce působit. Je to vlastně podobné, jako píše Jakub. A o žádosti zase. Žádost počne a porodí hřích. A dokonaný hřích plodí smrt. Na začátku je tam ta žádost, ta touha. A když to vezmeme opačně, tak je to něco, co vede k těm opačným výsledkům. Na začátku je ta touha, ta dobrá žádost, kterou v nás vypůsobí Boží duch. Po Ježíši. A potom za tím jdeme. A potom Boží duch může působit v našem životě. A potom nese ovoce. Samozřejmě, že my s tou žádostí, s tou touhou, můžeme udělat dvě věci. Můžeme ji přijmout a můžeme ji odmítnout. A známe ty chvíle ve svém životě, kdy Bůh k nám mluví a působí v nás nějakou touhou. Touhou třeba se modlit. Nebo touhou být s Bohem. Nebo touhou začít nějakou službu.

[28:34] Nebo touhou se jít omluvit někomu. A samozřejmě, že Satan hned přichází a říká. Ale ten tě nepřijme. Tomu nebude rozumět. Podívej, druzí tě budou kritizovat. Už jsi to zkoušel tisíckrát. To nefunguje. To nebude. A v ten moment přijdou překážky a Satan se snaží nás od toho odvést. Protože ví, že když se mu to povede, tak tam to ovoce nebude. Ale když tyhle chvíle a ty momenty v nás duch svatý působí, tak se můžeme modlit za to, aby jsme je dokázali poslechnout. Tím cílem ovoce ducha svatého je, aby byl Bůh oslavený. Protože když to lidé vidí, tak vidí, že On je živý, že v nás působí, že nás mění. A je vidět Pán Ježíš. A cílem zároveň je to, ovoce je tady vždycky proto, aby přineslo nový život a aby se zkonzumovalo. Ne, aby se vystavilo jenom na nějaké krásné výstavě zahrada Čech nebo matka země živitelka, a aby prostě jsme se do toho zakousli.

[29:43] A tak to ovoce v našich životech je proto, aby ho Bůh mohl použít. Protože mezi námi chybí tolik lásky. A ve světě lidé potřebují tolik pokoje, tolik radosti a odpuštění a trpělivosti, že ani to nebude stačit, to jaká je potřeba. Ale proto to ovoce je v našem životě, aby se nasytili. A potom, ještě jenom chvilinku, ten poslední, ta poznámka, proti tomu není zákon, říká Pavel. Protože když se necháme vést duchem svatým, tak vlastně náš život automaticky duch v nás naplňuje zákon. Tu boží vůli, která je vyjádřená v zákonu. To znamená, že proti tomu zákonu... Nemá žádných námitek, ale nemá proti tomu ani žádný soud. To nemůže odsoudit tyhle věci, které jsou proti ovoci ducha, když je přitom ne v našem životě.

[30:47] Zákon nás nebo lidi chce udržet v nějakých hranicích a používá proto zastrašování a prostě trest. Ale když je to ovoce v našem životě, tak tohle už neplatí v našem životě. Už tam není potřeba žádný trest, nějaké zastrašování nebo něco, protože ono to prostě plyne. V zákoně jde o činy, co mám dělat a co nemám dělat. Při tom ovoci, jak jsem říkal na začátku, jde o postoje. Prostředky, které využívá zákon, jsou zákazy a příkazy. Při tom ovoci jde o touhu, která jde zvnější. A vnímáte to, ten rozdíl. Ty příkazy a zákazy, to je něco zvnějšku, ale při tom ovoci to jde zevnitř. A takže už nevnímáme ty požadavky zákona jako něco vně, co musím poslechnout a nechci, ale co jde zevnitř a co chci, protože to ve mně božidův působí.

[31:51] A potom ještě jedna krásná myšlenka, že u zákona jde o to, abyste se dokázali spravedlivým. Aby nějaký soudce vynesl tenhle rozsudek. Jsi spravedlivý, v pořádku. Ale u toho ovoce jde o vztah, kdy otec, syn a duch svatý žijí ve vašem srdci. A je tam obecenství. Nejde o nějaké suché vyhlášení toho, jsi spravedlivý a můžeš jít a nezajímáš mě, ale je tam vztah. Takže u toho ovoce, na rozdíl od zákona, jde o vztah, který potom tam máme. A je to úžasná věc, že můžeme mít vztah s Bohem. Takže, na závěr. Růst ovoce ducha je proces. Nevyroste na nás přes noc. A proto buďme trpěliví i k sobě, ale ne špatným způsobem, jakože je nám jedno, jak žijeme, ale přesto buďme trpěliví.

[33:01] A buďme trpěliví k druhým. V jejich životech to ještě skřípe. A kteří i vůči nám nejsou takoví, jaký bychom si mysleli, že by měli být. Protože Bůh na mě i na vás pracuje. A to je nádherná věc. Takže je to proces. Ten růst ovoce je proces. Buďme trpěliví. A když v nás Duch Svatý vzbudí touhu po Pánu Ježíši, po něčem dobrem, čistém, spravedlivém, krásném, co chce udělat v našich životech anebo skrze nás udělat pro druhé, kež to můžeme přijmout a nebránit se tomu, aby Pán Bůh byl oslaven v našich životech. A aby to pocítili i ty moje a naše děti a blízcí. Amen.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20260823/ovoce-ducha · Aktualizováno: 2026-10-16