# Co potřebujeme do nového školního roku - Milost

> Kázání ze dne 30. 8. 2026, 1 Timoteovi 1:12-16; Skutky 26:9-20, David Sláma. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 30. 8. 2026
- **Kazatel:** David Sláma
- **Biblický text:** 1 Timoteovi 1:12-16; Skutky 26:9-20
- **Délka:** 30:57
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/media/audio/2026/2026-08-30-co-potrebujeme-do-noveho-skolniho-roku-milost-mvb3ybal.mp3](https://baptisteolomouc.cz/media/audio/2026/2026-08-30-co-potrebujeme-do-noveho-skolniho-roku-milost-mvb3ybal.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:00] Pokoj vám, vrce a sestry. Jak už říkal Robert, dneska je poslední prázdninová neděle a v úterý to vypukne. Tak nevím, jestli se někdo těší. Znal jsem jednu dívku, která říkala, že prázdniny jsou taková nuda, že už se těší prostě do školy. To bylo nějaké zajímavé, to bylo ojedinělé. Asi jsem se s někým jiným taky nesetkal. Ale může to být i dobrý, ta škola, nebojte. Tak jak se ptal už Robert, tak nevím, jestli přibyl nějaký prvňáček tady teďka. Jde někdo do první třídy nebo do školky. Náš Jura, ten jde do první. A do prvního ročníku, na střední nebo na vysoké, jde někdo. Jo, jeden, krásný, super, výborný.

[1:02] A teď, když to vememe z toho opačného konce, jde někdo do posledního. Posledního ročníku to neznamená jako třeba maturita, že ho čeká, nebo výučák, nebo státnice. Nechci se tam dívat tím směrem úplně. Takže to je možná, já nevím, jestli co je těžší, jestli do prváko nebo do posledního. A každopádně i pro ty, co jdou na začátek, tak čekají úplně nové věci. Nové prostředí, noví kamarádi, nové učebnice. Já nevím, jestli jste byli fascinovaní novýma učebnice. A mě to vždycky strašně bavilo na začátku roku. Ještě se odevzdávali tenkrát staré učebnice na konci a pak se dostávali ty nové. A to mě strašně bavilo. Aspoň to, která mě bavilo. Dostat ty nové učebnice.

[2:02] Ale prostě třeba intrák nebo koleje na někoho čekají, nový prostředí. Nebo co bude potom, až tu školu skončí, až udělám tu obhajobu, maturitu. A máme tady i bratra, který končí úplně ten skoro nejvyšší vzdělání. Takže je toho hodně před vámi. Ale zároveň máme spoustu učitelů. Asi kdyby zvedly ruce, tak tady zvedne hodně lidí ruce, učitelé, ano. Tak ty taky čeká spousta věcí v tom novém školním roce. A možná uvidí nové tváře, staré tváře. Ale není to vždycky jednoduché. A nejenom v škole, ale v mateřské škole, všude. A já bych chtěl se za vás dneska modlit teďka ráno.

[3:04] Protože to je výzva, ten začátek školního roku. A ta výzva není jenom v tom dobře začít, ale právě dobře skončit. Dobře to dodělat, dofinishovat, dotáhnout to všechno, to co je potřeba. A potřebujete k tomu obrovskou boží sílu a požehnání. Takže ať už jste studenti nebo jste učitelé, tak bych vám chtěl vyprosit boží požehnání. A můžeme postat a v duchu se můžete modlit a žehnat těm našim učitelům a studentům a vyprošovat jim spolu se mnou boží požehnání. Pane Ježíši, tak ti děkuji za to, že máme mezi sebou ty, kteří jdou do školy. Děkuji za mír a pokoj v naší zemi, že se může vyučovat a chodit do škol. Děkuji tě, Pane Ježíši Kriste, za příležitosti, které jsou.

[4:06] Tak tě prosím za každého studenta, za každého učitele, aby si vyzbrojil svoji milosti a svoji moci. Ty vidíš, co každý z nich potřebuje. Znáš jejich srdce, znáš jejich potřeby, znáš to prostředí, do kterého půjdou jejich kolegy. kolegyně, spolužáky, spolubydlící, tak ti děkuju, že do toho všeho chceš jít s nimi a budeš tam. Tak tě prosím za tvůj milost, požehnání, moudrost, radost, za to, aby mohli načerpat a zároveň taky předat všechno to, co můžou. A aby všichni ti, kteří jsou okolo nich, mohli vidět to, že ty jsi s nimi, že ti patří a že jsi v nich a mohli i po tobe zatoužit, tak tě za to prosím za všechny ty výzvy, které jsou před nimi, aby si je provázela, požehnali. Amen. A tak zároveň za tu službu i těm mezinárodním studentům. Už vidíme, že tady někteří možná jsou dneska, tak jsme i za ně rádi.

[5:15] Přemýšlel jsem, co vám popřát do novýho školního roku. A to nejenom studentům a učitelům, ale nám všem, protože tam zároveň jsou i ty rodiče, kteří to potom musí skorigovat doma, musí dělat ty domácí úkoly s dětma a všechno. Takže i rodičům, ale i jako zborům. A připomněla se mi, když jsme dokončovali tu první korinským, tak tam ten úplný závěr toho dopisu je to přání apostola Pavla milost vám. Co potřebujeme do novýho školního roku, si myslím, že milost. A tohle přáním, nebo tím přáním apostol Pavel vlastně začíná i končí všechny svoje dopisy.

[6:16] Skutečně i takový ten drsný dopis Galackým, který je, tak začíná i končí přáním, aby jim Bůh dal svoji milost. Bylo to pro něj tak důležitá věc, že to nezapomene ani na začátek, ani na konec, když to obklopuje celé to poselství každého jeho dopisu. Milost. Potřebujete milost a já vám ji přeji, abyste ji dostali a abyste ji mohli prožívat. A apostol Pavel sám na sobě zakusil boží milost. Moc boží milosti, odpuštění a tu přetvářející moc boží milosti. Já bych chtěl přečíst z toho jeho slovami, nebo jeho slovy, jak on to prožíval. Třeba v prvním Timoteově, první kapitola, dvanáctý až patnáctý verž.

[7:17] Děkuji našemu pánu, který mi dal sílu Kristu Ježíši, že mě uznal za spolehlivého ke své službě, ačkoliv jsem byl předtím rouhač, pronásledovatel a násilník. A přece jsem došel s litování, protože jsem ve své nevěře nevěděl, co dělám. A milost našeho pána se nadmíru rozhojnila a s ní i víra a láska v Kristu Ježíši. Věrohodné je to slovo a zaslouží si plného přijetí. Kristus Ježíš přišel na svět, aby zachránil hříšníky a já k ním patřím na prvním místě. Avšak došel jsem s litování, aby Ježíš Kristus právě na mě ukázal všechnu svou schovývavost jako příklad pro ty, kdo v něho uvěří a dosáhnou věčného života. A když bychom četli knihu skutků, tam, kde v závěru vydává několikrát svědectví o svojím životě a obrácení, tak ve 26. kapitole od 9. verši tam říká a před králem Agripou toto.

[8:26] Také já jsem se ovšem domníval, že musím všemožně bojovat proti jménu Ježíše Nazareckého. A to jsem také věruzalémně v skutku dělal. Když jsem k tomu dostal od vele kněží plnou moc, dal jsem mnoho věřících uvěznit. A když měli být u smrci schvaloval jsem to. Po všech synagogách jsem je často dával trestat a nutil jsem je, aby se rouhali. Jako smyslu zbavených jsem se chystal pronásledovat je i v cizích městech. A tak jsem se vypravil s plnou mocí a pověřením velkne židu Damašku. Věděl, co dělal, věděl, kým byl a kolik toho má na sobě. Ale v podstatě už ne na sobě, protože on taky věděl, že se s ním Ježíš potkal a že mu to všechno odpustil. Všechno.

[9:27] Zakusil na sobě milost, přetvářející moc božího odpuštění a přijetí. A když to zakusil ve svojím životě, že mu Bůh, že ho očistil a že dokonce z něho udělal svůj nástroj a služebníka, tak tuhle milost přeje každému. Milost je nezasloužená přízeň, když bychom to měli definovat. Možná je to taky právní termín, nebo zároveň je vztahový termín. Omilostňuje se zločinec, nebo omilostňuje se ten, kdo něco udělal, kdo se proviněl. A taky milost znamená to, že nedostaneme to, co si zasloužíme. Ale naopak dostaneme to, co si nezasloužíme.

[10:30] Boží milost je ničím nepodmíněná. A ten svůj původ, jak říká biblický slovník, má v nevysvětlitelné a ničím nepodmíněné Boží dobrotě. V jeho svobodném rozhodnutí. Boha nic nenutí k tomu, aby nám dal milost. Není ničím, kromě jím samotným, jeho charakterem, jeho dobrotou, jeho láskou, jeho rozhodnutím pohnutý k tomu, aby nám dal milost. Ale on je takový. A přemýšlel jsem nad takými třemi oblastmi, kde tu milost dostáváme a kde ji potřebujeme. Tou první oblast je naše spasení, tam to začíná. Ta milost se týká naší záchrany z hříchu, odpuštění. Protože my toho vůči pánu Bohu máme hodně. Tolika věc my jsme se proti němu proviněli.

[11:31] A kdyby ničím, tak už jenom tím, že jsme ho neuznávali, že ho nemilujeme tak, jak by si zasloužil Bůh, aby jsme ho milovali. Že mu nevěříme tak, jak by si Bůh zasloužil, aby jsme mu věřili. Že mu nedáváme celý svůj život. My si nezasloužíme to, aby nás Bůh přijal. Nejsme dost dobří. A to, co jediné si zasloužíme, je trest, spravedlivý trest, odplata za to, čím se odplácí hřích. A hřích, všechny ty věci, které jsou proti Bohu, ta se odplácí smrtím, oddělením od Boha. Ale milost je v tom, že nám Bůh nedává to, co si zasloužíme. Nedá nám. Ale dává nám to, co si nezasloužíme. A to je odpuštění.

[12:34] Není to, že by Bůh přimhouřil oči a řekl, tak já vám odpuští. Jo, je to v pohodě. Ta milost není takhle laciná. A milost je opravstvě drahá, protože za tou milostí stojí Boží spravedlnost. Protože na to, aby nám Bůh dal svoji milost, musela být uspokojená jeho spravedlnost. To znamená, že ten trest, který jsme měli, měli mít my, ale Bůh vzal na sebe. Ježíš zemřel na kříži za každého člověka. Protože on zaplatil, tak na tom božím soudu my můžeme být propuštění a Ježíš bere náš trest. My máme milost a on prožil boží zatracení. A díky tomu nás Bůh přijíma, očišťuje nás a to je zase něco, co si nemůžeme zasloužit, co Bůh udělal ze svojí lásky k nám.

[13:44] Dokonce v Efeským se píše o tom, že ještě dřív, než jsme se narodili, ještě dřív, než jsme mohli udělat něco dobrého nebo špatného, už nás Bůh miloval. Jediné, co proto můžeme udělat, je otevřít svoje ruce a tenhle dar přijmout. A keď by nás Bůh znovu a znovu uměl natchnout, nebo on umí, ale jsme se nechali natchnout, a prostě obdivovali jeho milěst a jeho lásku. A jak to říkal někdo, nejsou to naše pěkné oči, nejsou to naše dobré skutky, není to náš vzhled, není to prostě nic, co je v nás a co je z nás, kvůli čemu nás Bůh přijíma. Ale je to jenom díky němu. V epištole efeským, ve druhé kapitole, první až devátý verš, o tom píše Pavel. I vy jste byli mrtvi pro své viny a hříchy.

[14:46] V nich jste dříve žili podle běhu tohoto světa, poslušně vládce nadzemských mocí, ducha působícího dosud v těch, kteří vzdorují Bohu. I my jsme k ním kdysi patřili. Žili jsme sklonům svého těla, dali jsme se vést svými sobeckými zájmy a tím jsme nutně propadli Božímu soudu, tak jako ostatní. A pak tam přichází jedno z nejdůležitějších slov v Bible. A to je ale. Ale Bůh. Stojí tam něco a pak přichází ten zlom. Ale Bůh. Ale Bůh, bohatý v milosedenství. Z velké lásky jsi nás zamiloval, probudil nás k životu spolu s Kristem. Když jsme byli mrtví pro své viny a hříchy, milostí jste spasení. Spolu s ním nás vzkřísil, spolu s ním nás uvedl na nebeský trůn v Kristu Ježíši, aby se nadcházejícím věkům prokázalo, jaké nesmírné bohatství milosti je v jeho dobroti k nám, v Kristu Ježíši.

[15:52] Milostí jste tedy spasení skrze víru. Spasení není z vás. Je to boží dar. Není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit. A v epistole Římanům v páté kapitole to ještě krásně vyjadřuje Pavel takto. Když jsme ještě byli bezmocní, v čas, který Bůh určil, zemřel Kristus za bezbožné. Sotva, kdo je hotov podstoupit smrt za spravedlivého člověka, i když za takového by se snad někdo odvážel nasadit život. Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní. Milost, kterou nám Bůh dává. Milostí začíná náš vztah s Bohem a jeho milost potřebujeme každý den ve svém vztahu s ním, na té cestě za ním.

[16:54] Když zhřešíme, něco pokazíme, je tady milost. Můžeme přijít k němu a můžeme říct, pane Bože, tohle jsem opravdu na celé čáře pokazil. Odpust mi to. A Bůh nám odpouští. Nedostaneme, co si zasloužíme a dostaneme, co si nezasloužíme. A čím víc jsme toho v životě pokazili, tím víc jsme toho v životě pokazili. si dokážeme uvědomovat, co to je, že nám Bůh odpůští. A když přijde Satan a chtěl by nám namluvit, že tohle už se ale nedá odpustit, to už se nedá napravit, že tentokrát už Bůh nás nemůže přijmout, a na to už pak lidi v církvi nebo v rodině, tak důvěřujme tomu, co říká Bůh, a ne tomu, co říká Boží nepřítel.

[17:59] Protože v první epistole Janově, v první kapitole, v devátém verši, Bůh říká toto. Jestliže vyznáváme své hříchy, Ježíš je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpůští a očišťuje nás od každé nepravosti. Každé. Ať by si udělal cokoliv. Bůh ti chce odpustit. Přijď za ním. A to je to přání v té první oblasti pro celý ten příští rok. Když budeme potřebovat odpuštění, jakože ho potřebujeme, tak přicházejme za Bohem. Nechtějme na to hřešit. Bůh mi stejně odpustí. To by jsme to nepochopili. Ale je to tady. A tak nechtějme vláčet celým tím příštím rokem nebo měsíce nebo někdy týdny vinu a tíži na sobě a přijďme s tím k Bohu. A On nám odpustí.

[19:01] A možná to uzdravení z toho, co jsme někdy udělali, nebo následky, které si neseme třeba, tam jsou. Ale je tam odpuštění. A ta druhá oblast je služba. Boží milost potřebujeme ve službě. Pavel pouzbuzuje Timotea. To je druhá Timoteovi. A druhá kapitola, první verš. A ty, můj synu, buď silný milostí Krista Ježíše. A on mu předává tu službu, říká mu, jak má předávat to, co přijal od Pavla, jak má předávat dalším. A pro tu službu mu říká, ty potřebuješ být silný. Buď silný. Bůh si povolal Timotea. Byl to člověk mladý, plachý. Té služby bylo hodně. Pak na ní dokonce byl sám, protože já poštol Pavelu už je pro svoji víru ve vězení.

[20:04] Dokonce ne všichni a poštola Pavla uznávali, takže tam bylo i to nastavení třeba vůči Pavlovi, možná i vůči jeho žáků. A Pavel ho z toho vězení pouzbuzuje. Timotej, je tolik služby před tebou. Buď silný v té službě. A kdyby, jak to píše jeden, v jednom komentáři se přijde, kdyby to pouzbuzení skončilo tady, tak by to bylo zoufale málo. Protože by to bylo jako povzbuzovat želvu, aby běžela sprint. A prostě to se nedá. Želva je prostě taková. A mohli byste k ní mluvit želvácky, jak chcete. Prostě to nedá, ta želva. Stejně tak můžete plachému křesťanovi nebo slabému, anebo člověku, který prožívá něco ve službě, anebo i křesťanovi, můžete mu říkat, buď silný, buď silný, buď silný.

[21:07] No, děkuju. Ale ono to pokračuje. Protože on mu říká, buď silný milostí tou v Kristu Ježíši. To je tvůj zdroj. Ty nebuď silný sám v sobě. Nemusíš být silný ve svojí povaze. Nemusíš být silný ve svých zkušenostech a prostě v tom v sobě samotném. Protože nikdy nebudeš. Otřebuješ být silný. Ale buď silný milostí, která je v Kristu Ježíši. Protože v Ježíši je obrovský zdroj nevyčerpatelné síly, moudrosti a pomělosti. Moci. My se nemusíme spolehat na sebe. Milost je obrovská síla a obrovská moc, která působí. A zase apostol Pavel nejenom na začátku toho života, ale během celého svého života tu moc milosti prožíval.

[22:09] A třeba první korinským, třetí kapitola, desátý verž, říká, podle milosti, která mi byla dána, jako rozumný stavitel jsem položil základ a druhý na něm staví, že on si byl vědomý, že Bůh mu dal dar a dává mu milost a podle toho, co on mu dal, tak on podle toho pracuje. Potom to vyjadřuje v první korinským v patnácté kapitole, v desátém verži. Milosti boží jsem to, co jsem. A milost, kterou mi prokázal, nebyla nadarmo. Víc než oni všichni jsem se napracoval. On toho udělal spoustu. Pak se zarazí a říká, ale ne já, ale milost boží, která byla se mnou. Si byl vědomý toho, že ta milost v něm působí, že Bůh prostě v něm vypůsobuje a on na to nasedne nebo se prostě kráčí v těch stopách té milosti a jde a ona v něm působí.

[23:15] Koloským, tam přímo není to slovo milost, ale je to v podobném duchu. Koloským, první kapitola, 29. verž. On tam popisuje předtím službu, kterou koná, jak zvěstuje. Ježíše zvěstujeme, když se vší moudrostí napomínáme a učíme všechny lidi o obrovský úkol, abychom je mohli přivést před Boha jako dokonalé v Kristu. O to se snažím a zápasím tak, jak on ve mně působí svou silou. Takže je to to, co v něm Bůh působí svojí silou, tak on se do toho položí a všechnu svoji sílu do toho dá, aby se to uskutečilo. Takže milost pro službu. My ji potřebujeme přijímat a můžeme za ní prosit a spolehnout se na ní.

[24:16] A když k nás k něčemu Bůh vede, tak to máme dělat. Boží milost je tu na všechno, co budeš v tom příštím školním roce ve službě Bohu potřebovat. To, co je úžasná zpráva, je, že se nedá vyčerpat. Janovo evangelium a na začátku, v první kapitole, když je tam ten oslavný hymnus na pána Ježíše, tak v šestnáctém verši Jan říká, z jeho plnosti jsme byli obdarováními všichni milostí za milostí. A jeden z těch našich učitelů říkal, že to je obraz řeky, která proudí. Teče tam voda a má nevysychající práce, ramen a ta voda teče a teče. A vy tam stojíte na břehu té řeky a díváte se, kolik té vody v té řece je.

[25:21] A ona teče a teče a teče a teče. A to je boží milost. Z jeho plnosti, Ježíše, jsme byli obdarování milostí za milostí. Jedna vlna za druhou. Z tě to, čím nás Bůh chce obdařit. A tak přicházej k pánu Ježíši a prozdaň. Ponur se do ní. Nechej se jí prostoupit. Nechej se jí očistit. Nechej se jí naplnit. Píj z ní. Prostě přijme jí. Nechej si pomoct. A v Janově 15. kapitole je ten nádherný obraz Ježíše jako vinného kmene a nás jako ratolestí, kteří jsme naroubovaní na něj. A ty ratolesti berou tu živinu, kterou potřebují z toho kmene. A ty ratolesti berou tu živinu. Zůstávej v něm. To není jednoduché a nebude to jednoduché. To nikdo neslibuje, že to bude jednoduché.

[26:21] Ale je tady tenhle zdroj, ze kterého můžeš čerbit. A ta třetí oblast je prostě život. Život. A my potřebujeme milost ve svém životě. A vlastně proto ji Apoštol Pavel v těch svojich dopisech přeje na začátku, na konci, protože milost je síla, která ti může dát sílu žít. Někdy člověk nemá ani sílu vstát třeba. A nebo přijdou různé zkoušky, přijdou někdy deprese. A nevím, co všechno můžeme prožívat ve svém životě, ale je tady milost, která může ti dát sílu pro těch pět minut a potom pro těch dalších pět minut, které budeš potřebovat. Milost je síla, která tě může uschopnit k tomu odpustit. Když ti někdo ublížil a je to těžké se na toho člověka podívat, tak jedině milost ti může dát sílu k tomu odpustit a nastartovat ten proces uzdravení nějakého vztahu.

[27:33] Jenom milost ti může dát sílu k učení se, k vytrvalosti. Ona ti chce dávat moudrost. Když hledáš odpovědi, chce tě směrovat. Potřebuješ sílu v rodině, k výchově, ke vztahu. Je tady milost. Ta milost boží, jak už jsem říkal, je nevyčerbatelná. To je ten Jan 1.16. A pak ještě nádherný verš z Pláče Jeremiášovi. a Pláč, taková smutná kniha, Jeremiáš Pláče nad bídou Izraela a nad tím trestem, který potom přišel za jejich řích, ale je tam tahle perla, nebo celý to je perla, ale tahle perla, která tam v tom je, Pláč 3. kapitola 21 až 23. Beru si však k srdci, uprostřed toho Pláče, beru si však k srdci a s důvěrou očekávám, hospodinovo milostrdenství ještě nepomíjí, jeho slitování ještě nekončí, obnovuje se každého rána, tvoje věrnost je neskonalá.

[28:50] Očekávám na tvoji milost, hospodine, na tvoji dobrotu, na tvoji věrnost, které nekončí a které se obnovuje každého rána. Jak už jsem říkal, že to není jednoduché, tak ta milost se častokrát projevuje v naší slabosti. To je ta druhá korinským a dvanáctá kapitola, devátý, desátý verž, kdy Apoštol Pavel měl nějaký handicap ve svém životě, který mu častokrát srážel v tého službě a modlil se za to. A pak od Boha slyšel tuhle odpověď. Ale on mi řekl, stačí, když máš mu milost. Vždyť v slabosti se projevuje moje síla. A tak se budu raději chlubit slabostmi, aby na mě spočinula moc Kristova. Stačí, když máš moji milost. Neboj.

[29:50] A to bych rád, aby jsme slyšeli každý z nás, že nám to Bůh říká. A během toho příštího roku si to můžeme připomínat, že nám to Bůh říká. Neboj. Petře. Nevím, dostate si za to svoje jméno. Neboj. Stačí, když máš moji milost. A tak nám ji všem přeju do toho příštího školního roku. Čerpej zboží milosti a žízní stále. Když se ocitneš v jakékoliv těžké situaci nebo problému, vzpomeň si, že ti Bůh chce dát a že ji pro tebe má. A na závěr, ještě po uzbuzení se pistoli židům, 4. kapitoli, 16. verš, kdy tam říká Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosedenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas. Bůh tě zve. Přistup směle, protože ta milost tam pro tebe je. Amen.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20260830/co-potrebujeme-do-noveho-skolniho-roku-milost · Aktualizováno: 2026-10-16