# Z čeho čerpáme - Boží slovo a modlitba

> Kázání ze dne 8. 11. 2026, Matouš 28:20; Jan 15k, David Sláma. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 8. 11. 2026
- **Kazatel:** David Sláma
- **Biblický text:** Matouš 28:20; Jan 15k
- **Délka:** 38:34
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/media/audio/2026/2026-11-08-z-ceho-cerpame-bozi-slovo-a-modlitba.mp3](https://baptisteolomouc.cz/media/audio/2026/2026-11-08-z-ceho-cerpame-bozi-slovo-a-modlitba.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:00] Tak pokoj vám vrací a sestry, přátelé, hosté, jsem rád, že můžeme být spolu. A jak Pavel říkal, že ta mapa je boží slovo, tak já bych ještě potřeboval, aby ta mapa byla na jedlem papíru. A máte rádi ten něco, co můžete vzít a co můžete sníst taky potom. Protože já bych chtěl hodně mluvit o tom, že boží slovo je potrava pro nás. A taky tam zmiňoval, že nejsme na cestě, ale na výletě. Já jsem právě chtěl začít tím, že když jedeme na výlet, tak si bereme... A teď jenom se chci ujistit, jestli je to v pořádku.

[1:00] Mně to zní s takovým echem, tak se na to budu muset zvyknout. Takže když jedete na výlet, tak si berete svačinu. A vy starší budete možná znát takovou tu plechovou krabici hlíníkovou, do které se ta svačina dávala. A my to do dneska máme, do dneska to používáme. Karbenátky nebo řízky se do toho dá, ještě chleba a nějaké ovoce. Tak potom jsme velmi rádi, že tu těžkou krabici, kterou člověk musí níst, s tou napěchovanou svačinou, se někde na nějakém pěkném místě sedne, a rozdělá se to a teď se s toho posilníte na těch zbývajících 50 kilometrů toho výletu. Tak škrtněte tu nulu na konci. My mluvíme o tom, že jsme na cestě, na cestě života s pánem Ježíšem, směřujeme k tomu pravýmu domovu, který nás čeká, nové nebe a nová země.

[2:12] Ale uvědomil jsem si, že jsme se hodně zabývali tím, že na té cestě něco děláme. Něco vydáváme, máme být světlem, máme být svědectvím, máme žít v boží slávě. Je to něco, co jde z nás, ale že potřebujeme taky něco, čím se cítíme, co přijímáme, z čeho bereme sílu k tomu. Protože, aby jsme mohli něco dávat, aby jsme mohli žít pro Boha, tak potřebujeme někde čerpat. Bez toho to nejde. Pokud nečerpáme, nemáme zdroje, tak potom nemáme co dát. A proto jsem chtěl mluvit o těch zdrojích. Tím zdrojem je Bůh sám na prvním místě. A to je naprosto úžasné, protože Pánu Bohu jde o vztah s námi. A my čerpáme z něho samotného, ze společenství s ním. Protože on slíbil, že s námi bude.

[3:13] Že s námi bude každý den, až dokud se pro nás nepřijde, nebo dokud my neodejdeme k němu. V Janovi 15. kapitole je napsáno, že on je vinný kmen, na které my jsme jako ratolesti a čerpáme z toho kmene všechnu mízů, všechnu životodárnou energii, kterou potřebujeme. I když v něm zůstáváme, když ho milujeme a posloucháme. Takže to je primární zdroj. Ale potom bych se chtěl zmínit ještě o čtyřech věcech, které jsou zdrojem posily pro náš duchovní život. A to je boží slovo, modlitba, společenství věřících a večeře páně. Všechny ty čtyři věci se týkají vždycky nějakým způsobem toho společenství s Bohem. Ale chtěl bych o nich mluvit takhle zvlášť. A dneska o těch prvních dvou, to je boží slovo a modlitba.

[4:16] A právě tím, jak z toho můžeme čerpat, jak z toho bereme posilu, z těchto dvou věcí, protože... O Biblii a o modlitbě bychom mohli mluvit se spoustu uhlů pohledu, ale dnes se zaměříme aspoň na něco z toho, jak z toho čerpáme. Takže mapa na jedlém papíru. Pán Ježíš řekl, nejenom chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z božích úst. Nejenom chlebem, nejenom ty karbenátky a řízky, ale boží slovu. V Biblii o sobě mluví jako o pokrmu. Ať už je to ten chleb, nebo a poštol Petr v 1. Petrově mluví o tom, že boží slovo je jako mléko. Pokud jste někdo alergický na mléko, tak i bez laktozoe.

[5:18] Je to prostě ta super potravina, jako je chleba a mléko, kterou potřebujeme a která nás zasytí. A o tom mléku mluví, že to je takové to základní, to, co potřebujeme, když se duchovně narodíme a rosteme. Ale že jak rosteme duchovně, takže boží slovo je taky jak hutná strava. To je Židům 5.14. A je to pro ty, kteří jsou už vyspělí v tom, že dokážou, mají smysly, vycvičené v tom, dokážou rozpoznat to, co je dobré a zlé. Takže je tam to mlíčko, je tam chleba, je tam něco, co je hutná strava, protože v Bibli jsou místa, která jsou někdy těžko stravitelná i pro člověka, který už je třeba dlouhověřící. Ale zároveň třeba mluví o božím slovu jako o medu.

[6:19] A tvoje slovo je sladší než med. A Jeremiáš, a o tom tak mluví, žalmista David o tom mluví, Ezechiel, když mu Bůh dává svitek toho slova a z poselstvím pro Izrael, tak mu říká, aby ho snědl. A říká, když jsem ho snědl, tak v mých ústech byl sladší než med. Boží slovo je něco, co je nádherné, co je úžasné, a co je prostě chutné. A taky se boží slovo připodobňuje k tomu, že to je mana. Izrael, když putoval po poušti, když ho Bůh vyvedl z otrocty Egypta a byl na té cestě do zaslíbené země, tak ho Bůh každý den sytil manou. A u té many je jedna zajímavá věc, že každý den byla čerstvá. A potřebovala být čerstvá až na ten den odpočinku, kdy si nabrali na dvojnásob.

[7:25] Ale nemohli si nic nechat do druhého dne, protože jim to schnělo. A něco z toho je velkou pravdou pro Boží slovo. My potřebujeme nejenom, aby jsme žili z toho, co jsme si kdysi přečetli, nebo před týdnem, před čtrnácti dny, ale to slovo chce být čerstvé. A Bůh z té Boží pekárny prostě vytahuje ten vonavý chleba. Teď vám k tomu dá tu sklenici chladného mléka a namaže ho máslem a medem. A můžete jíst, můžete se sytit každý den něčím, co je čerstvé, co je dobré, co je nové. A to slovo je čerstvé v tom, že je pro tebe. Že to není pro nikoho jiného, je to pro tebe. Bůh mluví k tobě speciálně. Čerstvým způsobem. Takže je to potrava. A pán Ježíš o sobě říká, že on je to slovo. To je na začátku Janova Evangelia napsáno.

[8:26] Ježíš je to slovo, jim se sytíme. Takže tam je to, že zase se vracíme k tomu, že ta posila je z toho společenství s ním. Protože v tom slovu přicházíme k němu. Jak nás posiluje Boží slovo? Roste a sílí náš duchovní člověk. Nejsme jenom tělo, jsme duše a duch, nebo ta duchovní složka naše vnitřní. A ta duchovní složka našeho bytí se sytí duchovní potravou. A tím tou je Boží slovo. My ji potřebujeme. A nedá nám ji nic jiného. Můžete se sytit a to jsou fajn věci, které máme, jako jsou zážitky. A že nám Bůh dává radost ze spousty věcí a spoustu darů. A to jsou věci, které vyprchávají.

[9:30] A které můžou posilnit na chvíli. Ale Boží slovo je něco, co buduje. Na čem rosteme. A co nás naplní a uspokojí. Že roste a sílí náš duchovní člověk. Boží slovo nás posiluje tím, že nám dává naději. Nevím, jestli vám dá moc naději někdy nějaký rozhovor. Možná ano. A zase Bůh nám dává přátelství, kdy z něho můžeme čerpat. Určitě moc naději nemáme z toho, když otevřete internet nebo zprávy. Ale když otevřete tyhle zprávy, tak vám to dá naději. Ukazuje to, jaký Bůh je. Je tam spoustu zaslíbení, které nám Bůh dal o svoji věrnosti, o pomoci, o odpuštění, o ochraně. Je tam nespočet příkladů Božího jednání v životě lidí, o tom, jak Bůh se dokázal v životech konkrétních lidí v historii a ukazuje nám dobrou budoucnost, protože na té cestě jsme do toho nebeského domova.

[10:49] Takže nám dává naději. Boží slovo nás posiluje tak, že to je naše zbraně v duchovním boji. Tak na začátku jsem citoval pána Ježíši, říká, nejenom chlebem bude živ člověk, tak to používá v tom zápase se satanem, v jeho pokušeních. Takže Boží slovo je jako zbraní, která nám dá sílu se bránit lžím, polopravdám, nějakým různým fake news od prostě Božího nepřítele, kterým se snaží nás infiltrovat, naplnit, aby jsme z té cesty sešli, aby jsme nevěřili, aby jsme to nebrali tak vážně, nebo aby nás prostě znechutil, tak Boží slovo je zbraní. Je to pravda, na které můžeme stát, podle které se můžeme orientovat. A stačí někdy prostě říct to slovo a dělá byl prchlá před Božím slovem a před jménem Pána Ježíše.

[11:50] On je to slovo. Posiluje nás tím, že nás vede, to je ta mapa. Ukazuje Boží vůli, ukazuje nám to, co je dobré a co není dobré. Asi bychom mohli pokračovat v tom, jakým způsobem nám dává na té naší duchovní cestě síl. Co posiluje? Je to, jsem říkal, je to potrava pro našeho ducha, který mu roste a sílí, protože pravda posiluje. Prostě zesiluje to vnímání toho duchovního člověka, aby byl silnější. Aby byl silnější pro službu, aby byl silnější pro život. Aby ho jenom tak něco nerozházelo v tomhle světě. Aby zkoušky, kterými Bůh provází ho, nezničily. Ale posiluje našeho ducha, který je odolnější. Posiluje naši duši a mysl. Protože Bůh nás nikde nevyzývá k tomu, aby jsme vyply svoji mysl, ale naopak, aby jsme ji používali.

[12:55] Aby jsme ji používali dobrým způsobem. A když čtete Boží slovo a přemýšlíte o něm, tak je to potrava pro vaši mysl. Jak to Bůh myslel? Proč to říká tak, jak to říká? Jaký Bůh je? A můžete přemýšlet hodiny a hodiny o tom, co se v Biblii píše. Můžete to srovnávat, můžete si k tomu číst věci, přemýšlet o tom, jestli to slovo a jak je relevantní k mojemu životu, k té situaci, ve které žiju, ke zprávám, které poslouchám. Prostě je to obrovský zdroj pro vaši mysl, která se tím sytí, ale která se zároveň obnovuje a posiluje. Protože se posiluje a formuje naše myšlení právě v tom božím myšlení, aby jsme se přibližovali k tomu, jak Bůh myslí a mohli myslet dobře.

[13:58] Informuje naše svědomí, protože naše svědomí není úplně tak, jak je samo o sobě, není úplně dobrým zdrojem, podle kterého se můžeme orientovat. Protože někdo má silné svědomí, kterému toho dovolí víc, a někdo má velmi slabé svědomí, kterému skoro nic nedovolí. A my potřebujeme, aby to naše svědomí bylo informované a formované božím slovem, aby svoboda, kterou máme v Pánu Ježíši Kristu ke spoustě věcem, to svědomí tím bylo osvobozené. A my jsme mohli žít ve svobodě božích dětí. A naopak tam, kde ta naše svoboda toho svědomí je, že já v tom mám pokoj, můžu si dělat, co chci, aby byla formovaná v tom, že si nemůžu dělat, co chci. A že mi to svědomí může ukázat, kde jsou mantinely toho, co už je špatně a toho, co je dobře.

[15:03] Takže posiluje to naše mysl, naši svědomí, našeho vnitřního člověka. A můžeme rozpoznávat, co je z Boha a co ne. A potom posiluje i naši vůli. Protože my se potřebujeme nejenom to číst, ale potřebujeme se rozhodnout, podle toho dělat. A trénuje to naši vůli. A posiluje to naši vůli v tom, co je dobré. V tom, co je spravedlivé. Protože ty věci, které po nás Bůh chce, nejsou lehké. Není jednoduché se obětovat. Není jednoduché žít svůj život, jak jsme zpívali, jenom pro sebe, ale pro druhé. Není jednoduché Pána Boha poslouchat v našem životě. A proto to slovo posiluje i naši vůli, myslím. A když je to posila, tak jak z něj čerpat? Tak asi pro spoustu z vás to nebude nic nového, ale chtěl jsem některé věci zopakovat, aby jsme se povzbudili v tom, jak můžeme čerpat z Božího slova.

[16:13] Nenačerpáme z něj jinak, než tím, že ho budeme číst. A to čtení Božího slova je velmi důležitá věc. A zase tak, aby jsme si nenabrali na celý týden a pak celý týden jenom žili z nějakých zásob. Samozřejmě někdo má hodně času, někdo má málo času. To záleží na každém individuálně. A Pán Bůh nás nebude soudit podle toho, jestli tam ten člověk se dvě hodiny denně modlí a čte si Bibli a já ne, a proto jsem horší křesťan. Takhle Pán Bůh neuvažuje, protože On ví, na co máš. Tak to nesmí nikdy vyrobit nějaké špatné svědomí v nás, ale po vzbuzení k tomu, aby jsme si nacházeli každý den čas. Číst a přemýšlet. My jsme to jenom neprolítli očima, ale by jsme přemýšleli. A jedno staré slovo, které se mi moc líbí a které o tom přemýšlení říká, to je rozjívat.

[17:19] A v tom cítíte to, že se potřebujete mít poklid nějaký na to? A ještě jedno. slovo krásné, už sebrat se a přemýšlet nad tím slovem. První žálm, druhý verze říká oblíbil si boží slovo a přemýšlí o něm ve dne a v noci. A tam je v tom verzi ten vztah, že tam je to dano do protikladu, že nesedává na lavici posměvačů, posměvačů, prostě člověk se, já to přečtu, ten žálm jedna, ten začátek, blaze muži, kteří se neřídí radami své volníků, který nestojí na cestě hříšných, nesedává z posměvači. Nýbrž si oblíbil hospodinu v zákon a tyho zákonem rozjímá ve dne a i v noci.

[18:23] A tam je kontrast v tom, že s kým mám vztahy. A nechci mít vztahy s těmi, kteří prostě své volně hřeší. To zase neznamená, že pohrdáme lidmi, kteří nevěří, to bychom to špatně pochopili. Ale ten vztah on má s tím slovem. Přemýšlí nad ním, rozjímá, oblíbil si ho. Je ne v té přítomnosti těch hříšných, ale je v té přítomnosti toho slova. A přemýšlí nad ním. Má to rád. Marie, matka pána Ježíše, je o ní napsáno, když k ní mluvil anděl a když potom slyšela to poselství od pastýřů, což bylo pro ní boží slovo, tak je tam napsané. A přemýšlela o tom, co slyšela a uchovávala to ve svojí mysli. To, co slyšela, tak to měla ve své srdci, ve své mysli a přemýšlela nad tím.

[19:29] Takže čtěme a přemýšlejme, rozjímejme nad tím slovem. Je dobré, když čteme s modlitbou, aby nás duch svatý vedl, aby jsme tomu slovu mohli rozumět, mluvil k nám. A čtěme s tím postojem chci poslechnout to, co Bůh řekne. Protože Boží slovo není jenom proto, aby jsme toho víc věděli a měli velkou hlavu znalostí, ale je tady proto, aby nás proměňovalo. Je to ta potrava, která nás posiluje. Bůh nám, Oswald Chambers, jeden autor anglicky, říká, že Bůh nám nemůže zjevit další pravdu, dokud jsme neposlechli tu pravdu, kterou už známe. Takže to číst s tím postojem, pane Bože, pomož mi tě poslechnout, je důležitý, aby jsme mohli růst dál, protože bez poslušnosti nemůžeme růst.

[20:32] takže to je to nejzákladnější, co můžeme dělat a jak z toho slova můžeme čerpat. Udělat si čas, aspoň na chvíli denně, číst to, modlit se, přemýšlet a vztřebávat to slovo. Pak o něm můžete přemýšlet během dne, když jedete autem, jedete vlakem, jedete tramvaj, čekáte frontu, tak když vám to Duch Svatý vybaví, tak o něm můžeme přemýšlet. A ta druhá věc je studium. A to si vyžaduje delší čas, asi ho nemáme vždycky, ale i na to, když si uděláme čas, je velmi dobré. Studovat Boží slovo. Jsou některé otázky, které nám můžou pomoci nějak hlouběji proniknout do toho významu toho slova. A takové tři nejzákladnější, aby jsme si položili, když to slovo čteme. Co to říká? Aby jsme hned neskočili do toho, co mám dělat, nebo co to znamená, ale o čem to vlastně je.

[21:36] Protože někdy to můžeme ten význam úplně minout a začneme si do toho vkládat, do toho slova nějaké svoje představy, co to slovo vůbec neříká. Takže nejdůležitější... Jedna z nejdůležších otázek, zamyslet se nad tím, co to opravdu říká to slovo. A potom teprve můžeme, když máme fakta, tak můžeme přemýšlet o tom, co to teda znamená. A až potom můžeme přistoupit k tomu, co to teda znamená pro mě osobně. Jak mám podle toho žít. Nebo můžeme se ptát a přemýšlet, a zase různé texty se dají použít různé otázky, co to říká o Bohu. Jaké věci se tu zvídám o Bohu. A můžete si to vypsat. Je to užitečné, když člověk třeba s tím studiem něco píše.

[22:37] Co to říká o mně, o lidech, o hříchu, o milosti. A je tu nějaké povzbuzení, které můžu přijmout, nebo napomenutí. Potom zase ta důležitá otázka je, a k čemu mě to vyzývá, to slovo. Je dobré si tu otázku poležit, k čemu mě to vyzývá. A nezůstat jenom u toho, ale pak si ještě poležit otázku, a co proto teda udělám. Protože i na to jsme schopni si udělat, k čemu mě to vyzývá. A pak tu Biblii zaklapneme a kázání se líbilo, vše zůstalo, jak bylo. To je jedna taková fráze, která se někdy říká. Takže co udělám? Co s tím udělám? A jsou dvě věci, které dvojí taková aplikace. Jedna je příma, že něco můžu udělat hned teď. Něco, co vím, že se mě dotyká a můžu změnit, nebo přijmout teď.

[23:38] A pak je jaká nepříma, kterou si můžeme třeba o něj přemýšlet a zapsat, nebo že teď to nemluví o té situaci, ve které jsem, ale když se do té situace dostanu, tak udělám to a to. Mluví to třeba o hněvu, teď se nehněvám, ale můžu si říct, tak mám s tím problém, když se příště dostanu do situace, která mě nahněvá, jako mě dneska ráno, kterou jsem nezvládl absolutně, tak první věc, kterou udělám, jestli se se budu modlit. A nevybuchnu. A je to důležité si to říct a potom se k tomu vrátit a prosit Bána Boha o zasílu, aby jsme podle toho jednali. Takže taková příma a nepříma aplikace, kterou můžeme mít. A samozřejmě potom můžeme studovat, tak je dobré mít různé překlady Biblie, konkordance, biblický slovník, komentáře, jsou nejrůznější metody studia.

[24:40] Jedna dobrá kniha, kterou kdybyste si chtěli přečíst o tom, tak je jak číst Bibli s porozuměním. Od návratu domu myslím, že ji máme ve zborové knihovně. Takže to jsou aspoň některé také praktické věci z toho, jak čerpat, protože bez toho to nejde. Protože my bychom někdy chtěli, aby nám to možná Pán Bůh dal, aby nás nasítil, ale bez toho aniž bychom to slovo četli, aby jsme s tím my taky něco neudělali, tak se nenasítíme. Tak je to dobré se v tom podporovat a povzbuzovat. Takže to je Boží slovo a modlitba. Je další prostředek posily našeho duchovního života. A zase stejně jako u toho slova, tak i u modlitby jde o společenství s Bohem, o vztah. Nejde o nějaký plán na prvním místě. Nejde o to, kolik času. Nejde o to, jak moc. Nejde o vztah, jak při slovu, tak při modlitbě.

[25:47] A my máme obrovské privilegium a dár v tom, že nás Bůh slyší, ať jsme kdekoli a že nás slyší kdykoliv. Můžeme s Pánem Ježíšem mluvit a v modlitbě mu můžeme naslouchat. Říkáme, že modlitba je rozhovor s Bohem, tak to není monolog, co se musíme učit, protože my hodně mluvíme. Víme s Bohem a někdy mu v modlitbě málo nasloucháme. Ale Bible není jednosměrný, jenom telefon. Je to to, že potřebujeme se učit taky být v tichu a modlit se a vnímat to, co Bůh nám říká. A jak nás posiluje modlitba? Někdo říká, že modlitba je jako dývání. A vlastně díky oběti Pána Ježíše Krista, protože nás očistil, můžeme skrze Ducha Svatého přistupovat až k Božímu trůnu.

[26:48] A kde je Boží trůn? Je v nebi. To znamená, že my modlitbou máme přístup do nebe. A mně se líbí moc ta myšlenka, kterou jsem slyšel, že a když jsme před tím Božím trůnem a modlíme se, tak to je něco, že se můžeme nadechnout že se můžeme nadechnout ještě jednou tři, čtyři, už to fakt. Že se můžeme nadechnout toho tři nádechy že se můžeme nadechnout toho vzduchu nebe. Tady žijeme prostě v různých problémech a těžkostech, ale tam před Boží tváří u Božího trůnu tam je spravedlnost, tam je pokoj, tam je láska a my v modlitbě máme přístup Božímu trůnu, můžeme se znáte to, když z vás něco spadne, když se můžete nadechnout toho nebo čerstvého dobrého vzdu a to je modlitba.

[27:58] Je to něco, co nás vzpruží, co nás občerství, co nám pomůže. Ne, že by někdy modlitba nebyla i námaha, a zase, aby jsme to nepřehnali, ale je to prostě něco, co nás vzpruží. To posiluje nás to v tom, že to obnovuje naši perspektivu, protože díky modlitbě můžeme vidět víc Boha a méně sebe. Začínáme vidět svoje problémy ze správné perspektivy. Když přijdeme k Bohu, můžeme mu vylévat svoje srdce. Můžeme si být jistí, že kdyby nás nikdo neslyšel na téhle zemi, tak Bůh nás slyší. V žalmu jsou úžasné výroky a jeden z nich je, kdyby mě opustil můj otec a moje matka, hospodin se mě vždycky ujme. Kdyby jsi neměl nikoho na světě a všichni tě zklamali, tak Bůh ne. A můžeš mu vylít svoje srdce.

[29:00] V žalmech jsou žalospěvy, nejenom chvalospěvy, ale žalospěvy. A to, co je na těch žalospěvech zajímavé, jsou modlitby a on začne naříkáním a tím, jak jsou ty věci obrovský těžké pro něj a teď se modlí a říká to Bohu a najednou během toho žalmu se ta atmosféra úplně změní a na konci toho žalmu chválí Boha, říká, Bože, ty jsi můj Bůh. Děkuju. Změna perspektivy. Jenom proto, že jsem modlil. To nás posiluje v modlitbě. Můžeme přijímat ujištění o Boží přítomnosti, o Boží péči. Bůh nás skrze modlitbu může usměrňovat, protože se v jedné knize Dukovní zápas, John White, taková užitečná knižka, u tom usměrnění mluví, že my někdy máme svoje představy, které nechceme moc nahlas říct s Pánu Bohu.

[30:08] Ale zůstávají v našem srdci a v podstatě bychom to chtěli, ale nevíme, jestli to Bůh chce, ale tak, jako říkáme, tak ne, může, co já chci, ale co ty chceš, ale neřekneme mu to nikdy. A potom možná máme někdy na Pána Boha těžké srdce, že tu naši představu nesplnil. Ale on říká, když to Bohu řeknete a řeknete mu to nahlas, tak najednou si uvědomí, to asi není úplně fajn, nebo to přece nemusím chtít, nebo to byla hloupost, že jste mu to řekli, pán Bůh to chce slyšet, protože on to stejně ví, jenom čeká, až mu to řekneme, a k nám říká, vidíš, ale podívej, já ti dám něco lepšího. Takže posiluje nás to, že nás to usměrňuje, pohled na věci, na situace, na lidi, dává nám to naději, posiluje nás to v lásce, C.S. Lewis zase říká, pokud chcete mít rádi lidi, nečekejte, že je budete mít rádi, ale začněte se za ně modlit a najednou uvidíte, že ty pocity budou následovat vaši modlitbu.

[31:24] Takže pokud chcete milovat a chcete posilu v lásce, tak se začněte modlit, začněte se modlit za druhé lidi, i za ty, se kterými třeba máme problém, a najednou zjistíme, že Bůh nás skrze tu modlitbu posiluje k tomu, aby jsme mohli druhé lidi mít rádi. Naděje, poznávání Boží vůle, když hledáme odpovědi na své otázky, poznáváme Boha a pokání. To je to, co nás posiluje a proměňuje a obměňuje, že můžeme vyznávat svoje hříchy. A když se začneme modlit, tak Bůh k nám právě může mluvit a může se začít dotýkat věcí v našem životě, které nejsou v pořádku a může nám pomoct je dávat pryč. Takže modlitba je obrovská posila. A zase je jenom něco málo k těm způsobům modlitby a k tomu bych chtěl použít hlavně verš s efeským šesté kapitoli a osmnáctý verš.

[32:26] A tam je dobré to číst v nějakém jiném překladu než v ekumenickém, protože v tom ekumenickém zaniknou některé důležité věci. Tam je v každý čas se v duchu svadem modlete každou modlitbou, každou vytrvalostí, tam je to slova vším, vždy, každý. A to jsou důležité věci. Ta první nejdůležitější je modlete se v duchu svatém, aby jsme se jim nechali vést. Pán Bůh nám dává svého ducha jako obrovskou posilu. Římanum 8, 26. Děti ani nevíme jak a za co se modlit, ale sám duch přichází na pomoc naší slabosti. A modlitba má být duchem vzbuzená a vedena. Nejsme sami. K tomu z Janova Evangelia Páne Ježíš přidává v duchu a v pravdě. Aby to bylo opravdové, aby to nebyly naučené fráze, ale zároveň v souladu s pravdou, která je zjevená v božím slově.

[33:32] Tak pokračujeme v tom, co říká Pavel. V každý čas, neustále. První tesalonickým 5, 7. říká, bez přestání se modlete. Je dobré mít oddělený tichý čas k modlitbě, ale učit se modlit neustále během dne. S každou vytrvalostí. Nesmírně důležitá věc v modlitbě. Se Páne Ježíš říká to podobenství vdově a soudci. Lukáš 18. kapitola by ukázal, jak je důležité se modlit a neochabovat. Protože i když Bůh prodlévá s pomocí, On chce dát svůj pomoc. Vytrvalost. V každé bdělosti potřebuje mít střízlivý, žít s Bohem ve vztahu, aby jsme se vůbec mohli modlit. A pak, krásné slovo, každou modlitbou. A to nám ukazuje na to, že modlitba má takovou barevnou paletu od stínů.

[34:32] Že to není jenom to, že si kleknete k posteli a sepnete ruce, ale že je to to, když jdete a nakupujete. Že to je to, když máte písemku, tak řeknete Pane Bože, pomož. Prostě učil jsem se, ale mám nejenom okno, ale mám výkladní skříň momentálně. prostě. A... Je to přímluva, je to chvála, je to uctívání, je to hlasitá modlitba, je to tichná modlitba, je to modlitba v osamotě, jak říká Páneš v tom pokojíčku, je to modlitba ve společenství. Prostě modlitba má škálu, nádhernou paletu barev, od stínů, druhů, způsobů toho, jak se můžete modlit. A všechno to můžeme využívat. Pavel říká, každou modlitbou se modlete, protože nás to posiluje. Takže závěr. Bůh nám dal dar svého slova a modlitby.

[35:37] Skrze to nás chce posilovat na naší cestě za ním. Jsou to zdroje. Děkujeme mu za ně a využívejme je. A kdo byste se chtěli zamyslet, tak ještě několik otázek. A můžete si to třeba potom vzít a přemýšlet na tím vklidu doma. Jak vypadá tvůj modlitevní život a čtení Bible? Jak bys to zhodnotil pro sebe? A myslím, že důležitá otázka je, si s Bohem rád? Protože o tom to je o lásce. I čtení písma, i modlitba je o lásce k Bohu. Jsi s Bohem rád? A možná je to, tak říká Pavel to, od nějaké vybočení z té cestek. Tak se můžeme modlit, aby nás Bůh navrátil a obnovil vztah, obnovil násku.

[36:38] Je to spíš nárazová záležitost nebo pravidelná? Jak to máš? Máš nějaký plán? A nebo jsi spíš spontánní člověk, že prostě otevřeš Biblii někde a moc nějaké plány ti nevyhovují? Jaký máš k tomu místo nebo čas? Každý z nás je jiný a je to dobře. A potřebujeme najít to, jak je to dobré v tom našem životě. Na druhou stranu, aby jsi neopomíjel věci, které můžiš. Pokud jsi spontánní, zkus někdy nějaký plán. Obohatí tě to. Pokud jsi plánovač, zkus být někdy trošku spontánní. A v modlitbách, pokud máš jenom svůj zaběhaný způsob modlitby, zkus se modlit jinak. Nebo vzít jiný překlad Bible.

[37:39] Protože jsi třeba zvyklý na ekumenickou nebo jenom jedna dvacítka nebo jenom kralický, zkus to někdy jinak. Možná ti to pomože. Vnímáš v těchto oblastech, co se týče Bible a modlitby, že tě Bůh k něčemu vyzývá, co pro to uděláš. A pokud jsi prožil i v poslední době nějakou, že tě Bůh posílil skrze to, že jsi četl slovo nebo jsi se modlil. Děkuji za to. Protože Pán Bůh si to zaslouží. Takéž nás Pán Bůh v tom posílí a požehná nám, protože to jsou dvě věci, které On dal, aby posílil toho našeho vnitřního člověka. Protože Bůh chce, aby jsme byli silní. Amen.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20261108/z-ceho-cerpame-bozi-slovo-a-modlitba · Aktualizováno: 2026-11-09