# Na cestě - život k Boží slávě

> Kázání ze dne 20. 9. 2026, Koloským 1:16, Římanům 11:36; 1 Korintským 6:19n; Matouš 5:13-16, David Sláma. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 20. 9. 2026
- **Kazatel:** David Sláma
- **Biblický text:** Koloským 1:16, Římanům 11:36; 1 Korintským 6:19n; Matouš 5:13-16
- **Délka:** 31:29
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/media/audio/2026/2026-09-20-na-ceste-zivot-k-bozi-slave-mvb4ach7.mp3](https://baptisteolomouc.cz/media/audio/2026/2026-09-20-na-ceste-zivot-k-bozi-slave-mvb4ach7.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:00] Pokoj vám, bratři a sestry, jsem rád, že tady můžeme být spolu. Jsem rád za vás domácí, za vás hosty, kteří jste dneska přijeli a jste mezi námi. Tak vám všem přeju boží požehnání. Taky jsme rádi už za mezinárodní studenty, kteří jsou tu a přejeme vám taky, ať vám pán Bůh tady v Holomouci požehná. A to téma, kterým se chceme nějak zabývat v tomhle roce a příštím roce, dali pán Bůh, tak dnes nějaké moto na cestě. Takže Ježíš nás povolal, každého z nás povolal, nebo povolává a chce povolat na cestu za ním, aby jsme ho následovali, aby jsme žili svůj život s ním, takže ten náš život je taková cesta. Hýbeme se od někud někam a nesmíme zůstat a nechceme zůstávat na místě.

[1:05] A to je taky pohyb a ten, nejenom ten fyzický pohyb, ale toho, že něco jdeme a něco děláme, ale ten duchovní pohyb taky, i kdyby jsme nikam nemohli, i kdyby jsme nic nemohli, i kdyby jsme mohli jenom ležet, tak pořád jsme na cestě za Bohem. A pořád můžeme růst duchovně, pořád ho můžeme víc poznávat, pořád se něco děje. Není to statické ten náš křesťanský život. A nejenom jako jednotlivci, ale i jako zbor se někam hýbeme, někam jdeme. A někdy možná tak pobíháme různě, nevíme, co máme přesně dělat, nebo co všechno bychom měli dělat. Někdy se semkneme jako jeden šik k tomu, aby jsme se prostě zapojili, spojili, udělali něco společně. A tak o tom přemýšlíme, nebo bychom chtěli přemýšlet, o tom, na jaké cestě jsme, kam jdeme, za kým jdeme, proč jdeme.

[2:11] A minulé jsme si připomínali to, že tady právě na téhle zemi jsme jenom poutníci. Nejsme tady doma, jsme cizinci a přistěhovalci, protože náš skutečný domov je v nebi. Respektive až Pánežíš se vrátí, po druhé, až přijde a vezme nás k sobě, bude nová nebe, nová země, a my budeme moct být s ním, navždycky tváři v tvář, v jeho přítomnosti, která je plná slavy, radosti, pokoje, spravedlnosti, která, i kdyby tady na zemi jsme nic neměli, i kdyby jsme o všechno přišli, tak tam budeme mít všechno to, co máme mít. A jsou ty nádherné proroctví o tom, jak prostě, když Ježíš přijde, tak ten chromý vstane a bude běhat jako laň.

[3:13] Vlastně ten, kdo nemůže, tak se bude vznášet na orlých křídlech. Prostě to, co nás čeká, to je ta skutečnost, ke které jdeme, a je nádherná. Takže tady jsme poutníci. Procházíme. Očekáváme Ježíšův návrat. Ale to, že ho čekáme, tak zároveň je motivem k tomu, aby jsme se na něj připravovali, ten návrat. Aby jsme žili posvěcení a aby jsme viděli, že to, jak žijeme tady a teď, tak má smysl, má význam, má obrovský význam pro věčnost. Aby jsme si neřekli, tak čekáme Ježíš, že jsme tady jenom poutníci, cizinci. Prostě nebudeme tady na zemi se příliš ani zabydlovat, ani do nějakých struktůr, dejme tomu, nebudeme mluvit do politiky, nebudeme mluvit do ničeho, protože to, co očekáváme, je nebe a nic nemá velký význam, nic nemá velký smysl, jenom to duchovní.

[4:18] Tak to není pravda. To, jak žijeme tady na zemi, má obrovský smysl a obrovský význam pro věčnost. To, jak čekáme na Pána Ježíše. A i když jsme poutníci, i když jsme cizinci, i když to lepší a to pravé, to skutečné teprve čekáme, tak Ježíš říká, aby jsme neutíkali z tohohle světa. Bůh nás stvořil k tomu, aby jsme s nimi měli vztah díky oběti Pána Ježíše a stvořil nás proto, aby jsme tady žili s určitým cílem. A záměrem. A o tom bude teď několik možná těch nedělí, o tom, jaký je smysl toho našeho života tady na zemi. Jak máme žít tady, na té cestě, po které jdeme. A úplně základně můžeme říct, že právě Bůh nás stvořil k tomu, aby jsme s nimi mohli mít vztah.

[5:18] To je smysl našeho života, že můžeme mít vztah s Bohem. Je můžeme žít, můžeme poznávat živého Boha. A On je s námi. My Mu patříme. Pokud čtete knihu Píseň Šalamounovu, někdy, tak ona je nejenom o tom vztahu mezi mužem a ženou, ale i o tom vztahu obrazně mezi Kristem a jeho církví. Můj milý je můj a já jsem jeho. Nádhera prostě to, že mě Bůh miluje a já můžu milovat jeho, je nádhera. A Bůh nás stvořil k tomu taky, aby jsme ho oslavovali. Aby jsme žili k jeho slávě tady na zemi. Bůh nás stvořil jako obraz, ke svému obrazu. A my ten obraz, boží obraz, máme nést. Aby na nás lidi mohli vidět. A Bůh nás chce přetvářet k obrazu Pána Ježíše Krista, aby na nás On byl vidět.

[6:21] Aby, když se lidi podívají na nás, mohli vidět jeho. Aby jsme tady žili k jeho slávě. To je takový základ toho smyslu našeho, který tady máme. Že jsme tu pro něj. A to, že neseme jeho obraz a to, že ho uctíváme a to, že žijeme pro něho, samozřejmě v sobě obsahuje to, že ho uctíváme i s tím, jak žijeme. I svými činy, i svými slovy. Že tady sloužíme a že druhým lidem ukazujeme na to, jaký je Bůh. Takže tam je to téma naší služby a našeho svědectví o Ježíši. A dneska bych se chtěl ještě dotknout právě v několik aspoň myšlenkách toho základního tématu žít k boží slávě. Protože to je něco, co by mělo být takým základním nastavením našeho života.

[7:26] Tak dřív v počítači byl BIOS. Nevím, jestli to taky ještě dneska. A když jste se do toho dostali, tak jste mohli nějak ovládat ten základ toho počítače. Takže ten BIOS, to, co nabíhá ještě předtím, než se spustí všechno ostatní, z čeho to vychází, tak to ten ten hardware, to musí být tady tahle naše myšlenka. Žiju, nežiju pro sebe, ale jsem tady pro Boha. A nejsem já sám smyslem a cílem života, naplněním všeho, co dělám a proč to dělám. Ale je to Bůh. A chtěl bych přečíst několik míst z Nového zákona, které právě nás pouzbuzují k tomu životu pro Pána Ježíše a které to nějak dokládají, že takhle máme žít.

[8:34] Koloským první kapitola, šestnáctý verž. A tam to ucítě mám špatně napsáno. Tak vidím, že vy. Pozorní, už říkáte šestý, a on to není šestý verš, takže tam se stala tiskova chyba. Je to šestnáct. A tam je taková píseň o Kristu. A tak od toho patnáctého verše už je tam napsáno. On je obraz Boha neviditelného. Prvorozený všeho stvoření, neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi. Svět viditelný i neviditelný, jak nebeské trůny, tak i panstva, vlády a mocnosti. A všechno je stvořeno skrze něho a pro něho. Všechno, co je tady na téhle zemi, je skrze Krista a pro Krista. On je první a poslední.

[9:35] Alfa i omega, smysl, cíl všeho. To, že to existuje, nejenom skrze něho, ale je taky pro něho. A apostol Pavel to potom ještě v epištole Římanum říká v jedenácté kapitole, v třicátém šestém verši, kdy říká vždyť z něho a skrze něho a pro něho je všecko. Jemu buď sláva na věky. Takže Bůh nás stvořil a celé stvoření stvořil skrze Pána Ježíše Krista a pro něj. Aby tady existovalo pro něj, aby ho chválilo, aby ho uctívalo. Samozřejmě to, že jsme padli do hříchu a to, že Boží nepřítel si nepřeje, aby jsme takhle žili a že chce to stvoření a nás odvést od toho a zneužít a zničit, tak je pravda. Ale ten Boží plán je, aby jsme tady byli pro něj.

[10:37] Aby jsme žili pro Pána Ježíše Krista k jeho slávě. V první korinském pak ještě. V šesté kapitole, v devatenáctém verší, je, a píše Pavel toto, či snad nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha Svatého, který ve vás přebývá a který máte od Boha, nepatříte sami sobě. Bylo za vás zaplaceno výkupné. Proto svým tělem oslavujte Boha. Nepatříš sám sobě. Kdo patří sám sobě, říkal jeden kazatel, ten je dňáblův. Ty nepatříš sám sobě, protože Ježíš si tě koupil. Asi jeho. Patříš jemu. A potom ještě hned Páne Ježíš to v kázání nahoře v Matoušově, Evangeliu páté kapitole, říká, že máme činit, že máme být světlem a solí, aby ty skutky, které děláme, viděli lidi okolo nás.

[11:43] A co? Jaký je smysl? A vzdali slávu vašemu Otci, který je v nebi. To je smysl toho, proč žijeme a jak žijeme, jak máme žít. Aby když lidi uvidí to, co děláme a jak žijeme, aby vzdali slávu Bohu. Takže to je ten základ. A potom bych chtěl zmínit ještě zvlášť dva oddíly, které nás k tomu ještě dál povzbuzují. To je z 1. Korinským, z 10. kapitoli, 31. verž. Ať tedy jíte, či pijete, či cokoliv jiného děláte, všecko číňte k božislávě. Tam to máme zase všechno. Cokoliv v životě dělám, děláš. I ty běžné každodenní věci, jako je jídlo a pití, můžeš dělat k božislávě.

[12:45] Jak můžeš jíst a pít k božislávě? Co myslíte? Jak se to dá? Co to znamená? Můžete klidně říct, nějaká odpověď není špatná, že děkujeme. že chválíme Pána Boha za to, že to máme, tak to je jedna věc. Bez něho bychom neměli nic. Ještě vás něco napadne, jak můžeme jíst a pít k Božislavě. Není to jenom to, že jíme a pijeme, tak to není jenom proto, aby jsme nasytili jenom sami sebe, když to je důležitá věc. Ale to, jak to děláme, to může být k Božislavě. Tak tam je jedna věc, kterou jsme říkali, že děkujeme za to jídlo a pítí.

[13:50] Že si uvědomujeme, že jsme závislí na Bohu a že to, co máme, tak je díky Jemu. Že On nás zajišťuje. Že nám dal dostatek peněz, že nám dal zdraví, že nám dává i sociální podporu, že nám dává stát, který na nás myslí, aspoň nějak. Prostě, že jsme vděční, že nereptáme za to, jak je, jaká je bída a jak jsme na tom bytí a jak se jinde mají líp, protože a kdyby, a kdyby. Ale že jsme vděční za to, co máme. A nebojte se, že si toho lidi nevšimnou. Že nenadáváte na systém a na všechny. To neznamená, že zase nemůžeme být nějak hodnotit třeba vládu, abyste to zase nevzali nějak extrémně, ale ten přístup k tomu, že si můžeme uvědomovat, že jídlo a pití není smysl našeho života.

[14:52] Že tady nejsme proto, aby jsme se najedli, napili, pracovali, poradovali a zemřeli. A že se neženeme, že náš život není v tom jenom, aby jsme si vydělali na to, čím, co budeme jíst a pít. Zase to říká páne, že nedělejte si starosti o to, co budete mít na sebe, co budete jíst a co budete pít. Hledejte nejdřív moje království, jeho spravedlnost a o všechno ostatní se Bůh postará. Můžeme boží slávě dělat tyhle věci tím, že se neopíjíme, že se nepřejídáme a zase, že nejsme třeba úplně asketičtí, že se nevykašleme na všechno, ale zase je tam ta vděčnost toho. Hospodinová je země i celá její plnost, všechny ty boží dary, které můžeme přijímat. A v tom kontextu té první korinským, ještě tam bylo to maso obětované modlám a otázka křesťanské svobody a myšlenka ohledu plnosti vůči druhým.

[16:04] Že tím, co dělám a svoji křesťanskou svobodou, kterou mám, nechci pohoršovat druhé a uvádět je do hříchu. Jíst a pít boží slávě, ne sebecentricky. Já mám právo, já můžu, já mám svobodu a nikdo mě o něj nebude ubírat. Takže i ty nejnepatrnější věci, které děláme ve svém životě, můžeme dělat buď bezmyšlenkovitě, anebo se je můžeme učit, protože to není něco zase, co úplně máme v sobě automaticky. ale přemýšlejme nad tím, jak ty obyčejné věci můžeme dělat boží sláve. To, že vstáváme ráno, že se večer můžeme umít, že máme teplou vodu, že máme kde bydlet a tak se můžeme soustředit na Boha. Takže to je tenhle oddíl a potom Římanum ve 12. kapitole a první verž, kdy Apoštol Pavel říká Vybízím vás, bratři, pro boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, bohumilou oběť, to, ať je vaše pravá bohoslužba.

[17:23] Je tam řeč o bohoslužbě, takže zase o tom, že máme nějak úctí. chválit, přinášet slávu Bohu a přiznávat Mu hodnotu. A jak taková bohoslužba má vypadat. A poštol Pavel říká, že tu naši bohoslužbu, kterou konáme, je tak, že dáme Pánu Bohu svoje tělo. Na oltář jako oběť. To je to oběť, která je zápalná, to znamená, je to oběť, která schořela na tom oltáři celá. To znamená, že je řeč o tom, že máme vydat sami sebe, celé Bohu, se vším, co máme, vším, kdo jsme, co jsme. A tady, a poštol Pavel, ještě zdůraznuje to tělo, ten život, ve kterém žijeme, tady a teď. Naše tělo se častokrát na něho působí žádosti a stává se nástrojem hříchu a zlých tužeb.

[18:28] Pavel říká, že takhle nemáme propůjčovat svoje tělo, ale že tak už nemusíme žít, protože Ježíš nás osvobodil, když za nás zemřel na kříži. A naopak, že to svoje tělo, tu svoji existenci v tomto těle máme Pánu Bohu dávat k dispozici do služby, za nástroj spravedlnosti. A zase můžeme uvažovat o tom, co to všechno znamená. Třeba to, že naše ústa, která jsou schopná pomlouvat druhé a která jsou někdy plná hořkosti, reptání a jedu, můžou být nástrojem pomoci, povzbuzeň, podpory a napomenutí. Naše řeč může pomáhat obvazovat rány ztrápených srdce. Říká při slovi, v moci jazyka je život i smrt.

[19:29] A někdy, když člověka zmlátíte, tak to není taková újma, kterou mu můžete udělat, když ublížíte svým jazykem. A naopak, my můžeme uzdravovat. Bůh může skrze ty naše ústa uzdravovat. Jak dobré je a vzácné je slovo v pravý čas, tak je říká při slovi. A Pavel nás povzbuzuje, a tak se modlete za to, ať víte, jak ke komu promluvit svoje tělo. A jedna ta bratrská píseň, ta kancionálka říká, vezmi pane oči mé, vezmi pane ústama, moje ruce, ať slouží tobě. Takže to jsou naše ústa. Mluvit pravdu v lásce. Svědčit o Pánu Ježíši. Naše oči místo žádostivého nebo závistivého pohledu můžou hledět k Bohu a můžou hledět a vidět potřeby lidí, kteří jsou okolo nás.

[20:32] Naše ruce můžou pomáhat, naše nohy můžou jít za druhými a za Bohem. A tak bychom mohli pokračovat a pokračovat v tom, co to znamená. Takže dávej, dávej, dávej Pánu Bohu k dispozici svoje tělo. A používej ho k dobrému, k pomoci a ke službě. Pavel říká, že tahle oběť je živá. To zná zase připomínka toho, že Pánu Bohu dáváme sebe v té realitě toho našeho každodenního života. Protože tou mrtvou obětí bychom mohli nazvat to, kdybychom chtěli sami sebe a svoje srdce a to, co máme, Pánu Bohu místo toho dát dar. Radši, než se budu obětovat, dám peníze. To znamená, že dávat peníze je špatné. A ne vždycky můžeme třeba něco udělat, tak dáme peníze. Ale když to chceme dát místo, nebo radši dám Pánu Bohu prostě něco. Něco za něco.

[21:39] Abych nemusel dát svoje srdce, sám sebe. A to by byla mrtvá oběť. On chce živou oběť. On chce vztáh, on chce tebe, chce mě. Pro ten vztah. Takže je to oběť, která je živá. Je svatá, to znamená, že je oddělená pro Boha a je Bohu příjemná. Bůh se raduje z takové oběti. Je to jako libá vůně, tak, jak je to popsané ve starém zákoně, že když se obětovalo, tak to bylo jako libá vůně pro hospodina. Má z toho radost. Těší se a raduje se z tebe a země, když takhle žijeme. A Pavel právě říká, že taková oběť je teda naše bohoslužba. My pokud Boha chceme uctívat, tak se to týká nejenom našeho zpěvu a modliteb a chvály, ale celého způsobu života. Naše bohoslužba se netýká jenom neděle, ale každého dne.

[22:40] A je název jedné knižky, kterou jsem nečetl, ale znám ten název v anglištině. Díky Bohu za to, že je pondělí. Thanks God, it's Monday. A prostě můžu stát a můžu jít do práce. Můžu stát a můžu jít do školy. A jeden kazatel to nazval bohoslužbou všedního dne. A říká, kdy potom naším chrámem je dílna nebo kancelář, třída a naším oltářem je ponk nebo stůl. Protože všechno, co děláme, můžeme dělat buď jako sobě, anebo všechno, co děláme, můžeme dělat jako Bohu. Můžeme se učit nejenom proto, aby jsme byli lepší, nejenom proto, aby jsme získali spoustu informací a někam kariérně postoupili, ale můžeme to vnímat jako, že to, co mi Bůh dal a kde můžu studovat, můžu studovat, abych mu mohl sloužit.

[23:43] Abych na tom místě, kde jsem byl jeho rukama, abych mohl být pomocí lidem, kterým budu moct sloužit a pomáhat. Ať už jsem lékař, ať už jsem automechanik, nebo ať už jsem opravář, nebo ať jsem prostě prodavač, nebo učitel, nebo žák. Tak tam, kde jsem, můžu to dělat jako pro něj. Nedělám to jenom pro sebe, ale dělám to, můžu to dělat pro Pána Ježíše. Pane, tady jsem, tím, co mám, tím, co jsi mi dal, jak jsi mě stvořil, jaké dispozice jsi mi dal, to jsou tvoje dary. Tady jsem, můžeš mě použít. Pokud je někdo doma a jenom může být doma, tak to je teď jeho dispozice, kterou mu Bůh dává. A i to může použít Pán Bůh. Kdy máš víc času se modlit, třeba máš víc času se s někým bavit, máš víc času s někým třeba telefonovat, ho si psát.

[24:49] Žádné naše položení v životě není náhodou a není tak, aby se to muselo stále předmětem našeho reptání, ale naopak toho, že to můžeme využít. Takže naše bohoslužba všedního dne. A dokonce i ten přístup k práci. Pamatuju si, že jsme měli ve sboru v Chebu jednoho bratra, který dělal údržbáře a ten jeho šéf si všiml to, jak pracuje. A to bylo obrovské svědectví pro toho šéfa, jak pracuje. Že to nefláká. Že to nedělá jenom tak, aby se řeklo, aby se tam něco pošulichalo, 8 hodin v práci, aby se strávilo a pak se mohlo jít domů. On to dělal prostě, jako kdyby to bylo jeho. Tak jsem to vnímal. A bylo to svědectví. Takže jaký máme přístup k práci, jaký máme přístup k učení, nebo k učitelům, ke studentům, spolustudentům.

[25:56] To všechno je naše bohoslužba. Všechno to můžeme dělat, že tím uctíváme Boha, že mu děláme čest tím. Říká Pavel, že to je naše rozumná bohoslužba. A to slovo rozumná, logikos, to se dá... Překládat několika způsoby, říkají vykladači. Buď jako tak, jako logicky, že to odpovídá tomu, co Bůh udělal pro nás, jako přiměřená odpověď. Když Bůh nás miloval, tak my odpovídáme přiměřeným způsobem na Jeho lásku. Ježíš se obětoval, tak my se obětujeme. Nebo v tom smyslu, že ji konáme myslí a srdcem. Oboje se té bohoslužby účastní, nejenom srdce, ale i mysl. A nebo se to dá přeložit slovem duchovní. A toto je vaše duchovní bohoslužba. A tam je takový, bychom řekli, až skoro takový protimluv, nebo oxymoron, prostě duchovní bohoslužba se koná tím, že dám svoje tělo. Vnímáte to?

[27:08] A to jsme u toho, že život náš tady a teď na té cestě má význam. A potom ještě jednu věc, a to je nesmírně důležitá věc, kterou Apoštol Pavel vlastně začíná. A to je motiv. Vybízím vás tedy bratři a sestry pro boží milosedenství. A odkazuje na to, co během těch jedenácti kapitolů napsal. O tom, jak Bůh nás miluje. O tom, jak jsme byli všichni hříšní. Jak jsme všichni ztracení. Ale Bůh poslal Pána Ježíše, aby nás vysvobodil. Aby zaplatil tu cenu za náš hřích. Aby nás vytrhl té moci toho hříchu a vině. A mluví o oběti Ježíše na kříži. Mluví o daru Ducha Svatého, který Bůh poslal do našeho srdce.

[28:10] Který nás jediný uschopňuje k tomu žít pro Boha. Milosrdenství za milosedenstvím. A proto říká Pavel, ještě dřív, než právě mluví o tom, že máme vydávat svoje tělo, tak říká pro milosedenství Boží. A to milosedenství je v množném čísle. Takže jako by v nás vyzýval koukni, podívej se okolo sebe. Vidíš to množství toho milosedenství, který tě Bůh zahrnul. Jenom to, že můžeš ráno ještě vstát a ještě dýcháš. Že ještě dnes je den, kdy můžeš dělat pokání. Že je okolo tebe spoustu krásy a nádhery v přírodě, kterou můžeš vnímat. Že ještě máš ty, kteří tě mají rádi, kterým na tebe záleží. A i kdyby jsi neměl nikoho, tak já jsem tady pro tebe, říká Bůh.

[29:12] Kolik milosedenství máme. A poštol pán říká, rozhlédni se. Nebo popros Pána Boha, aby ti otevřel oči, aby jsi to milosedenství viděl. Protože když ho uvidíme, tak jim budeme překonaním. A pak mu otevřeme svoje srdce. A to bude ta naše přiměřená odpověď, že mu budeme chtít dát sami sebe. Protože do té doby je to jenom něco, kdybych bychom to chtěli žít, jenom něco, co mám. Jenom něco, co musím. Ale Ježíš chce, aby to vycházelo z lásky. Z té jeho lásky, kterou on má pro nás. Takže ta bohoslužba všedního dne vychází z jeho milosedenství. Takže když to schrneme, jsme na cestě. A na té cestě velmi záleží na tom, jak žijeme. A Bůh chce, aby jsme tady žili k jeho slávě.

[30:13] A tak oslavujme Pána Boha vším, co jsme, co máme a co děláme. Samozřejmě, že z toho stereotypu třeba našeho života budeme potřeba vnímat, že nás Bůh chce měnit, táhnout, a aby jsme třeba věci dělali jinak, aby jsme jinak přemýšleli, aby se měnilo naše myšlení. Jinak tím potom v té dvanácté... Kapitule pokračuje, aby se proměňovala vaše mysl. A jsme víc mohli vnímat to, co Bůh pro nás udělal. Ach, z lásky mu chtěli dávat sami sebe. Dávejme Pánu Bohu sami sebe na oltář. Tam, kde jsme, to, kdo jsme a co děláme. A i ty nejvšednější a nejobyčejnější věci. Dělejme jako pro něj. A ještě jedna věc, kterou to má a kterou bych chtěl skončit, je, že tam, kde hledáme svůj život, říká Ježíš, a chceme žít pro sebe, tam ho ztrácíme.

[31:19] Tam, kde ho dáváme Ježíši, tak tam ho teprve opravdu získáme. Kež nám Pán Bůh všem požehná. Amen.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20260920/na-ceste-zivot-k-bozi-slave · Aktualizováno: 2026-10-16