# Svatost předchází štěstí

> Kázání ze dne 1. 11. 2026, Jozue 7, Pavel Mečkovský. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 1. 11. 2026
- **Kazatel:** Pavel Mečkovský
- **Biblický text:** Jozue 7
- **Délka:** 24:55
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/media/audio/2026/2026-11-01-svatost-predchazi-stesti.mp3](https://baptisteolomouc.cz/media/audio/2026/2026-11-01-svatost-predchazi-stesti.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:00] Bratři a sestry, já bych dneska pokračoval v tom tématu jsme na cestě a minule jsme mluvili za co můžeme být vděční na té cestě. Mluvili jsme taky předtím o zdrojí, který máme, to je náš vztah s Bohem, mluvili jsme o tom, o víře, vytrvalosti na té cestě a když jsme ráno slyšeli ten úvod, tak to jsou ty dvě věci, co máme odrážet, co máme vlastně na té cestě dělat a to je být světky a odrážet boží charakter. A jako dneska budeme mluvit o jednom charakteru, nebo jenom rysu toho charakteru, který máme odrážet. A je to strašně vážné. V tom smyslu, že to je boží svatost. Budeme mluvit o svatosti dneska. Já jsem nedávno četl od Hlery Kreba, teologa, knížku dopisy lidem. A tam vlastně on ten autor popisuje, jako vezme každou knížku Biblé, knihu Biblé, a jako kdyby pán Bůh mluvil k nám skrze to od Mojžíše a tak dále.

[1:14] A u knihy Leviticus, jestli si pamatujete, jestli si to představíte, ona je taková zvláštní ta kniha. Tam je strašně moc detailník instrukcí, jak mají kněží, co mají nosit, jak to má všechno vypadat. Takové, jako kdyby pro nás úplné zbytečnosti. A mi to strašně zaujalo. Proč? On tam býše právě, proč to tam je. Od 25. kapitoli do 40. kapitoli, to tam prostě jsou detaily. říká, abyste si uvědomili, že Bůh ve smíru jde s vámi, jde s Izraelem. A že má vysoké nároky. A že Bůh ve smíru si zaslouží to nejlepší. A to je to, co skrze Leviticus pán Bůh chtěl říct jako o Izraeli. Říká nám, Bůh je svatý a to stejné požado je od nás. A tam je takový krásný citát, bo se jmenuje ten název a tam je Holiness becomes before happiness.

[2:20] Holiness is happiness. Jako svatost předchází štěstí. Svatost je štěstí. My to máme většinou opačně. A ten autor říká, že nejtěžší část a nejvíc nákladná část Božího plánu pro nás je svatost. Že mnoho lidí si myslí, že Božímu kolem je uspokojí jejich potřeby předtím, než je pročistí. A on říká, ale mým cílem je vaše svatost. Budeš-li usilovat o svatost, budeš šťastný. Svatost předchází štěstí, ne naopak. A v židu mi napsáno, usilujte o pokoj se všemi a o svatost, bez ní nikdo nespatří pána. To je zajímavé. Usilujte pokoj se všemi lidmi, ze všemi usilujte o pokoj, ať je pokoj. A pak říká, ale svatost, bez toho nikdo nespatří pána. Takže dneska je to téma svatost. Svatost v našem životě.

[3:23] A je otázka, co se děje, když nežijeme svatě. Nebo když si myslíme, že je všechno v pořádku, že všechno nějak funguje, máme se dobře, spoleháme na to, že to všechno prostě už máme zmáklý, a najednou boom. Něco se prostě zvrtne, něco se dostaví, nějaká těžkost. Víte, nic se neděje náhodně v našich životech. A často nás pán Bůh chce právě skrz nějakou těžkost něčemu naučit, protože svatost předchází štěstí. A já bych chtěl dneska se s vámi podívat do knihy Jozue, do sedmé kapitoli. Takže pokud máte jakoukoliv Biblii, jakékoliv podobě, tak si otevřete Jozue sedmá kapitola. A to bylo procházené, nebudeme to číst jako společně, ale budeme číst jednotlivý verš, když to budeme procházet. A tam je taková otázka z ní, jaká zpráva je horší. kterou dostaneme, když nám je dobře nebo když nám je blbě.

[4:27] Protože někdy spadnout z výšin je daleko horší. A to se stalo Izraeli. A než budeme to číst, tak jenom chci ten kontext. Izrael je do zaslíbené zeměna a daří se mu jako dobře. Podařilo se mu vyhrát jednu z největších bitev, kdy porazili vlastně Jericho. Tam jsou obrovské mohutné hradby, tam byla obrovská euforie. Prostě dobili jsme Jericho, jsme borci, jsme na vrcholu. A hned v tom prvním verši, to je v sedmé kapitole, čteme, že pán Boh je na ně naštvaný. Že je na ně hodně naštvaný. Protože Izrael si myslí, že je všechno v pořádku, všechno je OK, jsme vítězové. Ale pak je velký průšvih. A o tom nikdo neví. A o tom průšviu si dneska budeme mluvit.

[5:29] Takže co se stalo? Budu číst druhý a třetí verš. Když se vrátili k Jozujevi, hlásili mu, není třeba, abychom, aby táhl všechen lid na městečko Aj. Ať vytáhnou jen dva nebo tři tisíce mužů a přepadnou Aj. Nezatěžují tím všechen lid, kdyť je jich málo. Izraelci prostě vidí malé městečko Aj. A říká, není třeba i všichni všichni. My to zvládneme. Nemusíme se připravovat. Izrael je sebevědomý. My jsme borci. A my si musíme uvědomit, kdy se to stalo. Je to po té velké události. Po tom velkém vítězství. A vždycky v našem životě to tak funguje. Když máme něco dobrého, zažíme něco velkého, tak přichází to největší pokušení. Já to zvládnu. A nejmé jsme ostražití. Já to spoleháme na sebe.

[6:32] Čtvrtý verš. Vydalo se z toho lidu na tři tisíce mužů, ale museli před ajskými muži utéct. Ajští mužové z nich pobili asi 36 mužů. Pronásledovali je před branou, až k lomu na stráně pobíjeli. A teďka. Lid ztratil odvahu. Rozplynula se jako voda. Izrael zažívá porážku. Utrpěli těžkou porážku, kterou nečekali. Musíte byli čok. Zajímavé, že tam psáno, jejich odvaha se rozplynula jako voda. A otázka, co se stalo? Co udělali špatně? Je zajímavé, že tady nikde nečteme, že by Jozué nebo Izraelci hledali boží vůli. Že by se modlili, že by se doptávali pána Boha. A pokud by to tak bylo, tak pán Boh by by asi zjevil, že se něco v nepořádku v národě. Že jsou nějaké problémy. Lidé by nezemřeli. A oni se neptali.

[7:33] My to máme zmákli. Oni se neptali po boží vůli. Byli příliš sebevědomí. Brali boží přítomnost, jakože to je automatické. Schválení jejich plánů. Víte, mi tako často funguje podobně. Máme výborné plány. A ten se osvědčil, tak už ani se nemusíme ptát pána Boha, co máme dělat dál. On to potvrdí přece. My jdí na tom úplně stejně. Sebevědomí, borci, známe to. Čekáme, že to pán Boh potvrdí. Ani nevzali sebou trhlu smlouvy, symbol boží přítomnosti. Prostě šli ze své síly. Prohráli. A teďka si představte a přemýšlejte, co by jsme dělali my, kdyby to, do čeho jsme investovali, úplně krachlo. Byli jsme přesvědčeni, že pán Boh je s námi. Co dělal Jozue?

[8:33] Co by jsme my dělali na místí Jozue? Co často děláme? A Jozue přišel k pánu Bohu a šestý až devátý verš. Tu roztrhlo Jozoje své roucho, padl před hospodinovou schránu tváří k zemi. Ležel tak až do večera spolu s izraelskými staršími. Házeli si prach na hlavu. A Jozoje Alkal říkal, ach panovníku hospodine, proč jsi vlastně přivedl tento lid přes Jordán? Chceš nás vydat do rukou emorejců, aby nás zahubili? Kéž bychom raději zůstali na druhé straně Jordánu. Dovolu prosím panovníku, co mám říci, když se Izrael dal na útěk před svými nepřáteli? Až to uslyší Kenánci a ostatní obyvatele země, obklíčí nás, vyhladí nás, vyhladí naše jméno ze země. Co pak učiníš pro své velké jméno?

[9:34] Bože, proč to děláš? Proč jsi nás tady přivedl? Jako co tam slyšíte? Je naštovaný, je tam hněv, mě tam mají zklamání. A obvinňuje pána Boha. Vždycky to, otázka proč je obvinňující otázka. Proč jsi přišel pozdě? Proč to neudělal jsi? Proč jsi Bože nás tady přivedl? Obvinňuje pána Boha. Špatně jsi to naplánovalo. Zajímáme, ani jedna možnost, ani jedna myšlenka, že by něco mohlo být ještě nepořádku třeba s něma. Problém nebyl na boží straně, ale v jeho táboře, mezi Izraelci. Problém nebyl s pánem Bohem. Problém byl s nimi. My často hledáme, pane Bože, proč? Proč ostatní? Co, jaké jsou podmínky?

[10:34] Co, všechno bylo špatně? Ale musíme se ptát, není taky něco špatně s náma? Když nejdou v životě věci, jak by měly být, musíme se ptát, není něco nepořádku s náma? Uprostřed rodiny, církve, kdekoliv? Nemusí to být zjevné ty věci. Ale my se musíme ptát, pane Bože, co nevidím? Co mám vidět a nevidím? To je něco, co by jsme měli, o čem by jsme měli přemýšlet. Se ptáme, co je všechno špatně, co jsme naplánovali, nebo jaké jsou podmínky a co se všechno změnilo. Ale možná se moháme ptát, co nevidím? Co přehlížím? Pojďme dál. Pán Bůh mluví s Jozuem. Desátý až patnáctý vér. Hospodně řekl Jozuovej, vstáň! Co je s tebou, že jsi padl na tvář? Izrael zřešil. Tečka, jednoduchý.

[11:36] Přestoupili mou smlouvu, kterou jsem jim vydal. Vzali z věci proklatý v kladbě, kradli. Zatajili to, uložili mezi své věci. Proto nemohou Izraelci před svými nepřáteli obstát a obracejí se před svými nepřáteli na útěk. Protože sami propady v kladbě. Nebudu s vámi. Jestliže ze svého středu nevymítíte to, co propadlo v kladbě. Pán mu říká, co tady ležíš na zemi? Vstaň a něco s tím udělej. Je čas, aby si hledal příčinu. Je čas začít s tím něco dělat. Je čas se postavit důsledkům. Udělej, co ti řeknu. Protože ten hřích brání tomu, aby byl s váma. Já s váma nebudu, říká Bůh. Víte, pokud pán Bůh nám ukazuje, že je něco v nepořádku, nemá cenu se modlit jenom, ale potřeba vstát a něco s tím udělat. My to pořád nemusíme skoupat, jestli něco není.

[12:40] Ale pokud nám to pán Bůh ukáže, tak vstaň a udělej s tím něco, říká Bůh. Jozef vstál a začíná s tím něco dělat. 16. až 18. verš. Tam je ten proces toho odhalení. Za časného jitra rozkázal Jozuje Izraeli přistupovat po kmenech. www.hradeckralove.org Losem byl označen kmen Judův. Rozkázal, aby přistupovala judská čeleď. Označila byla čeleď Zecharejců. Rozkázal, aby přistupovala zeražská čeleď po mužích. Označil byl Zabdý. Pak rozkázal, aby přistupoval jeho dům po mužích. Označil byl Akán, syn Karmýho, syna Zabdýho, syna Zechorova z pokolení Judova. Když to čteme, proč takovej dlouhej proces?

[13:41] Co pak to pán Bůh nevěděl? Proč neřekl, tento muž to udělal? Proč to nebylo hned? Přemýšleli jste o tom, proč to pán Bůh neřekl přímo? Já si myslím, že pán Bůh dával Akánovi možnost pokáhání a k nápravě. Pán Bůh často věci nám neukazuje hned, dává nám možnosti, aby ty věci se posunuly. Dávala příležité, aby se zastavili. Když se to tak jako ta smyčka se stahovala, jo viděl, tady ta čeleť, tady ta rodina, ož možnost, to jsem byl já. Nic neřekl. Mlčel. Jo, ta smyčka se stahuje. A až je označen Akán, syn Karmího a tak dále, tak najednou v tom devatenáctém verši, budu číst devatenáctý verš, tu vyzval Jozuje Akána.

[14:41] Synu, přiznej slávu hospodinu, Bohu Izraele, a zdej mu chválu. Dosnej se mi, co jsi učinil, nic nezapírej. Řekni, co jsi udělal Akáne. Takhle je prs na něm. A potom Akán teda říká Jozuovi, ano, zřesil jsem proti hospodinu, Bohu Izraele. Učinil jsem toto, viděl jsem, mezi kořistí jeden pěkný šinárský pláž, dvěstě šekelů stříbra, jeden zlatý jazyk, ováze padesáti šekelů, splanul jsem žádostí, vzal jsem to. Je to ukryto v zemi, uvnitř mého stanu, stříbro je ve spod. Tak se přiznal, ne? Otázka je, proč se přiznal. Protože už nemá jinou možnost. Protože už je to odhaleno před celým Izraelem. Sám to nevyznal. Až Jozu je ukázal, tak řekni, co jsi udělal. On ani nezměnil postoj, když už to bylo jasné.

[15:42] Možná měl naději, že se na to nepřijde. Ale pozdě. Víte, to je zajímavé? On se přiznává, vyznává, ale není mu odpuštěno. To je jak u mnoho ostatních. Se přizná jenom, když je chycen. Už to nemůže déle skrývat. To je strašně zajímavé. To je takové tři pozorování. Vyznání bez pokání, opravdové změny je prázdné. Musí nastat změna. Jako je nemůžu říct. Dobře, udělal jsem chybu. A myslet si, příště musí být šikovnější. Musím do líbu kryt. Nesmí mě nikdo chytit. To není vůbec lítost. Načinem. To je lítost kvůli tomu, že jsem byl odhalen. Ne za to, co jsem udělal. A lituji, že jsem byl odhalen. Biblia říká, kdo kryje přestoupení, nebude mít zdar. Ale kdo je vyzná a opouští, dojde z litování.

[16:47] Takže vyznání bez pokání opravdové změní je prázdné. On to říká, on to přiznal, až prostě byl chycený. Nebylo mu to vůbec líto. Ta druhá věc, někdy přes vyznání a odpuštění zakoušíme důsledky. Víte, někdy to nejde odvrátit důsledky. I když je nám odpuštěno, důsledky zůstávají. Ale potom je jako nejsilnější lekces tady z toho procesu. A to je, jak to funguje prostě i u nás. Jak to fungovalo i v ráji. Všimněte. ta postupnost. Viděl jsem, splanul jsem, vzal jsem. Ačka. Viděl jsem ten pláž, to stříbro zlato, splanul jsem žádosti a vzal jsem to.

[17:48] To je vzorec, který funguje u každého z nás. To stejné bylo v ráji. Eva viděla, že to je lákavé, splanula, vzala a tak to pokračovalo. Král David viděl Beršebu, tu ženu, splanul a vzal si ji. Tak to funguje. To máme na tom dalším slajdu. Jakub říká, každý, kdo je v pokušení, Jakub 1, 14, 15, každý, kdo je v pokušení, svádě na váben svou vlastní žádostivostí. Žádostivost pak počne, porodí hřích a dokonalý hřích plodí smrt. Jakub 1, 14, 15. Viděl, splanul, vzal. Dobře, jak končí Akán? Je mu odpuštěno, že jo? Všechno je v pořádku. Tak máme vyníka, ten poje do vězení a Izrael dál bude fungovat.

[18:55] Jak skončil Akán? 22. až 26. verš. Ukamenovali jeho, ukamenovali celou rodinu. Muselo to tak skončit? Vůbec ne. Byl božím záměrem ukamenovat jeho a celou rodinu? Vůbec ne. Jeho záměr byl úplně něco jiného. On mu dával tolik možností. Akáne, ty jsi to udělal. Teď je ten celý ten proces. On mlčel. Nepřiznal. Tady je pozorování, některé pozorování právě ohleně hříchu. Pánu Bohu není nic kryté. Při sloví 15. je napsáno Oči hospodinovi jsou na každé místě. Pozorně sleduje dobré i zlé. A v židům 4.13.

[19:57] Není tvorá, který by se před ním mohlo skryt. Nahé odhalené je všechno před očíma. Jemu se budeme zodpovídat. Jako nebuďme naivní, že se na to nepřijde. Možná lidé to nevidí. Možná jení nejbližší to nevidí. Ale pán Bohu to vidí. A nemůže být s námi. Pokud ty věci se opakují, pán Bohu to vidí. Bohu není nic kryté. Ta druhá věc je, pán Bohu jasně říká, co máme s hříchem dělat. Vyznát, přiznat, opustit. Říká, jestliže doznáváme, on je věrný, spravedlivý, že nám ty hříchy odpouští. Očišťuje nás. Díky Kristu máme odpuštění. My nemáme čekat, až někdo přijde a odhalí nás. Jestliže nám to pán Bohu ukáže, máme to přiznat, vyznat, opustit. A hřích má důsledky. My si to poneseme. Bohužel si to možná nesou taky lidi kolem nás.

[20:58] Protože my jako nehřešíme v nějakém váku. My jsme ve vztazích. A ten náš hřích se může týkat lidí kolem nás. My si neseme důsledky. Neklamte se. Bohu se nikdo nebude posmívat. To člověk zase je to také sklidí. Vzpomněte si na lotovu ženu. Pán Bohu se rozhodl zničit Sodomu. Pro jejich hříchy vyvedl Lota, rodinu. A když se hospodin vyváděl ven, řekl, utež, jde ti o život. Neohlíže se zpět. Znáte ten příběh. A v 26. verši v Genesis 19 je napsáno, lotová žena vyšla ven, šla vzadu, ohledla se, proměnila se v solný sloup. Proč? Jo, můžeme říct, nechtěla se rozloučit s domem, městem, majetkem, nechtěla přetnout... Pouta, strašně moc věcí tam může být. Nevíme. Ale někdo poznamenal, že možná na jim solném sloupě, na jim hrobě by měla by napsáno filozofie, která dneska často funguje.

[22:04] Není nutné brát Pána Boha příliš vážně. Já se mu ohlédnu. On to sice říká, že se nemám ohlédnout, ale já se ohlédnu. Jeden ohlédnutí. Přece se ji nemůže stát. Neklámte se. Bohu se nikdo nebude posmívat, říká mi ble. To člověk zase je to také sklidí. Jako Pána Boha, jako není to, aby, on neříká něco jenom proto, aby to tak nějak říkal. No tím stojí. Jako bereme Boha vážně. Řík oklidní u ní naše nejbližší, to tam máme. Si představte, celá rodina byla ukamenována, včetně děti. Šílený. Ale to je jedno, co tam je. Prostě důležitý je, že ten hřích má nějaké důsledky na mé nejbližší.

[23:10] A je potřeba se s tím vypořádat. Takže když to zhrnu úplně, Pán Boh po nás se svatost. A my si musíme ovědomit, že hřích ovlivňuje nejenom nás, ale lidi okolo. A pokud věci nejedou, jak by měly být, jako ptejme se, jestli něco není v nepořádku v našem životě. řekneme, Pane Bože, je něco, co nevidím, protože hřích omezuje Boží moc v našem životě. Jako nemusíme vždycky za každou cenu něco najít a pitvat se v tom, ale poctivě máme se modlit a ptát Pána Boha. Není něco, co není v pořádku, nepořádku v mém životě? Neexistuje skrytý hřích. Všechno vyjde najevo. Možná ne hned, možná my to nevidíme, ale vyjde to. A pokud to nevyznáme, tak Pán Můk to odhali a důsledky si poneseme sami.

[24:16] Ta poslední věc, co chci říct, berme Pána Boha vážně. Vyplatí se to, protože svatost předchází štěstí. Nenáopak. Usilujte o svatost. Bez svatosti nikdo neuzří Pána. Nám přeju všem, aby jsme viděli věci, které potřebujeme vidět v našem životě. Aby jsme mohli na té cestě, na které jsme právě prožívat tu boží přítomnost, to boží zmocnění k tomu, čemu máme tady sloužit. Amen.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20261101/svatost-predchazi-stesti · Aktualizováno: 2026-11-05