# Pojď za mnou - s úvodem na křest

> Kázání ze dne 13. 9. 2026, Matouš 4:18-24, David Sláma. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 13. 9. 2026
- **Kazatel:** David Sláma
- **Biblický text:** Matouš 4:18-24
- **Délka:** 25:46
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/media/audio/2026/2026-09-13-pojd-za-mnou-s-uvodem-na-krest-mvb445om.mp3](https://baptisteolomouc.cz/media/audio/2026/2026-09-13-pojd-za-mnou-s-uvodem-na-krest-mvb445om.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:00] Chtěl jsem povědět ještě několik věcí předtím, než ten křest proběhne a přečíst z Biblie, z Božího slova, několik myšlenek, veršů ze čtvrté kapitoly Evangelia podle Matouše, osmnáctý až dvacátý druhý verš. Když procházel Ježíš podle Galilejského moře, uviděl dva bratry Šimona a teď bychom mohli říct tu sestru Lidii, když je tam uviděl. To si tam můžeme doplnit. Šimona zvaného Petr a jeho bratra Ondřeje, tak to by platilo na tatínka. Jak vrhají síť do moře, byli totiž rybáři. Řekli jim, pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidi. Oni hned zanechali sítě a šli za ním.

[1:02] O něco dále uviděli jiné dva bratry, Jakuba ze Bedeova a jeho bratra Jana, jak na lodi se svým otcem ze Bedeem zpravují sítě a povolal je. I hned opustili loď i svého otce a šli za ním. A ještě z deváté kapitoly devátý verš. Když šel Ježíš odtud dál, uviděl v celnici sedět člověka jméne Matouš. Řekl mu, pojď za mnou. On vstal a šel za ním. Pojď za mnou. Když Ježíš začínal svoji službu a pak je během té pozemské služby, co tady byl na zemi, kázal, ukazoval lidem na to, jaký Bůh je, a tak povolával lidi, aby ho následovali. V případě povolání těch rybářů, jak jsme o tom četli tady v tomhle textu, v téhle události, tak to nebylo tak, že to bylo jako blesk z čistého nebe, přijde tam někdo neznámý, řekne jim, pojď za mnou a oni se seberou a jdou za ním.

[2:15] Oni už, že Ježíš tam působil, kázal, tak ho určitě museli slyšet. A to, když ho slyšeli mluvit a to, o čem mluvil a jak mluvil, tak to je bralo za srdce. Viděli nejenom to, jak mluví, ale viděli to, co dělá. A Ježíš dělali zázraky. Uzdravoval lidi, kteří byli nemocní. Osvobozoval lidi, kteří byli svázaní různými zlými duchy. A najednou byli volní a mohli žít normální život. A tak, když ho viděli a slyšeli, tak tušili, že tohle není jenom nějaký takový obyčejný rabi, které ho ználi, nebo které znali, který v tom židovství byli. Protože tenhle člověk mluvil s autoritou. A to, co řekl, tak mělo obrovskou moc. Protože to, co řekl, tak to se dělo.

[3:16] Nebyly to jenom takové nějaké řeči. Že by mluvil o Bohu, ale on Boha znal. To na něm bylo vidět, že ho zná, že to je někdo, s kým žije. A vyzýval lidi k tomu, aby zlé věci, které dělali, o kterých přemýšleli, aby se toho vzdali, aby toho litovali, a aby se vrátili k Bohu celým svým srdcem. Aby Boha milovali celým svým srdcem, aby ho poslouchali. A navíc Izraelci čekali zaslíbeného Mesiáše. Božího pomazaného zachránce. A oni to v něm začali vnímat, v tomhle Ježíši. A tak, když za nimi přišel a řekl jim, pojďte za mnou. Tak říkali, jdeme. Zanechali všechno, co měli, ty svoje sítě, svoje zaměstnání a svoji obrovskou, prostě v tom měli peníze, v těch lodích a v těch sítích.

[4:22] Měli tam i svoje spolupracovníky, Matouš, obrovský výnosné zaměstnání toho celníka, kterému přinášelo veliké bohatství, ale zároveň i izolaci od všech ostatních, protože celníky nikdo neměl rád a najednou je tady někdo, kdo o něho stojí, nechal všeho a šel za Ježíšem. Pojď za mnou. Bylo to osobní pozvání. Pán Ježíš šel okolo, přišel až k ním a povolal je. A stejně podobně v určitém momentu vašeho života, obrazně řečeno, šel kolem vás, Lidě a Šimone, a řekl vám, pojď za mnou. Já chci být s tebou. Chci, abyste byli se mnou. Ježíš volá k sobě, povolal vás a volá do dneska každého.

[5:29] Působí duchem svatým, třetí osoba boží trojce a děje se to takým zázračným způsobem, který nějak nedokážeme dostat do slov, ale když to člověk prožije, tak ví, o co jde. Že když posloucháme kázání nebo čteme Bibli, přemýšlíme o tom, kým byl Ježíš, tak najednou on prostě svým duchem působí a dává se nám poznat, představuje se nám, kým je, kdo je, co pro nás udělal a poznáváme, že je jedinečný, že je Bůh, že nás má rád. Zjišťujeme, že přišel na tenhle svět, nejenom, aby někomu tak odpustil říchy, ale aby mě odpustil moje hříchy. Najednou člověk zjistí, že není úplně v pořádku vůči Bohu, vůči tomu, který ho stvořil, začne vnímat to, že Bůh je a že potřebuje odpuštění a že zemřel na kříži, aby ty naše hříchy očistil, vzal na sebe. A to člověk začne vnímat a pak to prostě prožije, pak to cítí, říká, to pojď za mnou, já chci, aby jsi byl se mnou a já chci být s tebou ve tvojem životě.

[6:59] Co kdyby jsi šel na tu zahradu a dělali jsme ty věci spolu? Já chci být s tebou. Když Ježíš žil na téhle zemi, tak každé to pozvání k následování bylo osobní. Protože přišel za těmi lidmi do konkrétní situace v jejich životech. A bylo tam něco, co seplo. Prostě třeba u toho Matouše, tam je úžasná věc v tom, že ty celníky skutečně všichni nenáviděli, protože to byli kolaboranti, byli to zlí lidi, zloději. Ale to, co mě tam zarazilo, když jsem to četl, tak když šel Ježíš, tak v celnici uviděl člověka. On v něm viděl člověka. On v něm neviděl toho zrádce, toho prostě, na kterým si uplivli a se kterým nechtěli nic mít Ježíš, tam viděl člověka.

[8:08] A přišel za ním do té jeho situace a to, že ho vůbec oslovil a nabídl mu to, to prostě promluvilo k němu, k tomu Matoušovi. Stejně tak jako k těm rybářům a ke každému dalšímu člověku, ke kterému pán Ježíš přišel. A i dnes je to jeho volání velmi osobní, protože on ha zná. Ví, kde se v životě nacházíme, v jaké situaci jsme a ví, jaké otázky řešíme, tak jak jsme to slyšeli v tom svědectví. Prostě zná nás, rozumí nám a přijde a konkrétně... nás oslovuje tam, kde jsme v životě. A přistupuje individuálně, osobně. Není to něco takového, jako, a teď nechtějte, abyste to nevnímali třeba, jako zesměšnění něčeho křes sv. Vladimíra, když se říká prostě, kde nahnali masy do vody a pokřtili je. Nevím, možná, že to mělo nějaký význam, tak doufám, že jsem se nikoho nedotkl tím příměrem, ale prostě je to osobní.

[9:13] A je to to, že je to rozhodnutí. A každý má svůj příběh. Svůj příběh o tom, jak se mu Bůh dal poznat. A když Ježíš říká pojď za mnou, tak co to znamená to pojď za mnou? Je to, tak jako to pozvání je osobní, tak to následování je osobní. Je to pozvání do osobního vztahu. Protože Ježíš chce, aby jsme byli s ním, aby jsme ho mohli poznávat, jaký je, kým je. Aby jsme více a víc chápali jeho bytost a to, co udělal. Aby jsme se učili od něho, jaké jsou jeho hodnoty. Co považuje za dobré a co považuje za to, co není dobré, co je zlé. A to se děje, takže vykročíme za ním, že ho přijmeme.

[10:19] Že mu řekneme, já ti věřím, odpustme, chci jít za tebou, chci žít s tebou a začneme ho následovat. A když čteme Biblii a modlíme se a zase nasloucháme těm různým věcem a kázáním, tak slyšíme jeho hlas, poznáváme ho. Zase je to taky ten zázrak toho, kdy k nám Páne Ježíš mluví svým duchem. Takže je to osobní život s ním, je to učení se toho, že se učíme spoustu nových věcí a dokud budeme na tomhle světě, tak se budeme mít, co učit od Ježíše. Není to tak, že už jsme se naučili nebo se naučíme všechno. On je taková hlubina a tak úžasný a veliký, že celý náš život a celá věčnost nebude stačit na to, aby jsme ho vyčerpali.

[11:19] Že se učíme od něho a učíme se ho poslouchat, nasloucháme mu a to je to další, že to následování si žádá, aby jsme mu naslouchali, aby jsme ho vnímali. Kam teda Ježíš jde? Není to v prvé řadě jenom nějaké přitakání nějakému učení, nějaké filozofii, nějakému systému, ale je to tenhle ten osobní vztah, který potřebujete žít každý den, abyste chápali, abyste vnímali to, kam Ježíš jde, co chce, co dělá, k čemu vás volá. A to se v zase děje modlitbou, čtením Božího slova, nasloucháním, vnímáním, hlasem Božího ducha v našem nitru, v našem srdci, v našem svědomí. Učíme se znát Jeho hlas, protože zároveň do našeho života přichází spoustu jiných hlasů, ať už to je naše srdce, naše touhy, které nejsou vždycky pravdivé, naše představy o tom, jak Bůh jedná, jak by měl jednat, co by měl a neměl dělat.

[12:33] A učíme se slyšet Jeho hlas. A učíme se to rozpoznávat a selektovat to od toho, co je Jeho a co je z nás, nebo co je od Božího nepřítele. A to je proces. To je následování. To pojď za mnou, taky znamená ochotu ho poslouchat. Je to důvěra. A Ježíš ví, kam jde. Ví, kam nás chce dovést. Víš, že život není vždycky bezpečná věc, nebo vůbec není bezpečná věc, protože vždycky v životě můžete umřit, ale Ježíš prostě ví, kudy nás chce vést, ale aby nás bezpečně provedl, tak ho musíme poslouchat. Bez toho to nejde. A když ho neposloucháme, tak si většinou natlučem v životě. Takže pojď za mnou, znamená, ale já potřebuju, aby si mi důvěřoval, a aby si mi v té důvěře poslouchal.

[13:42] Nás pojď za mnou taky znamená odvahu. Odvahu ho poslouchat a odvahu jít za ním. Protože někdy následování Ježíše není jednoduchá věc. Musíme někdy zapřít svoji sobeckou přirozenost. Někdy můžeme snést nepochopení od lidí, a to je od těch nejbližších. Někdy to může znamenat ztrátu prestiže. Někdy to může znamenat to, že si vás přestanou vaši přátelé vážit. Jít za Ježíšem chce odvahu. Odvahu se za něho postavit a říct, ne, já jdu za ním, protože on mi za to stojí. Někdy a v některých částech světa křesťané čelí i fyzickému násilí. Protože jsou lidé, kteří Boha a Ježíše nenávidí. Takže pojď za mnou znamená i být velmi odvážný.

[14:44] Křesťanství není berlička pro staré babičky. Jak si to některý představují. A i ty staré babičky potřebují obrovskou odvahu k tomu, aby dokázali žít život s pánem Ježíšem. Protože i to byla obrovská odvaha, že třeba za starého režimu to byly právě třeba ty staré babičky, které pořád do toho kostela chodili. Ať si komunisti nebo kdo chce, myslel, co chtěl. To byla odvaha. Takže křesťanství není berlička. To chce prostě velikou odvahu, kterou může dát pán Bůh nám. A na téhle cestě, ale zároveň, a to je důležité, si uvědomit a vědět, Bůh slíbil, že když jdeme za ním, tak se o nás postará.

[15:45] Že Bůh, když nás zve, aby jsme šli, tak nám taky chce dát sílu k tomu, aby jsme mohli jít a dojít. Dá nám sílu a chce nám dávat sílu dělat všechno to, co je dobré, abychom za ním mohli jít. Slíbil, že bude s námi, že se o nás postará a že to, co budeme potřebovat, nám zajistí. A já bych teď proto po vzbuzení chtěl přečíst přímo ta slova z Biblie, které to Bůh říká. A tak je můžete vnímat, to zaslíbení, které Bůh dává. Židům, 13. kapitola. A tam je o zajištění, o bezpečnosti toho, že budeme mít i ty věci finanční, které potřebujeme. Nedejte se vést láskou k penězům. Buďte spokojeni s tím, co máte. Vždyť Bůh řekl, nikdy tě neopustím, nikdy se tě nezřeknu. Proto smíme s důvěrou říkat, pán při mně stojí, nebudu se bát, co mi může udělat člověk.

[16:50] A o tom samém mluví pán Ježíš v kázání nahoře, když říká, nedělejte si starosti, o to, co budete jíst, co budete pít, to znamená, že člověk prostě nemá pracovat, aby si vydělal. Ale někdy ty starosti o ty materiální věci nás tak prostě stáhnou k zemi, že přestaneme vnímat všechno ostatním. Ježíš říká, neboj se, pojď za mnou, hledej nejprve moje království, a všechno ostatní ti bude přidáno. Co pak vaše tělo, nebo co pak vy nejste víc než oděv, Vy nejste víc než nápoj a jídlo. Nebojte se, Bůh vás zná, Bůh vám rozumí a On se o vás postará. Nádherné verše v Izaiáši ve 41. kapitole. 8. až 13. verš.

[17:51] A je to řečeno o Izraeli a my to můžeme vztáhnout i na sebe. A ty, Izraeli, můj služebníku, a my si můžete dát svoje jména. Tebe jsem vyvolil. Potom ku Abrahama, mého přítele, tebe jsem vychvátil z končin země, zavolal jsem tě z odlehlých míst a řekl jsem ti, ty jsi můj služebník. Tebe jsem vyvolil. Nezavrhl jsem tě, neboj se. Já jsem s tebou. Nerozhlížej se úzkostlivě, já jsem tvůj Bůh. Dodám ti odvahu, budu ti pomoci, budu tě podpírat pravící své spravedlnosti. A ve 43. kapitole Izaiáše říká Bůh toto. A nyní toto pravý hospodin, tvůj stvořitel, Šimone, Lidie, tvůj tvůrce, neboj se. Já jsem tě vykoupil, povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj. Půjdeš-li přes vody, já budu s tebou. Půjdeš-li přes řeky, nestrhne tě prout. Půjdeš-li ohněm, nespálíš se.

[18:53] Plamen tě nepopálí, neboť já, hospodin, jsem tvůj Bůh. Svatý Izraele, tvůj spasitel. Jako výkupné jsem dal za tebe Egypt, kůž, sebu, dal jsem místo tebe, protože jsi v mých očích tak drahý a vzácný, protože jsem si tě zamiloval. A nádherné ujištění, které pak říká v Novém zákoně a poštol Pavel v epištole Římanům v osmé kapitole. Co k tomu dodat? Je-li Bůh s námi? Kdo proti nám? A i v těch předchozích, i v těchto verších je tam z toho vidět, že to není úplně vždycky jednoduché, ale to zaslíbení, že Bůh tam je. Vždyť On neušetřil vlastního syna, ale za nás za všecky jej vydal, jak by nám spolu s ním nedaroval všecko. Kdo vznese žalobu proti vyvoleným Božím? Vždyť Bůh ospravedlňuje. Kdo je odsoudí? Vždyť Kristus Ježíš, který zemřel a který byl vzkříšen je na pravici Boží a přimlouvá se za nás.

[19:58] Kdo nás odloučí od lásky Kristovi? Snad soužení? Nebo úzkost? Pronásledování? Nebo hlad? Bída? Nebezpečí? Nebo meč? Jak je psáno denně, jsme pro tebe vydáváni na smrt, jsme jako ovce určené na porážku, ale v tom všem slavně vítězíme mocí toho, který si nás zamiloval. Jsem si jist, že ani smrt, ani život, ani anděle, ani mocnosti, ani přítomnost, ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny, ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu, nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu. A pak ještě z té druhé korinským, tam se mi líbí, že ani Apoštol Pavel neprožíval vždycky lehký život, ale tam vnímáme to obrovské vítězství, kterému Bůh dával prožívat.

[21:02] Je to ze čtvrté kapitoli. Tento poklad máme v hliněných nádobách, aby bylo patrno, že tato nesmírná moc je Boží a není z nás. Na všech stranách jsme tísněni, ale nejsme zahnáni do úzkých. Jsme bezradní, ale nejsme v koncích. Jsme pronásledováni, ale nejsme opuštěni. Jsme sráženi k zemi, ale nejsme poraženi. Takže tam je to, i když o něco se snaží naše zkušenosti svět, Boží nepřítel, ale Bůh. A to je nádhera. A tak to bych chtěl, abyste mohli vnímat, že když jdete za ním, tak Bůh vás drží za ruku. Nikdy vás neopustí. a dá vám všechnu sílu, abyste mohli všechno zvládnout, co budete potřebovat. Milí křtěnci, Ježíš se vám dal poznat, pozval vás na cestu za ním.

[22:06] Mohli jste odpovědět na jeho volání a dnes to chcete vyznat ve křtu, že on je vaším bohem, že ho milujete a chcete žít s ním pro něj. A tak vám ještě jednou přeju na vaši cestu s bohem, abyste mohli prožívat jeho blízkost. Aby se vám Bůh dával poznat, abyste mohli prožívat jeho lásku, když něco pokazíte, abyste neváhali a vraceli se k němu, protože on vám chce odpouštět a chce vás vést. Slíbil, že bude vždycky s vámi, že vás ochrání a že se postará. A zvěte k němu další. A my všichni, kteří jsme třeba v Páne Ježíši uvěřili, tak si to znovu můžeme připomenout. Modlit se za křtěnce, abychom Bůh žehnal a děkovat i za to naše pozvání, kde Bůh na té cestě našeho života přišel k nám a pozval nás, aby jsme šli za ním.

[23:11] A jestli tu třeba je dneska někdo, kdo to pozvání už prožil, slyšel to, že ho Ježíš volá, ale ještě se nerozhodl. Tak dneska může být ten den, když se můžeš rozhodnout a říct tak, jak to budeš chtít říct, prostě nějak odpovědět Ježíši. Chci jít s tebou. A možná, že je tady, že vás neznám všechny, tak nevím, jak moc jste seznámení všichni s tím, kým Ježíš je, ale jestli toho chceš o něm vědět víc, tak jsi určitě zvaný do našeho společenství tady vždycky ráno v neděli, do kontaktu, do mládeže, na Fusion. A tam můžeš mluvit s těmi lidmi nebo s tím, koho znáš, aby ti třeba o Ježíši mohl říct víc. Kdo tě rád odpoví na tvoje otázky, bude se ti věnovat.

[24:16] A hledej, protože pán Bůh říká, že ten, kdo ho hledá, tomu se dá poznat. Takže to je nakonec také přání a pozvání. Ježíš je i dnes tady svým duchem a každého zve. Pojď za mnou. Amen. Pane Ježíši, děkuju ti za to, že jsi dobrý, za to, že nás máš rád, každého člověka a že ten tvůj plán pro náš život je ten nejlepší. Tak ti za to děkuju. Děkuju ti za Lidys a Šimuna. Požehnej i tenhle ten okamžik krtu a celý jejich život. A požehnej každému z nás. Amen. Takže teď nastává ten moment a vidíte, krtitelnici a už to Ivan na začátku říkal, ten význam toho krtu, je to symbol toho, co se stalo v našem srdci, jsme uvěřili v Pána Ježíše.

[25:21] Je to symbol toho vlastně také, té smrti toho pohřbu, toho starého života bez Boha a povstání k tomu novému životu s Bohem. Ale očištění a zároveň zmocnění tou silou, kterou Páne Ježíš dává k tomu novému životu. Takže to je ten symbol, ten význam toho krtu ve zkratce.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20260913/pojd-za-mnou-s-uvodem-na-krest · Aktualizováno: 2026-10-16