# Přemýšlení nad situací Izraele a paralely - Ezechiel 37k

> Kázání ze dne 15. 11. 2026, Ezechiel 37k:1-14, Pavel Mrázek. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 15. 11. 2026
- **Kazatel:** Pavel Mrázek
- **Biblický text:** Ezechiel 37k:1-14
- **Délka:** 42:59
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/media/audio/2026/2026-11-15-premysleni-nad-situaci-izraele-a-paralely-ezechiel-37k.mp3](https://baptisteolomouc.cz/media/audio/2026/2026-11-15-premysleni-nad-situaci-izraele-a-paralely-ezechiel-37k.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:00] Tak já vás si taky pozdravím ve jménu našeho pána Ježíše Krista, který si nás zamiloval a zemřel za nás. Ať už jste mladí, nebo staří, nebo v duchu mladí, všechny vás rád vidím. Olomouc byl židský zbor, který jsem rád navštěvoval, jednak protože jsem tady studoval, a to ještě na biblické, jsem chodil na Blažejské náměstí, na biblické hodiny, Pavel Coufal byl tehda ještě kazatelem. No a naposledy jsem v Olomoucském zboru kázal, to jste se ještě scházeli tam u nádraží v Klarionu, nebo jak se to teď jmenuje, nevím, ten hotel. Takže už je to nějaká řádka let a tak vás rád vidím. Dneska bych spolu s vámi chtěl přemýšlet nad tématem, které je svým způsobem těžké, nebo minimálně ta životní nebo okolnostní situace, ve které se ocitl izraelský národ, o které budu mluvit, byla velmi těžká a přesto si myslím, že může mít některé paralely pro náš život.

[1:04] Tak, ta situace, ve které se Izrael ocitl, byla v podstatě zoufalá. Byla to taková beznadějí. Možná bychom řekli až hořká situace, protože rozdělený národ se postupně ocitl ve vyhnanství a područí cizích národů. A to nemělo jiný důvod, než že přestali uctívat hospodina, než že odpadli od něj, od božího slova a začali si žít, jak chtěli. A tak se ocitli mimo svoji zemi, mimo svého boha, područí cizích národů a byli nucení často uctívat cizí bohy. A do této situace přichází poselství či prododství Ezechielovi. On dostává vidění, které obrazně popisuje stav jeho lidu. Pojďme si tedy podívat do toho prododství, které je zapsáno v Ezechielovi 37. kapitole, budu čist, od prvního do čtrnáctého verše v ekumenickém překladu.

[2:19] Tam je napsáno toto slovo. Spočinula na mě ruka hospodinova. Hospodin mě svým duchem vyvedl a postavil doprostřed pláně, na níž bylo plno kostí. A provedl mě kolem nich. A hle na té plání bylo velice mnoho kostí a byly velice suché. I otázal se mne, lidský synu, mohou tyto kosti ožít? Odpověděl panovníku, hospodine, ty to víš. Tu mi řekl, prorokuji nad těmi kostmi a řekni jim, slyšte suché kosti hospodinovo slovo. Toto praví panovník hospodin těmto kostem. Hle, já do vás uvedu ducha a oživnete.

[3:19] Dám na vás šlachy, pokryji vás svalstvem, potáhnu vás kůží a vložím do vás ducha a oživnete. I poznáte, že já jsem hospodin. Prorokoval jsem tedy, jak mi bylo přikázáno. A zatímco jsem prorokoval, ozval se hluk. Nastalo dunění a kosti se přibližovaly jedna ke druhé. Viděl jsem, jak je najednou pokryli šlachy a svaly a navrch se potáhly kůží, až jak duch v nich ještě nebyl. Tu mi řekl, prorokuj o duchu, lidský synu, prorokuj a řekni mu, toto praví hospodin, přijď duchu od čtyř větrů a zaduj na tyto povražděné, ať ožijí. Když jsem prorokoval, jak mi přikázal, vešel do nich duch a ožili. Postavili se na nohy a byla to představit.

[4:22] Bylo to převelmi veliké vojsko. A potom mi řekl lidský synu, tyto kosti, to je všechen dům izraelský. Hle, říkají, naše kosti uskly, zanikla naše naděje, jsme ztraceni. Proto prorokuj a řekni jim, toto praví panovník hospodin. Hle, já otevřu vaše hroby a vyvedu vás z vašich hrobů, můj lidé. A přivedu vás do izraelské země. I poznáte, že já jsem hospodin, až otevřu vaše hroby a vyvedu vás z hrobů, můj lidé. Ložím do vás svého ducha a oživnete. Dám vám odpočinutí ve vaší zemi i poznáte, že já jsem hospodin. Že já, hospodin, jsem to vyhlásil i vykonal je výrok hospodinů. Tak tolik z božího slova. Prorok Ezechiel se tedy dostal ve vidění na místo, kam bychom možná nikdo z nás nechtěl jít.

[5:30] Uprostřed pláně, údolí se nevyskytovalo nic živého, jen roztroušené lidské kosti. Symbol zmaru, smrti a beznaděje. My víme, že Izraelité věřili, že v kostech je zdroj a síla života. A proto se na mnoha místech ve starém zákoně mluví o chřadnoucích kostech, jako o slabém či odcházejícím životě. Ten popis, který se nám v tomto podobenství nebo v tomto obraze prorodství ukazuje, je, že ty kosti nebyly jen zbavené těla, ale byly velmi suché, což naznačuje, že tam už opravdu nebyl náznak jakéhosi možného života.

[6:37] Když jsou tedy kosti suché a roztroušené, je to stav beznaděje pro život. Je to stav hluboké smrti. A tak si asi mohly připadat Izraelité. Říkali si, není pro nás žádná naděje. Jsme ztracení a je to bezvýchodná a beznadějná situace. Biblické obrazné řeči je údolí také často vyobrazenou jako místo zápasu či místo boje. Místo, kde se odehrávají zkoušky, místo, kde se střetávají armády. Jsou to okamžiky, ve kterých nám není dobře. Zatímco okamžiky strávené nahoře, jsou okamžiky pozbuzení, jsou okamžiky vize, naděje, posily a boží moci.

[7:44] Billy Graham když si řekl, že zážitky prožité nahoře jsou pro naši inspiraci a pro pozbuzení, ale ovoce se pěstuje v údolí. Úžasné prožitky z boží blízkosti a přítomnosti jsou tu tedy proto, abychom nestratili naději. A měli sílu žít tam dole, tam dole v údolí. Tam v těch normálních a běžných situacích, do kterých se dostává každý z nás. Do těch těžkých období života, ve kterých nemáme zalíbení, nebo ve kterých je to těžké. A právě v nich se má projevit ovoce tvé a mé víry. Naší naděje. Dokážu si tvrdit, a sami to poskoumejte, že každý zná, Měl ty okamžiky, ve kterých se cítil s Bohem nahoře, tak jako Petr, Jan a Jakub, když byli s pánem Ježíšem ve chvíli, kdy se proměnil do slávy.

[9:00] Okamžik, veliký a mocný okamžik, ve kterém měli takové zalíbení, že by si tam hned udělali stan a chtěli by tam přebývat, protože to bylo úžasné, co tam zakoušeli. A nebudu taky daleko od pravdy, když každý z nás zakusil údel údolí, ve kterém neměl zalíbení a do kterého by se už třeba nechtěl vrátit. A možná je to zrovna okamžik, ve kterém se v životě nacházíš. Možná, že procházíš těžkou zkouškou, výzvou ve svém vztahu s Bohem, ve své víře, ve své naděje. Nemůžeš najít zaměstnání, nebo si ho těžce musíš udržovat. Máš problém ve svých stazích, ve svém manželství, nebo tě čeká zkouška.

[10:06] Ve škole, ve které si nejseš celajistý, jestli uspěješ. Jsou různé vlasti, o kterých bych mohl mluvit, ale myslím si, že je nám to velice blízké, právě v tom, že tento text mluví osi do situace, ve které to nebylo vůbec jednoduché pro izraelský národ. Je zde řešení pro tu moji beznaději. Je vůbec cesta, jak se dostat z této situace a je vůbec naděje pro mě v tomto životě? Vezechýlově vidění je prorok postaven do situace, kdy se ho Bůh ptá. Mohou tyto kosti ožít? Kdyby se tě Bůh zeptal, můžu změnit tvoji situaci?

[11:10] Může se ta situace proměnit? Co bys mu odpověděl? Možná podobně jako Ezechiel. Můj pane, ty to víš. Tak nevím, jestli je to lišácká odpověď. Odpovědět všemohoucímu a vševědoucímu. Ty pane, to víš, jestli můžou nebo ne. A nebo jestli je to vyznání určité naděje. A já myslím, že 36. kapitola právě svědčí o té naději. Že nejen on to vyznává, ale svým způsobem říká pane, nejen ty to víš, ale ty to můžeš udělat. Protože v té kapitole 36. o 24. verše tam čteme tato slova. Kdy hospodin promluvá, vezmu vás z pronárodů, shromáždím vás ze všech zemí a přivedu vás do vaší země.

[12:18] Pokropím vás čistou vodou a budete očištěni. Očistím vás ode všech vašich nečistot a ode všech vašich hnusných model. A dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha. Odstraním z vašeho těla srdce kamena a dám vám srdce z masa. Vložím do nitra svého ducha, učiním, že se budete řídit mými nařízeními, zachovávat moje řády a jednat podle nich. Pak budete sídlit v zemi, kterou jsem dal vašim otcům, budete mým lidem a já budu vám Bohem. Zachráním vás ze všech vašich nečistot, přivolám obilí a rozhojním je a nedopustím na vás hlad.

[13:19] Rozhojím ovoce na stromech i polní úrodu, takže už neponesete mezi pro národy potupu kvůli hladu. Až si vzpomenete na své zlé cesty a na své nedobré skutky, budete se sami sobě ošklivit pro své nepravosti a ohávnosti. Do té situace, která byla beznadějná a která se z lidského pohledu zdala být neřešitelná, Izrael byl rozvrácen, byl rozmetán, neměl vojsko, neměl zastánce, skončil ve vyhnanství mezi cizím národem, mezi cizím božstvem a nebyla naděje. Do toho vstupuje Bůh a už v té 36. kapitole říká, já sám to učiním. Já vám dám nové srdce. Já vám vložím do sebe nového ducha, svého ducha.

[14:38] A vaší touhou a vaším zájmem bude žít podle mých přikázání a až si rozpomenete na to, jakým způsobem jste žili předtím, tak se sami zahambíte, že jste tak vůbec mohli existovat. Nevím, jestli vám to něco připomíná, ale já si myslím, že tohle je stejně tak popis a prorodství toho, co se stane, když člověk uvěří v Ježíše Krista a dá se mu k dispozici. Ten starý život, ten život, který nedával z božího pohledu dlouhodobě smysl ani význam a byl revoltou či spourou vůči Bohu, skončil a Bůh dal vzrodu něčeho nového. Něčeho, co si nemůže člověk vypůsobit sám. Nový život, nové srdce a nový duch.

[15:46] Hospodin řekl Jezichilvi, mluv těmto kostem prorodské slovo. Boží slovo. A aby to mohl vyslovit, byla důležitá jedna věc. Musel mít víru v to, že co říká, nejsou jeho vlastní výmysly, ale boží úle. A také musel věřit, že to, co bude říkat, Bůh může udělat. A tak mu vlastně říká promluv prorocky do této situace, protože já jsem s tebou, já způsobím ty věci. Věřím tomu, že kdyby Ezechiel tato slova nevyslovil, nebo kdyby mluvil nějaký opak, pak by se nestalo to, co se stalo.

[16:47] Bůh sice mohl ty věci udělat sám a nepotřeboval k tomu proroka. Ale věřím tomu, že si Bůh používá svůj lid jako nástroj, který formuje, který vyučuje a který proměňuje. Takže to nebyla jen nějaký zázrak pro ten národ či pro ty suché kosti, pro ty padlév. Ale byla to škola pro samotného Ezechiela. O tom, co Bůh dělá a o tom, jakou moc mají slova, která jsou vynesena v souhladu s Boží vůli. Řekni to, co ti dávám na srdce a prorokuj. Věřím, že Bible nás učí o důležitosti a váze slov, která promluváme.

[17:48] A myslím si, že je to velmi důležité si to uvědomit. V přísloví je napsáno, v moci jazyka je život i smrt. A kdo je rád používá, nebo kdo ho rád používá, nají se jeho plodu. A toto je jenom jeden ze zhruba stovky veršů, které jsem jenom v kníze přísloví našel o slovech, jazyku a jeho moci. Slova, která mluvím, mají svojí dopad, protože nějakým způsobem odráží to, v co já věřím, anebo nevěřím. Kde je moje naděje, anebo kde je moje beznaděje. A proto je to tak důležité. A řeknete si, ale jak to souvisí se suchými kostmi? No, protože naše slova vycházejí ze srdce. Jinými slovy, to, čeho jsme plní, to, o čím se sytíme, to, o čem přemýšlíme, čemu věříme, ovlivňuje to, jak o věcech mluvíme.

[19:04] A tak to má také vliv na to, jak se k určité situaci postavíme. O čem v poslední době hodně přemýšlíš. Zajímá tě politika, zajímají tě koncesionářské poplatky, tak jseš asi na letné v tuhle chvíli. Protože tě to nenechá chladný. Přemýšlíš o změně práce, tak budeš přemýšlet nad tím, co bys mohl dělat. Budeš udělat určité kroky, budeš sledovat trh práce, budeš sledovat nabídky, budeš je porovnávat, budeš oslovovat, budeš dělat určité kroky k tomu, aby to, o čem teďka v tuto chvíli ve svém mysli a ve svém srdci přemýšlíš se stalo realitou. O čem hodně přemýšlíš, k tomu budeš směřovat svoje kroky, svůj život.

[20:05] Začneš přemýšlet o koupi auta, začneš si číst o autech, dívat se na recenze, dívat se na možnosti, které máš, budeš možná střádat peníze, pak se rozhodneš si to auto třeba koupit i na půjčku a nakonec si ho pořídíš. Tak to začíná. Začíná to v myšlence, jde to skrze srdce a pak to jde do skutků, které se nějakým způsobem realizují. Ale funguje to i opačně v těch negativních slovech. Beznaději a pesimismu. Ovlivňují tvoje další kroky v životě. Protože jestli, že říkáme, nic se nemůže změnit v mém životě, nebo ten náš zbor je stále stejný a jsou tam ti takcí lidé a tací lidé, tam se nic nemůže dít, tam nemůže přijít probuzení stovky dalších lidí.

[21:16] Proč? Protože tomu nevěříš. Protože tvá víra je malá. A nebo je malý Bůh ve tvých očích. Není zde prostor pro boží působení. Ani zázrak. Protože ho ve své mysli odmítáš. Během covidu se stala v Šumperku a v našem zboru taková věc, kdy se pastor Armády Spásy ocitl v nemocnici intubován a byl na tom velmi špatně. My jsme se jako zbor za něho modlili, měli jsme takový SMS textový řetěze, zde jsme si posílali všechny možné modlitevní předměty a modlili jsme se za něj, aby ho pán Bůh navrátil do života, aby mu dá ho zdraví.

[22:35] A v jeden čas už jsme dostávali zprávy od jeho manželky, že doktorka mu nedává mnoho naděje, že se to nelepší a že to nemusí udýchat, že to prostě je velmi špatné. A mezi tím mě pán Bůh dával na srdce, abych se za něj šel modlit do nemocnice. No já jsem v té době měl velké výhrady vůči tady tomuhle, co mi pán Bůh říká a vnitřně jsem si to odůvodňoval, tak pane Bože, tyď je covid, nemocnice jsou zavřené, oni mě tam nepustí. A pak jsem si také říkal, vždyť není z našeho sboru, tak tam pošli někoho, kdo je z jeho společenství, vždyť má také svoje lidi, aby se za něj modlili. Měl jsem spoustu výmluv, ale to puzení k tomu, abych šel a modlil se za toho člověka, tam stále zůstávalo.

[23:42] A tak jsem pánu Bůh dal jednu podmínku. Dobře, já tam budu, ale musí mě tam pustit a nesmí k tomu být žádná překážka. A vnitřně jsem si myslel, že bude překážka. Dokonce se ani neptali na to, jestli jsem očkovaný, což jsem byl. A jen jsem jim řekl, že jsem pastor, kazatel a že bych se chtěl modlit. Dveře byly na jípku otevřené. V době covidu. Zázrak. A tak jsem tam šel. A šel jsem tam spíše z povinnosti, než ve víře v to, že pán Bůh bůže dělat zázrak. Šel jsem si tam udělat to, k čemu jsem sice věděl, že mě pán Bůh vede, ale neměl jsem jistotu, neměl jsem ani, řekl bych, víru v to, že se věci mohou změnit.

[24:50] Modlil jsem se velice krátce. Možná jsem tam byl všeho všudy deset minut. Ale udělal jsem to, co pán Bůh po mně chtěl. Odešel jsem a nevěděl jsem, co se stane. A hned druhý den, na to, kdy jsem se já modlil a samozřejmě se mnou celá církev, protože ty modlitby nebyly jenom moje, nastala změna v jeho životním nebo zdravotním stavu. Dokonce ho posadili, on městotva byl schopen zmáčknout ruku. Druhý den ho posadili, na 15 minut ho odstavili od přístroje, což je velká věc, já tomu nerozumím, ale říkali, že to je velká věc. A postupem času se to všechno změnilo. Všechno se to obrátilo tak, že tento bratr je zpátky v životě a funguje.

[25:59] jako pastor teďka v Ostravě. Máš víru v to, že Bůh může dělat zázraky a že si k tomu může použít. Máš víru v to, že zázrak se může stát i v té oblasti, do které už si myslíš, že nějaká víra nemá smysl, protože to je beznadějné. Ta víra se pozná na základě toho, jak o tom mluvíme. Jak se k tomu stavíme. Jestliže mám víru, pak budu mluvit slova, která mi Bůh dává do srdce. Jestliže nemám víru, pak budu pesimistický a budu hledat výmluvy, proč to nejde, proč je to tak a proč je to onak. A já tím, co teď tady říkám, nechci ve vás způsobit dojem, že odteď stačí mluvit pozitivně a všechny vaše problémy se vyřeší a že se vám budou dít jenom dobré věci.

[27:11] Tak to není. Naopak si myslím, že se vám budou dít i těžké a zlé věci, protože to je život. Ale nikdo z nás nenese ovoce ani neprochází úspěšně zkouškou, aniž by zakusil soužení nebo těžkosti. Žádný student se většinou neučí bez toho, že by ho čekala zkouška. To jsou jenom ti takový extrémně horliví studenti. Většina z nás potřebuje tu zkoušku. Většina z nás potřebuje ten test, to prostředí, ve kterém se musí projevit to ovoce víry nebo ne. Takže ať to nemáme rádi, zkoušky přijdou. Ale já vás chci motivovat k tomu, aby vaše naděje a víra v boží moc nebyla uhášena malostí a pesimismem.

[28:21] Jsou to právě zkoušky, které prožíváme v tom údolí, které nás formují, učí trpělivosti, závislosti na Bohu a které si Bůh používá k proměně našeho charakteru a také k posílení naší důvěry v jeho věrnost a naději. Takže je třeba si přiznat realitu. Jsem ve srabu. Je to špatné, ale Bůh je se mnou. On mě neopustil. Je třeba nemazat si med kolem huby, jak se říká, přiznat, že věci jsou špatné, ale neskončit jenom u toho popisování té beznaděje.

[29:22] Pak mův ve víře v boží moc a boží pomoc k Bohu o tom svém problému. Nedovol tomu zlému, aby tě zbavil naděje a víry v mocného a velkého Boha, který má moc tě provést, posílit, proměnit skrze údolí, kterým právě procházíš. Mluv k Bohu o svém problému a pak mluv k problému o svém Bohu. To je ten překlad známého anglického orčení. Některé věci, které prožíváme, mohou mít i duchovní pozadí. A Satan potřebuje slyšet, že odmítáme jeho vliv a působení v našem životě. Že mu nedáme prostor. Letos jsem se vrátil spolu taky s vaším Pavlíkem Chmelářem z inspirativního výjezdu do Austrálie a Singapuru, kde jsme naštěvovali různé sbory a nechali si vyprávět jejich cestu, službu, kterou konají.

[30:32] A během těch společných vil, které... Když jsme jako československá skupina měli, jsme se snažili překládat si to, co jsme slyšeli a viděli do našeho českého kontextu. Protože chápete, Austrálii je přeci jenom zůru nohama, je tam všechno jinak. To není možné, aby věci, které fungují v Austrálii, fungovaly v Čechách. Prostě tam je to všechno jinak. Ale zjistili jsme, že sice kulturně a některé věci se lišit můžou, principy zůstávají stejné. No, ale jednou z mnoha věcí, které jsme také dělali, je, že jsme vyslechli několik přednášek nebo vyučování na téma češství. O tom, kdo jsme jako češi. Jaký jsme národ. Abychom dokázali lépe porozumět tomu našemu prostředí, potřebovali jsme trošku odhlédnout od toho, že jsme češi a trošku se o nás něco také dozvědět.

[31:44] Jednou z mnoha věcí, které jsme si jako národ vzali z naší historie, je zklamání a zrada. A tak jsme se naučili spíše pesimismu, který je často až kousavě cynický. Máme v sobě malost, která je občas nadnesena sportovním triumfem. Ale protože je to sport, tak to většinou trvá jeden rok. A pokud nevyzhrajeme další mistrovství, další šampionát, tak zase nemáme mnoho důvodů k radosti. Či hrdosti. Máme v sobě zabudovanou nedůvěru. Ale pokud si nás někdo získá, jsme vědní.

[32:48] Rádi o věcech mluvíme a hodnotíme je. Zvláště pak u druhých. Ale sami se často ponaučit nedokážeme. Musel jsem jít takovou dálku, aby mi došlo, že jako křesťané Žím, žijící v české zemi, nemáme být na prvním místě Čechy, ale občany Božího království. Nechat se Bohem proměňovat do podoby občanů Božího království, do podoby Božích dětí, ne do toho, co nás ovlivňuje v té naší kultuře. A je pravda, že sekulhární Česko, ateistické Česko, nás nevybízí mnoha vizionářským pohledům či nadšení z toho, co všechno Bůh může způsobit skrze českou církev.

[34:07] Tak nedovol, aby duch češství deformoval tvoji víru, naději, identitu, kterou jako Boží dítě máš. Protože On je větší než malý duch češství. On ti chce dát naději do budoucnosti. On ti chce dát nové srdce. On ti chce dát sílu, která není z tebe. On ji skrze tebe chce dělat zázraky. Pokud věříš, že je Bůh skrze tebe může udělat. A tak odmítni malomyslnost. Postav se na Boží slovo a důvěřuj Bohu. a důvěřují pro měž. A důvěřují věří věří. A důvěřují věří, A důvěřují věří kteří věřím. Konec. Mluv Boží slovo do své situace. Pozvi Božího ducha, aby obživil a posílil to, co potřebuje život.

[35:11] Hospodin řekl Ezechilovi, prorokuj o duchu lidský syn. Prorokuj a řekni mu toto pravý panovník. Přijď duchu o čtyř pětru ze všech možných stran a zaduj na tyto povražděné, ať ožijí. Přijď duchu a obživ to, co ve mně je mrtvé, co si ve mně doufá, zoufá, co si prožilo své zklamání, zranění. Doufám, že i volmouci jste slyšeli o misijní vizi, kterou jsme si jako bratrská jednota baptistů odsouhlasili. Řekli jsme ano. Mission Passable 2035.

[36:12] 2035 nových věřících. 20 nových zborů. 35 vedoucích. Jsou to velká čísla, nemožné výsledky, nereálné očekávání. Jednou z hodnot, které mají pomoci vytvořit prostředí pro naplnění vize, a kterou určitě už jste slyšeli, protože vím, že jste měli mít kázání na hodnoty vize, je odvážná víra. Odvážná víra se upíná k tomu, kdo může všechno. Odvážná víra odmítá malomyslnost češství, odmítá poraženectví.

[37:18] Vpouští do své těžké situace Boha a Božího ducha a prosí, aby se v moci Ježíše Krista v nás měnilo to, co může změnit jenom On. Já nevím, jestli vám 2035 lidí připadne hodně, nebo málo. Ale možná to také souvisí s tím, jak moc nebo málo věříme v to, že Bůh může dělat zázrak. Ta naše česká realita a to naše hodnocení by spíš vyznívalo, že je to troufalé. Ale kdyby to měl být jeden člověk, kterého ty přivedeš k pánu. Jeden člověk za deset let.

[38:20] Je to moc nebo málo? Jeden člověk, za kterého se budeš modlit. Ke kterému budeš hledat cestu. K kterému posloužíš. K kterému se přiblížíš. K kterému možná nejdřív budeš muset, ke kterému možná budeš muset najít tu cestu skrze důvěru. Tím, že mu na prvním místě nebudeš hned mluvit o Bohu, ale že mu budeš na blízku, že mu budeš pomocí. Že si vybudujete přátelský vztah, ve kterém uvítí tvojí vínu, než že by ji slyšel. Je to možné? Pak je tady otázka, jestli je to možné a věříš tomu, dáš se použít. Necháš se zmocnit.

[39:24] Když jsem prorokoval, jak mi přikázal, vešel do nich duch a oni ožili. V konečném důsledku je to i jeho dílo. Stejně tak, jako já jsem měl malou víru a nakonec jsem byl poslušný, Bůh si použil tu situaci k tomu, aby změnil život tohohle bratra. Minimálně teda ten jeho zdravotní. On totiž předtím to jen řeknul takhle, byl odmítač. A zůstal odmítačem celou dobu. A přesto si ho Bůh zachránil a má ho rád. Že nedělá rozdíly mezi očkovaným i neočkovaným. A v tom je úžasný. Ale Bůh má moc si nás použit k tomu. Aby skrze nás dělal věci, které nejsou v našich možnostech. A možná někdy ani ne v naší víře. Otázka je, dáme se k dispozici.

[40:28] A tak, abych nebyl zbytečně dlouhý, tři výzvy na závěr. Možná je tady mezi námi někdo, kdo Ježíš ještě vůbec nezná. A nezakusil jeho moc. Pozvi ho do svého života. A nech jim předefinovat svůj život. Ti dá úplně jiné srdce. Novou naději. Nové směřování. Neříkám, že život nebude bez problémů. Ale nebudeš na to sám. Bůh, který stvořil tebe i mně tento svět, bude s tebou. Vyznej Bohu svou beznaději. Vyznej to, že jsi víc Čech než křesťan.

[41:34] Odmítni pesimismus. Nebo zklamání. Odpust. Ale také požádej o odpuštění. On ti dá nové srdce. Novou naději. A pozvi Božího ducha, aby oživil, co potřebuje oživit. Aby posílil, co potřebuje posílit. Aby udělal to, co nedokážeš ty. Keš, je nám toto slovo pozvuzení k tomu, že Bůh od nás očekává víru, která se nemůže stavět jenom na náš rozum a na to, co vidíme kolem sebe, že se těje. Že je to logické. A že tak se to dá očekávat. Víra. Kdyby se dala jen logicky odůvodnit, pak už není vírou.

[42:38] Ale argumentem, může Bůh dělat zázraky ve tvém životě, já věřím, že může. Dovolíš mu to? Amen.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20261115/premysleni-nad-situaci-izraele-a-paralely-ezechiel-37k · Aktualizováno: 2026-11-17
