# Na cestě - služba

> Kázání ze dne 27. 9. 2026, Matouš 25:14-30, David Sláma. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 27. 9. 2026
- **Kazatel:** David Sláma
- **Biblický text:** Matouš 25:14-30
- **Délka:** 37:32
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/media/audio/2026/2026-09-27-na-ceste-sluzba-mvb4cbsv.mp3](https://baptisteolomouc.cz/media/audio/2026/2026-09-27-na-ceste-sluzba-mvb4cbsv.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:00] Pokojí vám, bratři a sestry, přátelé, hosté, všichni, kteří tu dneska jste s námi i na internetu, tak ještě i za mě vás srdečně vítám. A než se do toho pustíme, tak jenom zase v krátkosti zopakuju to téma naše, že máme, uvažujeme o tom, že jsme na cestě, na cestě s pánem Ježíšem. On nás povolal, aby jsme ho následovali a když jsme zaslechli to povolání, tak jsme se vydali za ním a ten náš křesťanský život je nějaký pohyb a někam jdeme. Následujeme, není to nic statického, není to jenom ten pohyb toho, že jdeme do kostela nebo do schromáždění, to takhle není myšleno, ale celý náš život směřuje za ním. Je to něco, co je dynamické, co je živé, protože Ježíš je živý Bůh a my ho potřebujeme s ním mít vztah, následovat ho, rozumět tomu, kam jde, co chce a tak je to také dobrodružství, ten náš život s ním.

[1:15] Mluvili jsme o tom, že nejsme tady doma na zemi, čekáme jeho návrat a to je ta pouť, kterou putujeme tímhle světem, tímhle životem. Ale na druhou stranu, to, že tady nejsme doma, neznamená, že máme všechno opustit a už jenom očekávat jeho příchod. Ježíš nás povolal. A poštol Jan, to vyjadřuje ve svém evangeliu 17. kapitole, když se Ježíš modlí, tak říká, že ty učetníky povolal ze světa. To znamená, svět to je taková, mohli bychom říct, sféra existence, která je nepoddaná Bohu. Dokonce proti Bohu je, nepřátelská. A ten její konec je ve věčném zahynutí. Ježíš nás z tohohle povolal k němu ze světa, ale pak se modlí, oni nejsou ze světa, ale jsou ještě ve světě.

[2:21] My jsme tady, žijeme tady a máme tady žít. A máme ten náš život tady a teď má obrovský význam. Pro všechny lidi okolo, kteří okolo nás žijí, i pro tenhle svět, ve kterém ještě žijeme, má význam. A má význam i pro nás a pro věčnost naši. A tak jsme mluvili o tom, že také základní nastavení toho našeho života, té cesty, je, že tady jsme k boží slávi. Nežijeme sami pro sebe, nežijeme jenom sami sobě, ale my jsme tady, aby jsme odráželi boží slávu. Aby na nás bylo vidět, jaký Bůh je. A že to máme dělat vším, co máme, i těmi nejobyčejnějšími každodenními věcmi, můžeme žít k boží slávě. A v tom základním nastavení toho života k boží slávě, k tomu patří služba naše, protože zároveň to, že jsme pro Boha, že žijeme pro Boha, tak mu sloužíme.

[3:26] A to, že jsme tady jako svědectví pro lidi okolo nás. Že to jsou dvě téma, které jsou teď před námi. Služba a svědectví. Tak aspoň nějak obecně o tom budeme mluvit. A dneska je to téma o službě. K tomu bych rád přečetl z Matoušova Evangelia podobenství o hřivnách. Je to 25. kapitola Evangelia podle Matouše, 14. verš až 30. Tak to můžete sledovat. Ježíš říká tohle podobenstvím. Bude tomu, jako když člověk se chystal na cestu. A Pán Ježíš mluví o svém druhém příchodu. A to je zase, že očekáváme ten náš pravý domov. přijde a to očekávání není se založenýma rukama.

[4:28] Tak o tom tady mluví pán Ježíš. Bude tomu, jako když člověk, který se chystal na cestu, zavolal své služebníky a svěřil jim svůj majetek. Jednomu dal pět hřiven, druhému dvě, třetímu jednu. Každému podle jeho schopnosti a odcestoval. Ten, který přijal pět hřiven, i hned se s nimi dal do podnikání a vyzískal jiných pět, tak i ten, který měl dvě, získal jiné dvě. Ten, který přijal jednu, šel, vykupal jámu a ukryl peníze svého pána. Po dlouhé době se pán těch služebníků vrátil a začal účtovat. Přistoupil ten, který přijal pět hřiven, přinesl jiných pět a řekl Pane, svěřil jsi mi pět hřiven, hle, jiných pět jsem jimi získal. Jeho pán mu odpověděl, správně, služebníku dobrý a věrný, nad málem jsi byl věrný, ustanovím tě nad mnohým, vejdi a raduj se u svého pána.

[5:34] Přistoupil ten se dvěma hřivnami a řekl, pane, svěřil jsi mi dvě hřivny, hle, jiné dvě jsem jimi získal. Jeho pán mu odpověděl, správně, služebníku dobrý a věrný, nad málem jsi byl věrný, o, děkuji, to je úžasné, a nad málem jsi byl věrný nad mnohým tě ustanovím, vejdi a raduj se u svého pána. Přistoupil i ten, který přijal jednu hřivnu a řekl, pane, poznal jsem tě, že jsi tvrdý člověk, sklízíš, kde jsi nesel a sbíráš, kde jsi nerozsypal. Bál jsem se a proto jsem šel a ukryl jsem tvou hřivnu v zemi, hle, zde máš, co ti patří. Jeho pán mu odpověděl, služebníku, špatný a líný.

[6:36] Věděl jsi, že žnu, kde jsem nezasel a sbírám, kde jsem nerozsypal. Měl jsi tedy dát mé peníze peněžníkům, abych přišel a to, co mi patří, si vybrali s úrokem. Vezměte mu tu hřivnu a dejte tomu, který má deset hřiven, neboť každému, kdo má, bude dáno a přidáno. Kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má. A toho neužitečného služebníka uvrhněte ven do temnot, tam bude pláč a skřípení zubů. Rád bych, aby to bylo také povzbuzení pro každého, kdo slouží a pro ty, kteří uvažují o služby nebo ještě neslouží, nebo prostě různě se rozmýšlí, co a jak dělat. Tak aby to bylo povzbuzení k tomu, aby sloužili. A aby to někdo třeba nebral jako také, sloužím a ještě po mně chceš další službu a ještě abych makal, a ještě abych makal. Tak já už na to nemám. Tak doufám, že tenhle, tenhle to bych nechtěl, aby to takhle někdo zavnímal.

[7:45] Služba. Ta má svůj úkol. A to zadání toho úkolu v tomhle podobenství, které pán Ježíš vyprávěl, protože ten pán svěřil majetek služebníkům. Tak v Biblii je hodně o ekonomice. Tady taky. Svěřil jim peníze. A Ježíš se neštítí tady toho, těhle věcí. Tak je na okra jenom. A oni s tím majetkem měli hospodařit, dokud se nevrátí. A měl z toho být zisk. Pán Ježíš je pánem z tohohle podobenství. Odešel k otci do nebe a vrátí se zpět. A nám, jako svým služebníkům, každému, kdo mu patří, svěřil určité věci, se kterými máme hospodařit. Máme s nimi pracovat. tak, aby z toho Bůh měl zisk.

[8:48] Aby to, co do nás vložil, to, co nám dal, se rozmnožilo. Pán Bůh nám nedává věci jenom proto, aby jsme je spotřebovali. Ale to, co chce, je, aby se to rozmnožilo, aby se to zužitkovalo. Takže to je zadání. Bůh ti dal něco a očekává, že s tím budeš dělat to, aby toho bylo víc. Aby se to rozmnožilo. Zároveň ale to má určité vybavení. A to je to, co nám Bůh dává. To, co ten pán svěřil těm služebníkům. On není takový pán, který by řekl, tak a teď se snaž a ukáž, co umíš. A teďka tak jako čekal, jak my se tady trápíme a co tak dokážeme vypotit z toho svého života a vyždímat.

[9:52] Když Bůh má pro nás nějaký úkol, tak nás k tomu vybaví. Vždycky. Nechce po nás nic, co by nebylo možné. Když nám dává úkol, tak nám s tím úkolem dává obdarování, dává nám zajištění, dává nám sílu. Všechno, co pro to, co po nás chce, budeme potřebovat. Takže nejenom zadání, ale vybavení, které k tomu, které službě je. V tom podobenství to byl majetek. A ta hřivna představovala, píšou vykladači, asi šest tisíc denárů. Tak to si nedokážeme nějak moc představit, co to je šest tisíc denárů. Ale aspoň tak nějak zhruba vždycky ty odhady jsou jenom hrozně orientační. A každý by to možná odhadl nějak jednak. Já jsem se pokusil takhle to odhadnout. Když denár byla denním mzda nádeníka, tak bychom to mohli spočítat, že to je obnoz za sedmnáct let práce. Ta jedna hřivna.

[11:02] Kolik vyděláte za sedmnáct roků? Když bychom brali neprůměrnou mzdu, ale minimální mzdu, 22 400 korun, která dneska je, tak by to bylo asi 4 700 000. A to jsme na té polovině, to je průměrné. Takže to jsou docela velké peníze. A to je jenom ta jedna hřivna. Takže i tomu služebníku, kterému dal jenom jednu, dal vlastně obrovský kapitál, velký kapitál. A na tehdejší dobu, možná, že dneska 4 miliony ještě nejsou tolik, ale na tu tehdejší dobu to byly velké peníze. Takže si nemohl stěžovat ten jeden služebník, že já jsem dostal jenom jednu. Protože i ten, co dostal tu jednu, dostal obrovský kapitál. Co ta hřivna představuje?

[12:03] A dneska to slovo hřivna nebo talent se přeneslo. Tak máme určité, to říkáme jako metaforicky, že máme každý nějakou hřivnu, každý máme nějaký talent, který jsme dostali. A původně to byly ty peníze. Takže o tom pořád ještě můžeme uvažovat jako o penězích. Ale můžeme to převést na té obecnější roviny, že určitě každému z nás Pán Bůh dal nějaké obdarování. A o tom jsme mluvili i v té první korinském, když jsme probírali tu dvanáctou, čtrnáctou kapitolu. A minimálně to, co každému z nás Pán Bůh dal, kdo mu patří, je spasení. Je věčný život. Je to málo? Je to obrovský kapital, který jsme dostali. Máme nový život, který má obrovský potenciál. Prostě boží život to není ten náš život, ale to je...

[13:06] Ta síla, ta obrovská moc, která je boží. To, co je nádherné, to, co je čisté, to, co je krásné, to, co je dobré, čist, spravedlivé. A to pán Bůh vložil do našeho života, do našeho srdce. Dal nám nový život. Investoval do nás. A očekává, že tenhle nový život, který do nás investoval, donese zisk. Že ho nespotřebujeme jenom pro sebe. Má se to rozmnožit. Můžeme někomu dalšímu ukázat na pána Ježíše, aby o něm začal přemýšlet. Aby možná to začalo u nás a u toho desátého člověka, od kterého bude slyšet svědectví, ten člověk najednou, to u něho se cvaklo a on se obrátil. A ten život, který jsme dostali, se rozmnoží.

[14:09] Protože tady bude nový život, z toho nového života, který je. A to je nádhera, kterou nám Bůh dal. Že máme život a ten život se může rozmnožovat. Pokud rádi něco pěstujete, nebo sázíte, nebo sledujete, jak něco roste, tak to je fascinující věc. Zasadíte malinké semínko a malinkou rostlinku a ono to potom vyroste, rozmnoží se to a má to tolik semen v sobě, že to stačí na takovou spoustu dalších rostlin. Bůh to vložil do té přírody, že prostě ten život je bohatý, překypuje. Prostě je to něco, co není zkoupého. Tak Bůh, když do nás vložil život a nádhernou věc, prostě něco, co pulzuje, co je krásného, tak se to může rozmnožovat.

[15:10] Takže to je ta hřivna, kterou nám Bůh dal každém. A ten život, který do nás Bůh vložil, se můžeme investovat do druhých lidí, že se za ně můžeme modlit, že je můžeme podporovat a pomáhat jim v jejich životě s Bohem nebo v jejich službě. Pomáhat těm, kteří nedávno uvěřili v Pána Ježíše, protože oni potřebují podporu a péči. Jsou jako to novorozeně nebo ta nová rostlinka, která potřebuje opečovávat, zalévat, ochraňovat před žárem nebo před tím, aby něco sežralo. A my můžeme investovat ten život, který do nás Bůh dal, do těch druhých. A podporovat je v češtích chvílích, ukazovat jim na to, jaký Ježíš je, protože už máme něco za sebou v tom duchovním životě. A tak, když třeba přijde někdo, kdo prožívá nějaký problém nebo se potýká s nějakým hříchem, tak můžeme říct, ano, to znám, to už jsem prožil, tím jsem prošel, neboj, to přejde, to přejde.

[16:21] Pojď, budeme spolu, budeme se modlit, prostě jsem tady pro tebe. A ten život se může rozmnožovat. A můžeme jim ukazovat, jak sloužit, jaké hlouposti jsme v životě udělali a kde jsme si narazili, prostě a sdílet to, protože víme, že to už potom třeba nemusí zopakovat. Samozřejmě, že někdy ty mladí prostě jdou a mladí ve víře a potřebují si to vyskoušet sami a tak si potřebují někdy zkoušet, tak to nejde, ale my tam můžeme být, aby potom tam byl někdo, ke komu se můžou obrátit. Takže ten život, ten život se může rozmnožovat, může pulzovat. A tou hřivnou může být jakékoliv obdarování a nadání, které máme, které nám Bůh dal.

[17:23] A my to můžeme využívat. A to je opravdu cokoliv. Máš školu, to je hřivna. Máš práci, to je hřivna. Jsi nezaměstnaný, i to je hřivna svým způsobem. Protože v té situaci, ve které seš, tak pán Bůh ji možná dopustil, možná i to nebylo jeho vinou, možná to bylo tvojí vinou, mojí, to bylo zavinění třeba někým jiným, ale je to situace, kterou Bůh může proměnit, kterou může použít k dobrému, kterou může rozmnožit. A ty v té situaci, ve které seš, z toho může vzejít užitek. Máme Boží slovo, máme zaslíbení, máme svědectví, prostě cokoliv, co máme, můžeme rozmnožit. A můžeme to dát panu Bohu, aby to posloužilo, tak jak jsme o tom mluvili minule.

[18:26] Máme byt možná malý, možná velký, ale to je hřivna. Protože ten byt můžeme otevřít. A možná ne vždycky a ne prokaž třeba při různých příležitostech, ale někoho třeba můžeme pozvat. Na oběd, na návštěvu. Někoho nechat přespat. To jsou věci, které máme jako hřivny a můžeme je pánu Bohu dávat. A tím, co máme, tak tím můžeme sloužit. Pomáhat, být světlem a svědectvím. A potom jsou to ty duchovní dary, které jsme dostali, jak o tom se píše třeba v Efeským nebo v Římanům, v té první korinským a první Petrova, čtvrtá kapitola, desátý verš. Tam říká Petr říká, každý, ať slouží druhým tím darem milosti, který přijal, tak budete dobrými správci boží milosti v její rozmanitosti.

[19:38] A zase tam říká o tom, že my jsme správci toho. A to je důležitá věc. Vidět, že všechny ty dary, které jsme dostali, i všechny věci, které máme, tak v podstatě nejsou to, že je to dar. Je to dar od Boha. A my jsme správci těch darů, které můžeme investovat někam. Tady u toho je dobré si všimnout, že ten pán v tom podobenství dal každému tomu služebníku jiný obnos. A je tam napsáno podle míry jejich schopností. To znamená, že Bůh nás zná každého a každému rozumí, co umí a co neumí, co dokáže a co nedokáže, co ještě snese a co už nesnese. A podle toho každému svěří to obdarování. To znamená, že Bůh nás nepřetěžuje. A ani my nemusíme mít ten pocit toho, že prostě nemůžeme Bohu, nebo že po nás chce něco, co mu nemůžeme dát.

[20:50] Bůh nás nepřetěžuje. On nám dá tolik, kolik toho můžeme zvládnout. A tak se nemusíme ani trápit tím, že toho nezvládneme tolik, co druzí. Někdy máme takovou, takovou dobrou vlastnost, pokud ji máte, já ji někdy mám, se porovnávat. Ten toho zvládne tolik, ten toho umí tolik a tamten ještě u toho dokázal toho tolik zvládnout. Tak on jo, ty ne. Pokud to není tvoje lenost anebo nějaká vada charakteru, tak ale potom se nemusíš porovnávat. A tohle břemeno můžeš směle odkázat na Boha. A říct, pane, ty jsi mi dal tohle a já budu dělat tohle. Tam tomu si svěřil tolik a on ať dělá tolik, co může. Takže každému z nás dal Bůh něco jiného podle té míry našich schopností. On ví, co zvládneme a nemusíme se porovnávat, že druzí toho zvládnou víc než my.

[21:51] A takže to je úkol, zadání a vybavení. Bůh nám dal úkol a vybavuje nás k němu. S tím úkolem pak přichází hodnocení. A to hodnocení je slovní, takže už tenkrát to bylo velmi progresivní, že dneska se přechází na vysvědčení na slovní hodnocení, tenkrát už to tam bylo. Ta není známka, ale Bůh to vyjadřuje slovně. Při tom hodnocení, co je důležité pro Boha, to při nejmenším ta největší věc, která je nejdůležitější, je věrnost. Od správců, říká Pavel, se očekává věrnost. A nehodnotí se toho, kolik toho získali, kolik toho napracovali, kolik hodinu toho strávili, ne.

[22:54] Ta odměna, kterou pak dostávají, nezávisí úplně na tomhle. Nebo to, že vůbec získají tu odměnu. Žná ta míra, potom ano, ale to, že vůbec získají tu odměnu, tak u obou těch služebníků ten pán jim říká dobře. Služebníků dobrý a věrný, pojď, vejdi a raduj se u svého pána. Oběma říká stejně. A to jeden získal pět hřiven a druhý získal jenom dvě. Ale na to se pán nedíva, že tamten získal x lidí a ten udělal tolik hodin a ten udělal tolik hodin. Ježíš se bude dívat na to, jestli jsi byl věrný v tom, co ti dal. A podle toho to bude hodnotit. A tak zase možná si říkáme, že toho máme málo a že možná druhý jsou lépe obdarování a mají lepší příležitosti.

[23:56] A nebo si řekneme, kdybych jenom tak měl víc odvahy, kdybych tak měl víc času, nebo lepší podmínky, netrap se tím. Protože pán Ježíš se bude dívat opravdu na tvoji věrnost. Válí ty služebníky za to, že byli věrní v tom malém. A možná toho máš málo, ale buď v tom věrný. To, co ti Bůh dává na srdce, jestli to jsou modlitby za někoho, tak buď v tom věrný, že se budeš modlit a že budeš někoho nést na modlitbách. To je svědectví, nebo to je to, že někomu pomůžeš. A nechtějí hned velké věci dělat pro Boha. Chtějí začít tím maličkým. A tak pokud ti někdo svěří v mládeži, nebo v dorostu na scoutu, nějakou maličkou věc, že budeš pamatovat na to, že něco přineseš v každou schůzku.

[25:03] Nebo že tam budeš, aby si třeba otevřel druhým dveře. Nebo po scoutu zametl. Prostě buď v tom věrný. A dělej to jako pro Pána Ježíše. A potom ti bude moct svěřit třeba něco víc. A nebojme se zhodnocovat to, co máme pro Pána Ježíše. Pavel pouzbuzuje Timotea, aby rozněcoval oheň božího daru. To je ten bázlivý Timoteus, který potřebal tolik pouzbuzení. A Pavel ho nepřestává pouzbuzovat. Ve čtvrté kapitole a čtrnáctý, patnáctý verš mu říká Nezanedbávej svůj dar, který ti byl dán podle prorockého pokynu, když na tebe starší vložili ruce. Na to mysli, v tom žij, aby tvůj pokrok byl ve všem patrný.

[26:07] A druhá Timoteova 1 a 6 Proto ti kladu na srdce, aby se rozněcovalo. Oheň božího daru, kterého se ti dostalo vkládáním mých rukou. To neznamená, že máme být nějaký aktivisti, jenom sloužit proto, aby jsme sloužili, jenom proto, že se to očekává, a jenom proto, že to máme dělat, ale že můžeme. A to rozmnožování tím, no to rozohňování tím, že to děláme, ale taky třeba tím, že získáme třeba nějakou zručnost v té věci, kterou máme dělat, pokud se to týká třeba práce rukou. Takže, že budeme zručnější a zručnější v tom, že se podíváme a vyhledáme si na YouTube spoustu nějakých tutoriálu k tomu, aby jsme mohli vztřebat a mohli jsme zjistit, jak se ty věci dají dělat lépe a dobře a jak to zkoušíme a rozmnožujeme to. Že budeme číst, že budeme poslouchat něco nebo prostě to nastudujeme a pak to převedeme do praxe.

[27:15] To, že to nenecháme ladem a třeba nebudeme ty věci dělat jenom už ze setrvačnosti, tak, jak jsme ji vždycky dělali. Takže takhle můžeme to rozmnožovat. Nemůžeme být pišní na to, že jsme něco dokázali. To podobenství, když přijíme příležitosti, říká pán Ježíš u Lukáše, tak ho říká trošku jinak. To podobenství o hřivnách. A ti služebníci, kteří k tomu pánu přichází, tak mu říkají jednu zajímavou věc. A říkají mu, hle, tvoje hřivna získala jiných pět. Ne já, ale hle, tvoje hřivna. Takže konec konců je to Bůh, který když v nás působí, tak je to jeho dílo. A jemu patří sláva. V té první korinském 15. kapitole desátý veři říká Pavel, ještě víc než oni všichni jsem se napracoval.

[28:16] A pak udá pauzu, říká, ale ne já, ale boží milost, která byla při mně. Takže Bůh působí svojí milostí a ten oheň uvnitř nám chce dávat proto, aby jsme sloužili rádi a aby jsme to mohli rozmnožovat a aby to bylo víc nebo bylo to lepší. Takže úkol, hodnocení, ale samozřejmě je tam i odměna. Ty první dva služebníky Páne Žíž chválí. Je určitě moc pěkné, když nás pochválí druzí lidé. A pokud můžete, tak to dělejte. Ale úplně to nejdůležitější je, že nás může pochválit Ježíš. To nejdůležitější je, aby to obstálo před ním a nic nebude znít našim uším a našemu srdci sladčej, než to, když od něho budeme moc slyšet, když se před něho jednou postavíme.

[29:19] Dobře, jsi dobrý služebník, mám z tebe radost. Já jsem to viděl. Všechno, co jsi dělal, jsem viděl. A ani jedna maličkost z toho, co jsi udělal pro mě, jsem nezapomněl. Pojď. Pojď se radovat. Budeme ho vidět tváři v tvář, našeho dobrého Boha, dobrého Pána, plného lásky, milosti a svatosti a budeme moct být s ním. Tam, kde nám setře každou slzu z očí. Až nebude nic, co by kalilo naši radost, nebo co by ji ukončilo. A bude to nevýslovná nádhera. A ta naše služba je nepatrná v porovnání s tím, co nám Bůh chce dát. My si to tou službou nemůžeme koupit ani zasloužit. To je z milosti. To není něco za něco. To je milost. To je jeho dar. A je to bezčíslně krát víc, než to, co pro něho můžeme udělat my.

[30:21] A protože, jak jsem říkal o tom životu, pokud Bůh je život a ten život je v pravdu má v sobě tolik, aby se rozhodl, tak Bůh, když je život s velkým ž, tak to je Boha. a my můžeme mít podíl a budeme moct mít podíl na ně. Samozřejmě, že i ten služebník dostal svoji odměnu. Ale nebylo to něco, co bychom chtěli. Tomu zlému služebníku nakonec berou hřivnu, kterou měl a mají dát tomu, který měl deset. Kdo nesloužil a zakopal to obdarování, tak to smutné je, že nakonec přijde i o to, co měl. A čeká ho strašný trest. Ježíš přikázal, aby toho neúžitečného služebníka hodili ven do tmy, kde bude pláč a skřípění zubů. Já osobně si pod tím pláčem a skřípěním zubů představuju i to, že člověk bude vidět, kolik těch příležitostí měl a bude mu líto, kolik toho promarnil.

[31:28] A nebo bude závidět těm, kteří mají a bude skřípat zubama. Tak si to vysvětluji, já nevím, jestli to je exegeticky správně, ale taková je pod tím ta moje představa pod tímhle. Úkol, hodnocení, odměna, ale pak bych chtěl říct ještě něco o motivu. Když toho třetího služebníka pán Ježíš kárá, tak mu říká služebníku zlý a líný. Proč byl líný? Proč nic neudělal? Protože neměl rád svého pána. To, jak ho viděl, nebylo správné. On ho viděl jako nespravedlivého, zlého člověka. A my, když o Bohu smyšlíme zle, nemáme ho rádi, tak nás to povede k pasivitě.

[32:32] Naopak láska k pánu Ježíši, když vidíme jeho dobrotu a to, co pro nás udělal, tak to vede ke službě. A o tom jsme mluvili i minule, že když máme žít k boží slávě, tak potřebujeme vidět milosrdenství, které nám Bůh dává. Protože z toho vycházíme. Takže tím závěrem bych se vlastně chtěl dostat ještě na začátek, ještě před ten začátek. Ještě, protože než začneme sloužit, je potřeba dobrý motiv. A v tom je nádherné i to, co má teď kontakt, i na celý rok plán, Ježíš v centru. Všechno naš život, naše služba, všechno, co máme, vychází z toho, že Ježíš je pán, Ježíš je v centru, že z něho můžeme čerpat a že z něho můžeme načerpat. A všechno začínáme vždycky tím, co On udělal, to, co On nám dává, kým On je. A to, když nás prostoupí, tak potom budeme moc sloužit.

[33:37] A takže pokud máte někdo těžké srdce na Boha, pokud se na něj hněváte pro něco, nebo vám něco není jasné, nebo máte pocit křivdy od Boha, někdy takové pocity jsou. A když čteme žalmy, tak čtěte žalmy, ale nenechávejte to u toho. I ten žalmista, který to Bohu dává, tak přichází k němu s důvěrou. Ká pane, takhle, já to nechci, pomož mi. Pomož mi s toho. Ukaž mi proč, nebo ukaž mi k čemu. Promluv ke mně. A prostě vemte to před pána Ježíše a poproste ho, aby to vyřešil. Protože dlouhodobě to člověka ničí. Ten takový postoj, pokud má touto myšlenku o Bohu, že Bůh není dobrý.

[34:39] A nedá se s tím sloužit. S takovým postojem. A možná se můžete svěřit někomu, někomu blízkému, nebo někomu, k komu máte důvěru. Můžete to probrat a můžete se za to modlit společně. Takže když to... Schrneme. Páne Ježíš nám svěřil obdarování a chce, aby vydalo užitek. Hospodář jsme s ním, dokud se nevrátí. Jsme na cestě a na té cestě nečekáme se založenýma rukama. Několik otázek, o kterých můžeme přemýšlet. Jaké obdarování nebo jaká všechna obdarování ti Bůh svěřil? Čím můžeš sloužit? A zkus přemýšlet o tom na modlitbě to, co máš. Čím můžeš Pánu Bohu posloužit? A někdy to bude tahle věc a možná příští týden to bude jiná věc, ale můžeš o tom přemýšlet a být k dispozici.

[35:46] Děkuji Pánu Bohu za to, co můžeš dělat. Pokud už něco děláš a sloužíš, tak buď vděčný. Zkus poděkovat za to, co můžeš dělat. A můžeš přemýšlet o tom, co udělat proto, aby jsi to obdarování používal nebo rozvíjel. Jestli je nějaká cesta, jak to můžeš rozvinout, aby to nezůstávalo pořád třeba stejné. Jaký kousíček se posunout. Co ve svojí službě potřebuješ? Nebo právě co ti schází? Možná, že když sloužíš, tak si uvedomeš, že něco k té službě by si potřeboval. Ať už je to nějaká zručnost, schopnost nebo část, nebo modlitba, podpora. A jak to získat? Neboj se říct si Pánu Bohu a neboj se říct si i druhým.

[36:49] Jaký je tvůj pocit ze služby? Jsi věrný, ale vyčerpaný. Nebo věrný a vděčný? Jde to lehce? Nebo prožíváš překážky? Nevím, jak každý to je před Bohem může uvažovat. Jaký je tvůj pocit svojí služby? A pokud úplně to není fajn, tak co s tím? A nakonec ten motiv. Jak vidíš Ježíše? Kým pro tebe je? Takéž nám Pán Bůh i tohle slovo požehna, aby když jdeme za ním, jsme mu mohli sloužit. Amen.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20260927/na-ceste-sluzba · Aktualizováno: 2026-10-16